Sama doma

Záznam chatu ze čtvrtka 12. září 2019

ANTI: „Co je zařízené s okamžitou pomocí?“

Kateřina Pařezová: „Dobrý den, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (někdy známé pod zkratkou ZDVOP)je krizové zařízení pro děti, které se akutně ocitly v situaci, kdy nemohou nadále setrvat ve svém přirozeném prostředí, v péči rodiče či jiné blízké osoby. Zařízení poskytuje dítěti plné zaopatření, ale nejedná se o dlouhodobé řešení, jedná se o přechodné řešení po dobu, než se situace vyřeší a dítě se může vrátit do péče rodiče či jiné osoby, která může péči převít. Pobyt dítěte v podobném zařízení by měl trvat co nejkratší dobu, protože je v zájmu dítěte, aby nesetrvávalo v provizoriu dlouhodobě. Ze zákona se do ZDVOP mohou umisťovat děti od 0-18 let, pro malé děti v krizové situaci je však mnohem vhodnější pěstounská péče na přechodnou dobu, protože v zařízení se střídá vícero pečujících osob.“

SK: „Jak nejlépe pracovat s traumatizovanými dětmi?“

Kateřina Pařezová: „Dobrý den, děkuji za otázku. Pečuje-li člověk o dítě s traumatem, určitě by měl spolupracovat s odborníkem - psychologem, terapeutem. Děti, které zažily nějakou náročnou situaci a tato situace s nimi nebyla dostatečně (často vůbec) zpracována, mohou mít specifické projevy, kterým pečovatel nemusí správně rozumět. Mohou mít specifické potřeby, vyžadující specifický přístup. Pro děti je důležité, aby se cítily po všech stránkách bezpečně; děti s traumatem mohou např. cítit strach a ohrožení ve chvílích, kdy by člověka vůbec nenapadlo, že situaci dítě může vnímat jako ohrožení. Dále platí, že čím konkrétnější informace o povaze traumatické události, které bylo dítě vystaveno, máme, tím lépe můžeme dítěti pomoci ji zpracovat. Velmi důležitý je i přístup pečovatele: pro dítě je důležité, aby se o svého blízkého mohlo opřít, a to i v náročnějších tématech, je proto nezbytné, aby pečující osoba v sobě sama měla příběh dítěte zpracovaný a uměla mu být dostatečnou oporou.“

SK: „Jak rozhodně nepracovat s traumatizovanými dětmi?“

Kateřina Pařezová: „Dobrý den, děkuji za otázku. V předchozí odpovědi jsem se věnovala tomu, jak s traumatizovanými dětmi pracovat. K Vaší otázce bych doplnila, čeho se v péči vyvarovat. Určitě je důležité respektovat tempo dítěte. Dítě s náročným startem do života nebo dítě, které v průběhu svého života utrpělo nějaké trauma, se může i po letech potýkat s různými problémy, v některých oblastech například nemusí dosahovat stejných výsledků jako jeho vrstevníci. Vyvarovala bych se tedy toho hodnotit dovednosti dítěte skrze "běžné tabulky", ale snížila bych svá očekávání na reálné možnosti dítěte. Pro dítě je mnohem léčivější radovat se spolu s pečující osobou z malých úspěchů než žít pod tlakem neúspěchů. Děti, které zažily neadekvátní péči, zanedbávání, týrání atp. vyrůstají s pocitem "špatného já", jsou citlivé na jakékoli selhání, sebemenší kritiku prožívají mnohem náročněji než běžné děti. Výtku pak často vnímají jako informaci "já jsem špatný", neumějí oddělit "špatné jednání" od své osoby a je proto velmi důležité, aby s tímto pečující osoba počítala, limity dávala dítěti nezahanbujícím způsobem a laskavě a trpělivě dítě učila, že udělá-li dítě něco nevhodného, neznamená to, že dítě je špatné.“

Zuzana: „Dobrý den, Mám konkrétní případ. Děti , dva sourozenci, jsou dle OSPOD umístěni v zařízení z důvodů konfliktů rodičů. OSPOD neprověřil jinou možnost v rámci příbuzných před umístěním a i uvedl, že nezpochybnuji faktickou péči matky. Přesto jsou děti v zařízení již 3 měsíc, aniž by bylo prováděno další šetření v domácnosti, kde žili, či nebylo ze strany žádné jiné šetření. Co by matka mohla udělat, aby se děti vrátili zpět. Matka má svěřené děti do výhradní péče již 5 let a starala se od narození. Matka je i pod tlakem biologického otce, který na matku útočí stížnostmi a pomlouvá v okolí. Děkuji, za odpověď.“

Kateřina Pařezová: „Dobrý den, děkuji za dotaz, na takovéto dotazy nelze odpovídat konkrétně, protože celá situace je jistě velmi složitá a nelze ji vysvětlit ve zkratce. Obecně bych doporučila, aby ten, kdo má pochybnosti o postupech v nějakém případu, se obrátil na odpovědné osoby (v tomto případě OSPOD) s dotazy na další kroky. Není-li člověk s odpovědí a s plánovanými postupy dostatečně spokojen, může se obrátit na vedení OSPOD, případně na nadřízený orgán, tak, aby měl jistotu, že je situaci dítěte věnována dostatečná pozornost a že je zabezpečena dostatečná objektivita.“

SK: „Co je specifického na práci s traumatizovanými dětmi?“

Kateřina Pařezová: „Dobrý den, děkuji za otázku, tomuto tématu jsem se věnovala v již předchozích odpovědích.“

ANTI: „Co znamená pojem traumatizované dítě?“

Kateřina Pařezová: „Dobrý den, děkuji za otázku. Na úvod bych ráda upřesnila, že ne každá traumatizující událost automaticky způsobí trauma; člověk může být vystaven něčemu mimořádně náročnému, ale dostane-li se mu včas dostatečné podpory a je-li záležitost dostatečně zpracována, zaléčena, trauma se vyvinout nemusí. Hovoříme zde tedy o dětech, které nejen, že zažily něco mimořádného (ať už se jednalo o špatné zacházení, ztrátu blízké osoby nebo jinou náročnou situaci), ale navíc jim nebyla poskytnuta dostatečná podpora. Ve Sluníčku se setkáváme s dětmi, které často mívají hluboko v sobě uloženou spoustu nezpracovaných emocí, se kterými si neví rady, v terapii a také pomocí laskavé péče pečovatelek se jim dostává prostoru, kdy mohou své emoce bezpečně ventilovat.“