Sama doma

Záznam chatu ze čtvrtka 16. dubna 2020

ANTI: „Co nám tedy dala karanténa obecně?“

Tereza Ševčíková: „Dobrý den, děkuji za otázku. Jsem velmi opatrná paušalizovat, co nám karanténa dala nebo vzala obecně. Každému něco jiného, protože každý jsme jiný a hlavně, každého zastihla karanténa v jiné situaci. Některé z nás zastavila a jiné zaplavila. Ti zastavení jsou nečekaně konfrontováni se svým nitrem, možná se svými nedořešenými věcmi, uvízli v prostoru, ze kterého nemohou odejít, někdy mají obavy o budoucnost. Jiní zastavení ale nejsou překvapení nebo zaskočení. Berou to jako příležitost být sami se sebou, se svými blízkými a doslova kvetou. Těch je ale menšina, myslím si, že maximálně třetina. To jsou lidé, kteří již umí se sebou pracovat a být, možná mají meditační praxi, pracují se svým tělem nebo v minulosti před karanténou již začali, znají sami sebe v různých emocích. A pak jsou ti zaplavení - lidé v první linii, zdravotní, prodavači, novináři a všichni rodiče, kteří se snaží skloubit práci a domácí vyučování. Ti začínají být unavení, přetížení a podráždění. Na zamyšlení, na reflexi toho, co nám dala nebo dává doporučuji se obrátit k sobě a zeptat se sebe: k čemu je to příležitost, co jsem se naučil/a, jak toho využiji pro svoje další směřování, jak jsem to zvládl/a a jaké svoje zdroje jsem zapojil/a ...? Ale buďte opatrní a laskaví k sobě i k ostatním, kterým byste chtěli podobné otázky klást. I na ně musí být ta správná chvíle a osobní rozpoložení, psychická kondice. Pokud se necítím být silná, snažím se udržet malé podnikání jako samoživitelka a do toho mi po hlavě skáčou dvě děti, může být otázka k čemu je to dobrá příležitost velmi těžká. Může nás naopak dostat do tlaku a pocitu selhání, že si z toho (zatím) nedovedu nic vzít. Takže buďte k sobě laskaví:-)“

Vlaďka: „Karanténa hlavně dala mým vnoučatům( dva až pět let....jsou tři) čas jejich rodičů....tedy i mých dvou dětí. Moc jim to přeju, protože už dlouho žili v hrozném kalupu, chtěli toho moc stihnout.....Na naši generaci to vše bylo hektické, tak snad si uvědomí, že společný klidně strávený čas má taky své kouzlo.“

Tereza Ševčíková: „Dobrý den, Vlaďko, děkuji za Váš komentář a sdílení situace rodiny, kde karanténa přinesla společně strávený čas rodičů a dětí a funguje to dobře. Držím palce dál, Tereza Š.“

Hanka: „Jen bych ráda věděla kdy už se to dostane do starých kolejí .Nedala mi vůbec nic.“

Tereza Ševčíková: „Dobrý den, Hanko, děkuji za Vaši otázku. Rozumím, že na karanténě nevnímáte nic dobrého a vůbec nic Vám nedala. Bohužel nevím, kdy karanténa skončí, ale věřím, že každá epidemie má svůj začátek a konec. Pokud na ní teď nevidíte nic dobrého, myslím, že je to v pořádku. Držím palce, Tereza Š.“

Simona: „Dala mi docela stres. Cítím se nedobře, když syna nutím dělat on-line někdy “zvláštní “ úkoly, on je ten typ, co si ve škole vyslechne o co jde, hodně si zapamatujte a školu v pohodě zvládá, ale já mu výklad nedám, on si zápisky dělat nechce... Ale je aktivní s tátou v dílně, se mnou na zahradě i v kuchyni. Svírá se mi žaludek, když se jdu kouknout na školu on-line.“

Tereza Ševčíková: „Dobrý den, Simono, děkuji za zprávu. Čtu, že cítíte stres a že je Vám nedobře. Popisujete nelehkou situaci doma a že se Vám svírá srdce. Chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste nečekala až bude hůř a třeba využila některou z pomocí zdarma, které jsou nyní k dispozici - psychoterapeutická linka Anténa a projekt Delamcomuzu. Pomoc nabízí kvalifikovaní psychoterapeuti, můžete si anonymně zavolat přes Anténu nebo konkrétně oslovit některého z odborníků před Delamcomuzu. Držím Vám palce! Tereza Š.“

Jitka: „Já zdravím všechny do studia jsem velký fanda chtěla bych se podělit s mou situací před 3 roky jsem onkologicky onemocnela múj život se naprosto změnil takže nejaka karantéra pokud jste zdravá mě nezaskočí takže šiji roušky a trochu zahrdnicim jen vnoučaty se moc nevidim“

Tereza Ševčíková: „Dobrý den, Jitko, děkuji za Vaši zprávu a šíření Vašeho pohledu a příběhu dál. Moc mě to těší, Tereza Š.“

SK: „Co nám ještě dá a nedá karanténa?“

Tereza Ševčíková: „Dobrý den, v rovině naší psychiky co nám karanténa dá nebo nedá do budoucna, je otázka do pranice! Děkuji za ní. A zároveň je to otázka na každého z nás. O tom, co mě osobně karanténa dá nebo ne pro můj další život, rozhoduji jen já. Samozřejmě, jsou věci, které ovlivnit nemohu (celosvětová pandemie, výpověď z práce, odchod partnera) - ztráty a změny, které jsou mimo mou kontrolu. Co ale ovlivnit mohu, je můj postoj k nim a jak se k nim budu vztahovat. Zda se smutkem, lítostí nad ztracenou příležitostí nebo s pohledem určitého transformačního potenciálu. ALE! Je v pořádku se se změnou vyrovnat postupně. Je v pořádku cítit hněv nebo smutek, prožít si tyto emoce, ale nesetrvávat v nich nezdravě dlouho. Takže nemá smysl nalhávat si, že je to skvělé, když to skvělé necítím. Ale je dobré si položit otázku: Jak se teď cítím? Co na to moje tělo? A prožívat vědomě, co přichází a pomoci tak i tomu, abych mohla jednou tyto změny vnímat jako případnou příležitost, kterou jsem zvládla. Držím všem palce, Tereza š.“

Viktorie: „Dobrý den, děkuji za milé povídání. Ve vašem popisu bylo několik fází. Pár jich mám již za sebou, hodně před sebou. Určitě jsem se zastavila a mohu přemýšlet, jak co nejlépe skloubit život svůj, svých dětí, rodičů, manžela. A je to někdy opravdový mazec. Snad bude brzy lépe a vyjdeme z toho náročného období všichni ve zdraví (psychickém i fyzickém). Přeji vám pokud možno klidné dny!“

Tereza Ševčíková: „Dobrý den, Viktorie, děkuji za Vaši zprávu a že sdílíte s ostatními naději, že snad bude brzy lépe! Přeji Vám také klidné dny a ať dál ten mazec dokážete s tímto odstupem zvládat:-) Tereza Š.“

Jarka: „Dobrý den, často kolem sebe slyším a na internetu čtu, (zjednodušeně) že si tenhle "trest" zasloužíme, že se lidstvo díky tomu změní k lepšímu. Já si to tedy opravdu nemyslím a jsem přesvědčená, že kdo do teď žil tzv. poživačně, a kdo na to doteď měl, bude dál pořád stejný. A kdo si naopak doteď vážil toho, co má, věnoval se pomoci bližním, staral se o svůj duševní život, tomu to vydrží i do budoucna. Jaký na to máte názor??? Děkuji“

Tereza Ševčíková: „Dobrý den, Jarko, děkuji za dotaz. Ten názor znám a slýchávám jej a mnoho dalších pokusů o vysvětlení a pochopení toho, co se stalo. Jako lidé máme potřebu věcem rozumět, nějak je logicky uchopit, dát událostem kolem sebe smysl. Jinak nám odsávají energii, pořád a pořád se k nim vracíme a snažíme se na to konečně přijít. Beru tento pohled jako jeden z možných způsobů, jak dáte celé situaci smysl. A tento způsob vypovídá o daném člověku, o tom, jaký je. Jak má tendenci věcem rozumět a podle jakých "pravd" (teorií, hodnot) se v životě orientovat. Každý nějaké máme, každý si je v průběhu života osvojujeme a na základě našeho vývoje v průběhu života i upravujeme. Pokud jsem založením determinista (věřím, že je "to" nějak dopředu dáno, nebo někdo nade mnou o tom rozhoduje), spíše se budu přiklánět k názoru, že jsme si to zasloužili a někdo nás trestá a já nad tím nemám kontrolu. Pokud budu svým založením spíše člověk, který spoléhá na sebe a věří ve svůj vliv, budu to brát třeba jako zastavení a příležitost začít dělat věci jinak. Tereza Š.“

Martina: „Dobrý den, paní doktorko, chtěla bych se zeptat, zda je správné, když partner tuto situaci - pandemii koronaviru moc zjednodušuje. Jak na něj reagovat, když říká, že to stejně chytneme..atd. Děkuji Vám.“

Tereza Ševčíková: „Dobrý den, Martino, děkuji za otázku. Jeden můj kolega říká takovým lidem "popírači". Vnímám to tak, že to je pravděpodobně jeho způsob, jak je momentálně schopen se se situací vyrovnat. Zlehčovat, popírat, dělat si z toho legraci - je to jeden z popsaných obranných mechanismů ega. Jako jeho partnerka bych ho nepřemlouvala ať to má jinak, nehodnotila bych ho, že se chová jako malé dítě a "jen" bych se upřímně zajímala o jeho pohled. Taky o to, jak se cítí. Není to asi jednoduché pro Vás, držím palce, Tereza Š.“

Iva: „Dala nám hlavně stres , starost o práci, o to, jak vyjdeme s minimem peněz, a v neposlední řadě spoustu problémů ve vzájemných vztazích.“

Tereza Ševčíková: „Dobrý den, Ivo, děkuji za Vaši zprávu a sdílení pocitů a starostí. Naštěstí jsou i možnosti, jak si v té nelehké situaci pomoci a ulevit, např. zavolat někam na bezplatnou linku nebo oslovit některého z psychoterapeutů, kteří poskytují konzultace zdarma. Držím palce, Tereza Š.“