Sama doma

Záznam chatu z pondělí 2. listopadu 2020

Kara: „Dobrý den, jak řešit naprosto odlišný názor na koronavirus a jeho následky a dodržovani opatření?? Dříve jsme se v rodině shodli, tolerovali, ale nyní je to vyhrocené (emoce)a ta nejistota kdy to skončí a jak k tomu rozumné přistupovat je ubíjející. Človėk se cítí "ohrožen" ve vlastní rodině, není z toho úniku a těžko v tomhle najít rozumný kompromis. Jak to řešit, máte nějakou radu jak z toho ven? Díky Kara“

PhDr. Milan Hutta: „krásný den, tady je každá rada "drahá", osobně doporučuji mediální detox, co nejméně sledovat media. A cítím ve vašem dotazu strach z onemocnění? Pokud ano, je potřeba si uvědomit fakta o skutečných následcích. A zkuste možná rodinné embargo na téma COVID“

Marcela Obdržálková: „Dobrý den, pane doktore, chtěla bych si o emoční inteligenci více přečíst v nějaké aktuální literatuře. Mohl byste mi prosím nějakou doporučit? Vím, že je kniha od Daniela Golemana, ale přece už je to starší kniha. Moc děkuji. S pozdravem a přáním hezkého dne. Marcela Obdržálková“

PhDr. Milan Hutta: „Dobrý den paní Obdržálková, rád Vám zašlu pár titulů, napište mi prosím na milan@apas.cz děkuji a přeji pohodové odpoledne“

DAYD: „Jak působí na rodinné vztahy emočně to, když se někdo z rodiny přejmenuje, tedy změní jméno, aby ani jménem nepatřil do rodiny?“

PhDr. Milan Hutta: „krásný den, myslím, že takovou událost prožívá každý velmi individuálně, podle vlastního naladění možná od smutku, přes vztek až po úplný respekt. Možné je vše“

Eva: „Dobry den pane doktore, jak resit pripadne rozcileni “emocni vybuch” pri peci o nemocnou osobu nebo dite, kteri diky bud svemu stavu nebo veku nejsou zopovedni za sve ciny pripadne za sva zle mirena slova?“

PhDr. Milan Hutta: „Dobrý den. Když už výbuch je, je někdy pozdě řešit, můžete se třeba dané osobě omluvit. Ale lze usilovat o prevenci. Jak sama říkáte, nemocná osoba možná dost trpí a neumí se svým utrpením naložit, jak bychom si často přáli. Zkuste se uvědomovat, že to co dělá a říká, není namířeno proti vám, i když to tak může vypadat. Kdyby o tu osobu pečoval někdo jiný, bude se chovat stejně. NENÍ TO OSOBNÍ. Zkoušejte a budu vám držet palce. Také si říct pro sebe, proč vás to tolik zasahuje?“

Zdena: „Dobrý den, pane doktore, moji dva dospělí synové se před nedávnem pohádali. Ten, co byl v právu se nakonec pokusil toho druhého kontaktovat a usmířit se, ale ten druhý (mladší) se usmířit nechce. Mám do toho nějak vstupovat, domluvit mladšímu synovi? Už jsem to zkoušela, ale bez úspěchu. Děkuji za odpověď.Zdena“

PhDr. Milan Hutta: „Dobrý den paní Zdeno. Každý z těch dvou má svoji pravdu - to jistě víte. Takže pokud vaše pokusy nezabírají, netrapte se tím a zkuste respektovat situaci takovou, jaká je. Držím palce“

Patricie: „Proč mám strach ze tmy“

PhDr. Milan Hutta: „Takhle jednoduše vám odpovědět nemohu, důležité je kdy vznikl, v jakých situacích se projevuje atd...je to spousta otázek, které by bylo potřeba rozebrat. Taky jak moc je důvodný či bezdůvodný a kolik let již trvá...pokud vás trápí, doporučuji najít odborníka na fobie. Mějte se pěkně.“

Zdena: „Ahoj Milane, zdravím a vzpomínám na společné pracovní chvíle na kádrovce v B 7. Je to už drahno let. Přeji spoustu radosti, zdraví a pohody. Zdena Růžičková“

PhDr. Milan Hutta: „Ahojky :-)“

SK: „Emoce nejsou nikdy dobré, takže asi ani v rodinných vztazích, že?“

PhDr. Milan Hutta: „Naopak, emoce jsou velmi důležité a obzvláště ve vztazích, ale je také důležité jak moc jim rozumíme a jak organizují naše volby konání.“

ANTI: „Rodinné vztahy a pozitivní emoce - co je v tomto tématu to podstatné a co ne?“

PhDr. Milan Hutta: „dobrý den, z mého úhlu pohledu je nejpodstatnější aby ty pozitivní emoce byly opravdové.“

Jolana: „Dobrý den, mám tři děti a pět vnoučat, jednoho dne si začal můj zeť s mojí snachou a tím se rozhodila celá rodina. I když jsem stála mimo a do ničeho nezasahovala nikdo se mnou nemluví a vnoučata k nám nesmí těžce to nesu a sama nevím co mám dělat.“

PhDr. Milan Hutta: „Dobrý den paní, vnímám jak je pro vás těžké být stranou a nemít kontakt s nejbližšími. doporučoval bych konzultaci s odborníkem terapeutem a přeji ať je lépe. Můžete zkusit i některou z linek důvěry.“

Zoe: „Dobrý den, mám ročního syna a moji rodiče někdy říkají "tohle jsme tě nenechali dělat", "ještě se zraní", atd. Můj partner (který je z anglicky mluvící země na druhé straně zeměkoule, ale jeho rodiče jsou Češi) tomu říká "komunistická nemoc". Také že takoví lidé nejsou schopni přemýšlet sami za sebe. Snažím se si to nebrat, ale když je to stále dokola, už nevím, co na to říci. Stále mají starost, že syna málo obléknu ven, aby nenastydl, atd. Moc děkuji za Vaši radu a přeji Vám pěkné odpoledne! Zoe“

PhDr. Milan Hutta: „Krásný dobrý den Zoe, nevím kde začít protože neví, zda-li vás víc trápí hyperprotektivita rodičů nebo více reakce partnera na ní. Pravdou je, že v dnešním světe máme tendenci ochraňovat příliš (více než je zdrávo) ale cestu bych viděl v tom, respektovat názor rodičů neznamená, že podle toho názoru se musíte rozhodovat. Vy máte svůj a za dítě jste zodpovědná s partnerem vy. doporučoval bych, lépe si umět stanovit osobní hranice a nechat si radit, pokud radu vyžadujete. Držím palce při budování hranic.“

Ladka: „Dobrý den, zaujala mě historka s hrnečkem, ale ten závěr jsem, přiznám se, nepochopila. Má ten hrnek odnést do kuchyně paní nebo pán? :-) Mám totiž taky potíže s averzí na manželovo nepořádek a vše odnášet mě vytáčí. :-) . JInak jsem se našla v hypersenzitivním typu, je to náročné, mohl byste poradit alespon nějakou malou svépomoc? Díky“

PhDr. Milan Hutta: „K hypersenzitivitě existuje moc pěkná kniha - jako svépomoc - akorát si nevybavuji název, takže když mi napíšete na milan@apas.cz rád vám pošlu název. Možná by to chtělo se podívat, jak a kdy vznikla averze na manželův nepořádek? Jak moc umíte společně o svých potřebách mluvit - bez negativních emocí? Věcně, říct si svoje úhly pohledu a hledat kompromis. Ale vše může být ještě složitější. Mějte se pěkně.“

Dana: „Dobrý den pane doktore, snažím se poslední roky řídit heslem 'co není v me moci zmenit, nebo vyresit' se tím vůbec nezabyvat...házet věci tzv.za hlavu... Myslíte,ze je to dobrý postoj? Děkuji za odpoved“

PhDr. Milan Hutta: „Mně se líbí a zdá se z vašeho dotazu, že vám evidentně přináší užitek. Hezký den přeji“

Líba Kosinová: „Dobrý den pane doktore, ráda bych se zeptala na Vás názor na zpracování emocí pomocí metody EFT. Děkuji za odpověď a mějte krásný den. Líba“

PhDr. Milan Hutta: „Dobrý den Líbo, moc toho o EFT nevím :-) takže nemohu soudit. Mějte se pěkně“

Alena: „Krásný dobrý den pane Hutta, ráda bych se zeptala na emoční paměť. Mám velmi vyvinutou paměť, asi jsem vysoce senzitivní, kde jsem prožila silné traumata, když je situace podobná té minulé, spustí se mi emoce, i když je realita již trochu jiná (tj. Jak povídáte o psů). Někdy se mi povede rozumově situaci po chvíli pochopit, ale většinou však energii cítím silně, cítím se okolím nepochopená. Lidé to neprožívají tak intenzivně. Pracuji na sobě již 3 roky, psychoterapie, samostudium, meditace, relaxace. Mou otázkou je, znáte nějakou knihu, jak se s tím lépe vypořádat, či někde možnost sdílení s lidmi podobnými, jak se necítit tak sama, na toto prožívání, a případně sdílet s nimi pozitivní zkušenosti. Případně nějaký kurz, jak se dál vyvíjet. Moc děkuji a přeji hodně štěstí, zdraví a pohody do života. S pozdravem Alena Kolářová.“

PhDr. Milan Hutta: „Děkuji za přání paní Kolářová. Těší mne, že na sobě pracujete, to je moc pěkné a rád vám k hypersenzitivním lidem doporučím literaturu, ale až budu doma u knihovny (nevzpomínám si přesně) takže prosím napište mi na milan@apas.cz Děkuji“

Hanka: „Prosím Vás, jak mám být v pohodě, když dcera mi dluží peníze a nechce mi je vrátit a nekomunikuje se mnou? Děkuji“

PhDr. Milan Hutta: „Dobrý den, to asi člověk těžko může být v pohodě, když je potřebuje, ale na druhou stranu vaše nepohoda vám navrácení dluhu nezajistí. Spíš asi budete muset hledat nějaké faktické jednání. Držím palce“

Lily: „Dobrý den, ráda bych se dotázala, jak zvládat náhlý nával vzteku. Když mi třeba něco nejde, úplně se rozčílím, začnu být agresivní a chovám se hrozně. Za chvíli se zase uklidním, ale musím jako by ten negativní pocit ze sebe dostat. Nevím co s tím, stává se to docela často. Postrádám v sobě docela často ten vnitřní klid. Děkuji“

PhDr. Milan Hutta: „Dobrý den, fungujete autopilotně. Může pomoci když se autopilot spouští - nádech-výdech - a uvědomit si, co vám běží hlavou, proč ta situaci spouští tuto rychlou reakci? Nebo i zpětně můžete přehodnotit, co bylo spoušťečem a snažit se vidět situaci jinak. Držím palce“

Pavla: „Pane doktore, tohle je opravdu velmi potřebné a zajímavé téma a to v této náročné době čím dál tím víc. Na to by měly být i kurzy. ČT by vás měla pozvat opakovaně. Moc za váš vstup děkuji. Ať se vám daří.“

PhDr. Milan Hutta: „to je milé od vás, děkuji“

Kateřina: „Vážený pane doktore, Nemám snad ani dotaz, spíš vyjádřit sympatie s tématem, kterým se zabýváte. Krásně se posloucháte a klid z Vás vyloženě čiší. Nádherný den. :)“

PhDr. Milan Hutta: „Taky nádherný den :-) a děkuji“

Jana: „Dobrý den, je lepší, když se mi nelíbí např. chování partnera, být zticha, nebo se marně pořád opakovat a tím vlastně,, otravovat vzduch,,? Děkuji za odpověd“

PhDr. Milan Hutta: „Dobrý den, být zticha a trpět není moc zdravý postoj (zanechává v těle napětí) důležité je si popovídat, jak to chování prožíváte, ale nevinit jej za to. Můžete požádat o změnu, ale ne jí vyžadovat. To je celkem rozdíl. Vím, není to vždy jednoduché. A domluvte se kdy je vhodná doby si povídat - kdy budete oba v pohodě. Držím palce“

Klára: „Dobrý den , prosím chtěla bych se zeptat na dotaz . Moje 9leta dcera se v noci pomočuje , po zdravotní stránce je v naprostém pořádku , všechny možné vyšetření už máme za sebou . Má v noci tvrdé spaní. Doma jsme žily v křiku a hádkách s mým bývalým partnerem. Teď jsme už odeslány k ale než budeme objednané bude trvat nějaký ten měsíc. Máte nějakou radu co dělat? Děkuji moc.“

PhDr. Milan Hutta: „Vidím, že to řešíte tak možná mimo rámec psychologie bych vám ještě doporučil navštívit dobrého dětského homeopata. Přeji vám brzy rodinnou pohodu.“

Ella: „Prosím, jak mám být v klidu, když pečuji o mamku 90 let a jsem z toho úplně na nervy, celý den jsem kolem ní a ostatní běžné domácí práce nestíhám a nemám čas ani na sebe. Děkuji“

PhDr. Milan Hutta: „Chápu vás, každá rada drahá. potřebovala byste fyzicky pomoct s maminkou? Možná existuje podobná služba? Nevím. Jinak si zkuste v klidu položit otázku, co si přejete, pokud jste se rozhodla zodpovědně pro tuto péči, zkuste přijmout co obnáší. Ale osobně bych hledal tu další pomoc. Držím palce moc.“

Pavel Hicl: „Dobrý den, pane Hutto,, nemám otázku, ale dovolil bych si zareagovat na v rozhovoru zmíněné hledání „správného“ řešení sporu mezi Vámi zmíněnou manželkou a manželem. Nejenom tady bych rád každému doporučil se seznámit se svým životním nastavením, a co se za touto životní energetikou skrývá - kde máme tendenci něco přehlížet nebo někde přecitivěle reagovat, a k čemu každého z nás naše vnitřní energetika vždy trochu jinak „vyzývá“. Bohužel zatím téměř nikdo ani neví, že něco takového existuje a co se za tímto slovním spojením skrývá, protože stejně jako to platí pro život samotný - na jeho „správné“ žití neexistuje žádná „správná univerzální metoda“. A přesto život může mít různou kvalitu a díky tomu může naplňovat - jak jsme každý jiný - i rozdílný smysl. Proto tím nemyslím nějaký obecný smysl, ale čistě osobní smysl, když dokážeme žít svůj život v souladu s ním a se svým nastavením, a ne proti němu. Pak lidé mohou zjistit, že třeba ani emoce nelze brát jako něco samostatného a vytrženého ze života a že emocím (ke kterým máme vždycky naprosto odlišné a velmi specifické dispozice) a ani životu se nedá „bránit“, abychom ho "přežili", jak se tak často snažíme se životem a jeho nepříjemnostmi zacházet, ale začít vnímat, co je za těmito trablemi zakódováno hluboko uvnitř nás a k čemu nás lidsky vedou, a jak říkáte - přijmout za emoce a za sebe prostě ‚odpovědnost‘. P. Hicl“

PhDr. Milan Hutta: „Dobrý de a děkuji“

Veronika: „Dobrý deň, už od mala som bola veľa citlivá, taktiež veľmi vnímava. Moje motto v živote je: Správaj sa k ľudom tak, ako chceš aby sa oni ku tebe správali. No bohužiaľ, dostala som sa do okruhu ľudí (mojho priateľa rodina, jeho kamaráti), ktorý slovo rešpekt nepoznajú, fungujú formov sarkazmus, strápňovanie druhých, atď. Mne to príde veľmi úbohé, a veľa krát som v ich očiach ako vzťahovačný človek, ktorý nepozná "srandu". AKo mám s tým bojovať? Čo mám ja na sebe zmeniť? Som v štádiu, že si myslím, že ja som tá najhoršia, ten blázon a oni sú tí normálni. propritom viem, že každá minca má dve strany...Odporučili by ste mi prosím nejaké knižky týkajúce sa tejto témy? A váš názor na to či mám zotrvať v tomto vzťahu? Kde viem, že mojho priatela rodina, kamaráti sa nezmenia, a ja viem, že ma to bude stále trápiť v živote? Veľmi to ovplyvňuje náš vzťah s priateľom..Ďakujem za odpoveď“

PhDr. Milan Hutta: „Dobrý den Veroniko, nerad bych ve vašem případě cokoli "střílel" od boku, myslím, že byste si měla popovídat s nějakým expertem terapeutem Přeji ať vám život brzy přinese po čem toužíte.“

marie: „Dobrý den přeji, pane doktore! Tak jsem začala brečet, když jste mluvil. Že nás je 15% :) Nejsem sama! :) Máte pravdu, žije se mi poněkud těžce....od dětství jsem si říkala, jaká jsem divná, přecitlivělá, je to asi tím, že jsem Rak, a že své emoce musím potlačovat. Namísto abych hledala cestu sama k sobě. Jak na sebe.... Samozřejmě jsem si vzala muže emočně vybaveného naprosto obráceně, ostatně takový byl i můj otec. No již mám na sobě trochu zapracováno :) ale i tak v mých 56 letech mě často bolí duše...i pro velkou empatii někdy cítím jakoby bolest celého světa, třeba při pohledu na tisíce bílých křížů v TV cítím bolest těch mladých vojáků, kteří zbytečně položili své životy, žal jejich maminek....jejda zní to tak pateticky podivně. Pracuji hlavně na sobě a na vztazích s dcerami, aby ony měly zázemí a nebály se hledat klid v duši a cestu k sobě. A tak Vám chci za těch 15% poděkovat za Vaši práci! A jen lituji, že jste až z Prahy, protože někdy bych tak ráda pohovořila s odborníkem... Ale i když jsme spolu nemluvili, Váš hlas a přístup mě povzbudil. Ještě jednou děkuji a BUĎTE ZDRÁV! Marie“

PhDr. Milan Hutta: „Děkuji za moc milou zprávu Marie, taky buďte zdráva a věřím že bude lépe - já osobně vidím světlo na konci tunelu a věřím v laskavější svět. Děkuji“

Ludmila: „Dobrý den pane doktore. Jsem 19 let vdaná a bydlíme na jednom dvoře s manželovými rodiči. (každý máme vlastní byt s vlastním vchodem) Jeho rodiče mě nikdy nepřijali jako snachu. Zejména tchán. Neustále mě pomlouvá, uráží. Narušuje naše soukromí tím, že k nám chodí kdy se mu zachce. Když je zamčeno tak kope do dveří a vynucuje si přístup. Když mám návštěvu, tak přijde, sedne si jakoby se nechumelilo. V okamžiku kdy projevím nevoli k jeho chování a řeknu mu, že jsem ho nepozvala ať odejde, tak mi řekne, že mám odejít já, že to není můj dům a domov, ať vypadnu. A to jsem popsala jen jednu situaci. Tchán má potřebu nás neustále kontrolovat a chce, abychom jej na slovo poslouchali. Z vnoučat má tendenci si dělat poskoky a otroky. Když byly malý, tak jim zadával úkoly nad jejich síly a pak je trestal. Např. v 8 letech musely tlačit balíky slámy nebo sena. Manžel se mě nezastane. Tátovi nic neřekne. Raději odejde pryč. Pomoc jsem hledala, ale nikdo mi efektivně pomoci nedokázal. Sama chci jen to, aby mě tchán respektoval a respektoval naše soukromí. Zachovával společenské dekorum. Tchánovi je přes 75let a je to bývalý sedlák. Majitelem statku je můj muž. Budu moc ráda za každou radu. Už se dostávám kvůli tomu do depresí. V současné době mám zastavenou činnost v souvislosti s opatřeními. On to ví, ale přesto o mě roznáší, že jsem líná coura. S pozdravem Ludmila Novotná arwenkosmetika@gmail.com“

PhDr. Milan Hutta: „Dobrý den pani Novotná, myslím, že vaše situace vyžaduje konzultaci s odborníky terapeuty. Budu držet palce ať vše vyřešíte.“

Pavla: „Pane doktore, moc vám děkuji za vstup v Sama doma. Je to nesmírně zajímavé a potřebné téma. ČT by tomuto problému měla věnovat větší prostor. Na to by měly být i kurzy. Mezilidské vztahy jsou v dnešní náročné době čím dál tím složitější. Ať se vám daří.“

PhDr. Milan Hutta: „Děkuji :-)“

Michala: „Dobrý den, zaujala mne Vaše informace, že v populaci je cca 15 % vysoce senzitivních lidí. Je nějaký způsob nebo např. test, jak by se člověk mohl o sobě dozvědět, jestli patří do této kategorie? Děkuji za odpověď. Michala“

PhDr. Milan Hutta: „Dobrý den Michalo, napište mi prosím na milan@apas.cz a pošlu vám název knihy kde je i test (teď si nemohu vzpomenout :-) )Pěkné odpoledne“

Tereza: „Krásný den Vám chci je popřát.. Líbí se mi vaše vyjádření a řeč... Vy nejste čech? S pozdravem Tereza“

PhDr. Milan Hutta: „Hi, hi - ne nejsem Čech, jsem SK a děkuji“

Kateřina: „Vnitřní stres, o kterém kolikrát ani nevím způsobí, že neadekvátně reaguji na své děti (dvojčata15let). Toužím v té chvíli po klidu a samotě, do toho oni přijdou a já je velmi odbydu nebo bezdůvodně připomenu chyby nebo co neudělali, čímž způsobím jejich odchod. Měla bych být spokojená, když jsem po tom toužila, ale ve výsledku se velmi trápím, že jsem je vlastně vyhodila. Nevím, co s tím, jak se v tu chvíli ovládnout.“

PhDr. Milan Hutta: „dobrý den Kateřino, možná by (a ja myslím, že téměř určitě) úpřimnost a otevřenost. Ne když jste ve stresu, ale když budete s dvojčaty někdy v klidu, zkuste jim říct jak to máte. Že v okamžiku když potřebujete být sama a v klidu přijdou a vy uděláte pak něco, co vás mrzí. Opravdové vysvětlení často pomůže.“