Sama doma

Záznam chatu z úterý 5. října 2021

denmark: „Co si myslíte o křesťanské - katolické výchově vnoučat?“

Majka Staňková: „Katolická výchova vnoučat je naprosto v pořádku, pokud je v souladu s nastavením rodičů. Je potřeba být v souladu s výchovou rodičů. Pokud se ti rozhodnou vychovávat dítě třeba v jiné víře, nebo bez víry, nezbyde, než toto jejich rozhodnutí respektovat a ctít. Pro věřící babičky to může být nesmírně náročné. Nicméně mohou svým dětem o svých názorech povídat, mohou jim ukázat, jak ony samy žijí a tím dát vnoučátkům rozhled. Ne však jim stejnou víru nutit přes případný nesouhlas rodičů.“

DAYD: „Jak rozhodně nevychovávat vnoučata?“

Majka Staňková: „Rozhodně neučit dítě lhát. Vím, zní to samozřejmě, to snad přece nechce nikdo. V reálném životě se však stává, že třeba dají vnoučeti sladkost, se kterou nesouhlasí rodiče se slovy "mamince to ale neřekneme". Samotná sladkost není takovou chybou jako vedení dítěte ke lhaní vlastním rodičům.“

DAYD: „Jak vychovávat vnoučata, aby to nevedlo ke konfliktu babičky a dcery či babičky a snachy?“

Majka Staňková: „Chce to velkou dávku tolerance na obou stranách. Ideálně i otevřenou komunikaci, kdy si vzájemně babičky a dcery či snachy řeknou, co by ta která od té druhé očekávala či potřebovala. Vnoučatům bude jen tak dobře, jak dobře bude jeho rodičům. Dcery a snachy by ideálně měly přijmout fakt, že babičky nabízí to nejlepší ze sebe, přestože se to nemusí shodovat s nastavením výchovy a péče dnešních dnů. A babičky by zase měly ideálně přijmout, že jejich vnoučata už mámu mají a že je potřeba ji v její mateřské roli ctít. Pro všechny to však může být náročné a já držím palce, aby se to povedlo.“

DIS: „Jak vychovávat vnoučat v současnosti nejlépe podle Vás?“

Majka Staňková: „Nebát se připustit, že se pohledy na péči a výchovu mohou lišit od doby, kdy vychovávaly babičky své děti. Což ale neznamená, že to tehdy se svými dětmi dělaly špatně. Některé praktiky jsou prověřené léty a jsou stejně platné dnes, jak byly platné i v minulém století. Jiné ale prošly dramatickou změnou. A pokud těmto změnám rozumíme, může být pro nás snadnější rozumět potřebám svých dětí jako nových rodičů.“

Silvie: „Dobrý den , máte dnes krásné téma , musím se podělit se svým štěstím , mám babičku (94) a sama jsem babičkou pětiletého klučiny.Tak si užívám , že jsem milovaná vnučka a zároveň jsem milující babička“

Majka Staňková: „Ach, to je tak nádherné. Gratuluju k nádherným vazbám a moc vám přeji možnost být vnučkou a babičkou zároveň. To se jen tak někomu nepoštěstí.“

Jitka Bohuslavová: „Dobrý den, mám vnuka 12 let je hyperaktivní,syn má tzv střídavou péči, vídám ho málo ale on neposlouchá, když je se mnou i když s ním dělám aktivity a je závislý na mobilu, mrzí mě to, vnoučata mají být pro potěšení a já jen strach o něj a stres, jsem sama, děkuji“

Majka Staňková: „To je mi nesmírně líto. Musí být těžké prožívat strach a stres a být k tomu ještě sama. Doporučila bych zkusit promluvit s rodiči o svých pocitech. Předpokládám, že stejně náročné to může být i pro vnuka. Hyperaktivita a střídavá péče nedávají dítěti kýženou stabilitu a možná se v tom všem ztrácí. Mobil pak může být jistotou. Na druhou stranu ať je pro Vás ulevující fakt, že 12 leté dítě je přirozeně "neposlušné" a není to nutně špatně. Může to být i přirozený a zdravý projev puberty. A bohužel mobil do jeho věkové kategorie patří. Je však nutné stanovit přiatelnou míru. Můžete si dovolit stanovit, že u vás to bude mít jinak, než u rodičů nebo ve škole. K tomu však budete potřebovat podporu jeho rodičů. Obou rodičů. Těžký úkol, držím palce. Každopádně však věřte, že i když dítě neposlouchá, může mu být u Vás moc dobře. A nebojte se mluvit i přímo s ním. Říct mu, jak Vám s ním je. Že byste si přála, aby byl víc s Vámi než s mobilem. A zeptat se ho, co by k tomu potřeboval, aby odhodil na chvíli mobil.“

Karolina: „Pani Stankova, moc krasne povidate !!!“

Majka Staňková: „Jé, děkuji, jste milá.“

m.: „Co si myslíte o tom, kdyz babicka nahradí nefunkční matku (která je v rodine stale pritomna, sestehovali se)ale funkci mamy,kucharky, vychovatelky, ucitelky, uklizecky dela jen a jen babicka a deti prihlíží k nefunkcnimu rod. modelu? babicku maji jako mamu, vlastní máma k nim je ošklivá“

Majka Staňková: „Obávám se, že tohle by potřebovalo rodinnou terapii. Babička nikdy nemůže nahradit matku a neměla by. Bohužel nemám více informací, takže k tomu nedokážu říct víc. Musím však z praxe napsat, že někdy bývá podobné nastavení začarovaný kruh, který vězí v těžké otázce typu zda bylo první vajíčko nebo slepice. Je možné, že maminka není fungující maminkou, protože jí její babička sebrala možnost být mámou. Pokud uvaří, uklidí a postará se o děti za ní, může rezignovat, ustoupit do pozadí a zvykne si na toto nastavení, které není v pořádku. Anebo je to naopak. Tím, že se maminka stáhla do úzadí, musela nastoupit babička a zasuplovat chybějící článek. Čili je to nefunkční maminka, protože byla babička až příliš angažovaná? Nebo příliš angažovaná babička, protože maminky baly nefuknční? A někdy může být pravda někde uprostřed. Z obou stran by bylo potřeba učinit úpravu. Pokud neuvaří babička, maminka pravděpodobně nenechá děti hlady. A pokud vnímáte, že je máma na děti ošklivá, je dobré hledat příčinu proč a pomoci všem. Pomoci mámě, aby našla cestu ke svým dětem a tím se uleví i Vám, jako babičce. Opravdu doporučuji najít dobrou rodinnou terapeutku, která může všem pomoci.“

Pavlína: „Dobrý den, nechápu smysl Vaší práce. Vy vlastně ukazujete, že Vaše generace je špatně vychovaná ? A že, jak Vás vychovaly Vaše mámy, je zase špatně ? A že dnešní děti mají jiné potřeby než dříve ? To snad ne !!!“

Majka Staňková: „Ukazuji pravý opak. Že nás naše mámy vychovaly dost dobře na to, aby mohly věřit nám, že to uděláme stejně dobře. Dnešní děti mají stejné potřeby, jako děti minulých let a generací. Dnešní rodiče však mají jiné životní příležitosti, včetně příležitostí informačních a chtějí je ve svém rodičovství využít. Naše generace není vychovaná špatně, je vychovaná jinak. A je ligitimní chtít některé modely svých rodičů převzít a jiné zahodit a překonat.“

katy: „Dobrý den, jak naučit babicku mít ráda sve vlastní vnoučata? nejeví o ne zajem, vidí je jednou za rok( z našeho prinucení) nechce jezdit za nimi.... moc nas to mrzí“

Majka Staňková: „Moc mě mrzí, pokud babička nejeví o vnoučata zájem. Rozumím tomu, že vás to musí nesmírně trápit. Určitě byste toužili po tom, aby vaše děti měla babička ráda a aby viděla, jak si jako rodiče krásně vedete. Můžete zkusit zjistit, proč tomu tak je. Zeptat se, co by potřebovala, aby za nimi chtěla jezdit častěji. Anebo se o to nemusíte ani snažit. Děti sice potřebují zažít i generaci svých babiček, ale nemusí to být nutně jejich babička. Ideálně aby byla, ale pokud to nefunguje, je lepší dopřát jim funční vzory této generace. Pokud mají druhou babičku, která o ně jeví zájem, máte vyhráno. Nezapomínejme, že to nejsme my rodiče, kteří jsou odpovědni za vztah našich babiček ke svým vnoučatům. To babičky samotné si tvoří vztahy se svými vnoučátky. Není to vaší odpověností ani vašim selháním. Nicméně vás to může obrovsky trápit a já tomu rozumím. Zjistěte, jestli se dá pro nápravu vztahu něco udělat. A pokud ne, nebojte se to přijmout, jak to je. Pokud byste potřebovala víc podpořit, najděte nějakou pomoc (terapii, psychologii, kouče...), které vám pomůže situaci buď napravit, nebo přijmout.“

Dana: „Dobrý den, náš syn má 2 babičky (dědy už ne). Jedné stačí když ho vidí 2x za rok a druhá (má máma se kterou bydlíme v domě ale samostatně v 1 patře) ho vidí tak 1x týdně. Tamta si myslí že jí je 80let a tato že jí je 20let (zábavy,přítel,..). Ani jedna nepomůže s hlídáním ani na hodinu. Závidím sousedům když mají vnučku stejně starou (2,5let) celý víkend každý týden a radují se s toho. Když, tak nám malého musí hlídat cizí lidé. I když jí to řekneme řekne nám "že se nenechá omezovat" Ale ona ho vůbec nehlídá, ani ho vůbec nevidí, dá mu 1x za 14dní autíčko jako náhradu aby byla nejlepší a je to! Štrašně mě to štve, mě babička a prababička hlídala pořád když si máma trajdala na diskotéky! Stavíme a ani nám tím nepomůže. Jak si s tím poradit? Děkuji“

Majka Staňková: „Tato situace mě moc mrzí a věřím, že se v ní musít cítit velmi špatně. Toužíme po pomoci, toužíme po to, aby měly naše děti krásný vztah se svými prarodiči. Toužíme, aby prarodiče viděli, jak krásně vedeme své děti. A když toto vše není, bolí to. Zkuste si otevřeně promluvit. Zjistit, co by každý z vás potřeboval a co by mu pomohlo. Možná nezbyde, než najít i vhodnou rodinnou terapii. Ani ne tak pro babičky, jako pro vás, aby se vám v této situaci lépe žilo. Někdy potřebujeme, aby nám někdo pomohl přijmout i to, co se nám nelíbí anebo pomohl to změnit. Babičky mají jedinečnou šanci vytvořit vztah se svými vnoučaty do 6 let jejich věku. Pak už kvalitu vztahu nedoženou. Možná si babičky neuvědomují, že je to teď a později už to tak dobře nepůjde. Zkuste mrknout na https://www.porodbezobav.cz/cekame-vnouce/ Možná by ty informace přijaly víc od někoho jiného než od vás. Držím palce. Musí to být náročné. Má to však jednu výhodu. Prozradím vám, že i já jsem měla několik let babičky daleko a velmi málo pomáhaly. Často jsem padala na hubu a zlobila se, že jsem na vše sama. Dnes však i díky tomu vnímám sebe jako senzační mámu. Protože to nikdo nedokázal za mě. To já jsem to zvládla. Já a můj muž. To my jsme s dětmi dokázali to vše a máme možná i proto tak silný vztah, protože bez pomoci ostatních nezbylo, než se sejmout v jeden silný celek a vše zvládnout. Takže to, co teď vypadá jako největší bolest, že jste na to sama, může být později viděno jako skvělá příležitost, jak najít v sobě tu boží mámu, která to dá.“

Marek: „Dobrý den Jak má vychovávát vnoučata .“

Majka Staňková: „S láskou, něhou a s respektem k jeho rodičům i k tomu, jak výchovu a péči nastavili oni. Dejme jim to, co nedávají ostatní. Příběhy, čistou přítomnost, klidný čas bez školních povinností. U babiček mohou žít bez technologií a mobilů a objevit zase výlety, splečenské hry a čtené příběhy. Je to velká výzva, ale věřím, že to jde.“

Jana Novotná: „Dobrý den, jsem babička 6 vnoučat od 7 do 20 let. Netuším, jestli Váš příspěvek bude navazovat na přílohu magazínu Dnes č. 38 s tématem: Jak se stát bezchybným prarodičem. Doporučení na portál Dovychovat mě velice pobouřilo. Babičky se mají přizpůsobit dnešní mladé generaci. Nikdo ale nezvažuje např. jejich zdravotní stav, finanční možnosti, místo, kde žijí (panelák nebo vila se zahradou) Moc mě zajímá , jestli nepřipravujete pořad :Jak vychovat snachy. Zaobírat se třeba jejich nadřazeností,striktními pokyny a ponižováním babičky. Třeba: Jaké bude mít dítě aktivity a nebude se nudit ? Viděla jste film " Bába z ledu". Pan Sláma toto téma výborně vystihl. Děkuji za odpověď! Novotná“

Majka Staňková: „Dobrý den, já si myslím, že být bezchybným prarodičem není správné. Děti potřebují vidět i pochybení svých rodičů či svých prarodičů. Rozumím, že Vás mohou některé postoje dnešní generace rodičů pobouřit. Pokud se však rozhodnou tímto stylem své děti vychovávat (třeba právě stylem "Dovychovat"), nezůstane všem okolo, než to respektovat. Můžeme sdělit, jak to vidíme, co si myslíme, nabídnout své vhledy a zkušenosti, ale poté už nechat vše s důvěrou na ně. I když může být někdy pohled na to, jak postupují, těžký. Film Bába z ledu je aktuální, přesto však věřím, že vyhrocený. Takové nastavení vztahů není v pořádku. A potřebuje terapii. Nicméně ani pravý opak není OK. Ani babičky nemají tyranizovat mladé rodiče a ni mladí rodiče babičky. Je potřeba žít vzájemné pochopení. A pokud to není možné, vyhledat odbornou pomoc. Téma vtahů tchýně a snacha je velmi komplikované a rozsáhlé. Ale už z Vašeho dotazu je vidět, že se v tomto vztahu necítíte dobře. A pravděpodobně ani snaše, jinak by se nechovala tak, jak popisujete. I toto by si zasloužilo otevřenou komunikaci. Zjistit, co která z Vás potřebuje a co by které z vás pomohlo. A pokud to není možné, doporučuji odbornou pomoc. V nadřazenosti, strinosti a ponížení nemůže být nikomu dobře. Držím palce. M.Staňková“

bara: „Dobry den, do ceho by nemeli prarodice zasahovat? Dekuji“

Majka Staňková: „Určitě by prarodiče neměli zasahovat do vztahu vnoučete a jeho rodičů. Konkrétně myslím nabourávat jejich vztah. Třeba tím, že vnoučátku řekne, jak je ta jeho máma špatná. Jak je nemožná, když nedělá to či ono, když se chová tak a tak. Můžeme si o jeho rodičích myslet cokoliv, jsme však odpovědni i za jejich vztah a pokud milujeme svá vnoučata, dopřejeme mu krásný vztah s jeho rodiči. I když se nám "nelíbí". Čili nezasahovat do kompetence rodičů a do vztahu jejich vnoučátka k nim. Nenabourávat jejich lásku.“

Jarka: „Co byste poradila, když se snacha (48) spolčuje se svojí dvanáctiletou dcerou (mimochodem "stvořené" z umělého oplodn ění cizího vajíčka) proti mému synovi - přesně v tom, co jste zmiňovala - cukrovinky, kavárny, drahé oblečení, dívání se na televizi na nevhodné pořady atd. Nám to vnučka svěřovala, a do jejích 10 let jsme jsme ji každoročně brali k moři i na různé akce se zvířaty, které miluje, obstarávali jsme s manželem všechny dovozy a docházky vnučky na kroužky (denně nejméně 2), na které ona nechtěla, a rodiče nařizovali - plakala a bědovala. Nyní už může všude sama, a tak ji snacha od nás vyhroceným konfliktem a hnusným lži odtrhla - to vše den před mým nástupem do nemocnice na složitou operaci. Vnučku jsme tedy 5 týdnů neviděli, neodpovídá na volání ani psaní , a kupodivu právě syn mi přijel oznámit, že už k nám nikdy nechce!!! Oba s manželem užíváme léky na nervy, ale bolest je příliš veliká. Díky za názor.“

Majka Staňková: „Ach, této bolesti rozumím. Musí to být nesmírně těžké. Zkuste poprosit svého syna, aby zařídil možnost promluvit se svou vnučkou. 12 let je zrádný věk. Puberta rozehrá úplně jiné karty a někdy je těžké navázat na to, co si pamatujete a co jste s vnučkou žili, když byla mladší. Je to věk, kdy více následuje své vrstevníky a prarodiče už tolik nevyhledává. Tento přirozený vývoj by ale měl proběhnout v respektu a lásce, ne s pocitem odmítnutí, či v atmosféře vyhoroceného konfliktu. Zkuste požádat svého syna, aby zprostředkoval setkání vnučky s Vámi, nebo aby zjistil, co by potřebovala, aby se u vás opět cítila dobře. Stejně, co by potřebovala i snacha, aby měla opět důvěru ve Váš kontakt s vnučkou. Pokud cítíte, že to není možné, doporučuji vyhledat odbornou pomoc pro rodinu jako celek. Držím palce.“

katy: „pokud tedy deti mají nefunkcni babicky (obe, dedove nezijí) kontakt 1x za rok a u druhé babicky, tam je to jednou za 3 roky zhruba.... co muzeme udelat jako rodice, mrzi me, že deti si neuzijí cas s babickou, jsme jen spolu, nemluve o tom, ze nemame zadnou pomoc z rodiny.... muze byt resení hlidaní třeba od starší kolegyně z práce ,kdyz my pujdem do kina?“

Majka Staňková: „Ano, hlídání starší paní může být skvělé řešení, pokud není jak kontakt s vnoučaty a babičkami změnit. Pokud vám nefunkčnost babiček vadí, bolí vás a nedokážete si říct "no a co, čert to ber", doporučuji zvážit upřímný rozhovor s babičkami, aby tušili, jak se vám v tom žije. A pokud to není možné, pak můžete zkusit najít nějakou šikovnou rodinnou terapeutku, která vám pomůže přijmout tuto situaci, toto nastavení do srdce, aniž by vás to muselo bolet. Co nedokážeme změnit, můžeme alespoň zdravě přijmout. Držím palce.“