Sama doma

Záznam chatu z pondělí 14. prosince 2020

STOP: „Co si myslíte o lidech, kteří žijí zcela mimo vztahy?“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Jsme lidé různí a někdo potřebuje vztahy s ostatními více a jiný méně. Toto se mění i v průběhu života. Já respektuji jinakost.“

STOP: „Jsou vztahy v lidském životě to nejdůležitější?“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Asi nelze takto jednoznačně odpovědět, je mnoho samotářů, kteří zase dokázali udělat něco významného pro ostatní, ale rozhodně by řekli, že vztahy s ostatními jsou pro ně méně významné, než příkladně jejich výzkumné výsedky.“

SK: „Co vy si vše myslíte o tématu vztahy?“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Téma velmi zajímavé, o kterém bychom mohli mluvit hodiny. Je to klíčové téma psychologie vůbec a především pak sociální či vývojové psychologie.“

Lenka: „Příjde mi, že řada současných pohádek je velmi složitých, co se týče postav příběhu, či jsou dost temné. Našim dětem 6 a 4 roky, vyhovují jemnější pohádky, je to věkem?“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Je to osobností dětí a výchovou.“

LM: „Je nějaký rozdíl mezi čtenými pohádkami a vyprávěnými? Dcera (3 roky) někdy chce číst, a jindy pouze vyprávět. Hlavně babička jí tedy vypráví pohádky, já spíše čtu, ale někdy právě vyprávím, když chce. Potom mě ale dcera upozorňuje na to, že babička to vypráví jinak. A když čtu z knížky, tak mi do toho skáče, ale ne aby mě opravila, ale hlavně ukazuje na obrázky a ptá se na to, kdo to je (postavy z knížky).“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Čtené pohádky vyhovují spíše starším nebo vyspělejším dětem, které udrží pozornost a pro které už čtený a tedy náročnější mluvený projev je srozumitelný. To, že každý vypráví pohádky jinak, je pro děti právě důležité pro jejich pokroky v kognitivním zrání. Když vaše holčička postihne rozdíly a dokonce vás na ně upozorňuje, vypovídá o její vyspělosti. Taktéž dotazování během čteného textu svědčí o tomtéž“

Jana: „Dobrý den, vztahy v rodině jsou jistě důležitější než přátelské, ale když to v rodině neklape, je normální omezit tyto vztahy nebo se je naopak snažit udržovat? Tchán s tchýní jsou spíš sami pro sebe, zajímá je spíše nakupování, pořád čekají až my zavoláme první a když ne, hned výčitky, pořád se jim na nás něco nelíbí. Jezdím k nim s dcerkou já, aby měla vztah s prarodiči a manžel, syn tchána (tchyně je přivdaná) málo. Dělám dobře, že se do toho nutím?“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „V rodinných vztazích doporučuji se chovat spontánně a do ničeho se nenutit. Pro vytvoření pozitivních vztahů musí chtít obě strany“

Vlastimil: „Co si myslíte o pohádkách bří Grimmů?Číst, nečíst? A pro jak staré děti?“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Mně osobně připadají dosti temné. Já si za sebe myslím, že exiastuje mnoho pozitivnějších pohádek. Když je ve vyšším věku chtějí číst děti samy na základě vlastního uvážení, tak proč ne.“

LadaM: „Mí vnoučci(5 a 3) nemají zájem o čtení pohádek, pořád se dožadují tabletu, který mají doma a hledí do něj i před spaním. Snaše a synovi nemá smysl cokoliv říkat, mají svůj názor.“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Je to rozdíl mezi generacemi, ale doporučuji to nevzdávat a bojovat o duši dítěte. Tablet děti vyhledávají proto, že je na to jejich rodiče přivykli, když však u babičky a dědy budou jiné způsoby trávení času, třeba společné pečení,vaření, výlety, rodinné hry,vyrábění obrázků, kontakty se zvířaty, loutkové divadlo, hudební produkce..., dítě samo často tablet odkládá, nebo si na něj ani nevzpomene.“

Vlastimil: „Mám pocit, že děti se raději podívají na televizi, o poslouchání čtené pohádky nemají zájem.“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Na co si naše děti svou výchovou nastavíme, to dělají. Některé generace TV ani neznaly a nedá se říci, že by jim něco chybělo nebo strádaly. Teď děti jsou často pod vlivem neživých médií, ale pokud dětem poskytneme zajímavé alternativy, třeba společné pečení, vaření, prohlížení fotografií, kontakt se zvířaty, společenské hry, sprotování, společné vyprávění..., tak si na neživá média ani nevzpomenou.“

Jana: „Dobrý den, sestra svoji dceru 4roky často odkládá po babičkách, s manželem se sice mají rádi, ale doma se moc nepotkávají, každý má jiné zájmy, jiný režim dne. Takže společné obědy, večeře nejsou.. Naštěstí ve školce dali holčičce řád. Myslíte si, že by měli mít druhé dítě?“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Bohužel často potkáváme děti, kde si říkáme, že to mají se svými rodiči dosti těžké. Asi se vás ale nikdo ptát nebude, zda budou či nebudou mít další dítě. Jako teta můžete pro svoji neteř hodně udělat, zkuste vymyslet co. Možná je také její kontakt s prarodiči v podstatě dobrým východiskem.“

Jana: „Dobrý den, vadí, když otec před spaním dvouleté holčičky pustí jen uspáváčka bez pohádky a já matka během dne ,, doženu,, povídání a čtení pohádek? Podotýkám, že mě to mrzí, že se mu nechce vyprávět, číst nechce, protože dcerka neposlouchá, povídá si něco pro sebe.“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Každému není kontakt s dítětem vlastní. Třeba vše dožene ve vyšším věku dcery a bude pro ni dobrým parťákem ve sportu, či v jiných zájmech a dovednostech . U některých otců se komunikae s dítětem nastarutje trochu později než u maminek.“

Petra Nováková: „Dobrý den, měla bych 2 otázky. Kdy je podle Vás vhodné začít dětem vyprávět/číst pohádky? Až když začnou mluvit nebo dříve? Je vhodné si říkat tchyni a tchánovi o hlídání vnuka nebo je to zásah do jejich soukromí? Věnují se více staršímu vnoučeti (neteři) a vlastně čekají, než jim ho dovezeme... Díky za odpověď“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Je dobré začít dítěti vyprávět už v kojeneckém věku. Potřebuje velmi brzy slyšet mluvené slovo v mateřštině. Většina rodičů to zcela intuitivně dělá. Prarodičům vnuka určitě aktivně vozte. Někdy je třeba určité vztahy trochu nastartovat. Oni už vnouče mají a tedy se třeba obávají, jak by zvládli dvě děti, zda by si nekonkurovaly.... Až si na něho zvyknou a vytvoří si k němu jedinečný vztah, tak se vše samo spontánně upraví.“

Lada: „Tu každodenní půlhodinku před spaním bych si nenechala vzít ani za nic. Je důležitější, co dětem čtu, nebo to, že mě mají v tuto chvíli "jen pro sebe", že oni jsou pro mě tak důležití, že se věnuju jen jim?“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Nejdůležitější je to, že jste spolu a že je to tradičně váš společný čas,čím ho vyplníte je na vás i na dětech, které si dovedou také o obměnu říct. Je to krásný rodinný rituál. Děkuji, že jste skvělá máma.“