Sama doma

Záznam chatu z úterý 30. listopadu 2021

Jan Závodský: „Hezký den - jak je důležitá gestikulace při komunikaci? Je možné gesty své argumenty podpořit? Děkuji za odpověď“

Mgr. Eva Lehečková PhD.: „Dobrý den, při běžné komunikaci používáme gestikulaci a další neverbální projevy automaticky, přirozeně. A právě například ty nejdůležitější části toho, co říkáme, typicky podporujeme gestem - abychom to zdůraznili, více tím přesvědčili adresáta nebo dali najevo, že věc považujeme za důležitou a že nám na ní záleží. Použitím gestikulace tak říkáme něco o sobě i pomáháme adresátovi nám rozumět.“

irena Jánská: „Dobrý den - jak lidem brání v současné době v komunikaci roušky? Mám pocit, že daleko hůř rozumím a vnímám slova.... Děkuji“

Mgr. Eva Lehečková PhD.: „Ano, je to tak, že roušky nám komplikují rozumění - jednak jsou překážkou, která tlumí zvuk, a aby nám bylo rozumět, je třeba pečlivěji artikulovat, pomaleji a hlasitěji mluvit apod. Jednak tím, že skrývají část obličeje, nemůžeme při mluvení zároveň tak dobře vyhodnocovat podle mimiky toho, s kým mluvíme, jestli nám rozumí, jestli ho to, co říkáme, přesvědčilo nebo jestli je naším hovorem zaujatý. To jsou určitě reálné potíže při komunikaci s rouškami, je to ale zároveň skvělá příležitost pro jazykovědce rozdíly mezi komunikací v rouškách a bez nich zkoumat - dozvíme se tak důležité věci o tom, jak přirozená komunikace funguje.“

Jana Spoustová: „Hezký den, co je prosím kognitivní mlha? Jak tomu rozumět? Děkuji“

Mgr. Eva Lehečková PhD.: „Kognitivní mlha je překlad anglického termínu brain fog. Označují se tím různé projevy zpomalení funkcí a reakcí naší mysli (třeba paměti a schopnosti si vybavovat rychle informace), například v důsledku prodělaného covidu-19. Pro nás lingvisty je zajímavé, jak tato kognitivní mlha postihuje schopnost komunikace.“

STOP: „Jaké je vědecké zkoumání gestikulace?“

Mgr. Eva Lehečková PhD.: „Pořizujeme videonahrávky mluvčích češtiny a sledujeme, kdy mluvčí kombinují určité jazykové výrazy s gestikulací nebo s dalšími neverbálními signály (pohyb hlavy, ramen, obočí, mimika) a jestli se v tom podobají, tj. používají gesta v podobných momentech. Ukazuje se, že gestikulaci užíváme systematicky, například když srovnáváme dvě věci, o kterých mluvíme, nebo když mluvíme o čase, jak dlouho něco trvalo. Kromě analýzy nahrávek můžeme také pomocí laboratorní techniky sledovat pohyby očí (kam se kdo dívá, když se při mluvení gestikuluje), nebo zcela přesné snímání pohybu mluvčího pomocí speciálních rukavic (technika motion-capture) - ta nám umožňuje poznat, jak se liší gesta jednotlivých mluvčích ve stejných situacích.“

ANTI: „Co když někdo vůbec negestikuluje?“

Mgr. Eva Lehečková PhD.: „I když někdo vůbec negestikuluje, velmi pravděpodobně v přirozené komunikaci (v domácím prostředí, s přáteli apod.) nějaký pohyb těla (hlavy, obličeje) při mluvení používá. Při hovoru v rodinném prostředí jsou typicky členové rodiny vnímat své neverbální signály, i když jsou drobné. Ve vnějším prostředí při komunikaci s cizími lidmi může mít absence neverbálních prostředků vliv na první dojem, který daný člověk vyvolává - ale totéž může být u těch mluvčích, kteří používají gestikulaci a další neverbální prostředky nadměrně.“

ANTIMONY: „Co gestikulace v politice?“

Mgr. Eva Lehečková PhD.: „Gestikulace u profesionálních politiků bývá často výsledkem spolupráce s mediálními poradci, kteří se zaměřují i na tento aspekt projevu daného politika (jak jeho/její gesta přispívají k přesvědčivosti, důvěryhodnosti atd.). Přirozená gesta jsou zase typicky v přípravě politika na veřejné projevy potlačována. Z toho důvodu gestikulaci v politice za zcela přirozenou nepovažujeme, ale lze ji také z jazykovědného hlediska zkoumat jako specifický typ neverbální komunikace.“

STOP: „Jaké je vědecké zkoumání gestikulace?“

Mgr. Eva Lehečková PhD.: „Pro výzkum gestikulace a dalších neverbálních projevů pořizujeme videonahrávky komunikace mluvčích češtiny a sledujeme, kdy a jak svou řeč doprovázejí gesty. Zajímá nás, zda mluvčí používají gseta ve stejných momentech a situacích - ukazuje se, že gesta užíváme systematicky: například se uchylujeme ke gestům, když srovnáváme dvě věci, o nichž mluvíme, nebo když mluvíme o čase (jak dlouho něco trvalo atd.). Gesta a neverbální prostředky nám také pomáhají už během toho, co posloucháme něčí řeč, dávat najevo souhlas, či nesouhlas. Kromě analýzy videonahrávek můžeme například pomocí sledování pohybů oči zkoumat, na co z neverbálních signálů se adresát soustředí, když na něj někdo mluví a gestikuluje.“

SKINF: „Může gestikulace pomoci v mezilid. vztazích?“

Mgr. Eva Lehečková PhD.: „Gestikulujeme nevědomky, je to přirozená součást našeho projevu, tak jako máme osvojené užívání určitých slov nebo slovních spojení. I tak může gestikulace pomáhat - když gestem (nebo dalšími neverbálními prostředky) zdůrazníme ty části sdělení, které jsou pro nás důležité, můžeme snáze vysvětlit svůj postoj a lépe dospět k porozumění. - Na druhou stranu určitě existují i gesta, kterými můžeme vyjadřovat sarkasmus, neochotu naslouchat druhému apod. - takové užívání neverbálních projevů pochopitelně kvalitní mezilidské vztahy nepodporuje - tak jako pdoobná slova.“

Šárka: „Dobrý den, Mám problém s neverbální komunikaci a to takovou, že nosím brýle a mívám často zvednuté obočí. Vypadám přísně, nepřístupně a možná povýšeně. Také mi bylo řečeno, že jsem silná osobnost. Co mi poradíte? Děkuji za odpověď.“

Mgr. Eva Lehečková PhD.: „Děkuji. Zvýšené obočí se často pojí s výrazem údivu a v přirozené komunikaci to může vyjadřovat nespokojený, nesouhlasný údiv nad tím, co slyšíte od komunikačního partnera - je tedy pochopitelné, že pokud máme zvednuté obočí spojené s takovými situacemi, zvednuté obočí z jiného důvodu (třeba toho, který popisujete) si těžko interpretujeme jako nezáměrné, nesouvisející s komunikací (to jenom ukazuje, jak je mluvená komunikace s gestikulací a neverbálními projevy systematicky propletená). - Jak to lze řešit (kromě toho, že to přímo slovy vysvětlíte, pokud máte tu možnost)? Napadá mě používat jiné neverbální signály, které dají najevo, že s lidmi ráda mluvíte a ráda nasloucháte tomu, co říkají: pomůže úsměv, tělo natočené na adresáta a mírně k němu nakloněné, přitakávání pohybem hlavy či rukou apod. Ale jak opakovaně říkám, gsetikulace je naučená, přirozená a nevědomá a přeučujeme se pomalu. Hodně štěstí a chápavých komunikačních partnerů!“

Zdenek: „Můj předchozí postřeh nebyl míněný nijak ve zlém, tak jej tak, prosím, neberte. Chci se zeptat, zda existuje odborný termín pro nadužívání tzv. výstelkových slov - když někdo říká v každé větě "prostě" nebo "jakoby" (to se v poslední době velmi rozšířilo). A máte něco společného s naší tenisovou nadějí Jiřím Lehečkou?“

Mgr. Eva Lehečková PhD.: „V pořádku, děkuji za zpětnou vazbu, záznam si poslechnu. Určitá míra výplňkových slov je ve spontánní mluvě běžná (když přemýšlíme, co chceme říct, když si vybavujeme slovo), pochopitelně se můžeme zlepšovat v tom, jak často se nám do promluvy tato slova vplíží, zejména výrazy typu jakoby, prostě, nicméně - různí lidé tíhnou k různým výplňkovým slovům. - V odborném vyjadřování používáme ten opis, který jste použil - nadužívání výstelkových/výplňkových slov a hezitačních zvuků. Zabýváme se jimi například tam, kde komplikují porozumění, protože třeba prodlužují čekání adresáta na to, než se řekne to podstatné, komunikace se tím prodlužuje a není efektivní. - S tenistou Lehečkou nejsem přímo příbuzná, ale podle mých informací Lehečkovi v České republice mají v genealogii rodu jen několik ohnisek v Čechách, z nichž se odvinuly další větve, takže by se asi příbuzenské souvislosti bylo možné dopátrat.“

ANTI: „Co gestikulace u extremistických politiků?“

Mgr. Eva Lehečková PhD.: „U extremistických politiků je velmi zajímavé sledovat užívání gestikulace ve vztahu k prozodii, jak frázují to, co říkají, a s jakou melodickou linkou. Povaha gestikulace i prozodie bývá často podobná: rychlá, důrazná gesta, intenzivní zdůrazňování řečeného (jak ve zvuku, tak v gestu), vyvolávají jakýsi dojem důrazného frázování. Ale v naší výzkumné skupině se politickou komunikací nezabýváme, takže konkrétní výzkum na toto téma jsem nedělala.“