Sama doma

Záznam chatu ze čtvrtka 6. února 2020

SK: „Jaká by měla být rodina, kde jsou dvojčata?“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, jaká by měla být nedokážu odpovědět, ale dokážu napsat, jakou se stane. Rodina s dvojčaty se stává součástí VIP klubu rodin. Díky narození dvojčat se rodina promění. A to zásadně. Narození jednoho miminka je velkým zásahem a velkou změnou do fungování rodiny. Natož když se narodí najednou děti 2. Život rodiny už nikdy nebude stejný. Doporučuji rodičům slevit z nároků. Z nároků na sebe, na pořádek v domácnosti, na společenské trávení času,... S vědomím, že děti potřebují své rodiče, náruč, děti potřebují cítit klid a pohodu. S rostoucím věkem dětí se proměňuje fungování rodiny. Ale zůstává exluzivita toho, že dvojčata nemá jen tak někdo :-) Zuzana Staroštíková“

Karla: „Dobrý den, paní Zuzano, moje sestra má roční dvojčátka, kloucky a ještě staršího kluka. Někdy mám pocit, že je toho na ni opravdu moc. Jak ji co nejvíce pomoci? A kdy se to asi tak zlepší? Začínají lézt, stoupat si a nejsou k uhlidani, do toho jejich starší bráška vyžaduje pozornost,manžel dlouho v práci, babička jedna pracující. Je to těžké období, bydlím od ní daleko, ale dělám co mohu. Pěkný den a děkuji. K.R.“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, není to jen pocit, určitě toho je na sestru moc. Kombinace ročních dvojčátek a staršího syna je náročná, alespoň teď aktuálně. Na dálku můžeme pomoci častým vyjádřením ocenění, podpory a uznání! Zvládat takto náročné dny, není jen tak a to, že to sestra zvládá je opravdu obdivuhodné! Pokud by to pomohlo - předejte sestře povzbuzení, že "to přejde", nic netrvá věčně a i tento náročný čas přejde... Mít dvojčata také vede k tomu, uspořádat si život, uspořádat si to, co je opravdu důležité (je to úklid? je to, jak dokonale vypadáme? je to profesní uznání?) Díky rodičovství s dvojčaty získá Vaše sestra obrovskou sílu! Doporučuji plánovat jen den dopředu, naplánovat si další den a na ten se soustředit. Se zprávou, že "vše přejde" posílám povzbuzení! ZS Doporučuji opravdu kouknout na vybavení a prostor v bytě tak, aby bylo zajištěno co největší bezpečí pro děti. Cílem je, aby maminka nemusela být neustále v pozoru.“

Marcela: „Dobrý den. Přistěhovala jsem se k příteli s dvojčaty. Dnes jim je 16 let a zatím vše dělají spolu. Chodí do stejné školy, mají stejné kroužky, společné kamarády. Ale v podstatě jsou odlišní. Myslíte, že se někdy oddělí? Aby do budoucna šly každý jiným směrem. A hlavně aby to pro ně nebylo stresující, když se oddělí.“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den Marcelo, nedokážu odhadnout, zda se děti oddělí, ale to, co vy jako rodiče můžete dětem dát, je vědomí, že každý je jedinečný. Ano, jsou narozeni v 1 den, ano, je jasné, že mezi sebou již navždy budou mít silné dvojčecí pouto. To, čím můžeme uškodit my jako rodiče, je pouto intenzivně podporovat (až nezdravě?). Já doporučuji se každý den snažit myslet na to, že děti jsou 2, tzn. jsou to 2 osobnosti, jsou to 2 jedinci. Proto je úkolem nás rodičů upozorňovat, v čem jsou odlišní (a tím výjimeční!), co jim jde, čím obohacují jeden druhého? Čeho si na sobě váží? Podporovat sebevědomí každého z dětí. Nemyslím si, že je rozumné dělit je "na sílu"! Buďme v tomo citliví, ale s vědomím, že cílem je vypustit do života 2 dospěláky, kteří dokaží žít každý dvůj život. ZS“

Andrea Straková: „Dobrý den, tak nějak se vyrovnávám s tím, že mé dcery - dvojčata 10 let - neustále ve škole, zejména učitelé srovnávají , že jedné jde lépe to či ono.. a druhé ne a že druhá je taková a maková. Snažím se jim vysvětlit, že jsou každá jiná povahově a i předměty ve škole mají raději každá jiný. Mrzí mě to za ně. A musím uznat, že jak jste mluvila s tím udělat si čas, tak a no jde, to. Mám ještě dceru které je 12 , takže práce je a bylo opravdu dost, ale čas na sebe jsem si vždy udělala. Moc vás zdravím Andrea Straková Ostrava“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den Andreo, upřímně děkuji za to, že píšete, že udělat si čas - že to prostě šlo i s takto malými dětmi. Děkuji! Snažím se rodičům (maminkám) předat důležitost, že opravdu pokud si "své baterky" nedobijí, tak to nemusí doma vůbec fungovat dle jejich představ. Chválím, že jste aktivní v komunikaci s učiteli, kteří mají velmi často tendenci dělat srovnávat (včetně i trenérů, doktorů, apod.). Neustávejte v komunikaci s učiteli, s prosbami, proč je pro děti důležité, aby byly vnímány jako 2 různé děti. Doporučuji předat učitelům důvěru, že věříte, že stejně jako vidí rozdílné vlastnosti a dovednosti jiných třeba 30 dětí ve třídě, tak by i vaše děti (byť dvojčata) velmi potřebovaly být také vnímány jako 2 samostatné jednotky. To, co můžete dělat doma (a jistě děláte - už jen z toho, co píšete), je o to víc dávat dětem pocítit jedinečnost, výjimečnost, možná nechat i děti, aby vlastně samy řekly, v čem jsou stejné a v čem se (i přesto, že jsou dvojčata) liší. Na co jsou pyšní, že mají jinak než sestra/bratr. Se srovnáváním se budou setkávat celý svůj život (ač je to někdy i vtipné až absurdní), ale tak fakt, že jsou dvojčata jim už navždy zůstane. My rodiče můžeme ve výchově vést děti k tomu, jak moc je důležité, co si o sobě myslím ony samy, než kam je zařazuje okolí. Držím a mnoho zdraví všem! ZS“

Pavlína: „Dobrý den, jak nejlépe připravit staršího sourozence (dcera 2,5 roku) na příchod dvojčátek? Jak zvládnout to, aby si děti v pozdějším věku hrály všechny společně?“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den Pavlíno, na začátek moc gratuluji k těhotenství a přeji, aby bylo vše v pořádku! Jak připravit starší dítko? Na začátek mi dovolte předat, že i když uděláte všechna opatření, jak nejlépe připravit starší dítko - může (a zřejmě) to starší dítě příchod zvládat různě. Zkuste se kouknout očima staršího - vše je v pořádku, máme se s mámou a tátou dobře, je nám hezky, když mám trápení, mamka mi hned pomůže, nikoho dalšího nepotřebujeme. No a bác, rodiče se rozhodnou, že domů přinesou 2 miminka. Pláče to, je to křehké, hrát si s tím nemůžu, usím kvůli tomu být potichu, vzalo mi to náruč maminky, pořád to chce nosit... Máte již v tuto chvíli pochopení pro staršího? Zkuste udržet co nejvíc rituálů staršího, co to jen půjde!! Myslete na to, že tu byl první! Zkuste myslet na to, že vás potřebuje i jen pro sebe (tzn. bude to znamenat aspoň na pár minut požádat někoho o pomoc s miminky a být vědomě intenzivě jen se starším, být jen pro něho. Návštěvy poproste, aby nosily dárky pro staršího! Miminkům je uplně jedno co dostanou, pro staršího je to zásadní! Aby nepřišel o výlučnost své pozice. Mějte ve skříni dárky pro staršího - když návštěva nebude vybavena dárkem pro staršího - předejte jim něco ze svých zdrojů. Staršího do péče zapojte, ale respektujte, pokud bude zapojení odmítat. I přes náročnou péči o miminka nezapomeňte na to, že ten starší Vás potřebuje! ZS“

Lenka: „sleduji momentálně Vaši debatu o životě s dvojčaty a chtěla jsem také přispět. Jsem babička tříletých dvojčat Viktorky a Tadeáška. Ač se snažím pomoci jak to jde, chci také upozornit na to, že dnešní babičky jsou vesměs hodně zaměstnané a nebo dojíždí do práce a samy máme na sebe málo času. Nevím si rady s tím jak právě toto dělení času na hlídání spravedlivě rozdělit mezi nás babičky a rodiče tak aby se na nás naše děti ( rodiče dvojčat) nezlobily. Děkuji za odpověď“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den Lenko, děkuji za Váš příspěvek a stejně jako u maminek platí i u babiček - abych mohla dávat, musím se někdy někde nabít. "Jet na dluh" nedopadá dobře. Ano, jste babičkou, ale aby jste mohla být babičkou s radostí (a tím předala dětem to, co od babiček potřebují), musíte na to mít sílu. Aby se na nás děti nezlobily - mluvte s nimi...Komunikace je to jediné, čím můžeme předejít případným neshodám a nedorozuměním. Věřím, že to rodiče Vašich vnoučat pochopí. A za sebe bych doporučila oprostit se od tlaku na sebe = spravedlivě rozdělit - myslím, že to ani nejde...Spíše vnímat, co každý v danou chvíli, v daném období potřebuje (jak Vy. tak vaše děti a vnoučata) Hodně šťastných dní přeje ZS“

Šárka Rajfová: „Dobrý den.Nemám žádný dotaz ale jen příspěvek : moje snacha má s mým synem čtyřletého chlapce a k tomu 1,5 roku stará dvojčátka, také chlapce. Já ji obdivuji za ten maraton co zvládá... její den je vždy na minuty naprogramován : hlídání, kočárkování, nákupy, návštěvy lékaře, návštěvy babiček, objedenávky všeho možného přes internet, nekonečné vaření, předávání si dětí mezi babičkami, převozy dětí Brno- Krnov, neustále rýmečky , prostě neuvěřitelné..... Vše si umí předem domluvit, nepropadá panice a dokonce začala 1 den v týdnu chodit do práce aby přišla do normálního kontaktu s lidmi a aby nezakrněla ... to je asi to nejdůležitější..... je pravda, že jejich vztah občas skřípal ale všichni okolo jsme se snažili aby to ustáli. Při třech malých dětech není prostě čas na lásku.... Myslím si, že dnes jsou z nejhoršího venku a těším se, že zítra po dlouhé době přijedou ke mě na oběd. Jejich babička Šárka.“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den Šárko, děkuji za příspěvek a za sdílení, že to náročné je, ale zvládnout se to dá :-) a toto je moc důležité! Tak, jak to píšete bych Vás ráda povzbudila - zítra při obědě jim toto ocenění řekněte, předejte jim uznání a úctu, kterou z Vašeho příspěvku cítím! Hezký společný čas přeje ZS“

HD: „Může nějak ovlivnit dvojčata, jejich oddělení v půl roce. Jsou na sebe zvyklá, ale jedno z nich musí do nemocnice na cca 14 dní. Druhé i přes to že je plně kojené odmítli přijmout. Děkuji“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, děkuji za dotaz, jen nedokážu odpovědět, zda oddělení může či nemůže jejich vztah ovlivnit. Bude to nová situace nejen pro děti, ale i pro Vás. Mé doporučení je zaměřit se skutečně jen na děti a na sebe, oslovit všechny okolo, kdo Vám může pomoci tak, aby jste celý ten čas zvládli všichni co nejlépe (zřejmě budete odsávat? nebo bude někdo druhého na kojení vozit?). Předejte co jde někomu jinému (uklid doma, vaření, péči o muže, apod.), přemýšlejte co Vám mamince udělá radost, dopřejte si to, co vás těší - tak, yb jste pro vaše děti mohla být co nejvíce spokojenou maminkou. Po návratu mě napadá trávit co nejvíce času pospolu - spát v jednom lůžku, mazlit se všichni, i klidně kůže na kůži, být zkrátka intenzivně a co nejvíce spolu. Vše ostatní buď počká nebo zkrátka splněno nebude, ale čas spolu je to nejvíc, co děti i Vy potřebujete. Hodně sil přeji! ZS“

Lucie Pazderová: „Dobrý den, máme doma 15ti měsíční dvojčátka-chlapečky a jsme velmi šťastní rodiče. První rok byl opravdu náročný a sáhli jsme si s manželem na fyzické i emocionální dno. Ale jakmile to šlo, bylo opravdu důležité, abych od dětí pravidelně na chvilku odcházela a dokázala se vždy zregenerovat. Mateřská s dvojčaty můžete být ještě osamělejší než s jedním miminkem a možnost sdílení svých zážitků je velmi cenná. Jinak jsme si řekli, že nebudeme zmiňovat, kdo se narodil první a kdo druhý a srovnávat je. Každý už má teď jinou povahu a je důležité je podporovat individuálně. Přeju všem dvojčecím rodinám hodně sil. L.P.“

Zuzana Staroštíková: „Dobrý den Lucie, děkuji za sdílení příspěvku! Tohle je to nejvíc, co rodiče dvojčat (těch, co ještě čekají v bříšku, nebo rodiče v nějaké aktuální krizi) potřebují. Vidět, slyšet, číst si, že to jde zvládnout! A že ze dna je cesta jen vzhůru! :-) Držím palce a přeji hodně šťastných dní! ZS“