Chat

host

Mgr. Martin Drnek

Sourozenecké vztahy

Záznam chatu z pondělí 13. ledna

Martin: „Jak dítě ovlivní v životě v jakém pořadí se narodí do rodiny? Máme tři děti, a hodně se říká, že ten prostřední to má nejtěžší. Máte nějakou radu jak se chovat k dětem podle pořadí narození?.......děkuji, zdravím“

Mgr. Martin Drnek: „Pořadí dítěte v rodině určitě má vliv na jeho chování a jeho postavení v rodině. Je to dáno už jen tím, že v případě více dětí v rodině je prvorozený přirozeněnejstarší a už se i mnohem více může zapojovat aktivně do chodu rodiny. Je často ostatním sourozencům vzorem ke kterému se vztahují. Není nutné, aby to prostřední dítě v pořadí mělo tzv. nejtežší. Klíčové je, aby každé dítě vědělo, že má pozornost rodičů a jejich lásku. Velmi praktické je dětem strukturovat čas tak, aby např. každé vědělo, že je v týdnu vymezený čas, kdy mají rodiče maminka či tatínek čas jen na něj. Dělají, co je těší a nejsou rušeni ostatními sourozenci. Každé dítě přirozeně potřebuje čas, kdy se cítí jako král domácnosti a svých rodičů. Určitě bych si však dal pozor, aby na nejstarší dítě nebylo nahrnuto velké množství odpovědnosti spojené s ostatními sourozenci. Odpovědnost by měl mít jen takovou, jakou skutečně zvládne vzhledem k věku a o jakou skutečně stojí. O jeho úkolech směrem k sourozencům je s dítětem vést otevřenou diskusi.“

Hana Dvořáková: „Dobrý den, máme doma dcerku, která bude mít při narození druhého potomka 1 a 3/4 roku. Jak se můžeme již nyní chovat, abychom ji připravili na rozdělení pozornosti a příchod bratříčka? Děkuji za odpověď. Dvořáková“

Mgr. Martin Drnek: „Pěkný den paní Dvořáková, dcerka bue ještě maličká a je důležité si uvědomit, že z jejího pohledu příchod sourozence bude velká změna. Přiravit ji na zmenšenou poroznost prakticky moc dobře nejde. Již nyní ji na to vlastně připravujete jen tím, že když má dcerka potřebu a vy něco děláte, neodskočíte např. hned k ní a svou práci dokončíte. Dcerka si musí postupně zvyknout na to, že s příchodem bratříčka se množství vašich povinností zvýší a již nebudete moci vždy být jen pro ni k dispozici. Je důležité s ní již nyní hovořit o tom, že maminka se bude bratříčkovi věnovat a že mu bude věnovat hodně času. Určitě ji však ujistěte, že ji máte pořád stále ráda, že příchod sourozence toto nic nezmění a sice budete mít méně času na společnou hru, ale stále jste její maminka. Je dobré to vše zasadit do pozitivního očekávání, že se o bratříčka budete moci starat společně a naučíte se tak spoustu nových věcí :-) S pozdravem Martin D.“

Jolana: „Dobrý den, v březnu se mi má narodit druhá dcerka, jak první dceru (2,5 roku) připravit na příchodu sourozence a jak s ní po porodu pracovat, aby měly hezký vztah? Na miminko se zatím moc těší. Děkuji“

Mgr. Martin Drnek: „Pěkný den Jolano, to nejdůležitější, co dcerka potřebuje nyní od vás slyšet, je že příchod sourozence nic nemění na vaší lásce směrem k ní. S dcerkou doporučuji budovat intimní vztah se sourozencem už nyní, zpívejte miminku v bříšku, říkejte mu pohádky, vyprávějte mu co jste ten den zažili. Dobré je s dcerou i hovořit o tom co bude se sourozencem dělat až se narodí. Jak bude probíhat péče o miminko a kde je její role v této nové situaci, jak může třeba pomoci. Pokud dcera bude cítit, že je milovaná, že se může s péčí pomáhat a bude si postupně budovat intimní vztah již s miminkem, pak máte našlápnuto správným smerem :-) Držím palce, Martin D.“

Lucie: „Dobrý den, starší syn pořád říká dceři nedělěj tohle, proč to děláš atd. Já mu řeknu ať si jí nevšímá ale on to dělá pořád. Je to v pořádku nebo ne?“

Mgr. Martin Drnek: „Pěkný den Lucie, vím přesně o čem hovoříte, mám to samé v přímém přenosu doma :-) To, co popisujete je poměrně běžné, starší sourozenec se na světě už něco naučil a snaží se mladšího sourozence korigovat, často mu dává příkazy, občas zakazuje, odstrkuje apod. Nemusíte se tedy děsit, že by se u vás dělo něco neobvyklého ;) Je dobré si se synem o tom více povídat... Proč to dělá? Co se mu nelíbí, co děla sestřička špatně a co by naopak chtěl? Snažte se nehodnotit, spíše se jen ptejte a nazpět synovi popisujte co vidíte vy. Tento přístup nebude mít okamžitý efekt, ale syn si postupně začne uvědomovat svoje chování a k čemu směřuje. Odhalí více své potřeby a i vám se pak bude dařit lépe nastavit sdílené prostředí, aby podobných konflitů vznikalo co nejméně. S pozdravem, Martin D.“

Iveta Kratochvilová: „Dobrý den, právě jsem shlédla rozhovor. A budeme řešit stejný problém,ale bude synovi zhruba 2 roky přesně, když se naše další dítě narodí. Mám postupovat stejně při tom seznamování (v tom zhruba 5/6mesici), když v podstatě syn bude mít 22m. Nejsem si jistá jeho zralostí,aby to pochopil, nebo jak mu to podat? Děkuji za odpověď“

Mgr. Martin Drnek: „Pěkný den paní Kratochvílová, dva roky jsou poměrně nízký věk i v tomto věku se mu však dá sdělit informace o příchodu sourozence způsbem, který odpovídá jeho věku. Není však třeba nutně spěchat, čtyři měsíce mohou být pro syna skutečně dlouhá doba. Spíše zohledněte, zda se kvůli svému těhotenství k němu nezačínáte sama chovat sic jen trošku odlišně. Malé dět tyto malé změny dokážou vycítit a zvyšuje to jejich nejistotu, nervozitu. Určitě bych však synovi o sourozenci řekl v okamžiku, kdy to na vás bude již viditelné. Nebojte se, syn informaci přijme dobře i v tomto věku. S pozdravem, Martin D.“

Zita: „Dobrý den, v únoru minulého roku se nám narodila druhá dcerka. Jelikož celé těhotenství bylo složité, musela jsem být dva měsíce v nemocnici a první dcerka byla doma s tatínkem, o víkendu u babiček. Když jsme si přivezli dceru domů, byly z nich hned kamarádky, ale nyní se to po 11 meěících změnilo. První dcera pláče, když jí bere hračky, vynucuje si pozornost. Prosím, jak postupovat, aby se prvorozená necítila odstrčeně, že se musí dělit s maminkou a tatínkem a omezovat trochu své chování. Děkuji“

Mgr. Martin Drnek: „Pěkný den Zito, to co popisujete je poměrně běžné. Děti se na sourozence často těší a v prvních měsících je vše relativně v pořádku. Jak děti rostou u obou se zvyšuje potřeba pozornosti rodičů, která se mezi ně dělí a děti přirozeně žárlí. Jinak to vlastně ani nejde. U starší dcery jde o přirozenou potřebu a reakci. Skutečně nejkritičtější je období, kdy se z ležícího miminka stane batole a začne i fyzicky aktivně zasahovat do světa prvorozeného. V tomto okamžiku si starší sourozenec začíná uvědomovat potřebu, aby si vymezil kde je jeho svět, kde je svět sourozence a kde svět sdílejí. Jak jsem již zmínil při vstupu, je velmi dobré nastavit si v týdnu nějaký okamžik, kdy jste jen s první dcerou a můžete trávit čas jen společně. Pojmenujte si jej třeba jako "holčičí odpoledne" a důsledně se věnujte jen dceři. Dcera potřebuje cítit, že i pro ni jste někdy 100procentě jen její. Konflikty mezi sestrami budou ještě nějaký čas trvat. Mluvte společně o těchto situacích, nehodnoďte je, naslouchejte dceři. POkud dcera bude vědět, že existuje vymezený čas jen pro ni, bude mnohem lépe respektovat skutečnost, že vaše pozornost není zaměřená jen na ni, ale i na sestřičku. S pozdravem, Martin D.“

Vendula: „Dobry den. Cekame miminko a doma mame ani ne 2 letou dceru. Obavam se prave prvniho momentu sourozencu v porodnici a pak i doma. Do jake miry muze zarlivost zajit u starsiho sourozence? Do jake miry je to jeste zdrava zarlivost? Jak ji to mame vysvetlit, co muze a co nesmi? Dekuji“

Mgr. Martin Drnek: „Pěkný den Vendulo, setkání se sourozencem se neobávejte. Přesně si s dcerou popište, jak bude setkání probíhat a vysvětlete si, co vše bude moci. Zaměřte se na to co může než co nemůže. Není dobré ji říkat, že nesmí např. miminku sahat na hlavičku, lepší je říci, že miminka mají ráda, když je někdo hladí po ručičkách a po tělíčku. Na hlavičce jsou citlivá a je jim to nepříjemné. Jděte na to pozitivně. Pokud si téma s dcerou proberete a takto se připravíte, vaše obavy ustoupí. Jde často o strach z neznámého. Žárlivost na mladšího sourozence se určitě u dcery objeví. Pozornosti bude mít mnohem méně a zvykat si na to bude určitě nějakou dobu. U dětí je běžné, že směrem ke staším sourozencům jsou občas i z našeho pohledu "agresivní", bouchnou je, odstrčí apod. Malé děti se s emocemi teprve učí pracovat a ještě je vždy nejsou schopny racionálně zpracovat. Jde z jejich strany o přirozenou reakci. Důležité je však dětem dávat jasné hranice a jasně popsat vaše očekávání ze strany rodiče. Až se nějaký konflikt stane, určitě na něj reagujte ihned. S dcerou si promluvte, ať sama popíše situaci, popíše čeho chtěla dsáhnout a proč jednala jak jednala. Až když dceru vyslechnete, je vhodné ji říci vaše očekávání. Tento postup sice nezpůsobí okamžitou změnu, ale dcera začne postupně rozumě svým emocím spojeným se sourozencem a vašim očekáváním. S pozdravem, Martin D.“

Michaela: „Dobrý den, doma máme čerstvé 4-letou dceru a koncem března očekáváme miminko. Dcera chodí už více jak rok do školky a i když se jí ve školce líbí,tak občas se jí ráno do školky nechce a probihaji u nas diskuze,ze chce být doma,ať nechodím do práce. Ví ale,že do zaměstnání chodím (teď už to aktuálně není pravda,což ona nevi),tak že do školky opravdu musí. Obávám se,že až se narodí miminko a dcera bude vědět,že s ním zůstávám celý den doma, tak bude dělat ráno scény,že nikam nechce a chce být také doma. Stáhnout ji ze školky určitě nechci,kolektiv ji prospívá a aspoň castecne tam během dne " upusti páru", celkově je dcera dosti náročné a divoké dítko,které vyžaduje stoprocentní pozornost. Máte nějakou radu,jak ji vysvětlit,že i když já budu s miminkem doma, tak že ona bude i nadale chodit do školky? Děkuji,přeji hezký den“

Mgr. Martin Drnek: „Pěkný den Michaelo, děkuji za váš dotaz. Téma školky je s příchodem nového sourozence často velmi spojené. U vás je dcera školku už zná. Často se však stává, že bezprostředně po narození sourozence jde starší do školky poprvé, což u něj může jen více posílit pocit odloučení a odstrčení na okraj rodiny. Tyto změny je dobré ideálně nespojovat. Konkrétně k vašemu případu. Nejlépe uděláte, pokud budete směrem k dceři co nejvíce upřímná. Děti velmi dobře vycítí slovní manipulaci a malé lži, často nás pak jako rodiče doženou s ještě větší silou. Dceři řekněte, že péče o miminko je pro vás náročná a namáhavá, že budete méně spát a budete tak i více unavená. Dopoledne tedy potřebujete tedy hlavně pro sebe a pro miminko, abyste se o něj zvládla postarat stejně dobře, jako jste se starala o dceru, když byla malým miminkem. Tím, že budete mít prostor se dopoledně věnovat jen miminku, budete více odpočatá a budete mít více sil, abyste se věnovala starší dceři. Určitě zdůrazněte, že ji máte stále stejně ráda, to že s ní nejste není dáno tím, že ji nechcete, ale tím, že máte vy jako maminka své potřeby. Netvrdím, že tuto informaci dcera přijme zcela v pohodě a její nechuť jít ráno do školky opadne. Bude však vědět, proč jste doma a že to neznamená, že ji nemáte ráda. Přeji ať se vám vstává klidněji do školky i po narození miminka. S pozdravem, Martin D.“

Renáta Mecová: „Dobrý den, starší dceři budou v dubnu 3 roky. V říjnu se nám narodil chlapeček. Dcera narození sourozence vzala poměrně dobře. Občas se objevuje žárlení, ale nic závažného. Problém ale máme s dudlíkem. Dcera je bez dudlíku skoro rok a nyní ho bratříčkovi bere a chce svůj. Jak to co nejlépe zvládnout? Děkuji za odpověď.“

Mgr. Martin Drnek: „Dobrý den paní Mecová, to, co popisujete, je vývojová regrese, která se u dětí občas objeví v situaci příchodu nového sourozence. Děti se často naučí chodit na toaletu, blékat se, samostatně jíst a najednou již naučené odmítají dělat, případně se chovají jako miminka. Fakticky tím imituje svého bratříčka. Svým chováním vám dcera říká, že chce více vaší pozornosti. Zprvu bych doporučil si s dcerou o tom promluvil. Proč si dudlík bere, jak se s dudlíkem cítí, proč si myslí, že je pro ni důležitý a zda by nešlo dosáhnout téhož bez dudlíku. Ovšak není vhodné na ni zbytečně tlačit. Pokud se situace hned nezmění, není nutné panikařit. Pokud je to možné, doporučil bych na toto chování nereagovat, stejně jak dudlík dcera už jednou odložila, odloží ho po čase znovu. Tím žě na dudlík reagujete, děláte přesně to, čeho se snaží nevědomky dosáhnout. Má vaši pozornost. S pozdravem, Martin D.“