Sama doma

Záznam chatu z pondělí 22. října 2018

Hana: „Dobrý den, mám 6.letou dceru, letos je v 1.třídě a začala se celkem prosazovat svůj rozum. Ve škole zjistila, že nese za sebe zodpovědnost a spoustu věcí musí rozhodnout sama. Takže s egem roste její chování - začala odmlouvat, na vše má tisíc odpovědí (byť špatné), těžko si nechá něco vysvětlit, má prostě svojí hlavu. Nejhorší je odmlouvání, nafukování", "zasekávání" (chce to mít po svém) apod.. Jak máme postupovat... nekřičíme, nejsou fyzické tresty, stále dokola vysvětlujeme, ale přijde mi to zbytečné, bez efektu... Pokud trestáme, tak trest je v podobě zákazu nějaké činnosti. Celkem máme 3 děti (6 - 4,5- 1,5roku), je tedy nejstarší, sorozenci mezi s sebou mají pěkný vztah. Jinak přeji pěkný den :)“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Hano, děkuji za Váš dotaz. Jak píšete - začátek školní docházky s sebou může nést uvědomění dítěte o vlastní zodpovědnosti. Nemusí to být však nutně negativní. Využijte, že se dceři chce nést zodpovědnost za své rozhodování. Když se sama rozhodne, musíte být připraveni nechat ji nést následky třeba z vašeho pohledu špatného rozhodnutí. Definitivně by však nemělo jít o zdraví či bezpečost - rozhodovat by dcera sem tam mohla o něčem, co ji neohrožuje. Starší dítě má mít jiné zacházení než mladší. Mluvte s dcerou o tom, že má třeba více povinností, ale i více "práv! či "výhod". Budďte konkrétní, připomeňte dceři, co ona může a její mladší sourozenci ještě nemohou. Na druhou stranu jde-li o zdraví či bezpečnost dítěte, buďte skutečně nekompromisní, tady musí být po vašem.“

SK: „Myslíte si že vždy platí: cti otce svého a matku svou?“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Připomínáme si stoleté výročí vzniku republiky, tak bych zmínila slova našeho prvního prezidenta, který se mi moc líbí: "Cti otce svého i matku svou! A měj úctu k duši svého dítěte!" Dítě by mělo zažívat vzájemnou podporu svých rodičů, když jeden něco řekne, druhý by to neměl zpochybňovat. Rodiče spolu nemusí samozřejmě vždy souhlasit, ale vyříkávat si tyto nesouhlasy před dítětem je poměrně zhoubné pro jeho psychiku. Masaryk zmiňuje úctu k duši dítěte, která je nezbytná pro jeho zdravý psychický rozvoj. Neznamená to adorování dítěte či jeho stavění na rodinný piedestal. Dítě by mělo mít jasno v tom, že rodiče rodinu řídí, mají za ni totiž zodpovědnost. Ono roste směrem k tomu, aby se začas stalo jejich parťákem. Ale k tomu vede cesta výchovy vinoucí se celým dětstvím a dospíváním.“

SK: „Co je nejpodstatnějšího na vztazích rodičů a dětí?“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Kdybych to měla shrnout do krátké odpovědi, tak klíčovými jsou vzájemný respekt a držení hranic. Na podkladě lásky rodičů a dítěte tak dokážou vytvořit dobré prostředí pro překonávání výzev ve výchově dítěte.“

Karla: „Není pro vztah ničivé zmatení rolí, když je muž na mateřské a žena chodí do práce? A co to dělá s dítětem?“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Karlo, děkuji za zajímavý dotaz. Nemyslím si, že by tohle prohození tradičních rolí muselo být pro vztah ničivé. Nezbytné však je, aby se na něm dohodli oba z páru, aby to bylo jejich společné rozhodnutí. Také je klíčové, aby se vzájemně respektovali a dokázali si vyjadřovat úctu k práci, kterou oba odvedou. Pracující rodič tak respektuje, že je ten druhý z rodičovského páru na mateřské či rodičovské i tak trochu za něj. Pečující rodič si zase váží toho, že pracující vydělává a finančně zabezpečuje rodinu také tak trochu za ně oba. Dítě má dva rodiče, protože to je pro něj výhodné sledovat při svém vývoji dvě různé role. Ve finále tak nemusíme nutně lpět na většinovém trendu, může být jedno, který rodič zastává jakou roli, jsou-li na tomto dělení rolí rodiče shodně dohodnuti.“

Michaela Pelcová: „Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak v dnešní moderní době, kdy se role muže i ženy hodně mění, zachovat alespoň základní principy muže a ženy ( galantnost a síla muže, něha a krása ženy,...)a zvláště, jak tyto principy předat svým dvěma synům. Moc děkuji“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Michaelo, díky za Váš pěkný dotaz. Děti se učí nápodobou spíše než tím, že jim říkáme, co by dělat měly nebo naopak neměly. Galantnosti a síle muže je tedy nejsadněji a nejpřirozeněji naučíte tím, že budou moci Vaši synové sledovat, jak se Váš muž chová k Vám. Bude-li galantní a svou sílu bude používat k ochraně ženy, synové takový přístup vstřebají a okopírují. Syny za jakýkoliv projev žádoucího chování oceňujte. Můžete přidat i ocenění pro muže - "to se naučili od Tebe". Přeji hodně štěstí a děkuji, že se nad takovými důležitými tématy zamýšlíte.“

Zina: „Dobrý den paní profesorko, vnukovi jsou tři roky a je hyperaktivní, nejvíce se jeho hyperaktivita projevuje v přítomnosti rodičů, když jej hlídáme my prarodiče a zabavíme jej hrou, tak je klidnější. myslíte, že je to tím, že se mu jeho rodiče málo věnují? Hodně sportují, navštěvují posilovnu a jiné aktivity a na dítě jim zbývá málo času, který navíc vyplňují pouštěním pohádek. Může tato jejich činnost jeho hyperaktivní chování spouštět? Děkuji za odpověď“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Zino, kdyby se rodiče dítěti nevěnovali a skutečně upřednostňovali jen své vlastní zájmy a dítko trávilo veškerý čas sledováním pohádek, bude to pro dítě dozajista ničivé. Na druhou stranu zvenku leckdy nemusíme vidět úplně přesně do toho, jak to v mladé rodině s dítětem chodí. Myslím, že děláte kus dobré práce, že se vnoučkovi jako prarodiče intenzivně věnujete. Rodičovskou práci však budete muset nechat na rodičích, a to i v případě, kdy vidíte, že Vy byste to dělala jinak a lépe. Některé zkušenosti jsou totiž nepřenosné, mladí rodiče se nezmění tím, že jim budete říkat, že mají své dítě vychovávat jinak. Není to pro Vás asi lehké, ale výhodnější bývá zdržet se připomínek, přinášejí totiž spíše konflikty. Ve svém čase s vnoučkem se mu nadále věnujte, bude mu to k prospěchu.“

Ludmila: „Dobrý den, můj 3,5 letý syn je tvrdohlavý a pěkný paličák a nerad ustupuje. Už jsem se naučila,co dřlat,když mu např. řeknu teď budeme dělat to s to nebo půjdeš spát. Musím mu vždy vysvětlit,že to nemusí dělat teď hned,ale,že na něj např.starší sestra čekat nebude.... Ale co se situací,kdy se kvůli něčemu rozbrečí(trucovitě)a když si s ním chci o dané situaci promluvit,oznámí mi,že mi nic neřekne(proč brečí) a ještě víc se zatvrdí.“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Ludmilo, postupujete velmi dobře v tom, že synovi strukturujete čas - mluvíte o tom, co se děje teď, co vás čeká za chvíli a možná co i potom. Tak se dítě učí s časem pracovat, je to však proces, efekt nepřijde hned. Ve chvíli trucování a vzteku bych nečekala, že bude dítě schopno/ ochotno o čemkoliv diskutovat. Hovory bych nechala na čas, kdy dítko bude v kondici. Nabídla bych mu svůj pohled, jak jsem situaci viděla já, a požádala jej, aby mi k tomu řeklo své. Někdy ochotno třeba nebude, nenechala bych se tím však odradit. Když dítě pláče, můžeme mluvit o tom, že vidíme, že je v nepohodě a nabídnout mu, zda mu s něčím můžeme pomoct. "Vidím, že pláčeš. Jak Ti můžu pomoct?"“

Radka Sedláčková: „Dobrý den paní doktorko, ráda bych se zeptala, jak v klidu nastavit doma role dětí jako plnohodnotných členů domácnosti v tom smyslu, aby se také zapojily a pomáhaly s domácími pracemi? Možná až moc dlouho (synové 7 a 10 let) jsem vše doma dělala já (manžel pomáhá i sám od sebe, jak mu to čas a vůle dovolí, tam je to v pořádku :) ) a děti si zvykly, že všechno je hotové a oni nic nemusí. Začala jsem v průběhu uplynulého roku je více zapojovat, někdy ale odmlouvají a úkol nechtějí udělat (natož aby se mi sami nabídli.). Děkuji.“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Radko, je dobře, že chcete děti přizvat k podílení se na pracech v domácnosti. Udělejte si "kulatý stůl" ve složení celá rodina. Na kus papíru si sepište návrhy, jak by se každý z vás mohl na udržování chodu domácnosti podílet (nebo jak už se podílí). Nechte děti, aby si alespoň částečně samy vymyslely, čím přispějí. Nečekala bych, že se děti budou samy nabízet, zpočátku je důležitá jistá kontrola a podpora ze strany rodičů. Následně lze však plnění domácích povinností navázat na výhody dětí. Výhodou je třeba kapesné či čas strávený na počítači (buďme hodně konkrétní), které zůstanou v nezměněné podobě, bude-li dítě plnit své domácí povinnosti. Když je plnit nebude, projeví se to na snížení výhod - a zase je dobré dopředu se konkrétně domluvit na to jak.“

Moa: „Dobry den kdo je lepsi pro dite z rodicu aby byl doma? Kdo se jim podle vas umi lepe venovat? A ma se podcenovat sila toho druheho?“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Na tuhle otázku neumím jednoznačně odpovědět. V každé rodině je to jiné, skutečně záleží spíš na těch dvou (rodičích), jak se dohodnou a jsou-li oba se svými rolemi ztotožněni. Samozřejmě že otec dítě nenakojí, hovoříme-li však o starších dětech, například v batolecím věku, není nutné lpět na tom, aby o dítě pečovala výhradně matka.“

Markéta Šebestíková: „Dobrý den, je sice pěkné, když se matka doma věnuje dětem a muž pracuje, nebo naopak. To ale jde když 3 nebo 4 lidi uživí jeden velký plat. Tak to ale často není. Jak trpí dítě když pracovat musí otec i matka, aby rodina přežila? Jako dítě jsem to zažila, ještě fungovaly jesle. Děkuji a přeji pěkný den.“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Markéto, ano, leckdy rodič musí zpět do práce dříve, než jsou u nás běžné tři roky rodičovské dovolené. Nebrala bych to však nijak tragicky. Každé dítě je jiné, neexistuje univerzální tabulka na to, kdy je pro dítě vhodné jít do kolektivu. Některé není zralé ještě ve čtyřech letech, jiné se v roce a půl či ve dvou letech pěkně zapojí do malé dětské skupiny. Jsou i povolání (lékař, vědec...), které vyžadují brzký návrat zpět do práce z důvodu ztráty kontaktu s vývojem v profesi, nehovoříme tedy pouze o nedostatečném jednom platu. Z poradny mám zkušenost s tím, že velkou roli hraje, nakolik je rodič ztotžněn s tím, že jde dítko do kolektivu a on/ ona zpět do práce. Pakliže to beru jako příkoří, stěžuji si a jsem ve velké nepohodě, dítě moje prožívání zrcadlí a pravděpodobně bude i ono v nepohodě. Když to vezmu jako fakt a zkusím si v situaci najít svou dobrou polohu - budu chodit do práce a s dítětem si užiju pěkný čas odpoledne/ večer, dítko se v kolektivu třeba přiučí novým dovednostem, apod., půjde celá adaptace na novou situaci výrazně splavněji.“

Majka: „Mám 3děti, nestaršímu bude 15let a máme spolu problémy, pubertou už prochází delší dobu ale odmlouvá, jen leží v postely a nemá o nic zájem. Když po něm něco chci tak vždy to skončí hádkou. Jak v takovém období nalézt společnou komunikaci?“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Majko, pokuste se se synem domluvit, jak by se mohl na pracech doma podílet. Požádejte ho, aby sám přišel s návrhem, co by doma pravidelně dělal. Je dobré, aby měly všechny tři děti povinnosti, které budou odpovídat jejich věku a schopnostem. Děti mají také výhody (kapesné, čas u počítače či nějaké příjemné aktivity, kterým se děti rády věnují...). S dětmi bych se dohodla na tom, že když budou plnit povinnosti, zůstanou jim výhody. K dohodám přizvěte celou rodinu, tedy i otce, nezůstávejte na výchovu sama, jde-li to.“