Sama doma

Záznam chatu z úterý 11. prosince 2018

Lenka: „Dobry den pani doktorko,myslite si,ze by se mel clovek ridit svým srdcem a pokud mu v urcite casti rodiny není prijemne tak tam radeji nechodit ?Vim,ze na Vanoce spousta lidi odpousti krivdy,ale mi to bohužel nejde,obzvlast,kdyz jsme se prestali stykat asi před 4 mesici.Jit tam jen pro klid v rodine a s přetvářkou,to si nedovedu představit.Moc Vam dekuji za Vasi odpověď a preji Vam klidne vanocni svatky.“

Magdalena Dostálová: „Vážená Lenko, děkuji za Váš dotaz. Ano, Vánoce jsou specifické v tom, že se setkáváme třeba i s širší rodinou, se kterou nemusíme během zbytku roku přijít do kontaktu. Odpovědět takhle v krátkosti na Váš dotaz neumím, "nerozsoudím" Vás, zda ve znesvářené rodině vánoční návštěvy držet či nikoliv. Na druhou stranu - kdy jindy odpouštět a pokusit se znovu o kontakt, o krátkou zdvořilostní návštěvu. Když se na Váš dotaz podíváme z jiné strany, je fajn, když se máte s kým navštěvovat. Jsou lidé, kteří by o Vánocích rádi trávili čas s blízkými, ale už nemají s kým. Každopádně přeji klidné svátky!“

STOP: „Jak má Vánoce zvládat věřící a jak nevěřící?“

Magdalena Dostálová: „Může být skutečně rozdíl v tom, jak Vánoce prožívají věřící a ateisté. I když jakási forma usebrání a návratu ke kořenům, ke své rodině a nejbližším často bývá shodná u obou skupin. Řekla bych, že věřící mohou mít výhodu v duchovním přesahu, který se jim k Vánocům váže. Do jisté míry jej víra může chránit, aby nepropadli čirému konzumu, který se na nás všechny už pár měsíců valí ze všech stran. U nevěřících pokládám za dobré, když jsou schopni určité míry zastavení se. Rozhlédnout se okolo sebe a třeba i v nejbližším okolí vejít do kontaktu s lidmi, kteří o setkání stojí. Bylo by hezké, kdyby Vánoce provázelo umění odhlédnout sám od sebe a pozorovat (a třeba se snažit i naplnit) potřeby jiných.“

STOP: „Jak obecně nejlépe zvládnout Vánoce?“

Magdalena Dostálová: „Řekla bych, že je dobré prostě spolu být. Zkusit využít volna, které hodně z nás přes svátky má, a zajít si na procházku, zpomalit, potkávat se s lidmi, na které třeba během rušného roku nemáme tolik času. Když se na mezilidské vztahy podíváme z delší časové perspektivy, skutečně nebude záležet na tom, zda máme umytá okna či napečeno deset druhů cukroví. Co se počítá, je umění být spolu, trávit čas se svými blízkými, zajímat se o ně, dát jim najevo, že je máme rádi.“

Hermina: „Dobrý den, budeme na Vánoce poprvé s manželem (už jako manželé). Děti ještě nemáme. Nevím, jak s ním mám mluvit o tom, že bych chtěla Štědrý večer strávit jen s ním. Manžel mluví o tom, že budeme s jeho rodiči. Děkuji.“

Magdalena Dostálová: „Vážená Hermino! A řekla jste manželovi, co si přejete? Zkuste hovořit o svých pocitech a prožívání, třeba i o tom, že se na první společné manželské Vánoce těšíte. Je to život vás dvou, je důležité, abyste byli nastaveni spolu mluvit o tom, co každý z vás potřebuje k tomu, abyste se cítili dobře. Když budete Štědrý večer trávit jen ve dvou, neznamená to, že byste se se svými původními rodinami neviděli. Promluvte s manželem o tom, co by řekl návrhu, že se s jeho rodiči ráda uvidíte třeba následující den po Štědrém večeru.“

Jana: „Dobrý den, v říjnu mi po zákeřné nemoci zemřel manžel. Syn je již dospělý a bydlí sám, ale zůstala tu se mnou 16.ti letá dcera a manželovi rodiče. Stále je to čerstvé a neumím si představit, jak vánoce vůbec proběhnou, nejraději bych je zaspala. Bude to těžké, ale snad to zvládneme. Radila byste mi, abychom dělali všechno, tak jako by byl manžel a táta s námi?“

Magdalena Dostálová: „Vážená Jano! Děkuji za Váš důležitý dotaz. Ano, jestli Vám to nebude proti srsti, zkuste dodržovat tradice a rituály, které jste drželi, když ještě manžel žil. Vaše ztráta je velmi čerstvá, od října do Vánoc je jenom skok. Když se Vám bude chtít plakat, vůbec se tomu nebraňte a podpořte i ostatní, aby se nemuseli příliš "držet". Slzy znamenají, jak moc pro vás všechny manžel/ táta/ syn znamenal. Fyzicky člověk po smrti sice zmizí, ale přetrvávají vzpomínky na něj. Také energie toho vztahu nezmizí. Jako dobrý výsledek Vánoc potom můžete brát, když se vám všem podaří na zemřelého blízkého vzpomenout ve smyslu pěkné, milé společné historky. Ale to vše půjde ruku v ruce se smutkem a truchlením, což je naprosto v pořádku a přirozené. Přeju hodně sil, které potřebujete a budete potřebovat (dceři je teprve 16!). Když to trošku půjde, starejte se také sama o sebe. Naše zdroje energie totiž nejsou nevyčerpatelné.“

ivana: „Dobrý den, mám hrůzu z Vánoc a snažím se to zvládnout.Uklízet,péct a hlavně vymýšlet dary. Už aby to bylo za námi. Stres se přenáší z ostatních lidí a nemůžu se mu ubránit. Nejraději bych odjela, ale kam? Mám málo peněz, jsem v invalidním důchodu.“

Magdalena Dostálová: „Vážená Ivano, nemyslím si, že musíme nutně fyzicky odjíždět. Stačí, když "odjedeme" od toho, co si myslíme, že bychom měli, aby byly Vánoce perfektní. My totiž nemusíme. Vánoce mohou být fajn, i když nemáme uklizeno a napečeno, důležité přece je, když je strávíme s lidmi, které máme rádi. Ani s dary to nemusíme přehánět, hmotné statky nám větší štěstí nepřinesou. Přeji klidné svátky a nebuďte na sebe tak přísná.“

Pavla Sýkorová: „Vůbec nevím jak překonat štědrý den s rodiči , bydlíme bohužel v patře rodinného domu a vždycky jsme po večeři s manželem a syny chodili na procházku po vesnici a potom jsme všichni šli společně ke stromečku,ale bohužel došlo ke konfliktu a už se jen slušně pozdravime a nekomunikuje ani synové už k nim nechtějí chodit tak nevím jak to letos udělat.“

Magdalena Dostálová: „Vážená Pavlo, děkuji za Váš dotaz. Je nelehké takhle v krátkosti na něj odpovědět. Mám však potřebu říct, že děti (Vaši synové) budou kopírovat vaše chování a přístup k (pra)rodičům. Netuším, co se mezi vámi stalo, ale půjde-li Vám rodičům odpustit a podat vstřícnou ruku, není lepšího času to učinit než na Vánoce.“

Vánoce: „Dobrý den, zajímalo mě, jak se postavit k situaci, kdy nový partner nechce být na Štědrý večer doma jen se mnou a naším ročním synem a udělat si naše tradiční Vánoce, nýbrž preferuje stravení večera se svými rodiči, bratrem a jeho rodinou , u které bychom se všichni nevešli ani k jednomu stolu... Vadí mi to a hlavně mě zo mrzí. Připadá mi, ze pro něj nejsem důležitá... Děkuji za odpověď. Pavla“

Magdalena Dostálová: „Vážená Pavlo, díky za Váš dotaz - pokud si vzpomínám, už se tu podobný vyskytl. Mluvte se s svým mužem o tom, že je pro Vás důležité trávit Vánoce jako rodina ve třech spolu. Nehodnoťte jej a nekritizujte, co nedělá a měl by, spíš mluvte o tom, co si přejete. Jak se třeba těšíte na společné Vánoce ve třech, jak o ně stojíte. Také mluvte o tom, že se s vašimi původními rodinami můžete a chcete vidět, i když to nutně nemusí být na Štědrý večer. Jste v nové etapě života, tvoříte rodinu, která si své rituály a zvyky bude vytvářet. Bude u toho čerpat z původních rodin, ale společně si také bude tvořit něco, co bude jen a pouze vaše. Přeji klidné svátky.“

Iva: „Dobrý den,na začátku ledna mě čeká těžká operace. Mám tu hrůzu pořád v hlavě a ovlivňuje mě to při každé činnosti, kterou dělám. Vánoce jsou dle mě nejkrásnější svátky, mám je moc ráda. Letos se opět všichni sejdeme, i s malými vnoučaty a společně vše oslavíme. Já nemám náladu , jsem ve stresu, nejde mě to přemáhat se a hrát. Prosím o váš názor. Děkuji.“

Magdalena Dostálová: „Vážená Ivo, když Vám to trošku půjde, mluvte se svými nejbližšími o svém prožívání, o obavách a strachu, který prožíváte. Vyjádřete radost, že se společně setkáváte, ale nebojte si říct i o podporu. Vaši blízcí jsou tu proto, aby s Vámi byli v dobrém i ve zlém. Když budete mít všeho tak trochu dost a budete chtít být chvíli sama, řekněte si o to. Vysvětlete svým blízkým, že jste ve stresu, který holt nepomine do doby, než budete mít po operaci. Určitě Vás pochopí a podpoří. Přeji, ať se operace podaří a ať se daří i následná rekonvalescence.“

Klárka: „Dobry den, letos mi po vazne nemoci zemrela mama. Cekaji nas první Vanoce. Bojim se, ze budu plakat, mamu mi porad všechno pripomina. Mam deti a manzela, kteří jsou fajn, ale asi to cele neprozivaji tak silne jako ja - konec koncu to byla moje mama. Jak mam vanoce zvladnout? dekuji.“

Magdalena Dostálová: „Vážená Klárko, nezdráhejte se se svými nejbližšími mluvit o tom, co prožíváte. Pojmenujte, že jste smutná, protože vzpomínáte na maminku. Mluvte o tom, že byste si přála, ať tu je s vámi, i když víte, že to nejde. Požádejte své nejbližší - děti a manžela, aby s Vámi na maminku/ babičku zavzpomínali. Bude fajn, když společně vzpomenete třeba na něco milého, co jste s ní zažili. Ale nebraňte se ani slzám, jsem přesvědčena, že je lepší, když Vás děti či manžel uvidí plakat nad ztrátou blízké osoby, než kdyby viděli, že s Vámi něco je, ale nevěděli úplně, co přesně se děje. Slzy znamenají, že jste se s mámou měly rády, že jste měly krásný vztah a že tu s Vámi navždy zůstane, byť to bude ve vzpomínkách.“

Petr: „Paní doktorko- strašně Vám to sluší“

Magdalena Dostálová: „Vážený Petře, děkuji za milý kompliment. Přeji klidné vánoční svátky.“

pavel: „O těchto vanocich poporve nebudeme doma, jedeme s rodinou na zajezd k mori. Mym rodicum je lito, ze se s nami neuvidi byli jsme zvykli se navstevovat po vanocich, Jak jim to vysvetlit?“

Magdalena Dostálová: „Vážený Pavle! Vypadá to, že Vám nejsou lhostejné pocity Vašich rodičů, což zaslouží ocenění. S rodinou jste se rozhodli Vánoce trávit tak trochu jinak. Mluvte se svými rodiči o tom, že se na zájezd těšíte, ale také se rádi uvidíte s nimi, jakmile to bude možné. Zeptejte se jich třeba, zda by ocenili vidět se před Vánoci nebo až se vrátíte z cest. Nabídněte, že si na Štědrý večer zavoláte. Naštěstí to již dnes moderní technologie umožňují. Přeji klidné svátky, šťastnou cestu a bezpečný návrat zpět domů.“