Sama doma

Záznam chatu z pondělí 7. října 2019

ANTI: „Jak může psycholog pomoci dítěti, které je nemocné následkem sex. zneužívání?“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Sexuální zneužívání je velmi závažná traumatizující událost v životě dítěte. Ten, který se jako první dozví o tom, že dítě je sexuálně zneužíváno, má povinnost ohlásit podezření ze sexuálního zneužívání na policii, sexuální zneužívání je trestný čin. Není přitom důležité, zda se jedná o odborníka, učitele ve škole nebo rodinného příslušníka. Podle toho, jak je dítě staré, jaké má vlastní psychické kapacity a jaké psychické obtíže dítě následkem zneužívání má, rozhodne psycholog o konkrétní podobě psychoterapie (formy individuální psychoterapie, vhodná je též rodinná terapie). Často se takové dítě neobejde i bez pomoci dětského psychiatra. Důležítá je pak samozřejmě podpora rodiny a blízkých dítěte, nebát se s dítětem o jeho obtížích mluvit, nedělat z tohoto traumatu tabu.“

DAYD: „Jak může pomoci psycholog dítěti které je nemocné následkem týrání, šikany?“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Záleží na konkrétních obtížích, kterými dítě důsledkem týrání a šikany trpí. Konkrétní formu psychoterapie stanoví psycholog v rámci seznamovacího sezení. Je potřeba vytvořit bezpečné prostředí a dítě primárně ujistit, stejně jako v případě sexuálního zneužívání, že se nejedná o jeho vinu. Dále je zcela nezbytné pomoci dítěti v jeho prostředí, kde k týrání a šikaně docházelo - to není záležitost psychologa, ale rodičů a potažmo též příslušného orgánu péče o dítě (OSPOD). Týrání ani šikanu bychom nikdy neměli podceňovat. Týrání je stejně jako sexuální zneužívání trestný čin. U šikany záleží na její formě, zde je vždy potřeba, aby o situaci byla informována škola.“

SK: „Jak může psycholog pomoci dítěti psychiatricky nemocnému?“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Tato otázka je velmi velmi široká. Záleží samozřejmě na konkrétním psychiatrickém onemocnění, kterým dítě trpí, na jeho věku, vývojové úrovni, na jeho rodině, nakolik je schopna a ochotna spolupracovat a mnoha dalších faktorech (v neposlední řadě i na dostupnosti psychoterapie). Jsou onemocnění, která se v jejich méně závažné podobě dají zvládnout i psychoterapií samotnou (např. úzkostné poruchy), u závažnějších poruch (jako je např. schizofrenie nebo bipolární porucha) má psychoterapie více podůrnou roli a na prvním místě je farmakoterapie.“

Eva J: „Dobrý den,můj první manžel se léčí s psychickou nemocí, bere léky a má invalidní důchod. Bohužel nevím jaký druh poruchy jde, začal se léčit až po rozvodu (projevoval se změnami nálad, podezřívavostí ke všem). Jsou tyto choroby dědičné a co může být spouštěcím faktorem? Mám s ním 2 děti (18 a 23 let). Zatím se na nich nic neprojevuje.“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Dobrý den, v tomto případě je opravdu zcela zásadní, jakou konkrétní nemoc otec Vašich dětí má.“

Ivana: „Dobrý den, Dcera 7 let, problémy začali v 1. třídě a pokračují i ve 2.třídě. Nespolupracuje s učitelkou, s rodiči, asistenty prostě nikým při plnění školních úkolů, úplně se zasekne a neudělá skoro nic, nesoustředí se, nevíme si nikdo rady, pravděpodobně se jedná o psychický blok v rámci kolektivu, který ji v minulosti ublížil (nadávky, posměch)ve třídě. Navíc má dyslexii, tím pádem je nejhorší ve třídě co se týče učení, sama o tom ví, ale jak ji motivovat, aby se aspoň snažila. Jak z toho ven? Děkuji za radu“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Dobrý den, bylo by určitě dobré začít u školy - zda má škola školního psychologa, případně výchovného poradce, který by měl větší vhled do toho, co se konkrétně ve třídě děje, zorientovat se v tom, jakou roli má v kolektivu Vaše dcerka. Další instancí je pedagogicko-psychologická poradna, případě klinický dětský psycholog.“

Markéta Pindryčová: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat na 4 letou dceru. Začala nyní chodit do školky a stal se z ní uzlíček nervů. Tvrdí, že se do školky těší, jde bez slziček a mysleli jsme si, že je vše v pořádku. Minulý týden si mne zavolala ředitelka, že jí mám poradit, že neví co s ní. Kolem oběda prý začne brečet a hrozně křičet, že chce maminku a nikdo si s ní neví rady. Od té doby co začala chodit do školky mne chce stále vidět, nemůžu sama na WC, do vany (zavřít se v koupelně), vyžaduje abych s ní chodila spát, začala odmítat manžela (ten jí do školky vodí). Bojím se, protože je od narození citlivější, aby v ní školka nezanechala nějaké negativní následky. Pořád se ptá, kdy si pro ni přijdu, i desetkrát za sebou, potřebuje ujišťovat. Přitom učitelky říkaly, že ve třídě vyčnívá, co se týče inteligence, ale tohle asi moc nechápe. Už nevíme co s ní. Poradíte něco? Předem děkuji.“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Dobrý den, problematická separace od rodiče bývá v tomto věku u dítěte častá. Určitě je dobré docházku do školky nezvdávat, dcerka si potřebuje na zátěžovou situaci zvyknout, jinak by mohla úzkost ještě dále narůstat. Někdy pomůže, když dítě do školky doprovází nějaká "neutrální osoba", třeba babička nebo rodič kamarádky. Dítě se potřebuje osamostatňovat postupně, každý úspěch chválit. V případě, že by obtíže přetrvávaly a dále se stupňovaly, je vhodné vyhledat pomoc dětského psychologa.“

Michaela: „Dobry den, jak muze psycholog pomoci 3letemu diteti s psychogenni zacpou ? Doporucila byste mi prosim nejake rady na jeji odstraneni. Dekuji moc.“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Dobrý den, u psychogenní zácpy pomáhá stejně jako u běžné zácpy pravidelný jídelní režim a pravidelný režim obecně, dostatek tekutin a pobyhu a další režimová opatření. Zácpou mohou trpět děti, které jsou více úzkostné, doporučuje se proto vytvořit co nejklidnější prostředí. Psycholog může dítěti pomoci zvládnout strach a úzkost, což samo o sobě může velmi pomoci.“

Martina: „Dobrý den, ráda bych se zeptala..měla jsem staršího syna hodně brzo v 17 letech, nyní uz mu bude 26 let...nebyla jsem zrala vychovavat dítě a měla jsem dost jinych zajmu,ale vžd yi přes to jsem se snažila v ramci možností starat ...syn byl v pubertě i dlouho potom ještě problémový a utíkal dost ke kouření "trávy"a je na tom závislý dodnes .. je pravda, že dítě se nejvíce formuje do 3 let věku? a jak si pomoci v tom,abych si to neusále nevyčítala..myslm na to denně jestli jsem mu svým přítupem nezničila život..máme se rádi, vše funguje,ale přijde mi, že je pořád svym zpusobem nevyzrálý..můžu tomu nějak pomoci a co dělat,abych na to tak nemyslela a nevyčítala si to? Vím, že čas vrátit nejde - bohužel..děkuji Martina“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Dobrý den, pokud Vás obtíže syna tolik trápí a máte výčitky, možná byste mohla navštívit psychologa nejprve Vy. U dospělého dítěte už toho bohužel rodič příliš nezmůže, nemá ale smysl si něco neustále vyčítat, spíše je dobré zaměřit se na Váš aktuální vztah, třeba to i se synem probrat, co Vás trápí, možná budete překvapena, že on to vidí jinak.“

Tereza: „Dobrý den , syn 8 let od dětství trpí fobii jit na velkou toaletu.ma strach ze mu bude zle a běžné pocity při kakani ho děsí.i ve škole, když zvracel spolužák , byl v panice ze mu bude taky zle a chtěl domu. Děkuji za odpověď“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Dobrý den, u úzkostných obtíží u dětí velmi pomáhá psychoterapie kognitivně-behaviorálního směru, zkuste se podívat ve svém okolí, zda tam někoho takového máte.“

Marie M.: „Mám čtyřletou vnučku, která je na svůj věk velice chytrá a inteligentní. Vloni začala chodit do školky, kde vydržela 14 dnů a musela být ze školky vzata, protože plakala, chtěla maminku. Rodičům bylo řečeno, že na školku není zralá. Z traumatu ze školky se dostávala dlouho. Pořád chtěla maminku vidět, maminka nesměla zavřít od koupelny, když v ní byla. Potom tento stav přešel. Nyní je po roce opět ve školce a vše se opakuje, přitom se do školky těší,ale až tam přijde tak pláče. Učitelky už si neví rady, protože ostatní děti se jí bojí. podotýkám, že rodiče žijí v harmonickém vztahu a k vnučce jsou hodní. Nemůže se jednat o panické ataky?“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Dobrý den, problematika spíše připomíná separační úzkostnou poruchu v dětství, což je velmi častá záležitost a je do určité míry i vývojové normální. Důležité je vytrvat a dále zkoušet - možná bude dcerka potřebovat postupnější začleňování do kolektivu. Někdy je dobré zvýšit kompetence dalších členů rodiny (tatínek, prarodiče), anebo zapojit i někoho neutrálního mimo rodinu, protože návaznost úzkostného dítěte na maminku bývá nejvyšší.“

Jana: „Dobrý den, mám 12 leté dítě které se odmalinka projevuje jinak než ostatní děti,řešit jsme to začali až poměrně pozdě kolem 8 let u neurologa,u psychiatra a psycholožky až po 10 roku,po pár návštěvách a cca hodinovém testu u psycholožky mu bylo stanoveno ADHD,mé podezření na AS bylo tím testem vyvráceno.Opravdu krátký test dokáže AS ,nebo jinou poruchu vysokofunkčního PAS vyloučit u dítěte které už má naučené jak se správně chovat (doma nás to stálo mnoho hodin vysvětlování) ,což vzorně na přání odříká,ale v praxi jedná jinak?A hlavně má moc rád kontakt s dospělýma takže když je u psycholožky,nebo psychiatričky tak si s nimi rád povídá,protože je to dospělý co o něj projevil zájem mu naslouchat a vše vypadá že je super,ale mezi dětmi je jak slon v porcelánu a když vystupuje dospělý jako nadřízená autorita tak to taky nefunguje a jeho reakce jsou kolikrát na hraně.Děkuji za radu jak to řešit dál“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Dobrý den, pokud se dítě chová opravdu velmi odlišně od ostatních dětí v kolektivu a máte pocit, že diagnóza nebyla správně stanovena, můžete se zkusit obrátit na jiného odborníka, nejlépe pedopsychiatra se zkušeností i s diagnostikou poruch autistického spektra.“

Petra: „Dobrý den, paní doktorko, tříletá dcera má špatnou zkušenost se zvířaty. Při krmení jí zvíře kouslo a zlomilo jí ruku. Od té doby, jsou to dva měsíce, se všech zvířat bojí. I těch, která si dříve než problémů hladila. Přejde jí to po čase samo? Není hysterická, jen říká, že se bojí, ale zvířata má stále ráda. Například v zoologické zahradě byla moc spokojená. Děkuji za odpověď, Petra.“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Dobrý den, u těchto případů často pomůže velmi pozvolný trénink kontaktu se zvířátky - např. nejprve prohlížení v knížkách, v kresleném seriálu, v pohádce, potom nějaký dokument, kde již zvířátko vypadá jako v reálu a pak další kroky (plyšák, reálné zvířátko, kterého se dítě nebojí a další). Často podobné obtíže odezní samy, pokud ne, tak je lze velmi snadno zvládnout pomocí kognitivně-behaviorální terapie.“

Jana: „Dobrý den, syn 17let mi nedávno řekl, že nemá z ničeho radost, neteší se do školy. Doma se s manželem často hádáme - bohužel je syn přitom. Manžel večery travi na sociálních sítích se svými známými a mě přehlíží.“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Dobrý den, to může samozřejmě souviset s rodinnou situací. Obecně se doporučuje problémy mezi rodiči neřešit před dětmi (i takto velkými). MOžná by Vám s manželem pomohla párová terapie, často se se zlepšením klimatu v rodině zlepší i stav dítěte smaotného. Jinak i pro syna by byla vhodná psychoterapie, aby se u něj nerozvinula např. depresivní porucha.“

Lenka Čížková: „Dobrý den paní doktorko, mám 9ti letého vnuka, který má od mala problémy s jídlem. V současné době jí pouze několik jídel. Je to chleba nebo rohlík s lučinou, ale pouze jeden druh lučiny, nesmí být jiná. Dále upravené kuřecí maso pouze na jeden způsob, nemůže být uděláno jinak. Ovoce jí, sladkosti samozřejmě také. Pokud chceme, aby třeba jen ochutnal něco jiného, odmítá to. Myslím si, že by rodiče měli najít odbornou pomoc. Jsme z Plzně. Poradila byste nám prosím, jestli u nás někoho znáte, kam zajít a co vy si zkráceně o tom myslíte. Děkuji moc“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Dobrý den. Zde je samozřejmě velmi důležité, jak se dítě vyvíjí - váhově a výškově, zda nedochází kvůli omezenému příjmu stravy k nějakým dalším zdravotním komplikacím. V případě, že je vše v pořádku, bylo by vhodné navštívit např. nutričního terapeuta a poradit se o správné skladbě jídelníčku (kam by sladkosti neměly až tak patřit).“

Zuzana: „Dobrý den, mám dotaz... moje miminko hned po porodu bylo odvezeno na jipku, kde jsme s nim 14 dni nemohla byt- jen jsme mohla chodit na 2 hodiny na návštěvu (byla na těžké operaci) potom byla pres 14 dni na JIPce, kde jsme s malou už mohla byt 24 hodin denně. Malá má teď 11 mesicu, někdy často place, chce jen mě, porad musím být u ni přes den, jinak šíleně plače, chce se často chovat... možná je tohle normální, protože jsem ji hodně chovala když jsme došly z nemocnice domu a je neustále semnou.... chci se zeptat zda muže mít malá psych. problémy do budoucna když tohle zažila? Jak s ni pracovat aby byla psych. v pořádku?Moc děkuji“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Dobrý den, komplikovaný poporodní průběh má celá řada dětí, rozhodně si s tím nedělejte starosti, pobyt na JIP kvůli zdravotním obtížím v tomto věku Vaši dcerku, o kterou se krásně staráte, nijak nepoškodil. Některé děti potřebují více chovat, jiné to tolik nevyžadují, myslím, že není zatím na pořadu dne obávat se z nějakého psychického onemocnění.“

Kolektiv rehabilitace Most.: „Dobrý den, chtěly bychom pochválit vstup paní doktorky Štěpánky Kickové. Velmi nás obohatil a byl moc zajímavý. Mějte hezký den kolektiv rehabilitace v Mostě.“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Moc Vám děkuji a zdravím celou mosteckou rehabilitaci.“

Soňa: „Dobrý den, mám dítě 13 měsíců a neustále se vzteká když nedostane co chce. Nevydrží si delší dobu hrát a začne se vztekat a házet věcmi. Nejraději do něčeho bouchá a kouše. Někdy i do mě. Může to být počátek ADHD nebo je to pro jeho věk normalní? Děkuji“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Dobrý den, zatím se o ADHD ještě nedá zcela mluvit, ale je pravda, že u některých dětí se podobný neklid popisuje již v takto úzkém věku. Máte ale pravdu i v tom, že to může být i naprosto normální vývoj u živějšího, temperamentního dítěte. Pokud máte o vývoj synka obavy, bylo by dobré navštívit dětského psychologa, mohl by Vám poradit, jakým způsobem některé jeho projevy v chování lépe zvládnout.“

Helena: „Dobrý den paní doktorko, ráda bych se Vás zeptala na psychické problémy mé 5,5 leté vnučky. Od mala špatně zvládá své emoce. Časté výbuchy hněvu a agresivity vůči okolí a to pouze doma. Zajímavé je, že při pobytu u nás byla do letošního jara vzorným bezproblémovým dítětem až do jara, kdy se tyto emoční výbuchy vzteku objevují občas i u nás. Kolikráte i bez příčiny zavdané okolím. Vnučku hlídáme od jejího jednoho roku 3-4 x v týdnu, takže je u nás celkem často. Zatím, kde se její broblémy neprojevují je školka, kde jí zatím chválí jako klidné a rozumné dítě. Je otázkou času, kdy propukne její uvolnění emocí i tam, jako u nás po 5 letech. Před měsícem se jí objevují i tiky v obličeji. Měli by s ní navštívit psychologickou, psychiatrickou, nebo neurologickou poradnu? Děkuji a přeji pěkný den.“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Dobrý den, s vnučkou by bylo dobré navštívit dětského psychologa, v případě, že by se obtíže stupňovaly, obraťte se na dětského psychiatra.“

Alena: „Dobrý den, jak probíhají kontroly u psychiatra u větších dětí s ADHD,které ale nejsou na lécích? Nebo je to jen pár návštěv kde se stanoví diagnóza a když léky rodiče odmítají,protože dítě to zvládá i bez nich tak na další návštěvy už chodit nemusí a mají si rodiče hledat terapie u psychologů,na výchovné péči atd?Děkuji a přeji hezký den“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Dobrý den. Pokud dítě zvládá své obtíže bez léků, i tak je dobré, aby alespoň jednou za čas k psychiatrovi na kontrolní vyšetření zašlo. Už jen zpráva od pedopsychiatra pro školu nebo pro pedagogicko-psychologickou poradnu je důležitá v případě, že se dítě vzdělává podle individuálního vzdělávacího plánu.“

Alena: „Dobrý den. Syn se v jedenácti letech léčil s uzkostmi, depresivními stavy..Užíval přes rok Sertralin. Teď je mu 14,je často smutný, hodně úzkostný, má problémy ve škole - je dysgrafik, dyslektik, učitelé ho moc nerespektují. I když ví o jeho potížích. Lékaře, ale i psychologa striktně odmítá, prý je vše dobré. Nevím, jak mu pomoci. Asi se také bojí, že po AD ztloustne, stalo se tak, i přes dobrou životosprávu a děti se mu hodně smály.. Teď vyrostl a je štíhlejší. Zajímá mě, zda existují AD, po kterých by nepřibral a jak ho přesvědčit nechat si pomoci?Sama mám rekuretní deprese, i s náznaky bipolarity, léčím se už mnoho let. O syna se bojim. Děkuji za odpověď.“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Dobrý den, ano, existuje řada psychofarmak ze skupiny antidepresiv, po kterých se nepřibírá. Obraťte se na dětského psychiatra v místě bydliště, pro syna by bylo velmi vhodné dlouhodobé sledování, během kterého si postupně vytvoří k lékaři lepší vztah.“

Toušová Martina: „Teď bychom potřebovali psychickou podporu, paní doktorko! Mému synovi byla zamítnuta biologická léčba. Moc jsme se všichni těšili, že se Péťovi uleví od bolesti, pozastaví se průběh nemoci, oddálí se invalidita..... Pro mě jako pro mámu je to pocit strašný, ta bezmoc... Víte, že možnosti jsou,ale nedosáhnete na ně. Ale budeme bojovat dál, snad se dostane alespoň do nějaké studie....Martina Toušová“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Přeji hodně sil a zdravím!“

Petra: „Dobrý den, syn má 5 let, je velmi nesmělý, težce se začleňuje do kolektivu. Ve školce má jednoho kamaráda, a ten, když tam není, tak se s ostatními skoro nebaví, nezapojuje se. Navíc velmi špatně jí. Má pár oblíbených jídel, ale cokoliv jiného odmítá a sní pouze, když ho někdo nakrmí. Je možné mu nějak pomoct? Děkuji.“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Dobrý den, bylo by možná vhodné s chlapečkem zvážit návštěvu dětského psychologa. Je možné, že je více úzkostný a potřebuje pomoci s tím, jak se uvolnit a lépe úzkost zvládnout. Zároveň Vám psycholog může pomoci vyloučit jiné příčiny toho, že se chlapeček nechce začleňovat do kolektivu. Je dobré zkušet se synkem postupné kroky v ostamostatňování, hodně ho chválit, v kontaktu s ostatními podporovat.“

Jaroslava: „Mám desetiletého vnuka ,který má ADHD a užívá Strateru.Špatně jí. Zeleninu ovoce vůbec. Z jídel prferuje sladká jídla a maso.Kdy se udětí mluví o poruše příjmu potravy?“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Poruchy příjmu potravy v pravém slova smyslu jsou diagnostikovány dětem, které nejí záměrně, aby byly hubené a udržují svou hmotnost záměrně pod normální hodnotou, zároveň mívají ohledně jídla výčitky a zkreslenou představu o vlastním těle. U řady dětí s ADHD jsou jídelní obtíže přítomné a někdy to může být i vedlejší účinek medikace. Zásadní je, jak je na tom dítě váhově a výškově.“

Bačíķová: „Chtěla bych se zeptat na poruchu příjmu potravy u 11letého dítěte .Odmítá jídlo ,které by běžně měla jíst,jí stále stejné potraviny málo výživné.Stále si potraviny odvažuje.“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Dobrý den, pokud by Vaše dítě odmítalo jídlo záměrně s cílem hubnout a udržet si nízkou váhu a zároveň by váha Vašeho dítěte byla nižší, než je potřeba, mohlo by se jednat i o počínající poruchu příjmu potravy. Pro to by svědčilo výrazné zaměření na zdravé potraviny, výčitky kolem jídla a zkreslená představa o vlastním těle. Bylo by dobré se obrátit na praktického dětského lékaře a potažmo dětského psychiatra, aby stav Vašeho dítěte zhodnotil a eventuálně doporučil vhodnou léčbu.“

Monika: „Dobrý den, dcera je pouze měsíc v první třídě a paní učitelka vidí její nesoustředěnost, nedělá to co ostatní a je i pomalejší....doporučila mi cvičení na zrakovou vnímavost....ve školce jí naopak do školy doporučili a i u zápisu bylo vše v pořádku.. Navrhujete pedagogicko psychologickou poradnu??? Hrozí jí totiž odklad...“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Dobrý den, vyšetření v pedagogicko psychologické poradně bývá první instancí, kde lze podobné obtíže řešit. Možná to nic neznamená, může být jen mírně nezralá a vše dožene, je ale dobré, aby dítě absolvovalo psychologické vyšetření, které dokáže poruchy pozornosti velmi dobře odhalit. Některé děti z odkladu profitují, jiné je - i toto spadá do kompetence pedagogicko-psychologické poradny.“

Lenka Čížková: „vracím se ještě k dotazu ohledně vnuka, který jí pouze velice omezené množství potravin. Nevím, jestli pomůže nutriční terapeut s novým jídelníčkem, když vnuk odmítá cokoliv jiného i jen ochutnat. Myslím si, že je tam nějaký psychický blok tohle překonat.“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Pokud myslíte, že by tato intervence nepomohla, bylo by dobré se obrátit na psychologa v místě bydliště, nejlépe na takového, který dělá i rodinné terapie, aby s rodinou probral celkové nastavené rodiny kolem jídla, chování dítěte ohledně jídla, někdy může být odmítání jídla dítětem i projevem určitého vzdoru a tak dále. Psycholog Vám pomůže se v problematice dítěte více zorientovat.“

Lucie: „Dobrý den, paní doktorko, ráda bych se zeptala na roli dědičnosti u psychických chorob. Konkrétně mám na mysli bipolární poruchu u otce dítěte (+ v minulostii byla řeč o schizoidní psychóze - omlouvám se, jestli je vyjádření nepřesné). Děkuji Vám za odpověď a přeji hezké odpoledne.“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Dobrý den, dědičnost hraje významnou roli u některých psychiatrických onemocnění - záleží na konkrétní diagnóze. Dědičnost bipolární poruchy je u potomka, kde jeden rodič trpí touto poruchou, zhruba 15-30%.“

Alena: „Dobrý den,já se na ty kontroly ptala,protože právě máme za sebou asi 5 návštěv a protože odmítám léky tak už minule nám p.doktorka řekla že je tím pádem zbytečné chodit na psychiatrii,že stačí psycholog a nebo stř,výchovné péče,je mi jasné že tady je velký problém dostat se do péče k psychiatrovi,plní už jsou všichni,takže by si p.doktorka ráda uvolnila kapacitu pro závažnější diagnózy než jen ADHD bez léků,ale já bych zase nerada při zhoršení,třeba kvůli pubertě,nebo taky kvůli těm zprávám pro školu byla pak bez lékaře,takže bych u ní ráda zůstala.“

MUDr. Štěpánka Kicková, Ph.D.: „Dobrý den, i v případě, kdy nebudou naplánované pravidelné kontroly, se můžete na svého ambulantního lékaře v případě zhrošení stavu dítěte obrátit. Takto to funguje ve většině pedopsychiatrických ambulancí.“