Sama doma

Záznam chatu z pondělí 24. září 2018

Anna: „Dobry den pani doktorko,jsem z dvojcat a je mi 45let.Lecila jsem se v PAL, a jiz 6 let nepiju alkohol.Zavezli me tam tenkrat sestra dvojce s mym svolenim.Problem je v tom,ze kdykoliv mam jiny názor na urcite věci,sestra po me zacne rvat,ze jsem vylecena alkoholicka a zacne se mi posmívat.Me to moc mrzi.Nyni uz jsem rekla dost a jiz mesic se spolu nebavime.Jak resit takovou situaci,ktera se stále opakuje?Dekuji Vam.“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Anno, děkuji za Váš dotaz. Závislost vztahy v rodině vždy závažně narušuje, trvá potom, než se opět jakž takž vrátí k normálu. Potřebujete nyní zapracovat na tom, aby Vás rodina nevnímala jako dítě (což bylo v době závislosti), ale jako dospělého. Předpokládám, že v návaznosti na PAL pokračujete v psychoterapii. Jestliže ne, bylo by to více než vhodné. S terapeutem buď individuálně či (možná ještě lépe) ve skupině zapracujte na různých scénářích, jak lze se sestrou lépe komunikovat. Schopnost komunikovat na dospělé ůrovni je rovněž do značné míry prevence opětovného spadnutí do závislostního chování. Držím palce!“

Renata: „Dobrý den, co mam deti prijde mi, že všechny vztahy hodne požívám. Nekdy mi to prijde i na skodu, pomalu se bojim rict nekomu ne a nebo mam spazne myslenky, kdy v podstatě reknu co si ve vztazích myslím. Jak se z takového začarovaného kruhu dostat ? Děkuji“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Renato! Myslím, že odpověď na Váš dotaz nebude jednoduchá. Dohledávala bych konkrétní situaci, ve kterých se bojíte říct, co si myslíte, ptala bych se Vás, co by se špatného mohlo stát, kdybyste svůj názor vyjádřila. Jsem přesvědčena, že by mohlo pomoci vyzkoušet si kýženou komunikaci v (bezpečné) modelové situaci - třeba s terapeutem. Žena se s narozením dětí mění, v lecčems se může stát zranitenější. Zajímalo by mne, zda bychom ve Vašem okolí našli osobu, která Vám poskytuje oporu a podporu, která Vás posiluje. Tudy by možná také vedla cesta ven z Vašeho začarovaného kruhu.“

Ljuba: „Mají rodiče na vztahy mezi sourozenci podstatný vliv?“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Ljubo, díky za Váš stručný leč velmi důležitý dotaz. Ano, řekla bych, že rodiče mají zásadní vliv na vztahy mezi sourozenci. Děti se totiž moc neučí tím, že jim jako rodiče řekneme, co by měli dělat. Lépe a přirozeněji se učí nápodobou. Vidí-li tedy, že se rodiče navzájem respektují, budou pravděpodobně podobné chování používat ve vztahu k sourozenci. Naopak když vidí, že jeden rodič je v rodině "důležitější" ve špatném slova smyslu - degraduje třeba rozhodnutí toho druhého, dělá si věci podle sebe bez ohledu na partnera/ partnerku, dítě podobný model převezme a bude jej (modifikovaný) používat ve vztahu k sourozencům či vrstevníkům.“

Renata: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak pomoct dětem v pubertě (syn 13 a dcera 15 let), když jsem s nimi sama a před 5ti lety zažily nesnadný rozvod a opatrovnický soud. Jeden a druhého žárlí, neustále se do sebe pouští, slovně a někdy i fyzicky napadají. Je něco, čím jim mohu pomoci, aby k sobě měli blíž co se týká i budoucnosti? Děkuji. Renata“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Renato, Vaše děti jsou ve věku, kdy by spolu do nějaké míry soupeřily, i když by nezažily bolavý rozvod rodičů. Pokuste se napětí mezi dětmi zmírnit tím, že jasně vymezíte jejich zóny. Ať už fyzicky - je -li možnost, aby mělo každé dítě alespoň svůj kout, kam mu nikdo (a už vůbec ne sourozenec) nebude vstupovat. Rozdělte také (ve spolupráci s dětmi) velmi jasně jejich povinnosti doma. Obě děti by se měly podílet na tvorbě seznamu povinností a měly by být spokojeny s tím, že každý ze sourozenců má tak nějak stejně. A cíleně jim někdy dopřejte, aby spolu děti trávily sem tam nějaký pěkný čas.“

Martina: „Dobrý den, můj šestiletý syn pořád zlobí tříletou dceru. Neposlouchá, když mu něco řeknu. Mám pocit, že musím pořád křičet. Jak mu mám vysvětlit, že je malá, protivná, ale že to prostě musíme chvíli vydržet? Děkuji za odpověď.“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Martino, půjde-li to, zkuste se synem občas trávit čas jen Vy sama. Věnujte se nějaké činnosti, kterou má syn rád. Hovořte o tom, že dcera se této činnosti ještě věnovat nemůže, neboť je malá, dejte také synovi najevo, že si čas s ním užíváte a těšíte se na něj. Rivalita mezi dětmi se tříletým věkovým rozdílem do nějaké míry bude, hodně však také záleží na tom, v jakém prostředí děti vyrůstají, jaké je klima v rodině...“

Ludmila: „Dobrý den. Můj manžel má z prvního manželství syna a spolu máme další dva. Nevím, jestli svého staršího syna mám brát jako prostředního nebo staršího? I když se svým starším nevlastním bratrem vídá v podstatě ob víkend a o prázdninách. Má na to vliv, když nejsou bratři pořád spolu, ale vídají se méně? Děkuji za odpověď“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Ludmilo! Jako sourozence se vším všudy bereme děti, které spolu trvale od útlého věku vyrůstají v jedné domácnosti - a vlastně bez ohledu na to, kolik je jim let, ale i bez ohledu na to, zda jsou třeba jen polorodí sourozenci. Dítě jednoho z partnerů, které se u vás doma vyskytuje jen občas (byť pravidelně) je spíš v pozici bratrance, mám-li být takhle konkrétní.“

misti: „Jak je důležitá jednota rodičů? 1234“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Zásadní. Dítě má dva rodiče, protože potřebuje ideálně dva rodičovské modely. Zároveň by je však mělo vnímat jako jednotku. Čili i v situacích, kdy spolu rodiče nesouhlasí (ohledně výchovného přístupu k dítěti), je výhodnější, když spolu zvládnou "držet basu". Později se mohou rodče jen ve dvou zabývat tím, že si vysvětlí navzájem svá stanoviska, proč chtěli jednat či jednali tak, jak jednali. Naopak když dítěti jeden rodič něco zakáže a druhý následně (co hůř - v přítomnosti druhého rodiče) to stejné dovolí, dítě ztrácí půdu pod nohama. Necítí se bezpečně, netuší, kudy vedou hranice, a co víc, učí se manipulovat svým okolím, což není vlastnost, kterou bychom dětem chtěli ve výchově předat.“

Hana: „Dobrý den, mám tři malé děti a snažím se ke každému přistupovat stejně. např. i aby ten nejmenší měl odpovědnost za toho staršího. Jak docílit toho , aby sourozenci byli v jedné línii a aby se neupřednostňovali? S manželem se k sobě chováme pěkně, milujeme se z celého srdce a k tomu samozřejmě patří i nějaký rozpor či dohad. Což je i dobré pro děti, že vidí i ten kompromis při výměně názorů s manželem. existuje nějaké pravidli jak vychovávat tři děti (1,5-4-6,5let)děkuji“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Hano, domnívám se, že postupujete správně. Děti mohou občas vidět, že spolu rodiče nesouhlasí (nemělo by se to však týkat výchovy dětí). Mohou-li vidět, že se rodiče jsou schopni o svých odlišných názorech bavit a obrazně řečeno se nepozabíjejí, když mají opačný názor, je to pro ně dobrá škola respektu a tolerance, kterou jako když v životě najdou. Naopak ve výchově by rodiče měli táhnout za jeden provaz, jinak se dítě necítí bezpečně. Občasné rozpory a šarvátky mezi dětmi (a zvláště ve věku Vašich dětí) jsou zdravé a v pořádku. Je dobré, abyste učila děti si spory vyříkat a třeba se i omluvit. Nejlépe se to naučí, budou-li vidět Vás a svého tátu, když se dokážete omluvit jeden druhému, uděláte-li chybu.“

Lucie: „Dobrý den,mám 3 děti 17 dceru a 2 syny 15 a 9 let s dcerou se oba snesou ale spolu mají občas problém starší většinou provokuje mladšího slovně a mladší ho hned praští a už se perou asi to tak mezi sourozenci bývá ale někdy mi přijde že je to mezi nimi nenávistné a agresivní.Samozřejmě jsem jim oboum domlouvala že mě to mrzí tak je 2 dny klid a vše je na novo a hlavně to dělají na hoře v pokojíčku kde jsou sami a každý má svou verzi a nikdo za to nemůže.Je to normální nebo co stím?Děkuji.“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Lucie, mluvíte-li se syny o jejich šarvátkách, děláte dobrý kus práce. Je dobré se připravit na to, že se chlapec bude chovat přeci jen trochu jinak než dívka. Také polarita pohlaví mezi sourozenci hraje roli. Čekala bych tedy, že kluci mezi sebou sem tam nějakou bouřku mohou mít, ale nebude mít dlouhého trvání. Půjde-li to, zkuste s každým se synů občas strávit čas individuálně (něčím pěkným), ale i aby synové měli čas od času něco pěkného společně.“

Žaneta: „Dobrý den, paní doktorko máme dva syny partner věčně v práci a hodne jsem na kluky sama paradoxně když jsme všichni společně je to ještě vetší stres a nedokážeme si společné chvíle užít bez křiku vztekání kluci se mezi sebou hádají o všechno možne mám pocit že se jim snažím dávat oběma stejnou měrou a ani jednoho neupřednostňovat a přesto mám pocit že se k sobě chovají jako rivalové jak jim pomoci aby všechno bylo více v pohodě a opustit tento začarovaný kruh?Kluci jsou od sebe vekove 1,5 roku.Díky za odpověd.“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Žaneto, nepíšete, kolik je Vašim synům let. Každopádně je pro chlapce velmi důležité, aby mohli trávit pravidelně plnohodnotný čas se svým tátou. Máma se od určitého věku stává pro syna spíše laskavým přístavem, musí se však hodně učit v interakci se svým otcem, aby byl později schopen dozrát ve fajn chlapa. Co takhle nechat syny čas od času na starost manželovi? Věkový rozdíl mezi syny je z náročnějších, čekala bych, že spolu budou rivalizovat. S tátou by se mohli učit vhodným způsobům, jak ventilovat vnitřní napětí (ideálně sport).“

Martina: „Dobrý den,záleží na tom,jaký je věkový rozdíl mezi sourozenci?“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Martino, na věkovém rozdílu záleží jen do nějaké míry. Důležitější je, jak se k sobě navzájem chovají rodiče dětí. Když bychom čekali, že se děti, mezi kterými je tříletý věkový rozdíl, budou milovat jen z titulu tohoto rozdílu, ačkoliv třeba žijí v rodině, kde jeden rodič otevřeně degarduje rozhdonutí toho druhého, nedočkáme se.“

Petr: „Dobrý den, jak se co nejlépe vypořádat se žárlivostí mezi sourozenci? Mladší dcera závidí úspěchy té starší. Díky Petr N.“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážený Petře, je dobré velmi dbát na to, abyste vy, rodiče, děti nesrovnávali. Každý člověk je unikátní, každý jsme dobrý na něco jiného. Pokuste se takhle pojmout přístup ke svým dcerám, oceňujte je za to, co se jim daří, nabízejte pomoc v tom, na čem by třeba chtěly pracovat, ale nejde jim to. Abychom druhým nezáviděli, se musíte v průběhu života teprve naučit, není to vrozené a je to proces. Pomůže, když děti budou vidět respekt a schopnost ocenit se navzájem mezi vámi, rodiči.“

Gabriela: „Syni, 3 roky a 1 rok, starší pokouší mladšího... Fyzicky - žduchá ho, strká, zaléhává ho... Malý už před ním couvá a sklání se do dřepu - očekává útok... Jak vysvětlit, ať to nedělá? Domluva, výhrůžky, upozorňování dopředu - bacha brácha...nic nepomáhá... :(“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Gabrielo, pokuste se trávit občas s dětmi čas každý s rodičů odděleně. Vývojové nároky ročního a tříletého se hodně liší. Vlastně ještě ani nemohou být pořádně parťáky ve hře, tohle období přijde později. Starší syn je již ve věku, kdy pomalu budete uvažovat o školce, tím by se přirozeně atmosféře mezi dětmi mohlo ulevit. Staršího syna také oceňujte za to, když se mu cokoliv v chování vůči bráchovi povede. Pozitivní motivace ve výchově přeci jen funguje docela dobře.“

Jitka K.: „Dobrý den, mám 3 děti. Chlapce 13, chlapce 11 a děvče 2,5roku. Jde mi o to, že sourozenecký vztah mezi chlapci je narušený. Nemyslím si, že by to mohlo být příchodem dcery k ní se oba chovají moc hezky, ale k sobě se chovají jako k nejhoršímu nepříteli. Většinou je nechavam, aby si to vyřešili sami, ale nevydržím to a musím zasáhnout. Jsou sprostí, dost se mlátí, dělají si naschvály. Všichni mají jeden pokoj. S manželem si nevíme rady, protože jejich agresivita vůči sobě se zvyšuje. Potřebovali bychom poradit, ráda bych navsitila odbornou pomoc, ale trochu se bojím. Děkuji Jitka“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Jitko, rivalita je mezi chlapci ve věku těch vašich poměrně běžná. Překračuje-li však z pohledu vás, rodičů únosnou míru a nevíte-li si rady, rozhodně se neostýchejte vyhledat odbornou pomoc. Při návštěvách rodinné poradny můžete pracovat všichni dohromady na tom, jak si doma lépe rozumět, jak řešit konflikty či jak jim předcházet. V Praze se můžete obrátit na jedno z pracovišť státních poraden na www.csspraha.cz, mimo hlavní město naleznete kontakty na odborníky na stránkách naší profesní komory www.amrp.cz.“

Tereza: „Dobrý den paní doktorko, mám dvě děti holčičku a chlapečka(4 a 2 r). Starší dcera žárlí na toho malého už od narození. Snažím se oba zahrnovat přízní a láskou stejně. Je pravda, že s partnerem máme komunikační problémy a mám někdy pocit, že musím vychovávat i jeho. Ten spíš upřednostňuje dcerku - víc si s ní vyhraje. Děti se mezi sebou perou, vměšuju se, když si můžou víc ublížit a když za mnou přijdou, tak chci, aby se omluvili, vyříkali si to. Chci moc, aby si ty věci vyříkali v klidu, aniž by si ublížili? Partner to moc neřeší, je to podle něj normální. Nevím, jak mám jít příkladem, když jsem v tom sama. děkuji.“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Terezo, pravděpodobně děláte, co můžete, děti však do opravdu značné míry spíše kopírují chování svých rodičů, než aby se řídily rodičovskými výchovnými poučkami. Je to tedy spíše na práci vás dvou dospělých. Děti by neměly vidět, že jeden z rodičů potřebuje vychovávat toho druhého. Také ve výchově dětí je výrazně výhodnější se navzájem nepodrývat, ale táhnout za jeden provaz.“

Barbora: „Dobrý den. Prosim Vas. Cekame druheho chlapecka. Doma uz mame jednoho 2 leteho aktivniho raubire. Ve svem okoli nemam nikoho, x pokoleni zpet, kdo by mel dva chlapecky. Tim, ze nemam zadny vzor. Jsem z toho, abychom vychovali spolojene chlapecke sourozence trochu nervozni. Je mozne tyto obavy nejak odbourat? Dekuji moc“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Barboro, neostýchejte se jít si o svých obavách někam popovídat. Když projdete tímto chatem, naleznete kontakty na partnerské a rodinné poradny, které mohou být právě tím místem. Vychovávat dva chlapce může být sice větší adrenalin, ale má to i své nesporné výchovy - chlapci bývají rychleji schopni na spory zapomenout a jít s úsměvem na tváři dál. Chlapci (ale i dívky) potřebují mít jasno v tom, kde jsou hranice. Model "laskavá přísnost" je tím úspěšným. Domnívám se však, že si budete vést dobře už jen z toho titulu, že nad budoucností svých chlapců takhle dopředu zodpovědně přemýšlíte.“

Vlasta: „Dobrý den, naši synové jsou 2 roky od sebe. Každý je jiný, každý se jinak choval ve škole, i jinak prospíval . Se starším nebyly žádné problémy, s mladším velké. Mnozí učitelé díky své neprofesionalitě neustále chodili za starším, po kterém chtěli, aby mladšímu bráchovi domluvil, aby nevyrušoval, aby se učil, dovršili to větami - jaktože máš tak nemožného bráchu, kazí ti pověst atd.. v té době zzačal ten starší mladšího dle jeho slov nenávidět. To byl začátek. Díky dalším problémům v pozdějším věku ho ten starší vůbec nemusí vidět, neregistruje ani jeho svátky. Mladší je už ženatý, má 2 děti, starší zatím ne,po svých setkáních, komunikaci vůbec nestojí. Ani jeden, i když ten problémový ho kdysim bral a téměř k němu vzhlížel .Dnes se nepotřebují, nemusí se roky vidět.A to jsme si s manželem mysleli, že je dobře, že mají jeden druhého. Až tu nebudeme, že si budou pomáhat. A zatím...Ráda bych slyšela váš názor na naši situaci.Děkuji.Vlasta“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Vlasto, Váš příběh výstižně ilustruje fakt, že je velmi důležité děti navzájem nesrovnávat a přistupovat k nim jako ke dvěma individualitám. To se zjevně v případě Vašich synů nezdařilo. Starší dostal zodpovědnost (za mladšího), se kterou si nemohl vědět rady. Vyřešil to po svém - utlumením komunikace s bratrem. Jsou-li Vaši synové již dospělí, nemáte moc možností, jak jejich vzájemný vztah ovlivnit. Svou práci jste již jako rodiče odvedli. Můžete jen doufat, že k sobě jednou bratři cestu zase naleznou.“

Eva: „Dobry den, poradite mi jak jednat s bratrem, ktery v dobe zivota se me ptal proc davame mamince leky, ze zivot v jejim vysokem veku nema smysl a dnes po jejim umrti si mysli jak se o ni staral i kdyz to neni pravda“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Evo, nacházíte se v náročném období, kdy odešla Vaše máma. Je to bolavé období a nic moc nepomáhá, snad jen čas a milující blízcí. Někdy se může stát, že pozůstalí hledají "viníka", který by byl zodpovědný za smrt blízkého. Ničemu to nepomůže, jen to vztahy vyostří. Možná neuškodí, když se nyní načas ve vztahu k bratrovi stáhnete. Snad se za čas Vám oběma uleví a budete schopni se mít navzájem rádi. Konec konců jste to vy dva, kdo jste si zbyli.“