Sama doma

Záznam chatu z pondělí 2. září 2019

ANTI: „Jak obecně nezvládat dětské výmluvy?“

Michal Dubec: „Ideálně neříkat vztahové agrese (hodnocení, věštění, rady, ...). Ty neveddou žáky k odpovědnosti a samostatnosti.Většinou je to bohužel to první, co z nás v situacích reagování na výmluvy vyletí.“

ANTI: „Jak obecně zvládat dětské výmluvy?“

Michal Dubec: „Vytvářet svými reakcemi prostor pro odpovědnost a samostatnost - ideální jsou otevřené otázky (například: Co s tím uděláš?, Co si o tom myslíš ty?, Co navrhuješ? ....).“

Květa: „Dobrý den, sleduji Vás v tomto pořadu, obdivuji jak skvěle dovedete jednat. Prosím Vás, mohl byste mi na Vás poslat mail, chtěla bych se Vás na něco zeptat soukromě. Děkuji, mikulova.kveta@seznam.cz“

Michal Dubec: „Dobrý den, děkuji Vám za ocenění, udělalo mi radost :o). Kontakt na mě je křestní jméno a příjmení (v kuse, bez mezer) @ seznam.cz“

SK: „Co je a co není dětská výmluva?“

Michal Dubec: „On je vždycky důležitý kontext, ve kterém to je. Obecně je výmluva vše, čím se dítě snaží dostat odpovědnost za své chování od sebe. Patří sem například "Oni to dělají také", "Oni mě nacvedli", "On to také neudělal".“

ANTI: „Může se rodič nějak pojistit proti negativním jevům svých dětí?“

Michal Dubec: „Určitě trpělivostí :o). Kromě toho také rozvíjením vlastních dovedností v oblasti vedení dětí k odpovědnosti a smostatnosti. Konkrétně jde například o tyto deovednosti: - používání popisného jazyka - zveřejňování vlastních emocí - kladní otevřených otázek, které vytváří postor pro odpovědnost dítěte - sdělování kritiky bez vztahových agresí - vedení dětí k dohdám Přes všechny dovednosti je ale vždy nejdůležitější bezpodmínečné přijetí.“

Majka: „Hezké odpoledne,vnouček má někdy výmluvy a trvá mu než uposlechne.Platí pro něho dohoda a pak to jde.“

Michal Dubec: „Dobrý den,to mám radost. Se srdečným pozdravem, Michal Dubec“

Martina J.: „Dobrý den. Dva bratři, jak se patří ... Rozdíl 20 měs. Mezi nimi hádky, šarvátky, křik, řev ... celkem často. Je to určitě všude. Ten mladší, 6 ti letý (skoro 7) je rýpavější, hlasitější. Když mu něco vadí, dá to velmi znát. Když se mu něco nelíbí a není po jeho, je to horší a horší - neustálé proč a výmluvy, proč to nemůže pochopit, proč to nemůže udělat. Když něco nejde, tak to prostě nejde, neumí to, je to těžké. Jsem učitelka a to, co zabírá na děti v mš, nezabírá na ty mé "domácí" absolutně. Spíš nevím, jak toho svého syna motivovat. Dnes šel poprvé do školy a už teď se netěší na nic. Krásný den přeji.“

Michal Dubec: „Dobrý den, děkuji vám za důvěru,spojenou se sdílením situace. Kladu si otázku, jak (čím) rozbít ten "klasický" průběh toho, když synovi něco nejde a reaguje na to vztekem? Chodil jsem před nějakou dobou na konzultace, k člověku, kterého si velmi vážím. Řešil jsem s ním mj. to, jak mám reagovat na synovce, který se velmi snadno uráží. Stačila jakákoli drobnost, například to, že se člověk pousmál ve chvíli, kdy synovec během cákání v bazénu dostal proudem vody a on se "zasekl". Vymysleli jsme, že se pokusím změnit to, jak v těchto situacích reaguji já (většinou jsem se snažil jeho "zaseknutí" nějak roztát, například mluvením). Při příští takové situaci jsem synovce nechal "zaseknutého". Samozřejmě neznám Váš kontext a nechci Vám dávat nevyžádanou "dobrou" radu. Jen přemýšlím o tom, jak změnit "scéná5ů, který se v těch situacích spouští. Se srdečným pozdravem, Michal Dubec“

Jitka P.: „Dobrý den, prosím, zda byste mi poradil, jak reagovat na otázku "Proč já?" Např. jednu dceru o něco požádám a často mi odpoví, proč to má udělat ona a ne ségra. Samozřejmě, že takto se anučila odpovídat i druhá dcera. Docela často slyším tedy doma, "proč zase já". Vlastně pak dceři vysvětluji, že druhá udělala zase to a to. Děkuji Jitka“

Michal Dubec: „Dobrý den, děkuji Vám za důvěru spojenou se sdílením situace. Samozřejmě neznám Váš konext, tak prosím berte moji reakci s rezervou. Napadají mě dvě možnosti. Tou první je reagovat na otázku otázkou "Proč myslíš?".Tento způsob reakce je ovšem na hraně agrese. Druhá možnost je bez agrese. Je postavena na zveřejnění vlastních potřeb a emocí: Vy: Skliď prosím nádobí Dcera: Proč já? Vy: Potřebuji, abychom se podělili o všechny domácí práce. Snažím se, aby to dělení bylo spravedlivé. Dcera: Ale proč já? Vy: Nechci se teď dohadovat o tom, kdo to udělá. Byla bych ráda, kdybys to udělala a pomohla mi tím. Nevím samozřejmě, jestli to zabere. Každopádně Vám držím palce. Se srdečným pozdravem, Michal Dubec“

Hanka: „dítě přijede pozdě do školy, vymluví se, že byla dopr.zácpa, tato situace se opakuje. Na otázku:"Co si o tom myslíš?" odpoví "Nic". Prosím, jak dál pokračovat? Díky“

Michal Dubec: „Děkuji Vám a důvěru spojenou se sdílením sitace. Neznám samozřejmě Váš kontext, tak moji reakci berte prosím s rezervou. Přemýšlím o tom, kam v čase orientovat tu otázku. Otevřené otázky mohu směřovat k tomu, co se už stalo. Druhá možnost je orientovat je do budoucna. Také mě k tomu napadá zveřejnit vlastní emoce. Reakce by potom mohla vypadat například takto: "Mám o tebe strach (zveřejnění emocí), když nepřijdeš v čase, na kterém jsme se dohodli. Je mi jasné, že může být například zácpa. Jak bychom to mohli příště udělat (orientace do budoucna) tak, abych strach neměla?" Pokud má dcera mobil, mohlo to vést naříklad k tomu, ža Vám navrhne, že v takové situaci pošle zprávu. Obecně samozřejmě neexistuje nic, co by se 100 % pravděpodobností dovedlo dítě k odpovědnosti. Líbí se mi ale vždycky se vědomě snažit o vytvoření toho prostoru pro odpovědnost, bez kterého to nefunguje. Vaše reakce "Co si o tom myslíš" na něj také míří. Držím Vám palce a přeji hodně štěstí. Se srdečným ozdravem, Michal Dubec“

Jitka P.: „Ještě bych se chtěla zeptat, co dělat, když dítě nechce třeba na kroužek nebo se zrovna učit. Vlastně obě dcery střídavě říkají, že se jim nechce, že jsou unavené. Asi to spíše souvisí s režimem, ale jak děti do toho zapojit trochu více s chutí. Kolikrát, když na kroužek nakonec jdou, tak pak jsou rády, že tam byly. S učením to je horší. Jedna dcera má program, kde se učí zejména ve škole a úkoly mají občas před nějakým testem. Tady se mi nějaká pravidelnost v učení nastavit moc nedaří. Děkuji Jitka“

Michal Dubec: „Dobrý den, děkuji Vám za sdílení situace. Neznám Váš kontext, tak moji reakci berte prosím s rezervou. V podobných situacích přemýšlím nad tím, jak změnit zaběhanou "hru", kterou v těch situacích s dítětem hraji. Jednou z možností je tu "hru" odkrýt tím, že ji člověk pojmenuje. Konkrétně by to mohlo vypadat například takto: Dcera: Já na kroužek nechci, jsem unavená. Vy: Nechci tě teď začít přemlouvat, jako jsem to dělala minule. Není mi to příjemné. Samozřejmě nevím, jak by to pokračovalo. Občas ale může být užitečné rozbít ty zaběhané "hry". Se srdečným pozdravem a držením palců, Michal Dubec“

Marie: „Dobrý den, dcera studuje pedegogickou fakultu a zajímalo by mě, zda existují nějaké specifické výmluvy žáků vůči začínajícím učitelům. Děkuji“

Michal Dubec: „Dobrý den, děkuji Vám za dotaz. Výmluvy jsou podle mé zkušenosti vždycky hodně situačí. Já jsem se při začátku svého učení na ZŠ setkával například s: - úkol nemám, byla u nás návštěva - došla mi barva v tiskárně - oni si začali - oni to dělají také - to jste neříkal Co mi přijde důležité je regaovat na tyto výmluvy tak, abychom vytvářeli prostor pro odpovědnost a samostatnost (bezvztahových agresí), ideálně otevřenými otázkami. Více o vztahově neagresivní komunikaci je například na www.seduo.cz - kurz Komunikace s lidmi n základě poznatků o fungování mozku. Se srdečným pozdravem, Michal Dubec“

Petra: „Dobrý den, lze od skoro 4 letého dítěte očekávat na otázku "Co si o tom myslíš, co pro to uděláš?" nějakou odpověď? Syn začal velmi brzo mluvit, už i složitější věci a vztahy někdy chápe, ale při tomto vždycky odpoví: "Nevím":)..a jak ho případně nějak navést, aby o tom začal víc přemýšlet. Děkuji moc za odpověď a přeji hezký den“

Michal Dubec: „Dobrý den, děkuji Vám za dotaz. Neznám samozřejmě Váš kontext, tak prosím moji reakci berte s rezervou. Ono to "nevím" je také způsob, jak to dostat od sebe. Vaše otevřené otázky prostor pro odpovědnost vytváří. Běží mi hlavou, jak to udělat, aby to "nevím" nebylo v té situaci výhodné. Jak "nabourat" tu zaběhanou "hru", která v těch situacích probíhá. Možné reakce na nevím: - hmmm, také teď nevím, ale byl bych rád, kdybychom něco vymysleli - tak se nad tím pojďme zamyslet spolu Drřím vám palce a zasílám srdečný pozdrav, Michal Dubec“