Sama doma

Záznam chatu ze čtvrtka 5. prosince 2019

SK: „Jak nastartovat dobré rituály v rodičovství?“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobrý den, dekuji za otázku. Zní to často samozřejmě a jednodušše, ale založit nový nebo rozvíjet starý rituál tak, aby byl pro rodinu užitečný a nikoli nepříjemnou povinností nemusí být tak jednoduché. V prvé řadě bychom měli mít na mysli, že by měl být příjemnou chvíli, a kterou se budeme těšit a pozdeji na ní vzpomínat. Je to nějaká opakující se činnost, která je předvídatelná, v základních krocích stereotypní a tím zklidnující. Vyberte cinnost, která bude souviset s tím, co máte jako rodina rádi. Pokud nesportujete, nezařazujte sportovní nedlěle, ale třeba sobotní společenské hry. Zapojte do vymýšlení celou rodinu. Rituály začínají v raném dětství - způsob jakým koupeme, krmíme, uspáváme deti - pokud bude mit urcite nemenne prvky, sledy kroku, deti se zklidnuji, uci se vnimat cas a rozlisovat jednotlive denni ukony. Jak rostou deti, meni se i jejich potreby a s tim se mohou menit i ritualy. Netrvejnem tedy rigidne na tom, ze co se jednou zavedlo jako ritual, musi jim byt na veky. Budte otevreni vyvoji a zmene potreb clenu domacnosti, respektujte je. Drzim palce, skvele, ze o tom takto premyslite:-) Tereza S.“

SK: „Je dobré a nutné aby byly rodinné rituály v souvislosti s rodičovstvím?“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobry den, urcite nemusi byt rodinne ritualy spojene s rodicovstvim. Rodina jsou i dva dospeli. Rituály mohou s dětmi pestovat i babicka s dedeckem, teta se strycem. Navic ritualy mohou probihat nejen v rodine, ale i v sirsim spolecenstvi.“

ANTI: „Jak se zbavit škodlivých rituálů v rodičovství?“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobry den, dekuji za velmi zajimavou otazku. Pro konretni odpoved bych potrebovala vedet, co si predstavujete vy pod pojmem skodlivy ritual. Je to ritual, u ktreho neni rodine dobre? Nebo ritual, ktereho se nechteji vsichni ucastnit, ale jen nekdo? Obecne rodinny ritual tvori lide, kteri se schazeji v urcity cas na urcite misto, delaji nejakou cinnost, ktera se do určité míry stereotypně opakuje (existuji ritualy kazdodenni - stolovani, privitani, uspávání, každotýdenní - sobotní deskové hry, každoměsíční - první středu v měsíci chodí babička s dětmi pro nové knížky do knihovny, každoroční - loučení s prázdninami, rodinné srazy, narozeniny, Vanoce apod.) Aby byl rituál užitečný, měl by to být příjemně strávený čas. Aby mohl plnit funkci redukce úzkosti, uvolnění, podporovat pocit bezpečí, dávat řád a strukturu rodinnému systému, fázovat čas, propojovat člověka s proudem času, s přírodními cykly a životem společnosti, nesmíme ho rigidně vyžadovat, trvat na něm, chtít po dětech aby se ho na sílu účastnily. Děti by měly mít možnost se k němu úměrně svému věku vyjádřit. Mám zkušenost, že děti se rády ritálů účastní, připojují se k němu a rozvíjí ho. Pokud se v něm cítí dobře, otevírají určitá třeba i bolavá témata, sdílí zkušenosti, k čemuž jindy třeba nemají chuť nebo náladu. A přiznám se, že mi hlavou běží na Vás ještě jedna otázka a sice: Co Vás drží setrvávat u škodlivých rituálů? Nešla by tato víra (možná ve společne strávený čas s rodinou) naplnit jinak? A nebo je to přesvědčení, že i když mi setkávání s rodinou nedělá dobře, měla bych se s ní setkávat, protože "tak se to má správně dělat?" Přeji odvahu udělat změnu, Tereza Ševčíková“

Klara Novotna: „Dobry den, mam dlouhodoby problem s moji mamou, ktery nevim jak vyresit. Moje mama je hrozne hodna a obetava...nicmene po smrti babicky, o kterou se starala se upnula na nas jeji deti a pomaha a pomaha, prestoze to od ni nechceme. Je mi skoro 50, ziji s detmi sama, ale zvladame to, deti uz jsou vetsi. Mela jsem x rozhovoru s ni o tom, ze nechci aby mi pomahala...ale vzdy se vraci a situace se opakuji. Uz jsme se i parkrat pohadali, coz me mrzi. Ale uz mi z toho hrabe. Jak ji ma vysvetlit, aby to pochopila, ze nechci aby mi chodila domu myt nadobi,varit atd. bez predchozi domluvy ? Nechci ji ublizit, ale zaroven se nechci trapit sama. Podle ni je to pomoc, podle me trosku teror...Dekuji moc“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobrý den, Klaro, dekuji za otázku, to je neprijemna situace. Vypada to, ze hranice vasi rodiny jsou "ohrozene" a vy se nemuzete spolehnout na schopnost vasi mamy respektovat onu caru, kterou jste ji namalovala. To, co je pro vasi mamu pomahani, je pro vas teror. Moznosti, kudy premyslet bych videla vice. Muzete se pobavit s mamou o jeji potrebe pomahat a starat se. Existuje jeste nejaka jina moznost, jak by mohla tuto potrebu naplnit? Pomahat jeste nekomu jinemu? Pisete, ze nerespektuje pravidlo, ze nebude chodit pomahat, pokud se nedomluvite dopredu. Pravidla maji smysl pokud jsou vymahatelna, tzn. - co se stane kdyz prijde mimo domluvene hodiny? Jak budete reagovat? Mozna, ze k tomu, aby zacala respektovat hranice, je potrebuje nejak sama ona fyzicky ucitit. Ma klice od bytu? Myslim si, ze je pochopitelne, ze chranite svou rodinu (aniz by to znamenalo, ze mamu nemate rada) a potrebujete mit u sebe doma bezpecny prostor. Drzim palce, je dobre ze myslite na sve psychicke zdravi. Pohoda v nejimtimnejsim prostredi domova je pro nej dulezita. Drzim palce, Tereza Sevcikova“

Dvě T: „Dobrý den, paní doktorko, když budeme dětem pravidelně večer číst kuchařku, je tu šance, že nám ráno uvaří snídani? Děkuji za odpověď a přeji příjemný den“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobry den, to je zajimavy dotaz, ale obavam se, ze cteni kucharky se zamerem donutit deti vam uvarit snidani, nema s podstatou rodinnych ritualu nic spolecneho. Pokud chcete, aby vam uvarili snidani, pozadejte je o to.“

Rudan: „Milá paní Terezko! děti nám již vyletěli, ale rituál cyklojíz jsem pravidelně absolvoval se svou manrádkou a ta to "dnes" odmítá - máš pro mě, nás radu? Rudan popularizátor městské cyklodopravy“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobry den, Rudane, dekuji za otazku. Vypada to, ze se neco u vasi kamaradky zmenilo. Odmita vas nebo odmita kolo? A chcete vy "na kolo" nebo trávit společný čas? Je nejaka moznost jak popularizovat mestskou cyklodopravu s nekym jinyma s kamaradkou rozvinout jiny ritual?“

Martina: „Dobrý den,myslite si že je dobré mít i ritual při trestu?“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobry den, to je dulezite tema, dekuji za otazku. Podstatou ritualu je, ze redukuji uzkost. Tim, ze se jedna o radostnou, pravidelne se opakujici cinnost, na kterou se lide tesi a posleze vzpominaji, pomaha navodit pocit bezpeci a jistoty. V prubehu casu se muze zmenit podle toho, jak se meni potreby deti. Trest je z meho pohledu aktivita rodice nebo jineho cloveka (prof.Matejcek vzdy rikal, ze trestat muze jen ten, kdo ma dite rad), ktera se vaze ke konkretnimu cinu a mel by souviset primo s konkretnim "provinenim". Melo by se s nim dle meho spise setrit. Trest totiz nikdy nepomuze budovat to dobre, jen prestat delat to spatne. Takze kdyz chodi dite za skolu a vy ho potrestate domacim vezenim, naucite ho, ze chodit za skolu se nesmi, ale nenaucite ho mit skolu rad. Ja si tedy nejak nedovedu predstavit, ze mit ritualni trest by mohlo byt pro dite uzitecne.“

Ivana M.: „Dobrý den, můj dotaz nesouvisí s tématem, nicméně bych ráda využila vašich rad. Mladší syn, skoro tříletý, odmítá kakat do záchodu i nočníku. Potřebu vykoná buď do slipů nebo pleny, na spaní a ven ji stále nosí, i čůrání stále není stoprocentní. Zkoušíme chválit, motivovat dobrotami, bohužel ale občas i vyhubujeme... Syn si vyměšování uvědomuje, je vidět, že se mu chce, nicméně má v sobě jakýsi blok, na záchodě sedává dlouho a bez výsledku, neuvědomuji si ale příčinu. Jelikož koncem ledna nastupuji do práce a syn půjde do školky, potřebovali bychom toto vyřešit. Mockrát děkuji za odpověď a přeji hezký den Ivana M.“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobry den, Ivano, dekuji za otazku. Nedovedu na ni takto v kratkosti odpovedet, doporucila bych se bratit na rodinnou poradnu, detskeho psychologa, ktery se s podobnymi problemy bezne setkava. Urcite sice nejste prvni, koho neco podobneho potkalo, na druhou stranu si ale myslim, ze reseni bude ukryto nekde ve vasem konkretnim rodinnem systemu. Drzim palce, Tereza“