Sama doma

Záznam chatu ze středy 12. prosince 2018

Marek: „Ahoj mate rada vánoce cukroví sladkosti jídlo .“

Lenka Mynaříková: „Zdravím, ano Vánoce si vždy užiju se vším všudy :)“

WAR: „Je něco pozitivního na vánočním lhaní?“

Lenka Mynaříková: „Něco jistě ano, rodiče tím, že dětem lžou o existenci Ježíška apod., dětem vytvářejí vánoční atmosféru a když si vzpomenete na své dětství - to těšení se na Vánoce a Ježíška mělo své kouzlo. Navíc podle výzkumů ty "vánoční lži" rozvíjejí kritické myšlení - a to nám kriticky chybí.“

InnerS: „Co je podle Vás vánoční lhaní?“

Lenka Mynaříková: „Lži, které si říkáme v období Vánoc a přímo se týkají Vánoc, Ježíška, nošení dárků, ale třeba taky lži a sebeklam, které se v tomto období objevují kvůli tomu, že cítíme tlak mít se rádi, být šťastní, být dost bohatí na to, abychom měli drahé dárky apod.“

BRKB: „Co je nejhoršího na vánočním lhaní?“

Lenka Mynaříková: „Jako u jakékoli jiné lži jsou i ty vánoční špatné, pokud jimi někomu ublížíme, pokud jsou motivované nějakým černým úmyslem nebo jsou třeba čistě sobecké.“

Marie Ciencialová: „Já jen nechápu,proč říkáte,že lžete o Ježíškovi. Víte,proč slaví celý svět tyto svátky,protože se 25. 12.narodil.“

Lenka Mynaříková: „Lež se týká toho, že Ježíšek nosí dárky.“

Jana: „Dobrý den, jak podle Vás říci dětem, že Ježíšek dárky nenosí a že jsme jim celou dobu lhali? Sama jsem v dětství Ježíška milovala a byl pro mě členem rodiny, a když mi rodiče řekli, že to celé byla jen hra, zhroutil se mi svět a připadala jsem si dlouho jako blbecek, který to rodičům celou dobu věřil. Myslím,že to hodně poznamenalo moji důvěru k nim, a vím,že svým dvěma dětem nebudu schopná o Ježíškovi lhát.“

Lenka Mynaříková: „Dobrý den, já si myslím, že pokud dětem o Ježíškovi lhát nechcete, tak nemusíte. Děti ve věku od 3-5 let stejně již dovedou rozlišovat mezi fikcí a realitou a zpravidla rozumí tomu, že Ježíšek není, i když rodiče v této lži pokračují. Řada dětských psychologů doporučuje buď tyto lži nepoužívat vůbec, nebo dětem začít odkrývat pravdu v momentě, kdy se děti začnou vyptávat na detaily. Ve chvíli, kdy vnímáte, že dítě o existenci Ježíška pochybuje, není už vůbec nutné ho utvrzovat v opaku.“

Veronika: „Dobrý den, co dělat když vám vědomě lže 10ti létě dítě (dcera) i když jí vysvětlím že pravda je to nejdůležitější. Navíc když nejde o vážnou věc. Děkuji, V.“

Lenka Mynaříková: „Dobrý den, tam je důležité, proč k lžím dochází - je to třeba ze strachu, z pocitu viny, kvůli tomu, aby dcera získala nějakou výhodu nebo někomu ublížila? Pokud je to třeba strach nebo vina, tak bych pracovala s příčinou těchto emocí. Pokud jsou to spíš negativní motivy, může být dobré s dcerou alespoň párkrát zajít k dětskému psychologovi, který Vám doporučí konkrétní způsoby komunikace s dcerou. Často je příčina dětského lhaní v tom, že dítě neumí situaci, o které lže, jinak vyřešit. Doporučila bych nesoustředit se tolik na lež, ale spíš na tu situaci, o které dcera lže. Probrat s ní situaci do detaily a ukázat jí nové způsoby, jak situaci mohla vyřešit, aniž by bylo nutné lhát. Tedy naučit dceru strategie řešení problémů/konfliktů...“

Marta: „Dobrý den p. Mynaříková. Vím, že dnes je téma "vánoční lhaní", ale můžete mi, prosím, poradit jak se bránit několikaletému lhaní snachy mému synovi o mé osobě. Před lety mi řekla, že zjistila,že je lehce ovlivnitelný a tak ho celé roky proti mě štve. Doslova mu lže, překrucuje mnou řečenými věcmi. Je to zlá intrikánka. Nejdříve ho štvala proti jeho psovi až skončil u mě.Po jeho smrti se syn zhroutil,protože si uvědomil,jak se k němu zachoval.Teď je to namířeno cca 5 let proti mě a můj vztah se synem je téměř na bodu mrazu.Nejhorší však je,že snaha o mě už asi rok špatně mluví mému vnukovi, brání mu ve styku se mnou, atd..Vnuk tím také viditelně trpí,chtěl by být víc se mnou. Už opravdu nevím co mám dělat.“

Lenka Mynaříková: „Dobrý den, situace, kterou popisujete, je velmi obtížná a její řešení nebude snadné, zvláště když trvá tak dlouho. Je otázkou, co snachu k těmto lžím vede, zda je za tím nějaké nevyřešený konflikt mezi vámi dvěma (pak by cesta mohla vést skrze několik společných rozhovorů a dořešení konfliktu) nebo třeba nějaké osobní problémy či vlastnosti Vaší snachy (v takovém případě velmi těžko ovlivníte její chování vůči Vám). Jak vše začalo? Pokud jsou příčiny ve Vaší snaše a nelze je vyřešit, zaměřila bych se na kontakt Vás a Vašeho syna a snažila se vztah se synem znovu obnovit, dostat z toho bodu mrazu ideálně v neutrálním a klidném prostředí - buď syna kontaktovat (i opakovaně) s žádostí o schůzku a vše s ním probrat, vysvětlit mu Vás pohled, stesk po synovi i vnukovi...nebo zkusit vyhledat i odbornou pomoc a navštívit se synem poradnu pro rodinu, vztahy a manželství nebo třeba dobrého terapeuta, odborníka na rodinné vztahy, konstelace. I kdyby syn nesouhlasil, možná i pro Vás samotnou by mohlo být přínosné někoho navštívit, popsat detailně Vaši situaci a získat další, nezávislý pohled. Držím pěsti!“

David.: „David.piše.ja.sem.jednou.hal.jednou.vanočnim.darku.protože.že.bily.stejne.“

Lenka Mynaříková: „Každý někdy zalže, není nutné se trápit.“

Eva: „Dobrý den, jak reagovat na lhaní 10lete dcery. Moc mě to mrzí, protože já se opravdu snažím dětem nelhat. Krom zmiňovaného Ježíška. A i to jsem občas těžce nesla, hlavně když děti vyzvidaly deaily. Lže spíše v drobnostech , myslím, že se bojí mojí reakce. Přiznávám že někdy reaguji nepřiměřeně. Ale když se dožaduji pravdy, zdůrazňuji, že lež je vždy horší než provinění. Většinou se přizná, ale mrzí mne, že ta lež musela být. Když jsem se ji ptala, proč mi lže, když já ji nelžu, kde to vidí? , předhodila právě zmiňovaného Ježíška. Děkuji“

Lenka Mynaříková: „Dobrý den, děti se většinou lhát učí napodobováním rodičů a dalších dospělých a je pravda, že i ty lži o Ježíškovi, čápech a podobně mohou vést k tomu, že děti začnou lži používat jako takovou strategii, jak vysvětlovat věci nebo jak se vyhnout potížím. Ve Vašem případě ale nebude problém asi v Ježíškovi, píšete, že se dcera bojí reakce a že někdy reagujete nepřiměřeně. Na toto bych se zaměřila. Zkoušela bych s dcerou probírat, jak se se situacemi, do kterých se dostává, vyrovnávat jinak, jak je řešit bez lhaní - tedy zaměřit se na strategie řešení konfliktů (je k tomu spousta čtivých knížek). Na Vaší straně bych pak přemýšlela nad těmi nepřiměřenými reakcemi, jaké jsou, proč k nim dochází - reagujete zbrkle, ihned, jak dcera zalže, nebo si dáte chvíli čas, promyslíte vše a pak s dcerou vše v klidu proberete. Když na dětskou lež přijdete, je fajn dát si chvilku čas , takový "time out" jako ve sportu, odprostit se od prvních intenzivních emocí, které ve Vás i dceři jsou, a pak probrat situaci, o které dcera lhala. Neřešit lež, ale situaci a to, jak situaci řešit jinak než lží.“

Jiřina: „Dobrý den,chtěla jsem se zeptat, jak popostrčit rodinného přítele, aby se rozhodl mezi dvěma ženami. Má partnerku už 10 let (plánovali dů, rodinu) a začátkem roku poznal mladší, se kterou si rozumí a vede tedy 2 životy (tvrdí, že má rád obě). Všichni o jeno podvádění víme a před jeho dlouholetou partnerkou se přetvařujeme. Dochází mi trpělivost, jelikož jeho dlouholetou partnerku mám skoro jako nejlepší kamarádku a už je mi proti srsti dělat, že nic nevím (ještě teď mezi Vánoci). Počkat a nechat až se rozhodne a nebo něco naznačit jeho dlouholeté partnerce.“

Lenka Mynaříková: „Dobrý den, v této situaci by asi nebylo dobré, abyste Vy sama něco naznačila partnerce přítele, protože by se situace mohla obrátit proti Vám, zvláště pokud Vám na rodinném příteli opravdu záleží - asi by nereagoval dobře na to, že jste za něj situaci takto vyřešila. Rozumím ale tomu, že je to pro Vás velmi nepříjemné, nacházíte se uprostřed konfliktu mezi dvěma lidmi, které máte ráda. Řešila bych to rozhovorem s rodinným přítelem, snažila se mu domluvit, aby sám řekl pravdu, protože tato situace nemůže vydržet dlouho, jednou se vše provalí a následky budou mnohem horší. Když bude vnímat, že má ve Vás oporu a že ho podpoříte, ať se rozhodne jakkoli, bude to pro něj důležité. Pokud se dotyčný opravdu nedokáže rozhodnout, mohl by mu pomoci rozhovor s nezávislou osobou, ne nutně s psychologem, ale třeba s koučem, partnerským poradcem apod. V situaci, kterou popisujete, tipuji, že přítel někde v sobě rozhodnuto už má, ale z nějakého důvodu se bojí udělat finální tečku a rozhodnutí realizovat.“

Marta: „Paní Mynaříková, děkuji moc za odpověď. Přeji Vám krásné, klidné a pohodové svátky a v příštím roce hlavně pevné zdraví.“

Lenka Mynaříková: „Mockrát děkuji. Ať i Vaše Vánoce jsou co nejvíce pohodové a v novém roce jen to nejlepší!“

David: „David.piše.jednou.sem.hal.ješte.vanočnim.svatkum.kvuly.cukrovy“

Lenka Mynaříková: „Nechutnalo?“

Lenka: „Dobrý den, partner mi často lže, když chci, aby něco udělal a on na to třeba zapomene. Tak si pak vymýšlí, proč to neudělal a při tom to nejsou pravdivé věci. Jen výmluva. Třeba když chci vyčistit odpad a on mi řekne, že už to chce měsíc udělat, ale ještě nestihl koupit čistič. Přitom máme doma minimálně dva. Nevím co s tím, ani proč to dělá. Nevím jak mu říct, že by mi bylo milejší, když by řekl: promiň zapomněl jsem.“

Lenka Mynaříková: „Dobrý den, pokud se lži týkají jen těch věcí ohledně domácnosti, možná nebude problém ve lhaní, ale v jasnějším vymezení toho, kdo se o co má starat. Případně je možné, že partner ty věci opravdu neudrží v hlavě a pak se stydí nebo cítí vinu, že zapomněl a nechce to přiznat, aby nebyl "míň chlap". Pak není špatné někam viditelně vždy zapisovat, co má kdo z vás dvou udělat, takový "to do list", seznam povinností, jako jsme mívali jako děti úkolníčky. Pokud se lži týkají i čehokoli dalšího, tak bych s partnerem probrala, proč lže i v situaci, kdy je lhaní zbytečné. Lhal takto vždy? Od začátku vztahu? Nebo se to z nějakého důvodu objevilo až později? Pokud ano, tak ten důvod může být důležitý. Píšete, že nevíte, jak mu říct, že by Vám bylo milejší, aby řekl: promiň zapomněl jsem. Řekněte mu to přesně takto. Pokud Vám vadí, že lže, nenechte se zatáhnout do stejných taktik a hrajte na rovinu - řekněte mu, že Vám lhaní vadí, je Vám to nepříjemné, chcete vědět na rovinu, na čem jste.“

Jana: „nemám dotaz, jen chci říci že jste mi díky diskuzi vlastně potvrdila to, co si myslím, 25 let a stále držím v sobě bolest, mám snachu, která mne asi nenávidí od prvého počátku. Vím že nemůžete takto posoudit zda ano či ne a proč, ale mám 4 syny, takže i jiné snachy a se všemi je vše ok. A já celé roky přemýšlím a jsem nabádána k tomu, abych to synovi řekla. Nechci, žijí a vychovávají vnuky dobře, občas sice vycítím že se stáhnou ode mne, ale vše se srovná a já nechci rozbíjet jejich rodinu, vím, že by udělalacokoliabyse stejně vše obrátilo ve zlé proti mne. Přání k nar. jejím mi vždy přijde nerozbalené zpět, jinak se ke mne chová před synem, jinak jak jsme samy to jsem vzduch. Občas je to až urážlivé chováníi když vůbec spolu nemluvíme, jen pozdraveni. Hezké vánoce vám přeji.“

Lenka Mynaříková: „Rozumím, jak to myslíte. Držím Vám v té nelehké situaci pěsti, ať si najde způsob, jak to zvládat a třeba i jednou vyřešit. 25 let je dlouhá doba a té bolesti bude asi hodně, nebojte se vyhledat pomoc, kdyby toho bylo prostě už moc! Přeji, ať Vánoce jsou pro Vás takové, jaké mají být - ať tam najdete klid a mír. LM“