Chat
Záznam chatu z pondělí 12. března 2018
Martin: „Co si pod tímto pojmem máme vůbec představit?“
PhDr. Magdalena Dostálová: „Pojem "sendvičová generace" se používá pro popis životní situace, kdy se lidé typicky v mladším středním věku setkávají s tím, že pečují o malé děti a stárnoucí (někdy ne vždy úplně zdravé)rodiče. Je to fenomén současné doby způsobený do značné míry tím, že odkládáme rodičovství do stále vyššího věku plus se zvyšuje věková hranice dožití.“
Blanka: „Jak mohu zvládnout péči s maminkou s Alzheimrem a synem s Aspergovym syndromem??“
PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Blanko! Máte naloženo, proto by mne zajímalo, zda je možné, abyste se s někým o péči o oba výše zmíněné dělila? Hodně také záleží na věku dítěte a stupni maminčina onemocnění. Nicméně nebojte se odlehčovat si, využít třeba denního stacionáře, kde by čas od času o maminku mohli pečovat. Je mi jasné, že tyhle služby nejsou žel dostupné plošně, ale v poslední době se naštěstí situace v těchto sociálních službách mění k lepšímu. Nezapomínejte alespoň občasně na čas pro sebe, kdy se budete věnovat něčemu, co Vám dobije baterky... Držím palce!“
Majka: „Hezké odpoledne,sendvičová péče slyším poprvé.O tatínka který byl do konce soběstačný se postarala mamka a o ni ke konci života sestra a já na střídačku.“
PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Majko, máte pravdu, je to relativně nový termín. Je fajn slyšet, že ve Vaší rodině se podařila péče o rodiče, na které se vlastně přirozeně podíleli postupně všichni členové rodiny. Dřívější větší soudržnost rodin tedy znamenala leckdy přirozenou účast při péči o starší rodiče. Dnešní doba s sebou přináší spíše samostatné bydlení obou generací. Ta s sebou nese větší logistickou náročnost, když potom máme o stárnoucího rodiče pečovat intenzivněji. Ani tak však tahle situace není neřešitelná.“
Jáchymem Kučera: „Dobrý jestly je den chtěl bych se zeptat jestli je dobré dávat otce do domu seniorů když mu zemřela manželka“
PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážený pane Kučero, na Vaši otázku lze těžko nalézt univerzální odpověď. Záleží na tom, nakolik jste schopen se péči o otce věnovat - roli hraje vzdálenost vašich bydlišť, otcův zdravotní stav (je-li relativně zdravý a soběstačný, proč o domově seniorů uvažovat?), Vaše pracovní vytížení, také by mne zajímalo, zda se o péči o otce můžete podělit třeba s vaším sourozencem, či zda můžete zapojit své děti (jsou-li již větší)... Také by bylo zajímavé slyšet, co si o těchto úvahách myslí Váš otec? Každopádně přeji, ať se rozhodnete dobře.“
Karla: „Zajimalo by me, nakolik zapojovat do pece o starnouci rodice deti (puberta) - cili vnuky?“
PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Karlo! Jsem přesvědčena, že je velmi vhodné děti ve věku teenagerů odpovídajícím způsobem zapojit. Na samém počátku s nimi o situaci mluvme, buďme otevření v tom, co péče o prarodiče od nás samotných vyžaduje. Na začátku bych dítě nechala, ať si samotné řekne, nač si v kontaktu s babičkou či dědečkem troufne. Leckdy postačí pravidelný osobní kontakt, to, že si vnouček/vnučka s prarodiči jsou schopni povídat, jindy mohou třeba pomoci s nákupem nebo venčením psa... Teenagera za jeho podílení se slovně oceňme, jen tak jej budeme motivovat, aby své činy opakoval. Nepokládám za šťastné situaci před dětmi jakkoliv skrývat, třeba ve snaze chránit je...“
Dana: „Dobrý den paní dotorko, jsem svobodná-tedy větší část života bez partnera ,ale žiju sama a rodiče, kteří jsou ve stejném městě mě neustále psychicky terorizují, kontrolují, chtějí být v mé přtomnosti a hlavně tatínek moc nerespektuje můj život. Často telefonuje, jen aby mi sdělil, že se necítí dobře a abych přišla aspoň na svačinu atd. Samozřejmě že tím trpím já a moje zdraví. Chápu, že mě stále berou jako DÍTĚ. Mám je moc ráda, ráda jim pomohu, obstarám co je třeba, ale sestra, která bydlí 50km daleko je tady potom jako návštěva na kafíčko, ale i zahrada mých rodičů (kterou já nemám ráda) je práce pro mě. Jak se chovat? Uričt si dny v týdny, kdy je budu navštěvovat, nebo jim vždy vyhovět- občas na úkor svého volného času, kterého je stejně málo. Moc děkuji za jakoukoliv odpověď.“
PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Dano, není vůbec výjimečné, že se na naše poradny obracejí klienti s pocity velmi podobnými těm Vašim. Dva sourozenci, z nichž jeden se intenzivně stará, je stárnoucím rodičům ku pomoci, ale necítí se doceněn a leckdy je i poměrně přetížen. Druhý sourozenec je v pozici návštěvy, kterou rodiče nezatěžují svými problémy, naopak o něj pozorně pečují. V závěru svého dotazu uvažujete, zda si nastavit konkrténí dny, kdy budete rodičům pomáhat. Je velmi zralé, že se nepídíte po tom, jak změnit sestru, aby byla jiná - ono to totiž nejde a Vy byste se tím pouze zbytečně trápila a plýtvala svými silami. Nastavení vlastních hranic je tím řešením. Zkuste s rodiči otevřeně promluvit o tom, že byste ráda měla v kontaktu s nimi sama pro sebe větší řád (i s tím, že jsou situace, kdy to nejde...). Sama pro sebe si nejdříve promyslete, kolik času jste schopna do péče o rodiče investovat a otevřeně si s rodiči o svých představách promluvte. Ve finále však bude na Vás tyto hranice dodržovat.“