Sama doma

Záznam chatu z pondělí 9. prosince 2019

Verca: „Dobre poledne,co je to za otazku?Jak na sebe mluvit o Vanocich?“

Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobré poledne, Verčo (mj. máte pěkné jméno :-) Téma chatu nevnímám pouze "mluvení o Vánocích", ale možná jak využít některé příležitosti, např. Vánoce, konec roku .. k tomu, abychom spolu mluvili, komunikovali a je-li potřeba, některé záležitosti vyjasnili, vyčistili a "netahali" si je s sebou do dalšího roku. Přeji vám, ať se vám hezky komunikuje nejen o Vánocích. Srdečně zdravím Veronika“

Eva: „Dobrý den, prosím, jak mluvit se zetěm, kterého vidím jen na 2. svátek vánoční, ale stojí to za to. Neustále remcá,naváží do svých dětí, do mě, do své ženy. Každého shazuje. Vůbec mne to nebaví, ale dcera bez něho přijet nechce, že to prý vydržím. Ale mě se nic vydržet nechce, jak se mám chovat?Děkuji vám“

Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, Evo, rodinné sešlosti, které jsou spojovány často s obdobím Vánoc, mohou být opravdu zdrojem napětí i konfliktů. Jak jsem vyrozuměla z vašeho dotazu, toto rodinné setkání je pravděpodobně důležité. To ovšem neznamená, že musíte respektovat chování, které vám není příjemné a možná i v některých ohledech ubližuje. Považuji za důležité, abyste otevřeně vyjádřila své pocity i to, co Vám vadí, co by mělo vypadat jinak a společně se zeťem či dcerou našla způsob, jak společné setkání (nejen vánoční) přežít, ale také si ho v rámci možností užít. Předpokládám, že tyto vztahové potíže přetrvávají celý rok, proto bych doporučovala hovořit o těchto "hranicích" a pravidlech dříve než na 2.svátek Vánoční. Ať se vám daří a pohodový adventní čas. Veronika Šporclová“

Pavli: „Dobrý den, prosim o radu, jak se donutit být milá.na tchýni s tchánem na 1.svatek vánoční, když neustále chválí nejmladšího vnuka(5 let) a naše děti (11 a 8) přehlíží. Přitom je to spratek nevychovanej. Je mi líto, že nejeví o vnoučata zájem....děkuji.“

Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, rozumím tomu, že když někdo věnuje větší pozornost jinému dítěti a ty vaše ignoruje, může být pro vás zraňující. Domnívám se, že se vám nepodaří "donutit se být milá", pokud to tak necítíte. Raději bych doporučovala hledat jiné možnosti, jak ke zlepšení vzájemného vztahu dospět. Mluvila jste o tom s manželem, jehož rodičů se toto pro vás nepříjemné chování týká? Řekla jste své pocity také tchýni a tchánovi? Někdy mohou být zdrojem napětí situace, které nejsou vyřčeny - vy něco prožíváte, něco je vám (a možná i vašim dětem) líto, ale ten, koho se týká, o tom neví. Proto bych volila otevřenou komunikaci. Přála bych vám, aby tchán a tchýně byli ochotni vašim pocitům i potřebám naslouchat a třeba společně najdete způsob, jak vám spolu bude dobře - nebo alespoň lépe. S přáním pěkného adventního období Veronika Šporclová“

Jarmila: „Dobrý den paní doktorko, zrovna prožívám velký smutek, letos mi po 50letem manželství zemřel manžel, ještě jsem to pořád nezvládla. Vánoce budu trávit se synem a jeho rodinou. Ale mám pozvání na dva vánoční večírky, nedovedu si vůbec představit se někde veselí, navíc jsem introvert, nemám ráda tyhle akce. Takže jak prosím, mám se nutit a jít?“

Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, Jarmilo, věřím, že to je pro vás velmi těžké a náročné období. To, že máte pozvání na dva vánoční večírky, může svědčit o tom, že máte kolem sebe lidi, kterým na vás záleží a přáli by si, aby vám bylo hezky, abyste nebyla sama. Neexistuje univerzální rada, kterou vám kdokoliv řekne - jít či nejít? Důležité je, abyste naslouchala sobě - svým pocitům. Jestliže je vám smutno a udělá vám dobře, když budete pouze v kruhu svých nejbližších, pak to udělejte. Píšete, že jste introvertní a podobné akce nemáte ráda - proč byste se do těchto akcí nutila právě teď? Je na večírku něco, co by vám udělalo dobře, co by vás potěšilo? Období truchlení může trvat až jeden rok, pokud jste se s odchodem manžela zatím nevyrovnala, je to pochopitelné. Pokud sama cítíte, že se s odchodem vašeho manžela nemůžete srovnat, že vás to limituje v běžném fungování a už byste se chtěla posunout dál, můžete vyhledat odbornou pomoc. Přeji vám co nejklidnější adventní období, Vánoce a vše dobré do dalšího roku! Srdečně zdravím Veronika Šporclová“

Klára: „Dobrý den, Vánoce mám moc ráda,ale protože jsem hodně pověrčivá,mám z nich i strach. Např. říká se,že se nemá vstávám od štědrovečerní večeře,než všichni dojí,jinak někdo zemře. Takže jsem úzkostlivá,aby se tak nestalo a svou úzkost přenášími na ostatní členy rodiny“

Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, Kláro, s podobnými úzkostnými pocity se potýká více lidí a stejně jako vy, také oni uvádějí, že jim jejich obavy brání v tom, aby si Vánoce naplno užili. Přestože víte, že je to iracionální strach - z toho, co by se mohlo stát (hlava vymýšlí různé katastrofické scénáře), stejně si nejde pomoct. Naše tělo reaguje i na domnělé obavy stejně, jako byste byla v reálném ohrožení. Je důležité zmírnit intenzitu emoce strachu, více si uvědomovat, co se ve vašem těle odehrává a také se snažit naučit přemýšlet o tom, co cítíte a co se právě děje. Jakmile zapojíte i rozumovou složku, dojde ke zklidnění emocí, protože si budete schopna vysvětlit, že se jedná o iracionální obavy. A často překonání prvních zajetých zvyklostí se zkušeností, že katastrofický scénář nebyl naplněný, pomůže i pro zvládnutí dalších podobných stavů. Existuje spousta publikací - rádců pro zvládání úzkostných stavů. Můžete také vyhledat odbornou psychologickou pomoc, z mých zkušeností stačí velmi málo, aby se tento úzkostný kruh zastavil a vám se může ulevit. Držím pěsti a přeji vám, ať si Vánoce užijete s minimálními pocity strachu a maximálními pocity radosti a štěstí. Srdečně Veronika Šporclová“

Renáta: „Hezký den Vám přeji,co si myslíte o tom,že i v krizových a smutných situacích používáme s přítelem humor?Děkuji a přeji Vám krásné Vánoce!“

Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, Renáto, V souvislosti s vašim dotazem se mi vybavil citát Zdeňka Svěráka: "Co nemůžeme změnit, tomu se smějeme". Humor je výborná strategie pomáhájící zvládat stres, krizové situace. Máte-li s přítelem humor společný, pak si ho pěstujte, užívejte a rozvíjejte. Přeji vám šťastné a veselé :-) Veronika Šporclová“

Jitka: „Dobrý den paní doktorko, snažím se se svým manželem komunikovat celý rok a přijde mi velmi nebezpečné tak jak jste radila některé věci řešit přímo na Vánoce . Jaký je prosím Váš názor. Děkuji a přeji krásné Vánoce i Nový rok.“

Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, Jitko, je nejlepší, když s manželem otevřeně komunikujete během celého roku. Ale často se stává, že se v rodině vyskytnou problémy, které během roku nikdo neřeší a "vybublají" při formálnějším setkání. Považuji za důležité řešit konflikty, nedorozumění... ihned. Ovšem pokud se tak neděje, lze i tuto příležitost (sváteční oběd, rodinná oslava) možné využít pro otevření problémů, které se v rodinných vztazích vyskytují. Nemyslím pochopitelně vytahovat kostlivce ze skříní ve chvíli společného setkání při svátečním obědě, ale s předstihem se na tuto příležitost připravit a otevřít to, co nás trápí - tak, aby společné setkání proběhlo v klidu, pohodě a respektu. Krásný advent, Veronika Šporclová“

Renáta: „Dobrý den pani doktorko,neměl by člověk spíš poslouchat hlas svého srdce a pokud se mu nechce mezi lidi,kteří mu třeba ublížili raději zůstat na vánoce doma,když se tak cítí nejlépe?Děkuji Vám za odpověď.“

Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, Renáto, na vaši otázku nedokážu jednoznačně odpovědět. Poslouchat své pocity je vždy velmi důležité a jedna z možností je nejít mezi lidi, se kterými nám není dobře. Ale je důležité zvážit i důsledky - jak moc jsou (byli) tito lidé v mém životě důležití? Nezhorším svým rozhodnutím "nejít" další vztahy? Proč mi s těmi lidmi není dobře? Vědí, že mi ublížili? ... To jsou všechno otázky, na které bychom si měli odpovědět a případně podle toho jednat. S pozdravem Veronika Šporclová“

Věra: „Dobry den, prave v tomto case se muz dozvedel, ze u jeho matky nebude mozna dalsi lecba rakoviny. O jejim stavu vime a lecba trva jiz rok. Muz se po cely rok upnul jen na ni a jeji zachranu. Prijde mi, ze se nesoustredi na nic jineho a ze neni na svete pro nej nic horsiho nez ze jeho mlada matka umira, pri kazde prilezitosti pripomene, ze neni nic dulezitejsiho nez zdravi. Navzajem se ve sve sebelitosti podporuje se svym sourozencem. Snazi se byt se svoji matkou co nejvice, coz je pochopitelne, ale na ukor svych rodin. Pres tyden je u ni jeho sourozenec, o vikendu muj muz. Nam i rekl, ze je radsi kdyz s nim nejedeme, ze je vic v klidu kdyz je tam sam, takze vikendy netravime spolu. Pres tyden polovinu naseho spolecneho casu pro zmenu protelefonuje se svoji rodinou. Vyvrcholilo to na narozeniny nasi male dcerky, kdy misto aby se ji venoval, dal do usi sluchatka a utapel se ve svem smutku. Tvrdi, ze s nami je, ze jini tatove jsou sobectejsi ke svym rodinam, ale myslenkami s nami stejne neni, protoze mysli na sve trable. Nevim jak mu pomoci a uz i mne dochazi trpelivost, protoze mam pocit, ze se nechova jako dospely muz a tata, ale jako 15lety kluk, ktery je bez zavazku a ma jen svoji matku. Vubec nechci zlehcovat situaci s jeho matkou a uvedomuji si jeji vaznost, ale neni to uz trochu prehnane? Jak mu mohu z teto situaci pomoct? Mam strach, abych promluvou s nim nerozdmychala zrovna pred Vanocemi spatnou naladu.“

Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, Věro, váš muž prochází těžkým obdobím, které má dopad na celou vaši rodinu. Jako zátěž vnímám i to, že vše trvá tak dlouho a chápu, že je to náročné zvládat. Vánoční svátky jsou obdobím, které rozdmýchává emoce - pozitivní i negativní. Řešit takto závažnou situaci v tomto předvánočním období nemusí být efektivní, většinou komunikaci (zejména při řešení těžkých problémů) usnadňuje klidná atmosféra. Pokud teď klid nemáte, je lepší odsunout rozhovor na toto téma na vhodnější dobu. Muž by měl vnímat vaši podporu, ale také by měl vědět, jak se cítite vy, společně byste měli hledat řešení, jak vše zvládnout. Doporučovala bych vyhledat i odbornou pomoc, který pomůže vašemu muži i vám projít a vyrovnat se s touto stresovou a nelehkou situací. Držím pěsti a vše dobré! S pozdravem Veronika Šporclová“

Dana Rosulková: „Dobrý den. Říká se, že máme mluvit o svých pocitech a přáních. Ale já říkám a neděje se nic. Před 15 lety mě opustil manžel, já jsem měla těžkou depresi. Nyní jsem již v pořádku, starám se o svou matku dementní slepou, úplná závislost. Péče je těžká, hlavně psychicky. Zˇádám syna, zaměstnán v nemocnici jako inženýr biomediciný, jak důležité pro mě je styk s vnučkou i se synem a jeho ženou. V době mé nemoci po rozchodu jsme měly se scnachou konflikt, já se jí omluvila, a přesto doposud nemám dostatečný styk s rodinou. Mám dojem, že snacha tomu brání. Jsem na péči sama, sestra před dvěma lety zemřela. Prosím, vysvětluji, jak je to pro mě důležité, nic nepomáhá. Mám dojem, že syn je ve velkém područí snachy. S rodinou snachy se stýkají normálně. Jak mám postupovat dále?“

Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, Dano. Děkuji za vaši důvěru a otevřenost. Z toho, co píšete, jste udělala již dost kroků, které by měly ke zlepšení vztahů i komunikace vést. Sociální vztahy a komunikace jsou komplikované v tom, že nemůžeme ovlivnit reakci druhých. Ale můžeme ovlivnit to, co děláme my. Jestliže otevřená komunikace, omluva, vaše snaha o přiblížení se.. nevedou ke zlepšení, můžete se zamyslet, co udělat pro to, aby vám bylo lépe. Nemáte kolem sebe jiné osoby, se kterými se vám dobře komunikuje, se kterými je vám lépe? Máte možnost realizovat se jinde a zmírnit tak smutek z nefunkčních rodinných vztahů? Někdy i to, že zaměříme pozornost více na sebe, najdeme vlastní zdroje spokojenosti bez toho, že očekáváme změnu od druhých, může paradoxně vést k tomu, že se dočkáte toho, po čem toužíte. I vy procházíte a prošla jste těžkým obdobím, proto buďte na sebe laskavá a posilujte to, co funguje. S pozdravem a přáním všeho dobrého Veronika Šporclová“