Sama doma

Záznam chatu z pondělí 7. září 2020

SK: „Je snažší znovu nastavit pravidla nebo je znova dodržet?“

Mgr. Radka Loja: „Skvělá otázka. Nastavit (vymyslet) pravidla je většinou jednodušší než je dodržet. Ale - nezoufejte, má to tak většina lidí. První nastavení pravidel nebývá vždy "dodržitelné", tak testujte v praxi a nebojte se je trochu měnit. Je důležité dodržovat smysluplná pravidla, která sedí do okolních podmínek. Držím palce :-)“

ANTIMONY: „Jak znovu nenastavovat pravidla obecně?“

Mgr. Radka Loja: „Obecně: 1) Co má být cílem? 2) Kdo je zapojen? Pokud se pravidla týkají i dalších lidí (dětí) je lepší, pokud jsou také zahrnuti do jejich stanovování. Snáze je potom dodržují. 3) Otestovat v praxi - jesou dodržitelné? 4) Pokud ne, tak je změnit - vysvětlit důvod změny a opět zahrnout ty, kterých se to týká. 5) Výsledek - dobrá prabvidla za kterými si stojíme. Je fajn mít stanovená pravidla, dávají nám pocit předvídatelnosti, kontroly a bezpečí ... ale musí být realistická.“

Hana: „Dobrý den, stále bojuji s dcerou , aby nejprve udělala povinnosti a pak až zábava. Stále ji k tomu nemohu dokopat a jelikož žijeme samy , je to pro mě náročné. Jinak je dcera bezproblémová , je ji 14 let“

Mgr. Radka Loja: „Dobrý den, Hanko, nejdřív bych se zeptala Vás: Proč si myslíte, že jsou důležitější první povinnosti a potom zábava? Dcera je bezproblémová - co by za to kdo dal. Zkuste se s ní domluvit na nějakém kompromisu třeba trochu zábavy a povinnosti, potom zábava. Nebo jí nechte ať si sama sestaví časový plán, co kdy bude dělat a pokud zvládne vše, tak se pokuste neřešit jestli se první baví nebo dělá povinnosti.“

Honza: „Hezký den, Radko, opět vypadáte fantasticky. Máte na sobě punčochy nebo punčocháče?“

Mgr. Radka Loja: „Honzo, stejně jako minule.“

Andrea: „Dobrý den, syna bolí břicho a má strach ze školy. Lze s tímto nějak bojovat? Děkuji“

Mgr. Radka Loja: „Dobrý den, Andreo, bojovat s tím nelze. Je potřeba přijmout, že syna bolí břicho a začít to řešit. Nemějte obavy požádat o pomoc odborníka. Nevím jak je syn starý a jak dlouho to trvá, ale stojí za to, abyste se s tím oba naučili pracovat - může to mít vliv do dalšího života.“

Vlasta: „Dobrý den,chtěla by jsem se zeptat, mám 12letého syna,který navštěvuje základní školu ,chodí do 7.ročníku.Co dělat ,když zapomene roušku doma?Nejsem ,proti trestání žáka,když na to zapomene,za naší doby to nebylo.Nejsou tyto pravidla ,přetažené?“

Mgr. Radka Loja: „Dobrý den, Vlasto, zapomenout může každý. Není to nic vyjímečného. Zjistila bych, jestli je např. ve škole možnost roušky zakupit, případně bych navrhla na rodičovských schůzkách, aby tato možnost byla. Trestat by snad mohl jenom ten, který nikdy v životě nic nezapoměl. Já ale nikoho takového neznám :-)“

Blanka: „Jak prosím u dcery 10 let podpořit cílevědomost, vnitřní motivaci. Je často k povinnostem odmítává, raději si hraje. I když ji nechám volnost, ať si určí, kdy co splní, tak často musím znovu a znovu upozorňovat, že nemá úkoly, uklizeno,... Stále ji musím vést a věnovat ji spoustu času, aby splnila alespoň školu. I mladší dcera je v pěti letech zodpovědnější.“

Mgr. Radka Loja: „Dobrý den, Blanko, děti se nechovají podle našich představ. Každému bylo dáno "do vínku" něco jiného. Každé dítě má někde přidáno a někde ubráno. Zkuste společně prozkoumat, co by ji bavilo, co ji zajímá? Neřešte, jestli to má nebo nemá budoucnost. Děti mají různé talenty, ale někdy je my rodiče v dobré víře potlačíme. Povídejte si s ní a hlavně ji nesrovnávejte s můadší sestrou. Zajímavé je, že většina rodičů říká, že jedno dítě je jednoduché na výchovu a s jedním je to složitější, většinou Ti náročnější jsou Ti starší, ale může s eto také časem otočit. Držím Vám palce ...“

Dana: „Dobrý den, můžete mi vysvětlit, protože to můj selský rozum nebere, proč školy se dávají do karantény, když například v lázeňském domě Pawlik ve Františkových Lázních se Civic vyskytuje už přes tři týdny, ale nemluví se o tom a pošlou nemocného domu s tím, ať si udělá testy. Jenom v mém okruhu známých takto dopadlo cca 15lidi. Ikdyž na hygieně nahlasi, odkud si nákazu přivezli a kolik lidí tam mohli nakazit, tak se tam veselé funguje dál a nic se neděje. Takže školy se dávají do karantény a lázeňské domy, kde jsou rizikoví pacienti s různými onemocněními, tam se žádná karanténa nekoná .. Ještě se lázně chlubí, že u nich není žádný nakažený, neboť je testovaný až doma. Děkuji moc za vysvětlení rozdílu.“

Mgr. Radka Loja: „Dobrý den, Dano, rozumím Vám, moje logika to také nabere. V praxi je velmi obtížné realizovat opatření a pravidla,která jsou vymyšlená "v dobré víře" od stolu. Informace ohledně Covid jsou velmi rozporuplné, nikdo pořádně nic neví. Myslím, že není potřeba panikařit, nemá smysl ani všechna opatření zlehčovat, nemá smysl se rozčilovat, že věci nefungují tak, jak mají (to máte ve všech oborech). Pomáhá si říct, jestli JÁ mohu něco udělat pro zlepšení situace? A najít si nějaký vlastní způsob, jak situaci zvládat.“

Theodora I: „Dobrý den přeji. Existují nějaké manuály pro internáty? Jedná se mi o příklad, kde je 180 studentů ze 3 různých škol, potkávají se navzájem zcela normálně. Nikde jsem nezaregistrovala řešení pro toto zařízení a jako rodiče mě to samozřejmě zajímá. Jaký bude postup v momentě, kdy se objeví pozitivní žák? Děkuji“

Mgr. Radka Loja: „Dobrý den, Theodoro, pokud vím, tak MŠ vydalo manuál - doporučení, lze ho pravděpodobně stáhnout z internetu, ale řeší se vše podle aktuální situace v souladu s hygienickými stanicemi. Ale zamyslete se reálně: Je vůbec možné, aby nějaké obecné řešení, které by bylo v praxi funkční a zahrnovalo všechny možnosti existovalo? Já si myslím, že něco takového možné není. Takže doporučuji být s dítětem max. v kontaktu a případnou situaci řešit s ním podle momentálních okolností.“

Jitka: „Dobrý den, ředitel našeho gymnázia (Kavalírka) se rozhodl, že od zítra budou muset obě dcery nosit po celou dobu výuky roušky. Myslíte si, že se to dá až osm hodin v roušce zvládnout? Je vůbec možné v normálně mezi sebou komunikovat, soustředit se, atd.? Já si to opravdu nedokážu představit.“

Mgr. Radka Loja: „Dobrý den, Jitko, upřímně musím napsat, že je mi to líto. Sama si to nedokážu představit. Uvidíte, jak se to uchytí v praxi ... upřímně věřím, že se to upraví ...“

Hanka: „Ráda bych se zeptala, jak komunikovat se skoro 8 letým synem. Poslední měsíce má vykyvy v chování. Buď se uráží když není po jeho ať už jde o výběr filmu o dobu kdy se má jít dělat úkoly či spát atd. a na druhou stranu je citlivý pláče vyčítá si že je hloupý že ma "blbej" mozek a pak to končí většinou pláčem. Snažím se mu vysvětlit že hloupý není že to patří k vývoji a že ho mám i přez to velmi ráda občas, ale už nemám trpělivost a nevím zda s ním správně komunikuji. Jsem tak trochu stara škola a snažím se vychovávat podobně jako jsem byla vychovávána já sama. Neumím úplně dodržet pravidla komunikuj s dítětem jako s dospělým snaž se jen poslouchat a vnímat a nech vyhodnocení situace na něm. To mi opravdu nejde. Co byste mi poradila? Je mi ho občas moc líto. Bojuje s emocemi a já bych mu moc rada pomohla“

Mgr. Radka Loja: „Dobrý den, Hanko, podle toho, co píšete, mám pocit (samozřejmě domněnku), že na to jdete správně. U většiny rodičů je často největším problémem, že si ve výchově nevěří - což je pochopitelné, protože kolem nás je spoustu protichůdných názorů. Já jsem například vůbec nevěděla, že se s dítětem má komunikovat jako s dospělým ... Vykašlete se na to a poslouchejte sama sebe. Hlavně s dítětem co nejvíce komunikujte. Ptejte se ho, co ve škole zažil, na co se těší, čeho se bojí. Pokud nebude chtít odpovídat, tak ho nechte být ... přijde třeba za chvíli. Ano, my rodiče máme strach -jakoby "za děti" a je nám jich líto, ale ony to často prožívají úplně jinak, než my si myslíme. Kdybyste viděla, že o tom mluví pořád a výkyvy v chování (náladě ) trvaly dlouho, tak doporučuji navštívit dětského psycholga. Většinou dobře a konkrétně poradí.“