Sama doma

Záznam chatu z úterý 23. března 2021

ANTIMONY: „Co znamená rodina pro nemocné dítě v rodině?“

PhDr. Lenka Emrová: „Rodina je pro nemocné dítě velmi důležitá. Skrze rodinu (její postoj k nemoci, její prožívání) se dítě učí prožívat svoje onemocnění a vytváří si k němu vlastní postoj.Rodiče jsou pro dítě vzorem, jak se vyrovnat s problémy a nároky, které nemoc přináší.“

AK: „Jak se připravit na situaci, kdy je nemocné dítě v rodině?“

PhDr. Lenka Emrová: „Na nemoc se připravit nedá, tím spíše na nemoc dítěte. Každý rodič si přeje zdravé dítě, protože to je příslibem úspěchu a štěstí v životě pro většinu rodičů. S nemocí se lze postupně sžívat, naučit se s ní žít, přijmout její omezení apod. To však vyžaduje čas a také někoho, kdo nám pomůže na téhle nelehké cestě. V první řadě jsou to lékaři, v druhé řadě je to partner a širší rodina a samozřejmě další instituce jako jsou například různá zařízení rané péče, psychologové, sociální pracovníci ,,,,je důležité umět si říci o pomoc a nezůstat s nemocí osamoceni.“

Romana Bártová: „Co dělat když mi dítě nechce vůbec sníst lék?“

PhDr. Lenka Emrová: „To je někdy těžký úkol. Záleží na věku dítěte. U malých dětí je dobré vymyslet nějakou pohádku, příběh, aby dítě bylo motivované pilulku samo sníst. Lék hodně rozmělnit, aby jeho spolknutí bylo co nejsnadnější a dítě neomezovalo, zamíchat ho do jídla a pod. Vždy je dobré na dítě ne tlačit, nezvyšovat hlas, čím laskavější budete, tím ochotnější dítě bude spolupracovat. U starších dětí můžete více vysvětlovat a hledat výhody, které mu spolknutí pilulky přinsese.“

ANTIMONY: „Co je potřeba si uvědomit ohledně tématu nemocné dítě v rodině?“

PhDr. Lenka Emrová: „Je to téma celé rodiny, celá rodina by se měla zapojit do péče o nemocné dítě. Je důležité, aby se od začátku do péče o dítě zapojil partner, aby mohl maminku nahradit, zastoupit, v případě, kdy to bude potřeba. O nemoci je třeba mluvit, o emocích, které jí provází, aby nemocný nebo hlavní pečovatel nezůstával osamocený ve svém prožívání.“

Daniela: „Dobrý den paní doktorka, je to týden co jsme se dozvěděli, že náš 10ti měsíční chlapeček má hydronefrozu, vezikoureteralni reflux a divertikl moč měchýře...neseme to strašně...jak to bude…zvládneme vše? Máme ještě další tři deti, ale tento je náš jediný společný. Dekuji a hezky den Daniela“

PhDr. Lenka Emrová: „To, co rodiče nejčastěji prožívají po sdělení diagnózy je šok, spousta otázek, jak to zvládneme, spousta emocí od strachu přes lístost ke vzteku... Důležité je o všem společně mluvit, o všech pocitech - obavách, snažit se domlouvat, co pomáhá v této situaci - a vyjít si vstříc, co naopak nepomáhá a to nedělat. Uvědomit si, že každý se trošku jinak vyrovnává s takovou situací a respektovat to a zároveň si řikat, co od partnera potřebujeme. Nemocné dítě potřebuje hodně pozornosti a péče, ale máte i další děti a ty Vás také potřebují, proto rozložte síly a nezapomeňte ani na sebe navzájem. Péči potřebují všichni, ale i Váš vztah. Je to hodně práce, jak to zvládnout. Nebojte si říci o pomoc“

Aleš Babka: „Jak dostat dítě do nemocnice, třeba když má zlomenou nohu a brečí.“

PhDr. Lenka Emrová: „Důležitá je pozitivní motivace. Každé dítě je jiné a "slyší" na něco jiného. Nikdy není dobré používat násilí, křik. Vždy postupjte v klidu, vysvětlete dítěti, co se děje, bude dít, slibte mu, že budete s ním, buďte, zdůvodněte pozitiva vyšetření. Buďte laskaví, ale důslední - není dobré ustoupit - ublíží to dítěti po fyzické stránce, ale také dáte najevo svoji slabost a nedůslednost dítě bude vědět, že mu ustoupíte. Naučí se s Vámi manipulovat.“

ANTI: „Co nejčastěji radíte ohledně tématu nemocné dítě v rodině?“

PhDr. Lenka Emrová: „Nejčastější radou je, aby maminky myslely na to, co pomáhá jim a jejich dítěti,a nenechaly se ovlinit "zaručenými radami". Pokud jsme dobře u sebe, pak víme, co je pro nás a naše děti dobré. Další radou je myslet na svoje potřeby ve smyslu "pokud je žena dobře opečovaná a má energii, může ji dobře dávat svému dítěti, pokud je unavená a vyčerpaná, nemá co dávat."“

Michaela: „Dobrý den, nevím zda to bude vyloženě k tématu, ale v roce 2018 se nám narodil syn předčasně ( naštěstí je zdraví, bez následků) a po porodu mi byl hned odebrán a převezen do jiné nemocnice aby mu byla poskytnuta lepší péče. Já zůstala v porodnici kde jsem rodila a syna jsem viděla až po čtyřech dnech v inkubátoru. Situaci jsem zvládala dobře. Ale syna jsem nikdy nedala nikomu vozit v kočárku a ani hlídat ... Dnes mám děti dvě a stále mám blok je někomu půjčit, mám o ně strach a pocit že je nikdo nezvládne tak jak bych si predstavovala. ( Syn je ke všemu dost živý a je to složitější ho uhlídat ) Nevím zda je to normální a zda to přejde, nebo mám vyhledat nějakou psychologickou pomoc. Děkuji za případnou odpověď. M.“

PhDr. Lenka Emrová: „To, co prožíváte je důsledek traumatu, který jste zažila. Je přirozené, že potom, co jste zažila s předčasným narozením dítěte, vyvolalo u Vá úzkost, obavy, že nikdo se nedokáže o Vaše děti lépe postarat, spojený se strachem o ně. Můžete zkusit postupně děti svěřovat do péče nejprve osobě, ke které máte nějvětší důvěru a na krátký čas, který bude pro vas akceptovatelný (ze začátku třeba na 15 minut) a postupně prodlužovat a zapojovat další osoby. Pokud to nepůjde, tak bych doporučila návštěvu psychologa.“

Jaroslava Hrabcová: „Dobrý den, ráda bych se zeptala na rady ohledně onemocnění v těhotenství, jestli může nějak ohrozit dítě. Děkuji za jakékoliv rady.“

PhDr. Lenka Emrová: „Záleží na typu a závažnosti onemocnění. Běžná onemocnění nemají vliv na těhotenství a miminko, není třeba se bát. Pokud ale máte obavy, doporučuji konzultaci s lékařem, abyste byla klidnější.“