Sama doma

Záznam chatu z pondělí 18. listopadu 2019

Mirka: „Jak se díváte na nespravedlnost ve škole? Jak vysvětlit dítěti, že i paní učitelka nemusí být fér?“

Michal Dubec: „Dobrý den, děkuji Vám z dotaz. Nevím, o jakou situaci se jedná a neznám její kontext, tak mojí odpověď berte prosím s rezervou. Z vlastní zkušenosti vím, že je někdy těžké být spravedlivý. Učitel například vejde do třídy a vidí sitaci, kdy jedno dítě plácne druhé. Reaguje na to a chce, aby se dítě, které pláclo, onluvilo. Dítě ale argumentuje tím, že předtím bylo plácnuto několikrát a že ho druhé dítě uráželo. Učitel zkrátka často neví, co situaci, kterou viděl, předcházelo. Může se na to ptát, ale leckdy ani tak nemusí zajistit spravedlivé řešení. Pokud by se jednalo o situaci, kdy by se nespravedlnost opakovala, nebo by šlo o bějakou závažnou věc, která má na dítě velký dopad, snažil bych se asi o to, aby si dítě zkusilo s učitelem o tom promluvit. Se srdečným pozdravem, Michal Dubec“

Jirka: „Od kdy myslíte, že dítě záměrně lže?“

Michal Dubec: „Dobrý den, děkuji Vám za dotaz. Na vaši otázku bohužel neznám odpověď. Neznám také kontexty (situaci, kdy dítě lže; věk dítěte; reakci rodiče). Přijde mi vždy zajímavé, jak na lhaní dětí reagovat tak, abychom je vedli k odpovědnosti za jejich chování. Napadá mě například "To mě překvapuje, co říkáš." Tato reakce nenálepkuje dítě ani jeho chování (neříká "Ty lžeš") a tím nenutí dítě se automaticky bránit. Kromě reakce dospělého na lež je také otázkou, jaké situace lhaní dítěte spouští? S pozdravem, Michal Dubec“

Michaela: „Dobrý den, Chci se zeptat. Jak mám pomoct synovi, který se začne vztekat skoro při každé činnosti? Je mu šest let. Dám třeba příklad, chci syna nalákat na vymalování, nebi procvičování slov do logopedie, a začne se vztelat, že kreslit nebo mluvit nebude. Děkuji za radu.“

Michal Dubec: „Dobrý den, děkuji Vám za dotaz. Neznám širší kontexty situace, kterou popisujete, tak prosím berte moje úvahy s rezervou. Jako dítě jsem na tom byl podobně, jsem hyperaktiv a nevydržel jsem u učení sedět. Maminka se mnou seděla například nad úkolem a já jsem se půl hodinu provztekal, lezl jsem pod stůl, mačkal papíry, na které jsem psal, neustále odbíhal na toaletu... Vím, že mi pomáhalo, když dala máma na stůl budík a řekla, že se budeme učit například do doby než bude velká ručička na XY a a potom budeme dělat něco, co jsem měl rád. Pozornost jsem zaměřoval na ručičku (očima ji posouval) a většinou "přežil" to učení. Samozřejmě ale nevím, jestli by to fungovalo s Vaším synem. Se srdečným pozdravem, Michal Dubec“

Hana Jarolímová: „Dobrý den, moc me zaujalo téma rizeni a spravne komunikace s detmi. Mohl byste mi doporucit nejakou literaturu/knihu/web, ktera se temto tematum venuje. Rada bych si o tom precetla a zlepsila komunikaci se synem. Diky moc!“

Michal Dubec: „Dobrý den, děkuji Vám za dotaz. Na www.seduo.cz mám na toto téma zdarma online kurz "Komunukace s lidmi na základě poznatků o fungování mozku". Případně Vám mohu zdarma poslat svá skripta. Pokud byste o ně stála, napište si o ně na můj email: michaldubec@seznam.cz. Se srdečným pozdravem, Michal Dubec“

Marie: „Je někde možné na internetu nebo knižně se dostat k těmto zajímavým informacím.“

Michal Dubec: „DObrý dn, na www.seduo.cz je k tomu zdarma online kurz s názvem "Komunikace s lidmi na základě poznatkůo fungování mozku". Případně si napište o skripta na můj email michaldubec@seznam.cz Se srdečným pozdravem, Michal Dubec“

Monika: „Dobrý den, od jakého věku lze uplatnit vedení a ne řízení? Vydal jste nějakou "příručku"? Děkuji.“

Michal Dubec: „Dobrý den, na www.seduo.cz k tomu mám zdarma online kurz. Se srdečným pozdravem, Michl Dubec“