Sama doma

Záznam chatu z pondělí 9. září 2019

ANTI: „Jaký má být režim předškoláka, který se po prázdninách stane poprvé školákem?“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, vstup do školy je zásadní vývojový milník, který provází spoustu emocí, očekávání, napětí. Je proto důležité režimovými opatřeními předcházet přetížení dítěte. Velká změna související s nástupem do školy se týká hlavně ranního vstávání. Zejména po prázdninách mohou mít děti režim méně pravidelný, jsou zvyklé vstávat později. Proto již před zahájením školy (což už proběhlo, proto toto doporučení není aktuální) postupně režim upravujte. Dbejte na to, aby dítě mělo alespoň 9 hodin spánku, před spánkem by se nemělo věnovat nějakým fyzicky i psychicky náročným situacím... Nezapomeňte také na přípravu kvalitní a vydatné svačiny a pití, aby dítě nemělo ve škole nedostatek energie. A společně si nezapomeňte tento zásadní předěl v životě vás všech užívat :-) Ať je vaše dítě ve škole spokojené... Veronika Šporclová“

Magdaléna: „Jak je možné, že děti mají ve škole větší hlad než doma?“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, Magdaléno, možné to samozřejmě je. Výdej energie ve škole je větší než v klidovějším režimu doma, mějme na paměti, že mozek spotřebovává velké množství tělesné energie. Proto je důležité nepodceňovat školní svačiny, připravovat něco vydatného, výživného a samozřejmě i to, co má dítě rádo. Nezapomínejte na dostatek pití. Není také neobvyklé, že dítě ve škole svačinu nesní, protože na jídlo "nemá čas", věnuje se důležitějším věcem. Ve školní jídelně sní oběd ve spěchu nebo pouze malou porci... A po příchodu ze školy ho přepadne hlad a vše musí dohnat :-) Přeji pěkný den Veronika Šporclová“

Jana: „Dobrý den,jak udržet režim u kluka 12 let s ADHD,který potřebuje spánek,ale kamarádi už chodí spát o dost později,což by on rád taky posunul.Aktuálně spí 10 hodin denně,což mu vyhovuje-režim spánku měl stejný i přes léto,jen s občasnými posuny.Děkuji“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, Jano, u dětí s poruchou pozornosti a aktivity je pravidelný režim opravdu velmi důležitý. 10 hodin spánku je pravděpodobně dostačující (i když i doba potřebného spánku je velmi individuální), ale záleží také na kvalitě spánku (ne pouze kvantitě). Vašemu chlapci je 12 let, proto určité uvolnění režimu je možné, ale musíte si pohlídat, aby odsunutí spánku nevedlo k narušení celkového režimu a nezkomplikovalo jeho fungování. V tomto věku narůstají také nároky na soustředění, udržení pozornosti ve škole, proto chlapec může být unavenější a potřebovat delší spánek. V tomto věku můžete již se svým synem mluvit o tom, proč je dostatečný spánek důležitý pro zmírnění dopadu jeho diagnózy, proč vyžadujete, aby chodil spát včas (jeho spolužáci se nepotýkají s ADHD, proto nemusí dodržovat tak striktní režim). Můžete vnímat jeho požadavky a nejsou-li přemrštěné, zkuste odchod do postele posunout. Ale buďte domluveni, že když uvidíte zhoršení jeho stavu, vrátíte se zpátky k původnímu režimu. Pokud dítěti (zejména v tomto věku) vysvětlíte váš pohled a přizvete ho jako partnera pro rozhodování, můžete se vyhnout konfliktům a jeho vzdoru. Ale zároveň mu vysvětlete, že za jeho zdraví jste zodpovědní vy (rodiče), proto někdy rozhodnete i proti jeho přání či požadavku. Mějte se pěkně a hodně štěstí v dalším školním roce. Veronika Šporclová“

Taťjana Stonová: „Dobrý den, jsem babička dvou vnuků ve střídavé péči, navíc rodičů, kteří nejsou schopni se domluvit v ničem, čili co týden jiný režim. Teď po prázdninách je chaos dvojnásobný....já bezmocně na to koukám. Existuje alespoň malá rada, jak pomoci?“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, paní Stonová, dítě ve střídavé péči může být vystaveno zvýšené zátěži, protože se musí přizpůsobovat jiným požadavkům i pravidlům, která v rodině otce i matky fungují. Střídavá péče klade velké nároky zejména na spolupráci obou rodičů a nedohodnou-li se rodiče, pak to má negativní dopad na děti, což vy sama pravděpodobně vnímáte a trápí vás to. Ve své praxi je efektivní, pokud jsou oba rodiče ochotni s vnější podporou (psychologická pomoc, mediátor) dohodnout se na společných pravidlech, která dítěti život usnadňují. Je důležité rodičům připomínat, že jednají v zájmu jejich dítěte! Jestliže problémy mezi rodiči a jejich nespolupráce, neochota se dohodnout má dopad i na fungování dítěte ve škole a okolí si všímá psychických (či zdravotních) obtíží dítěte, pak zasahuje odbor sociálně právní ochrany dětí (OSPOD). Přeji vám, ať se poprázdninový chaos brzy upraví, vaši vnuci se vrátí k uspokojivému režimu a vaše obavy a pocit bezmoci ať se rozplyne. Se srdečným pozdravem Veronika Šporclová“

Dana: „Zdravím vás a mám dotaz můj syn má manželku a dceru 9 let a syna 2,5 let bydlí v 1+1 pokoj 16m a kuchyně 8 m bojím se že děti jsou již nervózní z malého prostoru vnučka už říká bratrovi že ho nemá ráda protože jí vše bere mají žádost o větší bydlení ale radnice nic neřeší jaká je šance o zklidnění celé rodiny aby vše bylo v pořádku děkuji“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, souhlasím s vámi v tom, že malý prostor může vést k častějším konfliktům, nedorozuměním i ke snížení celkové spokojenosti všech zúčastněných. Poměrně velký věkový rozdíl vašich vnoučat (9 a 2,5 let), respektive odlišné požadavky, které děti v těchto obdobích mají, mohou být zdrojem hádek. Větší bydlení by bylo určitě řešení, ale jestliže tato varianta není nyní možná, pak bych doporučovala konzultaci s odborníky, kteří se věnují bytové architektuře. Věřím, že i byt o rozloze 24 m2 lze upravit tak, aby alespoň rámcově odpovídal potřebám jeho obyvatel. Držím pěsti a zdravím Veronika Šporclová“

Petra: „Dobrý den, dotaz je trosku mimo téma, ale budu moc rada za Vaši radu. Mám doma 4 leteho skolkacka, který začal chodit druhým rokem do školky. Nastaly tam nějaké změny a moc se mu tam nelíbí. Nástup do školky jsme mu možná trosku zkomplikovali i tím, ze jsme mu přes jeho protest, přesunuli do pokojíčku na noc jeho 2 letou sestřičku. Ta s tím nemá problém, ale synovi se to nelíbí, chce mít klid a před spaním pohádky v postýlce, vykládání s plysakama atd. a to teď nejde...Chodi pozdě spavat, protože musí nejdřív usnout dcera, jinak ho moc ruší a povídá si s nim, a někdy usne až třeba v 10 večer. Včera např. musel jít spát k nám do ložnice a pak sme ho přednášeli do jeho postýlky. Můj dotaz zní: je lepsi synovi vyhovět a nechat ho spát samotného a dceru přestěhovat zpět do ložnice nebo je to normální a za chvíli si zvykne a režim se upraví? Manžel argumentuje, ze je přece normální ze sourozenci spí v jednom pokoji, já si však nejsem jistá, když se to synovi tak nelíbí. Děkuji za odpověď.“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, Petro. Váš dotaz bych rozdělila na dvě části: 1. nespokojenost vašeho chlapečka ve školce. Jestliže se mu ve školce vloni líbilo a nyní ne, hledala bych příčinu především tam. Píšete, že tam nastaly nějaké změny, pravděpodobně i tam bude příčina jeho nespokojenosti. Jsou-li to změny, které jsou nevratné a nelze je vrátit zpátky, pak dopřejte vašemu chlapečkovi dost času na to, aby si zvyknul. Podpořte ho a zkuste společně najít situace, kdy již některé změny, které mu vadily, zvládl. Dejte mu najevo vaše porozumění i podporu, nezvyšujte tlak. 2. spojení vašich dětí - napadá mě, že svůj vliv na to, aby si váš chlapec zvykl na to, že má ve svém pokoji sestru, mohou mít i vnější vlivy - prochází změnou režimu v souvislosti s koncem prázdnin a návratu do školky, zároveň uvádíte jeho nespokojenost ve školce, protože i tam došlo ke změnám... a ještě došlo k narušení jeho klidu a prostoru. Nicméně i zde očekávám, že si přivykne, jen bude potřebovat větší podporu a klade to také nároky na vás, rodiče, abyste režim obou dětí synchronizovali. Nešlo by udělat, aby obě děti před spaním poslouchaly pohádky před spaním (ideálně, když jim budete číst)? Zkuste se zamyslet nad určitými spánkovými rituály, které by vyhovovaly oběma vašim dětem a mohly by jejich společné usínání usnadnit (napadá mě např. společné vyprávění, pohádka, následně poslech něčeho zklidňujícího před usnutím...) . Je-li to možné, dopřála bych vašemu synovi chvíli pro sebe, kdy si může hrát v posteli s plyšáky, aby nebyl úplně odloučen od toho, co měl rád. Z mého pohledu není nezbytné, abyste vraceli dceru zpátky do ložnice, ale věnujte větší pozornost úpravě režimu a možnostem společného usínání obou dětí. Držím pěsti, věřím, že to zvládnete. S pozdravem Veronika Šporclová“