Sama doma

Záznam chatu z pondělí 6. května 2019

SK: „V kolika letech nejdříve cítí dítě vliv nefunkční rodiny na sobě?“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, záleží na osobnosti každého dítěte, jeho temperamentu, odolnosti... Leckdy člověku dojde vliv toho, že vyrůstal v nefunkční rodině, až v dospělosti. Faktorů, které vývoj dítěte ovlivňují, je celá řada a mohou působit ochranně i destruktivně. Přeji pěkný den Veronika Šporclová“

ANTIMONY: „Může se stát, že dítě ignoruje vliv nefunkční rodiny na něj a je v pohodě?“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, otázkou je, zda se jedná o vědomou ignoraci-v tom případě by se jednalo spíš o obranný mechanismus, potlačení (potlačování) určitého traumatu. Jestliže je dítě "v pohodě", nemusí se jednat o obrannou strategii, ale o osobnostní nastavení dítěte, které je vůči zátěži odolnější, dokáže se i se stresovou situací poměrně dobře vyrovnat. S pozdravem Veronika Šporclová“

SK: „Jak zabránit vlivu nefunkční rodiny na dítě?“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, prvotní prevencí je, aby rodina nebyla nefunkční. Dostane-li se do zátěžové situace a rodina se stává i třeba krátkodobě nefunkční, pak je potřeba zajistit dítěti co nejvíce jistoty, stability, podpory, lásky - tak, aby zvládlo projít touto situací bez psychické újmy a spíš posíleno o zkušenost, že zvládlo danou překážku překonat. S přáním pěkného dne Veronika Šporclová“

Lucie Pechova: „Dobrý den ,mám dotaz ,jak se má chovat přítel k dětem ( dvojcatum ) po dmo a další syn má epilepsii , jak na jejich psychiku může působit vznetliva povaha . Děkuji“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, podle vašeho dotazu a stručných informací, které jste uvedla, soudím, že vaše rodina je vystavena poměrně velké zátěži. Jakékoliv onemocnění dítěte v rodině je pro pečující osoby stresující. Vznětlivá povaha, resp. silné afektivní reakce mohou pochopitelně ovlivňovat psychiku dítěte. Záleží ovšem na nastavení dítěte - na citlivější děti působí negativně i mírné zvýšení hlasu, jiné děti se dobře vypořádavají i s výraznější emoční reakcí. Je důležité, aby si rodiče uvědomovali, že jsou dlouhodobě vystaveni velkému stresu, a zvýšeně dbali i na vlastní odpočinek, duševní hygienu, nezapomínali na partnerský život, vzájemnou podporu. Negativní rozpoložení rodičů, únava a vyčerpání pochopitelně snižují frustrační toleranci a impulzivní reakce mohou být pod vlivem stresu výraznější. Držím pěsti, ať se vám daří zvládat vaši náročnou situaci a máte dostatek společných pěkných chvil. Veronika Šporclová“

SK: „Jaké jsou nejhorší důsledky vlivu nefunkční rodiny na dítě?“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, důsledky mohou být různé, je obtížné definovat, jaké jsou "nejhorší" důsledky nefunkční rodiny. Pochopitelně v extrémních případech (např. domácí násilí) se může jednat o situace, které jsou život ohrožující. Nicméně i dlouhodobá zátěž, které je dítě vystaveno a která nemusí být takto extrémní, může výrazně ovlivnit osobnostní vývoj dítěte a obtíže z dětství se promítnou i v dospělém věku. U dětí s dysfunkčních rodin existuje vyšší riziko užívání návykových látek, rozvoje závažnější duševní poruchy, sebevražedných tendencí. S pozdravem Veronika Šporclová“

Vladka: „Dobrý den, chci se prosím zeptat - můj téměř čtyřměsíční syn poslední dobou je více nervózní ( je od narození dráždivější, trpí bohužel i na koliky) . Ted více ublinkává, hodně kope nožičkama, neustále vyžaduje pozornost, chování. Dělám si satrost, že ho ovlivnilo moje těhotenství s léčenou silnou úzkostí, nyní mám lehčí depresi, která se mi horší, je to znát někdy na atmosféře doma. Navíc máme cvičit vojtovu metodu. Z toho už jsem úplně nešťastná.Mám strach, aby neměl syn psychické následky. Děkuji moc za odpověď.“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Vlaďko. Děkuji za váš dotaz a otevřenost. V tomto období si dítě utváří vazbu mezi ním a pečující osobou. Domnívám se, že samotná diagnóza rodiče, je-li dobře kompenzována např. léky a nijak zásadně fungování rodiče neovlivňuje, by neměla psychiku dítěte zásadně ovlivnit (pominu-li určitou genetickou zátěž, vyšší riziko k úzkostnosti, depresím). V případě, že cítíte, že obavy o zdraví dítěte vás vyčerpávají a paralyzují, je vhodné věnovat větší pozornost i aktivitám, které máte ráda, u kterých odpočíváte a které vás nabijí pozitivní energií. Když budete v psychické pohodě vy, pak se dá předpokládat, že ve stejné pohodě bude i váš chlapeček. V případě, že by vás problémy i vaše obavy nadměrně ovlivňovaly, doporučovala bych vyhledat odbornou pomoc. Přeji vám dostatek radostných společných chvil s vaší rodinou i dostatek odpočinku. Veronika Šporclová“

Eliška: „Dobrý den, manžel má velmi výbušnou povahu, často křičí, nadává, i na mě a na 2 letého syna (zvláště, pokud malý dělá "naschvály"). Znamená to nutně, že to syna poznamená, že bude úzkostný, depresivní či agresivní v dospělosti? Co můžu dělat? Manžel k odobrníkovi chodit nechce.“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Eliško. Na vaši otázku, zda nutně znamená, že syn bude agresivní, úzkostný či depresivní v dospělosti když vidí impulzivitu u svého otce, bych odpověděla, že jednoznačně to tak být nemusí, záleží na spoustě jiných faktorů, které vývoj dítěte ovlivňují. Existuje vyšší riziko a tendence k tomuto impulzivnímu chování (genetická rizika), proto je vhodné toto riziko vést v patrnosti a již v takto raném věku více pracovat na zmírnění tendencí k tomuto chování. Pro vašeho chlapce může být ohrožující kromě výbušných reakcí tatínka i vzor, který bude přejímat. Jestliže vidí nepřiměřené výpady a nadávky i vůči vám, může se chovat podobně v jiných mezilidských vztazích. Tím se dostáváme do bludného kruhu - dítě považuje za normu, že když se něco nelíbí, dojde k "výbuchu" a nadávkám. Když reaguje podobně, je za to pečující osobou potrestáno, ale stejným chováním, za které je ono samo trestáno (afektivní reakce, nadávky). To může být pro dítě matoucí a nechápe, jak se má správně chovat. Bylo by proto vhodné, abyste se manželem při vhodné příležitosti a v klidu popovídali, jak reagovat, když se váš chlapeček vzteká, dělá "naschvály". Jestliže váš manžel ví, že situaci nedokáže v klidu zvládnout, pak je lepší dohodnout se, že tyto situace budete řešit vy. Je důležité, aby měl možnost naučit se reagovat jinak, než křikem a nadávkami. Mějte se moc hezky a držím pěsti, ať se podaří emoce držet na uzdě :-) Se srdečným pozdravem Veronika Šporclová“

Bobi: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak dalece mluvit s velmi empatickou 6letou holčičkou o nové situaci v rodině, kdy manžel (adoptivní otec od jejich 2 let) si uvědomil, že že je transsexuál a cítí se vlastně býti ženou. Něco už dcera ví, ale nevím, jak dalece s ní o tom mluvit, aby ji to příliš neublížilo. Také nevím, zda manžel skončí u dámského prádla, dlouhých vlasů, nehtů a líčení nebo půjde dál. Mám s dcerou řešit přes psychologa nebo to zatím není nutné. Spolu jsme k sobě otevřené a na všechny její dotazy jí pravdivě odpovím, ale i tak se moc bojím, aby ji to nepoznamenalo. Děkuji za Váš názor! B“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, děkuji za vaši důvěrnou otázku. Je moc dobře, že s dcerkou na toto téma hovoříte, ale v tomto případě bych doporučila vyhledat odbornou pomoc. Sama máte spoustu nejistot i otázek, které ve vašem dotazu zaznívají a které ve vás hlodají. Váš manžel prochází závažnou krizí (porucha pohlavní identity), vy sama také nemáte jasno, jak vše bude, proto je v této situaci velmi obtížné být oporou a stabilitou pro vaši dcerku. Doporučovala bych určitou formu rodinné terapie, kde by vás odborníci dokázali nasměrovat a podpořit tak, abyste celou komplikovanou situaci dokázali zvládnout. Moc držím pěsti vám všem! S pozdravem Veronika Šporclová Veronika Šporclová“

Michaela: „Dobrý den, můj bratr má dvouletého syna s partnerkou, která se o chlapce od jeho narození nezajímá a nevytvořila si k němu vůbec mateřský cit. Bratr se o malého stará sám. Jako rodina se mu snažíme pomoci a malému vytvořit co nejlepší podmínky pro jeho dětství. Chtěla jsem se zeptat, jak přistupovat k jeho další výchově tak, aby ho život bez matky do dalšího života co nejméně poznamenal. Děkuji“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, z vašeho dotazu jsem nepochopila, zda matka dítěte žije ve společné domácnosti s vaším bratrem a jejich dítětem, nebo zda rodinu opustila (?) Pro dítě je velmi důležité, aby si v raném věku vytvořilo dostatečně jistou a stabilní vazbu s pečující osobou. Jestliže je touto vztahovou osobou váš bratr - otec dítěte s podporou rodiny, pak je to zátěž především pro všechny, kteří se na výchově dítěte podílejí, ale dítě by mohlo zvládnout tuto zátěžovou situaci poměrně dobře. Další vývoj záleží na okolnostech, ve kterých dítě bude vyrůstat (např. působení biologické matky na dítě, vliv jiných pro dítě důležitých osob, v budoucnu docházka do MŠ a působení dětí i pedagogů, případně jiná partnerka vašeho bratra, která by byla ochotna roli "náhradní matky" přijmout a podílela by se na výchově dítěte...). Velmi důležité je, aby byla celá situace pro dítě přehledná, aby věděl, že má kolem sebe osoby, které ho mají rády, na které se může spolehnout a které jsou pro něj dostatečně stabilní. Se srdečným pozdravem Veronika Šporclová“

Katerina: „Dobry den, chci se zeptat, zda je horsi, kdyz dite vyrusta pouze s matkou a s otcem ma styk minimalni (rodice ziji kazdy v jine zemi) anebo pokud ziji na blizku a dite tak ma rodice u sebe, ale pro matku je to velmi stresova zalezitost, z pohledu cizi zeme, bez sirsi rodiny, zazemi a moznosti pracovniho uplatneni. Dekuji. K“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Kateřino, na vaši otázku nedokážu jednoznačně odpovědět. Záleží na spoustě dalších faktorů - např. jaká je komunikace a dohoda vztah mezi vámi (rodiči), věk dítěte, vztah dítěte k otci a také vztah otce k dítěti.. Velmi důležitá je vaše psychická podpora a v případě, že vnímáte, že setrvat v cizí zemi je pro vás stresující, pak bych vám doporučovala konzultovat celou situaci s odborníkem. To, kde žít, je nepochybně těžké a zásadní rozhodnutí. Proto konzultace s někým nestranným, kdo není v situaci emočně zaangažovaný, vám může velmi pomoct. Ať se vám daří tuto komplikovanou situaci vyřešit ve prospěch celé vaší rodiny, věřím, že možnosti existují. Veronika Šporclová“

Kristýna Štraitová: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat ohledně syna (4roky) je velmi živý a impulsivní. Dlouho nemluvil tak jsme ani nevěděli co po nás chce. v září se nám narodila dcera a ve školce začal maraton zlobení, ubližování a poštuchování. Mohl by to být následek, že dostává "na zadek"? Absolutně nemá z nikoho respekt a neposlechne takže jsme zavedli, že se něco zopakuje 2x a potom se dá na zadek s tím, že to udělá. Já jsem klidná, ale pak vybuchnu a reakce mě potom mrzí, ale bohužel nejde vrátit. Bylo by v našem případě už dobré vyhledat odbornou pomoc? Děkuji moc“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Kristýno. Z vašeho dotazu na mě dýchla spousta stresujících faktorů (impulzivita syna, opožděný vývoj řeči, "zlobení", nerespektování autorit, narození ml.sourozence...). Je velmi obtížné takto na dálku bez znalosti širšího kontextu odpovědět, co dělat a také, na co se zaměřit nejdříve. Řešení bude dlouhodobější a domnívám se, že by bylo vhodné vyhledat dětského psychologa, který by vám pomohl toto náročné období překonat a zvládnout. Součástí psychologického vyšetření dítěte by mohlo být podrobnější zmapování vývoje dítěte i možné příčiny jeho problémů v chování. I toto by vám mohlo pomoct k vysvětlení některých situací a chování syna, které je pro vás hůř pochopitelné. Odborník vám může pomoct odpovědět i na otázku, zda je potrestání dítěte v dané situaci efektivní či nikoliv. Tím by se případně mohly zmírnit i vaše výčitky svědomí, které jsem ve vašem dotazu zachytila. S přáním pěkného a klidného dne Veronika Šporclová“

Dana Gabrielová: „Dobryden,mám třináctiletou vnučku a už tak dva roky si stézuje na bolesti hlavy.Její matka pije ! Pije stále víc a vnuk 18let se spís zdržuje u přítelkyně ale Janicka v tom žije.Moc o tom nemluvi ,ale zavírá se v pokoji ,že ji boli hlava.Snažila jsem se mluvit s matkou i se synem ,ala vše popirají .Bojím se o vnucku ale nevim jak na ni,uzavira se pred svétem.Prosím o radu protože dobrovolné nikan nepujdou požádat o pomoc a řešit problem hlavně s alkoholam.Dékuji Dana Ga“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, paní Gabrielová. Fakt, že dítě vyrůstá s rodičem, který nadměrně konzumuje alkohol (nebo je na alkoholu závislý), může zásadním způsobem ovlivnit jeho psychiku i zdravotní stav. Vaše vnučka - podle stručných informací, které jste v dotazu popsala - je vystavena velké zátěži. Jestliže rodiče problém bagatelizují a odmítají řešit, můžete věnovat větší péči vnučce vy. Je důležité, aby věděla a cítila podporu okolí, nabídnout jí také odbornou pomoc, kdyby měla zájem, lze jí předat kontakt také na Linku bezpečí či dětské krizové centrum. Už samotné období dospívání je rizikové a je důležité předcházet rozvoji některých závažnějších obtíží a v extrémním případě i možnému zhroucení. Se srdečným pozdravem Veronika Šporclová“

Radka Paulová: „Dobrý den, máme s manželem již několikaměsíční krizi v manželství. Žijeme docela normálně ve společné domácnosti střídavě s dvěma dospělými dětmi (podle toho, jak přijedou ze škol domů) a ještě s 11letým synem. Občas máme s manželem hlasitější výměnu názorů, kterou určitě syn vnímá a také nevidí mezi námi žádné intimnější náznaky lásky - polibek, pohlazení. K němu se chováme láskyplně. Je to pro jeho osobnostní vývoj špatné nebo si to "nějak" v hlavičce "přebere". Děkuji za odpověď. R.P.“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Radko, píšete, že máte s manželem několikaměsíční krizi, ale že žijete docela "normálně". Chápu, jak to asi myslíte, ale domnívám se, že "normální" fungování v období krize má své limity. Sama uvádíte častější výměny názorů, chybějící projevy náklonnosti mezi vámi.. Přestože se snažíte o "normální" fungování, váš syn je vystaven tomuto vzoru komunikace mezi partnery. Někdy děti vnímají napětí mezi rodiči, přestože se rodiče velmi snaží ovládat a dopady krize mírnit. Doporučovala bych vám vyhledat odbornou pomoc rodinnou terapii pro nastavení rodinného fungování a pravidel v tomto krizovějším období, případně partnerskou terapii pro řešení manželské krize. Držím pěsti, ať se vám podaří krizi překonat. S pozdravem Veronika Šporclová“