Sama doma

Záznam chatu z pondělí 21. září 2020

SK: „Jak nevést děti, právě v této době, k ohleduplnosti?“

Veronika Šporclová: „Dobré poledne, nejsem si zcela jista, proč je výhodné nevést děti k ohleduplnosti. Pokud vás napadá něco konkrétního, můžete doplnit v další otázce. Zdravím Veronika Šporclová“

ANTI: „Jak těžké je vést děti, právě v této době, k ohleduplnosti?“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, těžko lze takto obecně odpovědět. Dá se říct, že pokud děti mají dostatek příkladů a pozitivních vzorů od osob, které jsou pro ně důležité (rodina, spolužáci, pedagogové, vedoucí kroužků...), mohou ohleduplné chování snáz přijmout jako normu a není potřeba děti nijak zásadně "vést" - stačí pouze jít příkladem. Přeji pohodový den, Veronika Šporclová“

Eva: „Dobrý den, jsem maminka dvou dětí(3 a 1 rok) a mám nevlastní dceru 12 let. Po rozvodu který proběhl když byla miminko zůstalo spousta křivd. Je vedena maminkou pouze k ohledu na sebe a ji, velmi často zdůrazňuje ze ona byla první ale v rodině se nechce nijak angažovat(sourozence ignoruje). Oba nas to s manželem trápí ale na druhé straně není vůle k diskuzi, společný čas je spis utrpením. Máme nějakou šanci s tím s manželem pracovat když problém vidíme jen my?“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, Evo, situace, kterou popisujete, je komplikovanější, protože na výchově se podílí více osob s rozdílnými postoji. Nevlastní dceři je 12 let, předpokládám, že již má na určité věci své názory a možná uvítá společnou debatu, když i jí dáte prostor pro vyjádření. Není ostudou otevřeně hovořit také o vašich pocitech a snažit se společně hledat možnosti řešení. Je možné, že i pro dívku je obtížné srovnat se s tím, že není jediná, možná se tímto svým chováním snaží upoutat pozornost. Komplikovanější je také věk nevlastní dcery, protože určitá revolta a opozice je pro děti v tomto období typická a pro rodiče zatěžující. Stále bych se držela toho, že jí můžete být vzorem, oceňovat i její drobné úspěchy. Píšete, že vás i manžela tato situace trápí. Pokud by se vztahy v rodině nelepšily (nebo naopak), doporučovala bych vyhledat odbornou pomoc, např. rodinnou terapii. Držím pěsti a přeji pěkný den, Veronika Šporclová“

Tereza: „Dobry den, da se od brzkeho veku testovat emocni inteligence u deti? Jak ji rozvijet? Doporucila byste vhodnou literaturu? Dekuji.“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, Terezo, testy na zjišťování emoční inteligence používáme více u dospívajících a dospělých. U dětí se při "diagnostice" sociálně emočních dovedností zaměřujeme převážně na pozorování reakcí dítěte v konkrétních situacích, na jeho schopnosti si své emoce uvědomovat, na úrovni věku je ovládat, v kontaktu s druhými zohledňovat potřeby i pocity druhých. Spoustu těchto dovedností vysledujete v běžném životě, určitě má velký význam pobyt v kolektivu a ve společnosti jiných lidí, se kterými se dítě učí vycházet. Na trhu existuje řada publikací (teoretických i praktických) věnovaných rozvíjení sociálních a emočních dovedností u dětí (např. nakladatelství Portál, Pasparta, Grada). Myslím, že si každý může vybrat z poměrně bohaté nabídky podle toho, co aktuálně řeší. S pozdravem a přáním pěkného dne Veronika Šporclová“

Renáta: „Hezký den paní doktorko! Prosím,jak se chovat k neohleduplnému člověku,pokud je v moji rodině?Děkuji Vám za odpověď a přeji příjemné dny!“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, Renáto. Neohleduplné chování v rodině může být emočně zatěžující proto, že do řešení vstupují naše emoce, fakt, že k danému člověku máte určitou vazbu. Nicméně považuji za důležité snažit se toto téma otevřít - promyslet si, jaké konkrétní chování považujete za neohleduplné, co byste potřebovala, abyste se cítila lépe. Při rozhovoru je důležité zachovat klid a stále se držet toho, co byste chtěla druhé osobě sdělit. Někdy můžeme některé chování považovat za bezohlednost, ačkoliv to tak druhá strana nemusí vnímat (i proto doporučuji toto téma nenechávat v sobě a tím v sobě nechat narůstat napětí). V případě, že druhá strana odmítá situaci řešit a tím nezohledňuje vaše pocity a potřeby, doporučuji obrátit se na odbornou pomoc, např. psychologické poradny. Přeji vám krásný a pohodový den, Veronika Šporclová“

Lenka: „Dobrý den,jaký máte názor na postoj člověka,který řekl,že už dávno je mu jedno co si kdo o něm myslí?Děkuji.“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, Lenko, určitá míra nezávislosti na mínění ostatních může být v životě pozitivní. Je ale důležitá intenzita této nezávislosti i to, zda v některých vztazích a situacích daná osoba dokáže své chování přizpůsobit a zohlednit ostatní. Naše osobnost je formována i společenskými kontakty, sociálními vztahy zejména s blízkými, pro nás důležitými osobami. Jestliže daná osoba nezohledňuje potřeby a pocity ani těch, se kterými je v bližším vztahu, pak toto chování může působit bezohledně, může zraňovat a ubližovat. A pokud tomu tak je a upřímný rozhovor na toto téma není možný, když není vůle a snaha společně hledat řešení, doporučuji pomoc odborníka. Srdečně zdravím Veronika Šporclová“

Pavlína Janíková: „Co dělat, když manzel narusuje vychovu dítěte. Ja zakazu, on povolí. Syn mě nerespektuje. A dělá mě naschvali. Já su TA špatná, která se snaží, aby s neho vyrostl dobry člověk. V očích syna je tatinek nejlepší, protoze mu vse koupí. To 9 lety syn řekl kamaradovi. A denně mě říká, že mě nenávidí. Protože po nem chci základní veci. Např. Učit se, ulkidit si pokojik.“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, Pavlíno. Rozdílné výchovné styly mohou být pro dítě matoucí a u rodičů zvyšovat napětí a negativní pocity. Je přirozené, že oba rodiče mohou mít na určité věci různé názory, ale v těch zásadních výchovných momentech je důležitá shoda rodičů (alespoň prezentovaná před dítětem, aby cítilo rodičovskou jednotu a soudržnost). Z vašeho dotazu cítím, že vás situace trápí, proto zkuste s manželem o svých pocitech pohovořit, snažte se společně hledat řešení. Není cílem, abyste měli zcela shodné názory, ale můžete se snažit domluvit, jak budete vystupovat před vaším synem, zkuste hledat kompromisy, které budou pro vás oba přijatelné. Je vhodné, když se domluvíte konkrétně - např. na povinnostech, které budete po synovi vyžadovat, kdy a jak často kupovat dítěti dárky... Pokud tato rodičovská dohoda není možná, zkuste přemýšlet o partnerské nebo rodinné poradně, která by vám v této záležitosti mohla pomoci. S přáním pěkného dne Veronika Šporclová“

Patricie: „Dobrý den, ráda bych se zeptala jak mohu změnit chování dcery 16 let, která bohužel myslí převážně sama na sebe hlavně co se týče vztahu mezi sourozenci a rodiči, je zvláštní, že kamarádům spíše vyhoví, přizpusobí, my se pro ní můžeme rozkrájet a i přesto dá vždy přednost kamarádům, než rodičům. Co mě nejvíce zamrzelo, že se s velmi důležitou věcí svěřila tetě. Je možné si u vás domluvit nějakou konzultaci? Mnohokrát děkuji Patricie“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, Patricie. Období dospívání je poměrně komplikované a zatěžující pro všechny zúčastněné - i pro samotné děti. To, že v tomto věku vaše dcera více zohledňuje sebe a své kamarády, je přirozené. Děti v tomto věku si vytvářejí vlastní hodnotový systém, budují si vlastní názory a identitu. A v tomto procesu jim vrstevníci velmi pomáhají a jsou pro adolescenty důležité. I přesto, že dospívající se v tomto období vůči rodičům často vymezuje, stále ho potřebuje. Chápu, že vás může mrzet, když se s důležitou událostí dcera svěřila tetě a ne vám. Pozitivní ale je, že se dcera někomu svěřila a problém s někým dospělým chtěla řešit. Buďte trpěliví, dceři dávejte najevo, že jste zde pro ni, zajímejte se o ni, užívejte si i společné chvíle, které vás všechny budou bavit. Váš vztah se promění (a musí proměnit), ale může být jednou mnohem bližší, než si nyní myslíte. Pokud byste měla zájem o konzultaci, prostřednictvím dramaturgie pořadu Sama doma získáte na mě kontakt. Mějte se pěkně, Veronika Šporclová“

SK: „K mé otázce: „Jak nevést děti, právě v této době, k ohleduplnosti?“ - já jsem to myslel jinak - jsem samozřejmě pro to, vést děti v této době k ohleduplnosti. Ptal jsem se na to, co by mohl vést k neohleduplnosti, čeho se tedy vyvarovat, aby nebyla neohleduplnost!“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, děkuji za upřesnění dotazu. Je vhodné se zamyslet nad tím, proč se daný člověk chová "neohleduplně" - co je jeho motivem? Může to být např. i vlastní strach, pocit ohrožení, nejistota. Tato doba sama o sobě je nejistá, stresující, proto v nás všech může vyvolávat chování, které není zcela běžné a častěji se tak můžeme setkat s bezohledností. Nelze zařídit, aby nebyla neohleduplnost, ale můžeme se snažit korigovat a ovládat naše vlastní chování. Můžeme jít ostatním příkladem třeba tím, že dokážeme vnímat a zohlednit potřeby i pocity druhých. Nemusíme se vším souhlasit, ale porozumění, slušnost a respekt bychom měli zachovat i v kontaktu a jednání, se kterými nesouhlasíme. S pozdravem a přáním pěkného dne Veronika Šporclová“

Jana: „Dobrý den, často si s velmi sobeckým puberťákem kladu otázku, zda je jeho neochota s čímkoliv pomoci, občasná agrese, výbuchy emocí a neustálé připojení na sociálních sítích součástí vývoje a nebo zda je to už otázka něčeho patologického. Poraďte prosím podle čeho se orientovat, co je ještě "normální neohleduplnost". Děkuji Vám, Jana“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, Jano. Bezohlednost u "puberťáků" by bylo samostatné téma. Egocentrické chování, emoční nestabilita jsou částečně charakteristické pro toto vývojové období. Je vhodné toto reflektovat a netrápit se tím nadměrně, na druhou stranu i zde je potřeba nastavit nějaká pravidla a mantinely, co jste v rámci rodiny schopni a ochotni tolerovat. I dospívající musí vědět a cítit, že jeho svoboda není bez hranic, že se musí občas přizpůsobit ostatním, i když to pro něj není komfortní. Pokud by problémy s dospívajícím dítětem přetrvávaly a zhoršovaly vztahy ve vaší rodině, pak doporučuji vyhledat odbornou pomoc, která vám pomůže toto náročné období zvládnout ve zdraví (fyzickém i duševním :-) Se srdečným pozdravem Veronika Šporclová“