Sama doma

Záznam chatu ze čtvrtka 1. listopadu 2018

necrony: „Jak může linka bezpečí pomoci lidem kteří se sebepoškozují?“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Linka bezpečí nabízí kromě prostoru své trápení s někým sdílet i okamžitou možnost, jak překonat akutní psychický tlak, který sebepoškozování předchází. Obvykle jde o 15 - 20 minut, které když s dítětem na telefonu zvládneme, je mnohem větší pravděpodobnost, že tu akutní situaci zvládne. Jinak s volajícími můžeme probrat i náhradní strategie, jak náročné emoce zvládat.“

dayd: „Je sebepoškozování záležitostí mladších či starších ročníků (v ČR nyní)?“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Na Lince bezpečí máme zkušenost zejména s dětmi a mladými dospělými, kteří se sebepoškozují, ale rozhodně se tento jev objevuje i u "starších ročníků". Jen ze své zkušenosti toto nemohu porovnat.“

dayd: „Sebepoškozují se více ženy či muži?“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Na Linku bezpečí se s tématem sebepoškozování obracejí převážně dívky.“

MORTAR: „Jaké jsou nejčastější důvody sebepoškozování?“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Nejčastějšími důvody, proč se začne člověk sebepoškozovat, bývají silné negativní emoce, psychický tlak, který nedokáže zvládat jinými způsoby. Stejně tak může jít o volání o pomoc, člověk se může cítit prázdný, chybí mu kontakt s druhými nebo sám se sebou.“

necrony: „Jaké jsou nejhorší důsledky sebepoškozování?“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Za nejhorší důsledek se dá brát smrt, no a pak jsou to samozřejmě jakékoli trvalé následky (poškození chemickými přípravky, které člověk vypije nebo sní, komplikované zlomeniny, znetvoření jizvami apod.).“

MORTAR: „Jakého nejmladšího pacienta, který se sebepoškozoval?“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Na Lince bezpečí je nejnižší věk ovlivněn tím, že nás dítě zvládne kontaktovat (zavolat, napsat chat nebo mail). Obecně máme zkušenost i s dětmi kolem 10 let, které se sebepoškozují.“

Krupičková Lucie: „Dobrý den, můj syn 2.5 roku si kouše ústa uvnitř. I rty z vnitřní strany, někdy z nudy,někdy když má horečku..ráda bych to nějak řešila a tento zlozvyk?!odbourala, na koho se obrátit a je to psychické?děkuji za odpověď“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Úplně rozumím tomu, že máte o syna starost. Je skvělé, že hledáte nějakou pomoc, když si nevíte rady. Takto po chatu nemohu určit příčinu synova kousání se, může jít i o fyziologickou příčinu (něco ho v pusince bolí, svědí). Za sebe bych nyní doporučila to zkonzultovat s pediatrem, aby se vyloučil právě nějaký zdravotní problém. U takto malého dítěte může jít o zcela běžnou součást vývoje. Pokud byste se chtěla více poradit, kam se obrátit, nebo vypovídat, můžete vyzkoušet zavolat na naši Rodičovskou linku (www.rodicovskalinka.cz).“

marek: „Ahoj proč deti sebepoškozování . Strach z rodičů“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Děti se mohou sebepoškozovat z různých důvodů. Obecně nejčastějším důvodem je to, že sebepoškozování přináší uvolnění při nějaké psychické tenzi, depresi nebo smutku - daný člověk neumí to, co prožívá, řešit jiným, "zdravějším", způsobem. Sebepoškozování může být i způsobem volání o pomoc, způsobem, jak se dítě snaží komunikovat s okolím, když má pocit, že to jinak nejde. A v neposlední řadě i způsobem, jak komunikovat sám se sebou (něco cítit, "žít").“

ANTI: „Je sebepoškozování psychiatrickou záležitostí?“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Sebepoškozování bývá častým průvodním jevem některých psychických onemocnění, ale objevuje se i u "zdravé" populace.“

kuba: „Ahoj maš deti jak se jmenujou Podzravuj co máte ráda jídlo cukrovi sladkosti omlouvám se za obtěžování.“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den, děkuji za zájem chatovat. Nicméně na osobní otázky Vám odpovědět nemohu. Pokud budete mít jakýkoli dotaz týkající se tématu sebepoškozování, klidně se ozvěte :)“

Jana: „Dobrý den, před pár lety si pětiletý synovec maloval fixy různé symboly na spodní část zápěstí. Měl je docela dost vyryté do kůže. Na dotaz, proč to dělá, odpověděl, že ho to ochraňuje před jedním kamarádem ze školky. Jak dítěti rozmluvit takovéto chování? Děkuji. Hezký den“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Naprosto rozumím tomu, že chcete synovcovu chování porozumět a pomoci mu. Z mého pohledu synovec své chování vysvětlil velmi dobře :) V tom případě by nějaké rozmlouvání nebylo úplně na místě, protože příčina (ochrana před kamarádem ve školce) zde stále je. Spíše se jeví užitečnější s respektem s dítětem mluvit o tom, co se vlastně děje a hledat společně jiné, bezpečnější způsoby "ochrany" před kamarádem.“

Ina: „Dobry den,jake jsou formy sebeposkozovani a zda maji souvislost s ADHD.Je sebeposkozovani take okusovani nehtu.Dekuji INA“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den, Ino, děkuji za Váš dotaz. Pro člověka s ADHD může být obtížnější zvládat své silné emoce, z tohoto pohledu se mohou tito lidé uchýlit i k sebepoškozování. Okusování nehtů může být zlozvyk, ale ve chvíli, kdy už si člověk vědomě ubližuje (kouše se do krve, je to nutkavé, přináší mu to nějakou úlevu od silného psychického tlaku apod.), se to může přehoupnout i do sebepoškozování.“

Jana: „Má sebepoškozování nějaký vztah s piersingem?To je přece taky úmyslné cítění bolesti.“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Primárním motivem piercingu je ozdoba těla, nikoli bolest. Chybí tam to nutkání, impulzivnost, akutní řešení nějaké silné emoce... Takže piercing není sebepoškozováním.“

Eva: „Co sebepoškozování a sebevražda? Může časté sebepoškozování vyústit v sebevraždu?“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Z našich zkušeností na Lince bezpečí můžeme potvrdit, že u lidí, kteří se již nějakou dobu sebepoškozují, se často právě sebevražedné myšlenky objevují. Je to součást toho, že člověk prostě nevidí nebo nezná jiný způsob, jak ulevit silným negativním emocím, "utéct", necítit již bolet... Člověk, který se sebepoškozuje, nemá v úmyslu se zabít... nicméně občas se může něco "zvrtnout", člověk špatně vyhodnotí rizika a výsledkem může být právě smrt.“

Martina: „Dobrý den, jsem pedagožka na gymnáziu. Chtěla jsem se zeptat, jak můžu obecně pomoci studentovi, který se sebepoškozuje. Mám osobní zkušenost ze zahraničního pobytu se studenty posledních dvou ročníků. Dívka se nám opila, a když ji bylo řečeno, že za takové porušení školního řádu ji může čekat podmínečné vyloučení, psychicky se složila a na pokoji vypila lahvičku Algifenu a pořezala zápěstí žiletkou. Samozřejmě, že jsme volali záchranku, byla hospitalizována, kde vyšlo najevo, že to byl pouze demonstrativní pokus, a že se jedná o vědomé sebepoškozování, se kterým už měla předchozí zkušenosti. Snažila jsem se ji pomoci, ale maminka po návratu kategoricky zamítla, že by dcera měla jakýkoli problém. I přes počáteční důvěru, kterou jsem ze studentky vycítila, se dívka bohužel uzavřela a další diskuze již nikdy neproběhla. Toto je už dva roky stará záležitost, ale stále mě to mrzí a přemýšlím, jak bych mohla lépe zareagovat třeba příště. Děkuji a přeji hezký den. M.“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Z mého pohledu a toho, jak jste situaci popsala, jste zareagovala moc dobře - primárně zachraňovala zdraví a život studentky, nabídla jí, že Vám může důvěřovat, zajímala jste se o ni, promluvila s rodiči. Mohu klidně doporučit nabídnout studentům prostor pro svěření se i opakovaně, zajímání se o jejich "demonstraci" - a možná i opakované kontaktování rodičů, pokud vidíte, že sebepoškozování nepřestává. Můžete zvážit i zapojení sociálních pracovníku z orgánu sociálně právní ochrany dětí. Zároveň k sobě buďte laskavá, můžete udělat maximum a když dítě nebude chtít, tak toho moc nezmůžete. Zájem, respekt i nabídka pomoci ale často těmto dětem chybí :)“

Zina: „Dobrý den, moje dcera si od malička okusuje stále nehty, nepomohl ani hořký lak na nehty ani umělé nehty, okousala i je. Nyní jí je 36 let a okusuje si je stále! Učí na střední škole a je to velmi frustrující. Můžete poradit, kam se obrátit o pomoc? Děkuji“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Okusování nehtů může být zlozvyk, ale také způsob sebepoškozování, ubližování si, řešení nějakého skrytého psychického problému. Záleží hodně na Vaší dceři, jak to hodnotí a zda to vůbec řešit chce. Systematickou psychoterapií však rozhodně nic nezkazí :)“

Hana G.: „Dobrý den, náš syn je ve 3. třídě, ale už od 1. třídy vyhrožuje, že spáchá sebevraždu a že už bude mít od všeho klid. Poraďte nám, prosím, co máme dělat. Děkuji předem.“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Naprosto Vám rozumím, že chcete synovi pomoci. Myšlenky na sebevraždu bych rozhodně nepodceňovala, ale ani nepřeceňovala. Můžete zkusit se synem citlivě promluvit, nabídnout mu, že se Vám může svěřit, ale na nic netlačit... k zjištění bližší příčiny jeho chování a další řešení bych pak doporučila odbornou pomoc (psychoterapii). Pro začátek můžete zkusit zavolat na naši Rodičovskou linku (www.rodicovskalinka.cz) a probrat to tam :)“

Anonym: „Dobrý den, syn známých na 14 let a do školy chodí s naši dcerou. Té se často chlubí,ze se řeže, prý z nudy.Taky často vyhrožuje sebevraždou vždy když by měl přiznat chybu nebo se přijde na nějaký jeho průšvih.Dcerka mi ukazovala fotky,co ji posila...nemyslím,ze jde o hluboké rány,spis jen lehké.Rodice to vědí, bohužel s nim není domluva.Muze mu nějak pomoct i dcera? Už ji to taky nebaví,ale boji se,ze když se s nim přestane bavit,udělá nějakou hloupost.Pred kamarády hodně machroval,teď nemá skoro žádné.“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Je skvělé, že Vám ani Vaší dceři není jedno trápení jiného člověka, ať už ho k sebepoškozování vede cokoli. Hodně dětí k nám na Linku bezpečí volá právě se starostí o svého kamaráda nebo spolužáka, který se sebepoškozuje - můžete dát kontakt na nás i Vaší dceři. Rozhodně ale není její vina ani zodpovědnost to, že si její kamarád ubližuje. Už tím, že se od něj neodvrátila a povídá si s ním, pro něj dělá hodně. Na druhou stranu je na místě, aby si i Vaše dcera držela nějaké hranice, pokud je to pro ni emočně náročné (což si dokážu představit, že je). Pokud má oporu i ve Vás, je to moc dobře :)“

Jana: „Myslíte, že se tento jev objevuje i u dospělých?“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Ano, sebepoškozují se i dospělí, je to stejný mechanismus jako u dětí - chybí jim jiná strategie, jak řešit naléhavé emoce nebo náročné životní situace...“

Jana: „Bývá sebepoškozování demonstrativního charakteru?“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Sebepoškozování může být způsobem, jak komunikovat se svým okolím - bohužel dost nezdravě. Mnoho lidí z okolí takového člověka to může považovat i za manipulaci, ale primárním cílem je snaha navázat kontakt, komunikovat.“

Daniel: „Může to mít i nejhořší důsledky do konce života?“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Odpověď na Vaši otázku je ano, sebepoškozováním si člověk může i nevratně poškodit zdraví, případně způsobit smrt.“

Jana: „Dobrý den. Ráda bych se ještě vrátila k chování mého synovce, který si kreslil různé symboly na zápěstí..jelikož mám teď malou dcerku, zajímalo by mě, jaké bezpečnější způsoby "ochrany" byste doporučila k řešení problému Vy. Hezký zbytek dne, Jana“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den ještě jednou. Doporučila bych více s dítětem mluvit, co se děje, co tím svým chováním chce řešit a pak bych se snažila navázat kontakt s pedagogy ve školce/škole a snažila se situaci řešit tam, kde vzniká. Zároveň pro dítě je důležité ho za jeho chování netrestat, neponižovat, spíše nabízet možnosti ke společnému řešení :)“

Ladislav Marek: „Dobrý den. Dcera má nutkavé vytrhávání vlasů. Dle priznaku to vypadá na Trichotillomanii. Lze to léčit? Je lepší se obrátit na psychologa nebo na psychiatra? Děkuji za odpověď.“

Mgr. Lucie Zelenková: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Rozumím Vaší starosti. Trichotillomanie se léčit dá, jako nejúčinnější se jeví kombinace psychoterapie (psycholog) s doprovodnou farmakoterapií (psychiatr).“