Sama doma

Záznam chatu z pondělí 11. října 2021

Zdenek Sahula: „Ve včerejším díle dostaly učitelky jen podmínečný trest, jak je toto obvyklé, a byl nějaký případ, že byla učitelka odsouzená natvrdo ?“

PhDr. Bohumila Baštecká, Ph.D.: „Dobrý den, děkuji za dotaz. Neumím na něj odpovědět, nejsem právnička. Z pozice přihlížející mi včera nebylo jasné, za co dostaly podmínku. Srdečně zdravím. B. Baštecká“

Petr: „Mají učitelelé nějakou podporu, když se jim ztratí nebo umře dítě při nějaké školní akci ?“

PhDr. Bohumila Baštecká, Ph.D.: „Dobrý den, ano, můžeme se o to snažit každý z nás. Systémově si představme, že první má být ředitel/ka a vedení školy a kolegové. Kamarádi, blízcí, rodina, sousedé. Zřizovatel školy, pomoci mohou i média. Samozřejmě mohou pomoci další profesionálové - např. krizoví interventi, advokát atp. Jenže vtip je v tom, že sami zasažení považují za nejdůležitější reakci okolí, nejen reakci profesionálů. Takže i profesionálové se mají snažit hlavně o úpravu vztahů, v nichž se učitel zasažený událostí pohybuje. Je to skutečně na každém z nás. Díky za dotaz. B. Baštecká“

Daniela Zlevská: „Bohunko, jenom zdravím, moc ti to sluší. :) Ráda tě vidím, alespoň takhle v TV. Papa měj se moc fajn Daniela“

PhDr. Bohumila Baštecká, Ph.D.: „Danielo, to je skvělé Tě takhle potkat! Nedávno jsme s Ivem Brátem vzpomínali - s velkou vděčností. Dohoda zní: Uděláme mejdan! Ahoj! B.“

Hanička Lálová: „Jakl se pracuje s učiteli, kterým se stala podobná tragická událost ve škole ??“

PhDr. Bohumila Baštecká, Ph.D.: „Zdravím Vás, děkuji za dotaz. Včerejší díl Ochránce ukazoval pokusy v tomto směru - nepříliš orientovaného ředitele, pokus o sezvání kolegyň atp. V praxi se potkávám s tímto obrazem i s obrazem téměř ideálním: Ředitel vyjádří podporu, sezve učitelský sbor, vyjádří účast rodině, začne komunikovat s médii atp. A celou dobu udržuje pozornost na potřeby a stav zasažených učitelek, na náladu školy atp. K tomuto obrazu můžeme my jako vnější podpora přispět. B. Baštecká“

hanka: „včerejší díl Ochránce byl strašne zajímavý, podílela jste se nějak na přípravě ?“

PhDr. Bohumila Baštecká, Ph.D.: „Děkuji za dotaz. Přímo jsem se nepodílela. Kolegové, kteří vytvářeli tento díl a celý seriál, jsou neobyčejně dobře zorintovaní. Udělali pečlivou rešerši, našli dokonce naši příručku Když se stane neštěstí z 2011, kterou teď dáváme dohromady v nové podobě. Dívám se na to s velkou úctou. B. Baštecká“

dagmar: „Dobrý den, pracuji jako učitelka na 1. stupni.Jakou váhu mají různá poučení o bezpečnosti před akcí, vycházkou, kinem atd..vše musíme zapisovat, a když se stane úraz po poučení dětí o bezp. před akcí, má nějakou váhu, že jsem předtím děti poučila a upozornila je?“

PhDr. Bohumila Baštecká, Ph.D.: „Zdravím Vás, jsem moc ráda, že se ozýváte jako učitelka. Dáváme teď dohromady příručku pro školy Když se stane neštěstí, a zařadili jsme tam také "Právní minimum pro školy a školská zařízení v situaci těžkého úrazu anebo úmrtí". Konzultovali jsme s ČŠI, odborem legislativy MŠMT atp. Kladli samozřejmě velký důraz na poučení o bezpečnosti před akcí, zapsání úrazu do Knihy úrazů atp. Asi se ptáte hlavně na to, jestli se můžete nějak jistit - chránit. Ano, můžu říct, že má nějakou váhu, že jste děti poučila a upozornila. Přeji mnoho zdaru ve Vaší práci! Bohumila Baštecká“

Jitka: „Dobrý den, prosím o radu - před třemi měsíci zemřel můj manžel a to náhle. Musela jsem vše vyřídit a zvládla jsem to. Je mi 65 let a byli jsme s manželem již doma v důchodu. Naše manželství nebylo nijak harmonické spíše naopak ale byli jsme spolu necelých 48 let. Oba synové jsou již mimo domov. První dva měsíce po smrti manžela jsem byla plná života, snažila jsem se stýkat s přáteli. Dokonce se mi zdálo, že jsem se znovu nadechla a začala plánovat další svůj život. Po čase bych se nebránila ani novému vztahu. Ale poslední období se cítím více a více unavená, vystresovaná, smutná a uzavírám se doma. Nastane úzkost ve chvíli kdy dostanu od přátel pozvání vyjít ven nebo, a to ještě horší, když bych měla přijmout doma návštěvu. Nechci se takhle propadat a tak Vás prosím o radu. Děkuji a přeji moc pěkný den.“

PhDr. Bohumila Baštecká, Ph.D.: „Zdravím Vás, děkuji za dotaz. Vaše zkušenost působí jako stav organismu, který se heroicky "vyzbrojí" na zvládnutí (je to hlavně u náhlých úmrtí). V tuto chvíli si asi mobilizace vybírá svoji daň. Jednak se orgasnismus po zbrojení dostává do stavu podobnému kocovině, vyčerpání. Jednak jako by se člověk teprve probouzel k vědomí, že to není nic, co se dá akutně zvládnout. Ta skutečnost bude pořád a druhý chybí, i kdyby jen tak, že je doma ticho. K tomu se ta chronicita reality může ozývat s otázkou, co dál se životem. V 65 jste mladá. Ta otázka může zúzkostňovat i tím, že člověk neví, na jak dlouho a na jaký život se ptá. Píšu takto samozřejmě trochu do prázdna, zkusmo. Máte řadu možností, kam se obrátit, kdybyste chtěla zaměřenou pomoc. Pokud dáváte přednost četbě, někomu pomohla knížka o vdovství "Prvních pět let" - ale teď to neříkám přesně, musela bych to hledat na internetu, nemám ho teď. Držím palce! B. Baštecká“

Iveta Vinciková: „Dobrý den, paní doktorko Baštecká. Nemám na Vás žádný dotaz. Jen Vás chci touto e-mailovou formou srdečně pozdravit. Měla jsem tu čest se s Vámi setkat jako připravující se dobrovolnice na práci na LD. Bylo to již před téměř 20-ti lety a jednalo se o výcvik TKI v psychosociálním centru Arkáda v Písku. Přeji Vám mnoho zdaru ve své práci, hodně zdraví a osobní spokojenosti. S vřelým pozdravem a přáním hezkých podzimních dnů. Iveta Vinciková“

PhDr. Bohumila Baštecká, Ph.D.: „Vážená paní kolegyně, děkuji! Moc mě to potěšilo. Ptala bych se samozřejmě na to, jaká byla vaše další cesta, ale teď nemůžu. Teď moc děkuji. BB“

Zdeněk Rochl: „Dobrý den. Mám dvě děti ve věku 10 a 12 let. Mladší se ve škole potýká se šikanou psychickou i fyzickou. Nesčetně jsme na tuto skutečnost upozorňovali vedení školy, tedy třídního učitele, ředitele školy. Třídní učitel zaujímá postoj ,,nemůžu vědět o všem" a ředitelka školy zaujímá postoj ,,nemám jak ovlivnit tyto skutečnosti" .. Ze strany vedení školy, při schůzce ve škole, padly i myšlenky ze strany ředitele ,,čeho je více, té šikany nebo vzdělání".. A aby jsme si to jako rodiče porovnali.. Nicméně naše dítě si ze školy např. odneslo zranění s trvalou jizvičkou po napadení žákem, nebo místo oběda ve škole byl jiným žákem nakopnut do břicha, apod.. Mám za to, pokud předám dítě škole, předpokládám že dítě bude v pořádku. Tato situace trvá čtyři roky, my jen evidujeme dokumentaci o těchto případech, nicméně škola, resp. vedení školy zaujímá postoj ,,my s tím nic neuděláme". Je tohle normální ? .. Zdeněk, Třebechovice pod Orebem, ČR.“

PhDr. Bohumila Baštecká, Ph.D.: „Dobrý den, děkuji Vám za dotaz. Samozřejmě nevím, jak vypadá celý obraz, jak se na to dívá Váš syn, jak se na situaci dívá jeho starší sourozenec, jak širší rodina, o jakých možnostech jste uvažovali atp. Já můžu jen přidat zkušenost, že konzultačně velmi pomáhá Česká školní inspekce. (Předpokládám, že vnitřní možnosti školy - výchovného poradce, školního psychologa atp. - jste vyčerpali.) Takto bez hlubšího vhledu si opravdu neodvažuji nic moc víc psát - kdybych odpovídala prvoplánově, řeknu,že šikana normální není. Bezmoc školy může být častá, neměla by to být ale poslední tečka za věcí. Držím palce celé rodině. Bohumila Baštecká“