Sama doma

Záznam chatu z pondělí 11. února 2019

Jana: „Dobrý den, muž je nemocný a těžko e vyrovnává s vleklou nemocí, je na mě nervozní, když ale přijdeme do společnosti tak je úplně normální. Jsme spolu 30 let. Jsem před zhroucením, trvá to už od začátku prosince, včetně vánoc. Děkuji“

Mgr. Jana Slavíková: „Dobrý den, je velmi srozumitelné o čem píšete. Vleklá nemoc je jistě jedním z faktorů, díky kterým se každý z nás víc zaměřuje na sebe a své potřeby a přestává být vnímavý ke svému okolí. Rozhodně to nemusí být známkou toho, že by manželovi na Vás nezáleželo. Pro začátek je určitě vhodné o tom, co prožíváte a jak se cítíte, mluvit s mužem. Také je důležité si uvědomit, že ve funkčním manželství je do určité míry pro oba nějak významné i to, co se zdánlivě děje jen jednomu z partnerů. Je tedy na místě, aby i Vy jste byla pozorná k tomu, co sama potřebujete a říkala si o pomoc a podporu. Pokud si myslíte, že je to, co se s Vámi děje již za hranicí Vašich možností a není ve Vašich silách to změnit, je na místě požádat o odbornou pomoc pro Vás samotnou a následně se snažit s manželem otevřeně mluvit o hranicích Vašich možností.“

hanka: „Dobry den, dnes je to rok co manzel odesel, potřeboval si ujasnit co by chtel, byla v tom i jima zena, po 2mes.se vratil, ja mu pak, ale prisla na to, ze mi stale lze, vyhodila jsem ho, snazil se zpatky o navrat, vzala jsem ho zpatky, mame 2 mensi deti, my se zname 19 let, byli jsme pro sebe prvni, manzele 9 let. chodime do poradny, ale mic mi to uz nedava, proste mu nevěřím, i když se snazim. nemuzu ho prestat podezrivat, fyz. neverny mi myslim neni, ale nevim jestli tam nejsou porad nejake emoce...... byla to kolegyne, ted manzel zmenil misto, je ve stejne firme, ale v jinem meste, pry to udelal kvuli nam. ale opravdu si myslim, ze v tom neni jen tento umysl. nejde popsat uplne vse tady, ale ja se porad trapim, boli to. co dal. děkuji“

Mgr. Jana Slavíková: „Dobrý den, to o čem píšete má mnoho rovin a svědčí o tom, že se Vám možná ještě nepodařilo s manželem pojmenovat skutečné příčiny Vašich problémů. Mluvíte o nevěře manžela a zároveň o jeho snaze udržet Vás vztah a rodinu.Nevěra ve vztahu je vždy velmi závažným narušením vzájemné důvěry a tedy ohrožuje vztah v jeho základech. Pokud chodíte do poradny a v současné době říkáte, že už Vám to nic nedává, je možná na čase změnit něco na tom, co od chození do poradny očekáváte. Prqvděpodobně je důležité, aby jste byli tak nejvíc otevření, jak je to možné a zpočátku, třeba za pomoci odborníka, se pokusili najít příčiny nevěry a hledali společně ještě jiné možnosti, jak spolu mluvit a řešit problémy a nepříjemné věci, než jak jste to dělali dosud. píšete, že jste pro sebe vzájemně první partneři a nepochybně každý z Vás za tu dobu prošel vlastním osobnostním vývojem a v současné době by možná bylo vhodné se znovu zajímat jeden o druhého. Kdo je vlastně mým partnerem, co v současné době potřebuje a jak umíme vzájemně naplňovat svoje potřeby“

Zaneta: „Chtěla jsem se zeptat,zda je toto forma domácího násilí,pokud mne manžel neustále uráží ohledně váhy...ze jsem tlusté prase,ze mne nebude do konce života válet před sebou jako sud...te bych se nad sebou měla zamyslet...podotýkám,že při výšce 168 cm vážím 74 kg...děkuji za odpoved“

Mgr. Jana Slavíková: „Dobrý den, rozhodně bych byla velmi pozorná, jestli se k Vám manžel chová bez respektu a necitlivě a zcela nereflektuje, pokud mu jasně dáváte najevo, že Vám to vadí a on své chování není ochoten či schopen měnit, je skutečně čas pozorně vnímat, jak se k Vám manžel chová v jiných případech a oblastech, zda zažíváte někde jeho respekt a úctu a cítíte se být milována.“

Anna: „Dobrý den paní magistro, manžel mi ve vzteku řekl, že lituje toho, že si mne vzal. Mne toto velmi ublížilo i když vím, že to bylo řečeno ve vzteku..... ale co s tím? Jak se s tím vypořádat? Mám dělat, jako by se to nikdy nestalo a nebo to nějak řešit? Vím, že občas člověk ve vzteku řekne něco, čeho později lituje. Moc děkuji a přeji krásný den“

Mgr. Jana Slavíková: „Dobrý den, je to opravdu tak, jak píšete, ve vzteku jsme každý z nás schopen říct něco, co nás později mrzí a ani se to nezakládá na pravdě. Myslím, že zde platí pravidlo, že pokud jsme zraňování, zraňujeme. Partnerské vyhrocené konflikty jsou plné vzájemných obran, které je často velmi obtížné rozpoznat od "útoku". Jakkoli je obtížné se k incidentu vracet, je to pro Vás oba možná důležité poznání hranic, které jste schopni ještě zvládnout a kde začíná být pro Váš vztah nebezpečno a je tedy třeba se toho vyvarovat. Rozhodně je vhodné nechat opadnout vzedmuté emoce a co možná nejotevřeněj mluvit o tom, že máte schopost se vzájemně zraňovat, aniž by to bylo Vaším záměrem. Předcházet vzájemnému zraňování ve vztahu můžeme jen v případě, že se spolu naučíme řešit i problematické a nepříjemné záležitosti.“

Kamila: „Dobrý den paní doktorko, prodělala jsem syndrom vyhoření s následnou depresí, díky léčení jsem kompletně přehodnotila svůj pohled na život a hodnoty a od té doby si s manželem vůbec nerozumíme, já mám pocit že jsem úplně na jiné úrovni, každý jsme úplně jinde. Manžel o mých pocitech ví, ale nic s tím nedělá, měli bychom navštívit poradnu nebo to chce čas a s manželem dojdeme zase na podobnou vlnu. Jsme spolu 12 let. Děkuji!“

Mgr. Jana Slavíková: „Dobrý den, to o čem píšete se děje v dlouhodobých vztazích v nejrůznějších variantách. Tedy k tomu, že jeden z páru prochází něčím, co má velký vliv na jeho osobnostní růst a vývoj. Tím se může stát, že si přestane s partnerem rozumět. V tento okamžik je třeba znovu hledat "společný jazyk". Návštěva poradny může přijít na řadu v okamžiku, kdy se Vám nebude společně opakovaně dařit znovu rozumět jeden druhému. Rozhodně je na místě trpělivost, zároveň ale i být pozorný k tomu, aby vzájemné vzdálení netrvalo příliš dlouho a vzdálenost se nezvětšovala. Ostatně velmi často krize vztahu nastane právě v okamžiku, kdy se partneři, z mnoha nejrůznějších důvodů, jeden druhému vzdálí. Zároveň v krizích je šance změnit, to, co nevyhovuje, vadí, neprospívá. Bez tlaku konfliktu a krize často nejsme ochotni měnit vůbec nic, takže se dá říct, že bez krizí nemůže náš vztah zrát.“

Veronika: „Dobrý den. Zanedlouho to bude půl roku,co se nám narodil krásný zdravý syn. Muž byl ze začátku pozorný,pomáhal mi,věnoval se synovi. Nyní ale úplně přestal pomáhat a synovi se věnuje tak 2 hodiny týdně a na mě je úplně vše,domácnost,syn,vaření... a řiká,že on chodí do práce a že si chce taky odpočinout,takže se nehodlá ještě starat doma... Často se kvůli tomu hádáme a pak se i několik dnů spolu nebavíme.Chci se zeptat,jestli byste mi prosím poradila,co v takovém případě dělat? Přemýšlela už jsem i,že bych na pár dnů odešla k babičce,aby si to muž urovnal v hlavě a uvědomil si,co má.Nebo myslíte,že už je takový a nedá už se tohle změnit? Děkuji za odpověď“

Mgr. Jana Slavíková: „Dobrý den, problém, o kterém píšete, není nijak ojedinělý. Rodičovství klade na partnery obrovské nároky a je to běh na dlouhou trať. Velmi často jsou oba zaskočeni množstvím energie a času,kterou rodičovství vyžaduje. Je rozhodně na místě otevřeně mluvit o hranicích možností Vás obou a začít můžete u zcela konkrétních maličkostí. Očekávání nemusí být vůbec totožné s tím, jak sami zažíváme skutečnost. Rozhodně je třeba aby jste našli způsob, jak spolu budete mluvit. Pokud se to nedaří Vám samotným, je na místě vyhledat pomoc, která může zabránit mnoha zraněním a křivdám, které se následně obtížně hojí.“

Hana: „Dobrý den, máme tři kluky 14,11,a dva roky. Nejdřív si manžel našel práci daleko od domova a jezdil na víkendy a ted asi rok bydlí u své milenky. Manželství trva 17let a tohle odstěhováni začalo před čtyřmi roky. Momentálně manžel jezdí jednou za čtnáct dni, platí nám bydlení a přispívá na kluky a takhle by se mu to líbilo napořád. Jen mě to trápí a podle mého to není lidské chování .Děkuji za odpověd Hanka“

Mgr. Jana Slavíková: „Dobrý den, pokud chování svého manžela nepovažujete za lidské, je asi jen na Vás, aby jste mu nastavila hranice, co ještě je pro Vás akceptovatelné a co už ne. Oba jste dospělí a svéprávní a obávám se, že Váš manžel půjde tak daleko, jak mu dovolíte. Podle toho, co píšete to vypadá,že manželovi současná situace vyhovuje mnohem víc, než Vám. V tom případě se težko dočkáte toho, že on bude tím, kdo se bude současnou sitiaci změnit.“

Lenka: „Dobrý den, s manželem jsem ve vztahu 15let. Pokud manžela něco naštve již párkrát mě začal srovnávat s bývalou partnerkou. Že byla lepší v tom a tom, že již nejsem k němu romantická. V afektu mě nazýva damskym prirozenim a útočí slovy, že se raději rozvede. Je možné, že ho něco ve vztahu nenaplnuje, uzira ho to a tak slovně útočí na moji osobu, aby mi ublížil? Děkuji za odpověď.“

Mgr. Jana Slavíková: „Dobrý den, je rozhodně vhodné, aby jste spolu otevřeně mluvili o tom, co se děje, jestli je pro Vás akceptovatelné kam to zachází a co tím Váš manžel sleduje. Na to Vám může odpovědět jen on sám. Může to být tak, jak o tom uvažujete a může to být také zcela jinak“

Anna: „Co dělat, když mě manžel psychicky ponižuje, a vlastně to trvá pár let, jen jsem ho v tom nechávala, bohužel... Děkuji za odpověď.“

Mgr. Jana Slavíková: „Dobrý den, píšete, že ponižování manželem trvá již pár let. Nevím, jestli jste se to snažila nějak měnit, vymezit se vůči tomu tak, aby manžel jasně věděl jaké chování a co přesně Vám vadí. Přesně to je třeba udělat. Jednoznačně manžela konfrontovat s tím, co je pro Vás nepřijatelné, neakceptovatelné. Pjokud se ani pak manželovo chování nezmění, je rozhodně možností navštívit odborníky, kteří Vám mohou pomoci najít způsob vzájemného chování, které nebude pro druhého zraňující. Pokud ale zjistíte, že manžel se k Vám chová bezcitně a urážlivě i přes to, že není pochyb o tom, že ví, že Vám tím ubližuje, je to na zvážení co a jak dál“

Markéta: „Dobrý den, jsme s manželem 6let a náš vztah začal procházet krizí po narození dcery. Stále jen slyším jak ji mám vychovávat a co já dělám špatně. Nikdy jsem neslyšela že je to jeho vina nebo nikoho. Malá má dva roky a začíná být vzdorovitá jako každé dítě, ale on si myslí, že by snad měla být dokonalá. Dost často se hádáme o maličkostech a vypadá to že to nemá východisko.“

Mgr. Jana Slavíková: „Dobrý den, rodičovství je často role, která velmi prověří vzájemný respekt partnerů ve vztahu. Možná zkuste zaměřit pozornost na ty aspekty vztahu, kde se Vám vzájemný respekt daří a co tomu pomáhá. Pokud nic takového nenacházíte, máte problém a je možná vhodné přemýšlet o vyhledání odborné pomoci“

Jarmila: „Dobrý den. Moc prosím o radu. Letos v létě oslavíme 30. let od sňatku. Manžel má rok do důchodu a vlastně žádné zájmy-koníčky. Dříve měl aspoň kamarády a občas ho bavilo i kino. Jeho jediným zájmem je po příchodu domů je usnout na gauči. Pustí si TV, ale ihned usne. TV má jen jako kulisu, ale přepnout na jiný program se to nesmí. Mě je o 10 let méně a ještě mě život baví. Nechce do kina, ani divadla, ani na výlet či procházku. Ani moc na návštěvu k příbuzným. O víkendu takto prospí za den i 19 hod. Jsem z toho zoufalá, k lékaři jít nechce (s únavou). Ráda bych měla ještě i sex, ale ten už se skoro vůbec nekoná. Nechce o ničem komunikovat, dospělé děti se raději nedodržují doma. Co s tím? Jak mu pomoci? Nebo takový vztah je lepší ukončit? Díky za radu. Jarmila“

Mgr. Jana Slavíková: „Dobrý den, otázka je jak mohu pomoci a nejsem si jistá, jestli by to měla být pomoc pro Vašeho manžela? V tom případě je třeba se ho zeptat, jedině od něj můžete zjistit, co se to vlastně děje. Pokud zjistíte, že manžel nic měnit něchce a takhle mu to vyhovuje, je možná na místě pomoci sama sobě. To nutně neznamená odejít ze vztahu, znamená to zkusit, co sama Vy můžete udělat pro to, aby jste do vztahu znovu vrátila to, co nejvíc postrádáte. Možná zjistíte, že manžel jen neví jak věci měnit a připojí se k Vaší snaze. Možná to tak nedopadne a bude na Vás, jestli budete schopná do svého života vrátit radost a zážitky tak, aby Vás život bavil.“