Sama doma

Záznam chatu ze středy 15. listopadu 2017

ANTICYKLON: „Co je nejnejbezpečnější na srovnávání u dospělých?“

Katarína Szabados: „V momentě, kdy se s někým srovnáváme, tak často zapomeneme na to, co opravdu chceme a potřebujeme my, co je důležité pro nás. Koukáme, co má ten druhý, vidíme, že on je spokojený a tak si říkáme, že se nám to bude líbit taky. Tím se ale často stane, že začneme třeba dělat něco, co ale my sami vůbec nepotřebujeme, nebo by pro nás ani dobré nebylo. A nemusí to být hned velké věci, jako že někdo si koupí dům a my začneme o jeho koupi uvažovat taky (ač to do našeho životního stylu vůbec nepasuje), ale i v drobných věcech. Třeba kamarádka se přihlásí na workshop dělání adventních věnců, my si řekneme jee to je hezké, ale aniž bychom to opravdu zvážili, přihlásíme se taky. A pak se divíme, že nás to tam třeba tolik nebaví, začnou nám běžet hlavou myšlenky o vyhozených penězích apod. A vlastně jen proto, že jsme se nerozhodovali na základě toho co chceme my, ale z pohledu "kamarádka to má, tak to chceme taky".“

AK: „Co je nejzajímavější na srovnávání u dospělých?“

Katarína Szabados: „Já bych řekla, že zajímavá je velmi tenká hranice. Srovnávání může perfektně fungovat jako motivace. Někdy je pro nás obtížné přijít na to, co bychom opravdu chtěli. A když potkáme někoho, kdo dělá nebo má něco co nás nadchne, může nám posloužit jako inspirace. V tu chvíli si ale musíme pamatovat, že na to, abychom získali to co má ten druhý, musíme vynaložit úsilí a nějakou potrvá, než to získáme taky. A to je zároveň moment, kdy se právě překlopí ta tenká hranice, kdy se z "pozitivního" srovnávání stane srovnávání "negativní". Místo abychom počítali s tím, že jsme si vzali projekt, který bude trvat a stát úsilí, začneme mít pocit, že bychom to už měli mít/zvládat hned. Že to je hrozné, že jsme tak pozadu, jak to, že on to zvládá a my ne. A místo, abychom se nastartovali k výkonu, tak se začneme propadat. Začneme o sobě pochybovat, připadáme si špatní, nedokonalí a motivace jde dolů. Takže to srovnávání může fungovat dvěma směry, jako něco, co motivaci stimuluje, ale také - jako v mnoha případech - může motivaci zabíjet.“

GF: „Co je nejpodstatnější na srovnávání u dospělých?“

Katarína Szabados: „Dle mého je podstatné srovnávání pojímat tak, aby nám co nejméně snižovalo sebevědomí. A to je právě to, co nám srovnávání často dělá. Při srovnávání totiž často děláme jednu zásadní chybu. S ostatními se totiž máme tendenci vždy srovnat pouze v jednom parametru. Máme třeba kamarádku, která má krásné vlasy. My je nemáme. Pak máme známou, která krásně tancuje. To my ne. Pak jiná kamarádka má svou vlastní firmu. Firmu nemáme. Nicméně to, že kamarádka má krásné vlasy, ale třepí se jí nehty, nezohledníme. Že známá krásně tancuje, ale je sama bez partnera, nevnímáme. A že kamarádka s firmou skoro vůbec nevídá své děti, je nepodstatný detail. Tyto skutečnosti mnohdy nebrání v tom, abychom došli k závěru, že my jsme "na rozdíl od všech ostatních" úplně k ničemu. To však není realita. To co se stalo, že jsme udělali jednu zásadní "srovnávací chybu" - nesrovnali jsme se pořádně. Vzali jsme z každého pouze jeden parametr a ostatní jsme zanedbali. Tím jsme došli k naprosto zkreslenému výsledku, kterým si pak úplně zbytečně snižujeme sebevědomí.“

Martina: „Dobrý den, prosím doporučte zajímavou, inspirující a poučnou knihu. Děkuji“

Katarína Szabados: „Dobrý den, tak pokud chcete knížku o srovnávání, tak Vám doporučím tu svou :-). Jmenuje se SROVNÁVÁNÍ, ZABIJÁK VAŠEHO SEBEVĚDOMÍ aneb Jak se srovnat sám se sebou. Vydala ji Grada. Měla by být k dostání u všech větších knihkupců.“

Martina: „Dobrý den, v poslední době se naši kamarádi mění ve chtivá zvířátka. Cítím z nich hrozné srovnávání, chtivost, závist, přepočítávání... Jsem z toho zoufalá. Bojím se už o čemkoli mluvit, protože hned slyším, jé ty se máš, to chci taky, jak to, že jsi to měla, jak jsis to mohla dovolit ... Všechny informace si nechat pro sebe, protože já chci to nejlepší a neposkytnu to přeci ostatním. Bohužel se vytrácí pravé kamarádství a mění se v něco šíleného. Co s tím? Kde jsou ti přející kamarádi? Bohužel se nám to začalo objevovat i v rodině. Můj bratr nedokáže překousnout, že mám dvě děti, s kterými žijeme. Má tchýně nedokáže skousnout, že má syna s krásnými dětmi, co se dokáže postarat o rodinu a hází nám klacky pod nohy, protože její dcera to nemá. Je to normální? Jsme obyčejní lidi, nemáme nic extra, žádné milióny na účtě, jsme závislí jen sami na době, protože babičky bydlí daleko. A stejně nám není přáno, proč?“

Katarína Szabados: „Ne všichni lidé jsou přející. Určitě znáte jak se říká, že když si soused koupí krávu, tak místo toho, abych přemýšlel, jak si ji pořídit taky, tak sousedovi přeje, aby mu chcípla. Neříkám, že to je hezká vlastnost, ale realita je, že mezi lidmi se vyskytuje. Já kdybych byla na Vašem místě a měla takovou rodinu, tak bych jim asi kladla otázky typu: A co děláš ty pro to, aby ses o svou rodinu postaral? A proč ty si tedy nepořídíš děti? A pokud je mít nemůže, co mu brání v tom pokusit se děti adoptovat? Když člověk o něco usiluje, cesta se vždycky najde. A vaši známí asi mají představu, že věci se dostávají zadarmo. Ale tak to není. A je na Vás, jestli si to před nimi dokážete ustát, že Vaše úsilí někam vede. Protože potíž začne ve chvíli, kdy Vy sama budete mít pocity viny, že jste si dovolila, že něco máte. Pokud si - a hlavně sama před sebou - stoupnete za to, že to co máte je v pořádku, protože máte právě to, co jste získala svým úsilím, umem, talentem, šikovností apod., tak pro Vás bude daleko snazší takovýmto poznámkám čelit.“

Eva: „dobrý den, pani Kataríno, souhlasím se vším, co uvádíte, teoreticky to zvládám- avšak praxe je jiná - stačí například, že mám okolo sebe v kanceláři mladší hezké kolegyně a je vymalováno! :-) Je mi 50, na svuj věk vypadám dobře, kolegyně jsou milé a také mi to říkají, chválí mne i manžel -přesto, v takových chvílích si nedokážu udržet nadhled. Jak na komplexy a nízké sebevědomí prakticky? Děkuji za odpověď“

Katarína Szabados: „Tak v tomhle případě bych tipovala, že ve svém podvědomí budete mít nějakou představu, možná bych si dovolila použít slovo nárok, že ačkoli je Vám 50, tak "byste měla" vypadat právě jako ty mladší kolegyně. Já vím, že není snadné se s něčím takovým vypořádat. Ale já třeba čím jsem starší a taky vidím, že už zdaleka to není jako dřív, tak ale zas vidím hodnotu zkušeností, které mi přibývají. A přiznám se, že kdyby mi někdo nabídnul, abych své zkušenosti vyměnila za postavu dvacítky, tak bych řekla děkuju nechci :-). Nicméně, je to tak, že každý ten věk má něco. A nemůžu mít všechno. A jinak, já jsem to velmi podrobně rozepsala v té své knížce, Srovnávání, zabiják vašeho sebevědomí, Grada 2017. Věřím, že tam najdete tipy jak se s tím vypořádat v praxi.“

Lenka: „Dobrý den, nevím, zda to souvisí přímo se srovnavanim či i se stanovenými vzorci ve společnosti a hlavně moji představou o svem životě. Ale jsem před důležitým rozhodnutím ...být sama na miminko, které čekám a nebo jít na interrupci a čekat následně na tu "standardní úplnou rodinu" prožívání s jiným partnerem jak tehotenstvi, tak i následně první zoubek a krůčky dítěte.“

Katarína Szabados: „To hrozně moc záleží na tom, v jaké jste životní situaci. Zvažte všechny souvislosti. Kolik Vám je let? Když teď půjdete na interrupci, bude pak ještě další šanci? A jak se budete cítit, když si miminko necháte vzít? A jak se budete cítit, když si ho necháte? Byť bez toho, že byste první krůčky sdílela s partnerem. Na druhou stranu, kde je jistota, že žádný partner nebude? Já bych si prostě kladla co nejvíc otázek. Protože v tom Vám nemůže nikdo poradit. Důsledky tohoto rozhodnutí si ponesete jen a jen Vy, nemůžete je s nikým sdílet. Každý poradí, ale ze svého hlediska. Ale Vy potřebujete své hledisko, Vy se potřebujete postarat, abyste se rozhodla co nejvíc v souladu s tím, jak to opravdu cítíte.“

P.: „Dobrý den, poslední dobou se často srovnávám s ostatními a vždy si říkam, že se vrstevníci mají lépe a nemají takové zdravotní problémy. Jak to mám změnit? Začít tou Vaší knížkou? Děkuji“

Katarína Szabados: „A jak to víte? :-D To je totiž jedna z věcí, která v tom pekelném srovnávání hraje roli. Mnozí lidé o sobě vůbec neříkají, jak to doopravdy mají, mnozí dokonce cíleně lžou. Já se s tím často setkávám při konzultacích. Klientka mi něco říká a rovnou říká, jakou má verzi pro své kamarádky. Třeba tuhle u mě byla paní, která se hrozně trápí tím, že s ní její manžel už dlouho nespí, ale kamarádkám prý vypráví, jak mají bezvadný sex. Prostě nechce, aby se to o ní vědělo. A ty její kamarádky jsou pak sevřené úzkostí, jak to, že ona to má tak super, když ony...takže to je třeba jedna věc. No a pak samozřejmě, pokud máte zdravotní problémy, tak je asi dobré napřít co nejvíc úsilí k jejich vyřešení... Nicméně ta moje knížka v tomto směru určitě neublíží, mám tam všechno tohle závidění rozebrané a popsané na příkladech.“

Vanesa: „Dobry den , casto krat sa porovnavam z jednou osobou niekedy nad tym hodin rukov a presne si poviem ako tvrdite vy ze nevidim za tym cely ten priebeh..celu tu realitu ..ale ako sa mam prestat stale porovnávať ako to obmedzit alebo skor dat k tomu stop? Je to az podla mna chorobne ako ma to strasne zaujima ked prida nejaku novu fotku alebo nieco nove sa u nej udeje a v skutocnosti ma to nezaujima ale neda mi to vypocut si to ..“

Katarína Szabados: „Pokud to máte takhle na jednu osobu, tak bych si kladla otázku, proč zrovna ona. Čekala bych, že tam budete mít nějakou představu, že v něčem jste stejné a pokud ona má to a to, tak vy byste taky měla. Zjistila jsem, že v čím víc parametrech si lidé jsou podobní (třeba věc, vzdělání, počet dětí), tak tím víc mají tendenci sklouzávat k tomu, že "bych měla být jako ona". Jako by ty shodné parametry tu individualitu mazaly ještě víc. Nicméně proč by to, že jsem si s někým třeba i hodně podobná, mělo znamenat, že bych měly být stejná? Mít to co ona? A opravdu si na ty otázky zkuste odpovědět, nejsou řečnické. Jasně, je ve Vás kus, který si řekne "no jo, já vím, že to je blbost". Ale pak je ve Vás jiná část, která právě má nějakou představu, že byste stejná být měla. A když přijdete na to proč, na základě čeho, je velká šance, že ten tlak povolí.“

EK: „Mate nějaký tip, jak se zbavit srovnávání se s druhými lidmi?“

Katarína Szabados: „Když se ptáte takhle obecně, tak bych Vás asi odkázala na tu svou knížku, Srovnávání, zabiják vašeho sebevědomí, Grada 2017, protože to je celé jeden velký tip, jak se srovnávání zbavit.“

Jana Bartošová: „Dobrý den. S partnerem jsme 3roky a máme 4měsíční miminko. On dělá mechanika a má sklony k pití. V těhotenství se mnou vůbec nebyl a nezlepsilo se to ani teď. Jsem na vše sama. Bydlí u mě. Když vidím s kočárkem venku páry je mi uzko. Snažím se mluvit s ním ale má vzor od jeho rodičů a ten jede a nedá si říct. Mám ho opustit? Bude někdo lepší? Bude to lepší pro mého malého? To jsou otázky které si pokládám.“

Katarína Szabados: „Já bych si je kladla taky. Na to není žádná jednoznačná odpověď. Je to těžká situace a potřebujete najít pro sebe uspokojivé řešení. Co bude obnášet, když zůstanu? Co zažívám? Co zažívá mé dítě? A jak si myslím, že se to bude vyvíjet? Jaké to bude za pár let? A co nastane, když ho opustím? Vidím to jako pro sebe nejlepší řešení? Na to si potřebujete odpovědět. A ještě - mně přijde jako důležité, že vy v tuhle chvíli nevíte a nemůžete vědět, co bude pro malého nejlepší. Můžete mít spoustu představ, ale na to nepřijdete. Můžete se skutečně rozhodovat jen podle toho, co vyhodnotíte jako nejlepší pro sebe.“

Lenka: „Děkuji Katarina za odpověď ...všechny tyto otázky si kladu, rozum a cit je v rozporu, hraje tam roli strach, pocit nejistoty z neznáma v obouch případech ...vím, ze odpověď mám jen sama v sobě a tím, ze nejsem přesvědčena ani o jedné variantě, o to je to těžší. Vaši knížku si rada přečtu. Hodně štěstí.“

Katarína Szabados: „No, jsou situace, kdy ani jedna varianta není příjemná. Vybíráme si ze dvou blbých. Tedy, myslím tím, že obě varianty jsou těžké. A asi čekat, že v takové situaci budete o nějaké z těch variant přesvědčená, je nepřiměřené očekávání, které na sebe kladete. Ale přeci jen, možná Vám je jedna o kousíček přijatelnější než ta druhá...?“