Sama doma

Záznam chatu z pondělí 25. ledna 2021

SK: „Dobrý den, chci se zeptat, jak může ovlivnit strach matky o dceru v dětství a pubertě? Může se tento strach přenést z matky na dceru a v dospělosti se projevit v povaze dcery? Například, že se všeho bojí, nevěří si atd.? Předem děkuji za odpověď.“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, emoce jsou nakažlivé a strach, který zažíváte o svou dceru je sice pochopitelný (každý rodič se o své dítě bojí), ale je důležité, aby intenzita vašich emocí nebyla nepříjemná pro vás i vaši dceru. Pokud cítíte, že váš strach by mohl bránit vaší dceři v tom, aby zkoušela žít alespoň v rámci možností samostatně, pak by bylo vhodné s tímto strachem a úzkostí pracovat. Můžete využít populárně naučné publikace věnované této problematice (relaxační techniky pro zmírnění stresu, zvládání strachu a úzkostí), kterých je na knižním trhu celá řada. Kdyby to pro vás bylo obtížné, můžete vyhledat psychologickou pomoc. S pozdravem a přáním pěkných dní Veronika Šporclová“

Jana Plachá: „Co dělat když se mi dítě bojí chodit večer na toaletu.“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, Jano. Na vaši otázku nemohu odpovědět konkrétně, pro odpověď by bylo nezbytné znát více informací - jak staré je vaše dítě? Bál se vždy nebo kdy se tento strach objevil? Co je příčinou tohoto strachu - toaleta samotná (např. to může být chladnější nebo odlehlejší místnost) nebo třeba tma a nutnost v noci vstát a někam jít... Často to bývá právě strach ze tmy, které dítě ovlivňuje. Pokud by to byl i případ vašeho dítěte, pak se dá dát do zásuvky světýlko, které tento strach může redukovat...Když pracujeme se strachem u dětí, je nezbytné zjistit přesnější příčinu a poté volíme další postup. Kdybyste měla pocit, že tento strach je pro dítě i pro vaši rodinu neúnosný, pak doporučuji vyhledat psychologické poradenství. Někdy stačí velmi málo, aby se dítě svého strachu zbavilo... Srdečně zdravím a přeji co nejvíce bezstarostné dny. Veronika Šporclová“

Ela: „Dobrý den, co je úzkost ?“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, úzkost je emoce, která popisuje neopodstatněný strach - strach, který cítíme bez přímého ohrožení, tendence katastrofizovat, co by se mohlo stát, kdyby... Na příkladu bych uvedla rozdíl mezi strachem a úzkostí - když budete plavat v moři a uvidíte ploutev žraloka, ucítíte strach (pocit reálného ohrožení) a vaše tělo i mozek napnou síly k tomu, abyste před tímto nebezpečím utekla. Když se ale budete bát vstoupit do moře, plavat na břehu, protože se budete bát, co se všechno může stát, jaká možná nebezpečí vám hrozí, pak bychom hovořili o úzkosti - strach bez opodstatnění. Nicméně mozek nevyhodnocuje, jestli je ohrožení reálné nebo fiktivní, ale dává tělu stejné signály. Proto může člověk pociťovat bušení srdce, pocení, ztuhnutí svalů... i v situaci, která tomu zcela neodpovídá. Tyto nepříjemné tělesné pocity vedou k navození nepříjemných myšlenek a to jen umocňuje nepříjemné pocity... Člověk se točí v bludném kruhu, který je potřeba (často s odbornou pomocí) přetnout a umět své úzkosti ovládat. Snad jsem vám odpověděla alespoň částečně srozumitelně. Pokud by vás zajímalo více, existuje celá řada populárně naučných publikací, které vám tuto problematiku mohou přiblížit. S pozdravem Veronika Šporclová“

jana: „Dobrý den, jak dlouho se člověk průměrně vzpamatovává z úmrtí blízkého člověka?“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, Jano, proces truchlení a zpracovávání traumatu ze smrti blízké osoby u každého probíhá individuálně. Obecně se dá říci, že truchlení trvá přibližně rok, přičemž intenzita emocí postupně klesá - na počátku jsou pochopitelně emoce velmi silné a paralyzují člověka, postupně i s tím, jak se člověk vrací do běžného života, síla negativních emocí klesá... Pokud přetrvávaji silné emoce dlouho, ovládají kvalitu života člověka, přidávají se i závažnější tělesné symptomy (poruchy jídla, spánku..) a člověk není schopen návratu do běžného života, doporučuji vyhledat odbornou pomoc. S pozdravem Veronika Šporclová“

Nikola: „Dobrý den, zajímá mě, jestli případný strach rodiče z následků očkování miminka dokáže ovlivnit dítě natolik, že by ty negativní následky mohly nastat? Děkuji.“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, ačkoliv jsou emoce nakažlivé, tak nikoliv na úrovni přenosu myšlenek či tělesných symptomů. Proto se domnívám, že vaše obavy z očkování (nejsou-li opodstatněné nějakou vaší negativní zkušeností) tělesnou reakci vašeho dítěte nezpůsobí. S pozdravem Veronika Šporclová“

Petra K: „Dobrý den. Můj dotaz bude znít možná divně... ale - moje pětiletá dcera se nebojí. Skutečně ne. Nebojí se Mikuláše, čerta, strašidel na strašidelné stezce, nebojí se ničeho v pohádkách (ani fakt ošklivých věcí), prostě jakoby vůbec nepociťovala strach. Stejně tak se nebojí o mě třeba... nebojí se (bohužel), že se ztratí (jde, kam uzná), nebo třeba, že spadne (vyleze si na strom, jak chce)... Jsem tomu ráda, že nezná emoci strachu... ale říkám si: není to divné? Nebo: neukládá se jí to všechno někde uvnitř? Může ta absence strachu skutečně být opravdová (a kladná)? Mimochodem - jiné emoce prožívá: krásně projeví radost, extrémně projeví vztek atd. ... Děkuji!“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, Petro. Strach patří mezi základní emoce, ve větší či menší míře emoce pociťuje každý z nás. Píšete, že vaše dcera neprožívá strach ani v situacích, kdy by byl přiměřený (např. obavy, když se vzdálíte, strach z možného nebezpečí, když dělá něco nebezpečného). Některé děti jsou vystrašenější a bojácnější, jiné to mají naopak. Píšete, že ostatní emoce si u dcerky všímáte, dokonce v extrémní intenzitě (vztek). Věnovala bych pozorování emočního prožívání u vaší dcery trochu větší pozornost, všímala bych si, v jakých situacích se emoce u vaší holčičky projevují, jak jsou silné... Můžete zjistit informace také z ostatních zdrojů, např. jak se projevuje ve školce. V případě, že byste zaznamenali určitou nerovnováhu - některé emoce zcela chybí, jiné jsou naopak velmi intenzivní a hůř ovladatelné, doporučovala bych konzultaci s dětským psychologem. S pozdravem a přáním pěkného dne Veronika Šporclová“

Eva: „Dobry den, mam 12let.syna,ktery nezacal nejlepe s novou ucitelkou na cestinu. Nesympatie ze strany pani ucitelky jsou evidentni. Doma to resime a mozna i proto se jiz syn dostal do strachu a kdyz ho pani ucitelka vyvola(momentalne online) zacne zmatkovat, nejde mu najednou zapnout mikrofon a pak kokta a nevi, prestoze je pripraven. Ucitelka vynese kritiku a syn se odhlasuje a place. Jinak je zivy a bezprostredni, ale se sklony k uskostem z konkretnich veci(napr.padajici meteority nebo zemetreseni resime dodnes). Dekuji moc a preji hezky den.“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, v této situaci bych doporučovala konzultaci se školou, snažila bych se situaci řešit. Jestliže víte co je spouštěčem strachu vašeho syna (stres z paní učitelky), pak lze pracovat jednak s dítětem na nácviku zvládání stresu, zvyšování tolerance vůči zátěži... Ale v tomto případě považuji za důležitý i klidný rozhovor s paní učitelkou a vysvětlení toho, co váš syn v hodinách nyní prožívá. Pedagogové aktuálně nemohou tak přirozeně reagovat na chování dítěte, proto informace od vás - rodičů - pro ně mohou být velmi prospěšné. A tím můžete pomoct i vašemu dítěti. Držím pěsti a přeji bezstarostné dny, Veronika Šporclová“