Sama doma

Záznam chatu z pondělí 24. února 2020

NECRONY: „Je mi bez kontaktu s rodiči lépe a chci aby to tak zůstalo.“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Toto je velmi individuální a mohu říci, že to není dobré vysvědčení pro vaše rodiče. Ze své praxe ale znám podobné rodinné vztahy. Přeji, by vase vlastní rodina jednou byla fajn.“

Marie: „Často jsem rozčílená na partnera a odnesou to děti, že jim vynadám a jsem na ně zlá. Mrzí mě to co s tím dělat?“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Dětem vždy situaci vysvětlit a snažit se najít svou osobní harmonii, aby k podobným situacím nedocházelo často.“

Klára Trochtová: „Dobrý den, patříme mezi akční a aktivni rodiče. Mám to štěstí, že mám manžela, ktery přijde z práce, odhodí tašku na židli a jde si hrát a dovádět s dětmi. V bytě všichni hrajeme na schovku(syn 4,5, dcera 2roky),prevlekame se do kostýmů, hazime po sobě balonkama a spoustu dalsich "blaznivin." Jen by mě zajimalo, jestli nemame treba ubrat a nechovat se občas tak infantilne, aby dítě z toho nemělo pocit, ze jsme na stejne" urovni"jako oni,aby k nám vůbec vzhlizelo. Pak jsou tady samozřejmě i ty edukativni činnosti, jako pomoc pri vaření, na chalupě, pri úklidu. Krásný den“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Myslím, že děláte vše perfektně a to vzhledem k věku vašich dětí. Společné aktivity jsou dnes vzácné koření a je to nejlepší základ pro dobré vztahy s vašimi dětmi a následně pro jejich výchovu.“

Katerina: „Dobrý den, jak najít přátelský vztah s manželovým synem z prvního vztahu, kde dítě je silně fixované na matku a od ní velmi negativně očkované proti mé osobě. Je mu 9 let a dříve to Negativní postavení tak nebylo. S manželem jsme 6 let spolu. Předem moc děkuji. Kateřina“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Jen vydržet chovat se konzistentně pozitivně a snažit se dělat společně aktivity, které má syn manžela rád a touží po nich. Můžete se utěšovat tím, že se to časem změní a pro vás myslím spíše pozitivně. Syn bude obecně kritický k dospělým a tedy bude kriticky hodnotit i vztah své matky s vámi.“

Jana: „Dobry den, pani profesorko, mam 18 mesicniho syna, nyni ma docela silene obdobi vzdoru, vzteka se, jeci, kdyz neni po jeho. Casto mi ujedou nervy a dost ne nej kricim. Myslite, ze mam pak vysvetlovat, proc jsem kricela nebo to nechat byt? Je dobre, aby slysel, ze neco opravdu nesmi nebo se snazit mu vyhovet ( aby mel sanci poznavat nove veci a nemel tolik zakazanych veci). Krasne jste mluvila o tom, jak to deti maji. Rada bych, aby byl na me syn take pysny v nekterych vecech. Dekuji!“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „V osmnácti měsících nic nevysvětlujte, jen se snažte, aby vám nervy neujižděly moc často. Když dítě zlobí, tak spíše odvést jeho pozornost k jiné věci a ne vyhrocovat situaci. Jinak to, že mu začíná negativismus takto brzy je spíše znakem vyspělého dítěte. Pozor ale, jeho nepřiměřené reakce mohou být signálem toho, že se nudí. Zapřemýšlejte nad tím, jak tráví svůj čas.“

David: „Dobrý den,mám dvě dcery 9 a 12let. Mám problem aby se mi sami od sebe svěřili co je trapi či mají nějaký problem. Musím to zemích vytahovat,někdy mě to připadá jako by jsme byli u výslechu a myslím ze i oni to tak vnímají a ja nevim jak jim to vysvětlit že chci aby se mi svěřili. Vnímám že máme asi problem s komunikaci.Předem děkuji za odpověď. David“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Já bych se přímo neptala, spíše bych byla součástí jejich aktivit a tam bych se mezi řečí dozvěděla, to, co chci vědět. Třeba bych s nimi chodila na koně a tam s nimi také jezdila do přírody, nebo bych s nimi chodila na nějaké zájmové aktivity ( divadlo, výroba keramiky, tenis, turistika...) a mnoho se člověk dozví od jejich kamarádů nebo jen z jejich chování. Být spíš dobrým pozorovatelem.“

Jitka Korábová: „Dobrý den, osvojili jsme si dvě dětičky v jejich (dcerka) 3. a (synek)4. letech (sourozenci, 13 měsíců od sebe). Oba byli od porodnice v ústavní péči, syn medikován opravdu silnými dávkami Rispenu - po přechodu k rodině byly léky po dohodě s ošetřující psychiatričkou vysazeny a následně již nejsme v její péči. Děti jsou s námi již téměř dva roky. První rok jsme velmi intenzivně pracovali na navázání vztahů a myslím, že se povedlo. Jsme velmi spokojená a šťastná rodina. Synek má však velmi zřejmou poruchu soustředění(a z ústavu diagnostikováno ADHD). V září by měl nastoupit do školy - nenastoupí, bude OŠD. Vlastně nemám žádný konkrétní dotaz, snad jen prosbu o doporučení ... jak lze pracovat na podpoře soustředění. (Jsem předškolní pedagog... běžné věci děláme jak umíme...) syn je zdánlivě neposlušný, roztěkaný, paní učitelky ve školce si stěžují na jeho neustálé běhání a "neurvalé chování mezi dětmi" ... já doma (a blízké okolí) znám(e) velmi chytrého a šikovného kluka, který jen občas rychleji koná než myslí... Hledáme čím lze ještě podpořit soustředění či jak "doběhnout" všechny deficity a deprivace. Mohla byste třeba doporučit vhodného pedopsychologa / pedopsychiatra ? Jsme z okolí obce Nymburk, Praha, Kolín, Mladá Boleslav pro nás nejsou daleko... Za dobrým odborníkem rádi dojedeme i mnohem dále. Děkuji za doporučení, s pozdravem Jitka Korábová“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Zkuste se přihlásit do centra Paprsek k panu dr. Šturmovi. Ten vychází z dlouholeté zkušenosti prof. Matějčka, který skutečně uměl rodičům nalít odvahu s takto komplikovaným dítětem v rodině pozitivně pracovat. Lze říci, že klíčový princip je: pozitivní vztahy v rodině, dostatek pestrých podnětů, klid, možnost být sám, mít v domácnosti zvíře a být trpělivý.“

Tereza: „Dobrý den, paní profesorko , ráda bych se zeptala, jak vést 2,5 letého syna, je velice vzpurny, při každém slově "ne" se vším hází, vzteká se, válí se po zemi, dokonce nás občas v afektu uhodi, vše chce dělat po svém, a nechce dát ani ruku. Snažíme se být důsledni, vysvětlujeme, párkrát dostal i na zadek, nepomáhá nic, a jelikož je to každý den, nervy už někdy tečou, nechceme dospět k ignoraci. Stále slyšíme, že je náš syn osobnost, ale to člověku opravdu nepomáhá. Moc děkuji za odpověď. Tereza“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Odvést pozornost, zaujmout něčím jiným, nějakou aktivitou, nevšímat si jeho vztekání, ale odměňovat sebemenší projevy, které s vám líbí. Přistihni dítě, když dělá něco dobře a pochval ho. Kupte si zvíře, ať má " podřízeného", o kterého s musí starat. Berte ho mezi děti, které si s ním přestanou hrát, když se bude takto chovat. Příliš extrémní projevy negativismu jsou často odrazem příliš přísných, náročných a autoritatiních rodičů a také jsou často odrazem toho, že se dítě nudí. Zamyslete se nad tím, co celý den dělá.“