Chat

ředitel ZŠ profesora Švejcara

Ondřej Lněnička

Seriál Ochránce – problematika školství

Záznam chatu z pondělí 4. října 2021

DIS: „Co si obecně myslíte o seriálu Ochránce?“

Ondřej Lněnička: „Takový seriál ze školního prostředí u nás dlouho chyběl. Oproti různým komediálním filmům, kde je tendence ukazovat učitele spíše stereotypním způsobem, tu máme konečně trochu vhledu do pedagogické reality. Zároveň seriál otevírá diskuzi k důležitým a palčivým tématům, které v českém školství aktuálně řešíme.“

ANTIMONY: „Je název dílu Džungle před tabulí naprosto odpovídající?“

Ondřej Lněnička: „Pro pana učitele v seriálu jistě ano. :) Jinak je důležité podotknout, že ve škole nastavené procesy, které jsme mohli sledovat, byly funkční. Název je jistě dobře zvolen k upoutání, ale nemyslím si, že by na vyobrzaené škole byla "džungle" obecnou situací.“

DIS: „Sledujete seriál Ochránce pravidelně?“

Ondřej Lněnička: „Seriál sleduji od začátku, sice nepravidelně, ale vždy se snažím co nejrychleji srovnat krok s aktuálním dílem. Zatím pokaždé jsem byl nadšený, jak komplexně jsou jednotlivá témata vyobrazena.“

DIS: „Co se Vám na dílu Džungle před tabulí líbilo a co nikoliv?“

Ondřej Lněnička: „Moc se mi líbil důraz na procesy ve škole, které běžně v seriálech/filmech o škoství nevidíme. Mohli jsme vidět význam tandemových učitelů, asistentů pedagoga. Také jakým způsobem přemýšlí vedení školy v rámci nastavování pedagogického procesu a jaké všechny "vnější okolnosti" mohou tuto činnost komplikovat či brzdit. Také zde byl jasně patrný důraz na žáky. Nastavit vše tak, aby žák byl předětem snažení všech. Koneckonců i pan učitel, sice neblahou formou, ale přesto, chtěl najít cestu, jak na žáky skutečně působit. Seriál se samozřejmě neubrání nějakému stereotypnímu přiřazení archetypů, např. angažovaná paní ministryně, konkrétně smýšlející školník atd., ale i toto je a může být realita našich škol.“

Derek: „Znáte "Džungli před tabulí" - tedy knihu od Evana Huntera?“

Ondřej Lněnička: „Dobrý den! Knihu neznám, děkuji za tip, určitě se na ni podívám.“

ANTICYKLON: „Jak se Vám líbí název dílu - tedy název Džungle před tabulí?“

Ondřej Lněnička: „Název je samozřejmě silný. Někdy nám, učitelům, může situace ve třídě tak skutečně připadat. Ale i džungle má svá pravidla a i když se může na první pohled zdát, že sledovaná situace není zvládnutá, nemusí tomu tak skutečně být. Máme učitele, kteří budou mít ve třídě hlahol a hluk, kde bude živo, ale proces učení poběží na 100% a žáci si budou odnášet cenné dovedosti a kompetence. Budeme mít ale i učitele, kteří budou mít tu pověstnou "autoritu", ticho ve třídě takové, že i dopadající špendlík zazní jakorána, ale samotné učení nemusí být efektivní.“

DAYD: „Jak se Vám líbil díl Džungle před tabulí?“

Ondřej Lněnička: „Díl byl velice silný. Mohli jsme sledovat reálnou a skutečnou podobu každodenní "rutiny" učitelů ve školách. A je celkem jedno, jestli se jedná o školu ve vyloučené lokalitě, o školu v centru velkého města, o vesnickou malotřídku nebo o školu sbírající žáky z různých prostředí. Každá škola je jiná, má svá specifika. Řeší své specifické problémy a čelí svým specifickým výzvám. Sdílení je zde důležité. Vzájemná podpora, ale i podpora z nejvyšších míst.“

Marek: „Dobrý den hrálo se vám dobře mnelo bylo smutno že umřela učitelka. Mí se líbí pořád“

Ondřej Lněnička: „Dobrý den! V seriálu jsem osobně nehrál, jen jsem nadšeným fanouškem. První díl, kde zemře paní učitelka, byl opravdu silný. Upozornil nás i na to, že někteří učitelé potřebují podpořit více, než jiní. Každý se čas od času dostaneme do náročnější životní situace a je dobře, když si umíme o pomoc říci a zároveň víme, kde si o ni říci a dostane se nám jí. Ve školství je mnoho učitelů, kteří se periodicky mohou cítit osamělí a "v koncích". Těm musíme umět pomoci, protože by byla škoda, kdyby ze školství odcházeli z důvodů, kterým lze předejít.“

David Janovský: „Dobrý den, myslíte si, že současný trend stavění osobních názorů na roveň empiricky prokázaným faktům pronikne i do výuky? Jak se tomu bránit? Nebo je tento trend naopak v pořádku a každý může mít svou vlastní pravdu?“

Ondřej Lněnička: „Dobrý den. To je skvělá otázka. Školské prostředí je samozřejmě ze své podstaty více nakloněné k repektování a prosazování osobních názorů, nebo by alespoň měla být. Nebo síše to postavme tak, že žáci by měli být vedeni k tomu, aby si utvářeli svůj vlastní názor. A samozřejmou součástí by mělo být i vedení žáků k tomu, aby názor nebyl pouhou touhou a snahou vlastní názor prosadit a uchovat za každou cenu. Tyto dovednosti se učíme žákům předávat, jelikož doba je dynamická a výzvy přináší často rychleji, než jsme na ně schopni systémvě reagovat. Takže jak se bránit? Rozhodně tím, že jako učitelé budeme vnímat současný vývoj ve společnosti a dokážeme pružně reagovat i změnou v naší výuce. A k tomu budeme jistě potřebovat oporu v celém systému.“

Irena: „Pane rediteli,ja nemam dotaz,ale chci vam rict,ze takoveho reditele-ucitele bych si prala mit.Hezky jste mluvil a je na vas videt,ze to skolstvi delate dobre.Preji vam hodne zdravi a sil.“

Ondřej Lněnička: „Děkuji Vám za milou zprávu. Učitelství je nádherná práce. Ale je nutné dodat, že všichni chybujeme a chyby nás vždy posouvají. V našem snažení se ne vždy všechno podaří. Sám jsem toho skvělým příkladem. Ale důležité je vytrvat a "nebát se chybovat". Ať se Vám daří a mějte krásný den.“

Dan Dyk: „Dobrý den! Jak ve školství bojujete s krizí morálních hodnot? Není težké učit děti dodržovat pravidla a např. mluvit slušně, když den co den vídají v televizi od čelních představitelů státu - vážených a důstojných lidí - naprosto opačné příklady? Za mých mladých let jsme za každé sprosté slovo dělali kliky, dřepovali...“

Ondřej Lněnička: „Dobrý den, děkuji za pádný dotaz. Morálka a vnímání norem a jejich mezí. To je něco, co není stále a neustále se vyvíjí. A jak se vyvíjí společnost, můžeme se dočkat razantních změn oproti tomu, v čem jsme vyrůstali my. Pravdou je, že vlivy z exteru, tedy různé známé osobnosti, které žáci buď aktivně sledují, nebo se k nim zprostředkovaně dostávají, často ani nemusí tušit, do jak vysoké míry jejich chování mladší generaci ovlivňuje a jaký reálný dopad mají. Co se osvědčuje, ja autenticita. Pokud je učitel autentický a "na nic si nehraje", tak pro dnešní děti je rozhodně více čitelný a mnohem snáze se mu pak pracuje i na přenesení takových dovedností a pravidel na své žáky. Pokud je strojený a je nositelem striktních morálních hodnot, mají dnešní děti větší tendenci se proti tomu vymezovat. Potřebují kontext, potřebují vědět "proč" se po nich věci chtějí zrovna tímto či jiným způsobem. A tat autenticita může být pro mnohé trochu překvapivá, může jít o styl oblékání či účesu, které si s pedagogem prostě nespojujeme. Může se to promítat i do mluvy, ale opravdu by měla být jasně nastavená mez, co je ještě únosné, a co ne. Což vulgarismy rozhodně naplňují.“

Kalika: „Pane řediteli, učil jste někdy v takové třídě, kde děti nemají zájem o vzděláván a z vyučovací hodiny i uč. si dělají jen zábavu? Jak byste tuto třídu - v posledním díle Ochránce uklidnil?“

Ondřej Lněnička: „Dobrý den. Situace ve třídě je pestrá a i třídy, kde je běžně příjemné klima, mohou být čas od času náročné. Učil jsem ve třídách, kde byly zformované silné skupiny žáků, které potom formovaly atmosféru v celé třídě. Taková výuka je pak náročná. Z počátku jsem pak jako začínající učitel často spadával k mechanismům, které jsem sám znal ze své školní docházky. Tedy tvrdé vyžadování klidu přes svou autoritu učitele jako pozice a případně i zvýšeným hlasem. Dnes bych se pokusil na třídu působit jinak. A ne sám. Učitel by především neměl zůstat sám, jak jsme ostatně mohli vidět v seriálu. Pokud jde o komplikovanou třídu takovéto úrovně, tak je žádoucí, abych jako ředitel zorganizoval výuku tak, aby učitelé co nejvíce učili v tandemu. Pak samozřejmě zapojovat další odborníky, školní psycholožku, sociální a komunitní pracovníky, profesionály na selektivní preventivní činnost ve třídách, metodika prevence a další. Šel bych po podstatě problému, ne pouhému řešení aktuální situace. Ale i ta aktuální situace dovede učitele samozřejmě potrápit. Pak je dobré žáky zapojit, snažit se dobrat k tomu, proč situaci eskalují, změnit činnost. A samozřejmě někdy mohou i tyto způsoby selhat a nelze jinak, než přistoupit ke kázeňským opatřením. A i to samozřejmě může aktuální situaci pomoci vyřešit. Nikdy ale na dlouho, pokud nepřistoupíme k řešení samotné podstaty situace ve třídě.“

Honoráta Zíková: „Příjmený den! V první řadě bych chtěla poděkovat, co pro děti a vůbec další generace děláte. Myslím si, že to chce opravdu pořádnou dávku altruismu. Jaké hmatatelné výsledky vaší dlouholeté práce vám udělaly největší radost? Nebo je to tak, že se budou výsledky projevovat až za dlouhou dobu, kdy současní školáčci vstoupí do produktivnho věku? Fandíme vám a fandíme modernímu školství!!!!!!“

Ondřej Lněnička: „Dobrý den, moc děkuji za "nakopávající zprávu". :) Nejvíce cenná je zpětná vazba od samotných žáků. Když chodí spokojení, usměvaví a ptají se. Největší radost mám vždy ze setkání s absolventy, kteří to "zvládli". Ale i třeba konstatování ČŠI, kdy byli překvapeni z toho, že máme v porovnání s jinými školami nízkou absenci. To zahřeje velice. Je toho více a doufám, že takto budeme i pokračovat a že budemem mít kolem sebe prostředí, které nás (a hlavně mě) upozorní, pokud bychom z cesty scházeli.“