Sama doma

Záznam chatu z úterý 10. října 2017

GF: „Co vztah nevlastního rodiče který žije s nevlastními dětmi a vlastního rodiče, kt. s nimi nežije?“

Kamila Petrovská : „Dobrý den. Děkuji za váš dotaz. Zřejmě se ptáte na vztah třetího rodiče s bývalým partnerem svého muže či ženy. To je otázka, kterou řeší mnoho lidí a zároveň je tak citlivá, že je někdy těžké o ní mluvit. Objevuje se zde mnoho emocí jako žárlivost, nedůvěra, pocit bezmoci, touha mít vše pod kontrolou apod. V tomto poli je někdy náročné najít dobrý vztah a jeho tvorba je do značné míry individuálním řešením. Důležité pro třetího rodiče je, aby si sám v sobě ujasnil následující otázky: Jak chci, aby vypadala naše komunikace? Co chci řešit ohledně dětí a co už ne? Jak se postavím k situacím, kdy se budeme vzájemně potkávat? Pokud je váš vztah s vlastním rodičem komplikovaný, doporučuji se držet základních pravidel slušné komunikace - zdravit, slušně komunikovat a řešit jen to, co opravdu řešit musím (řešení většiny problémů s dětmi je totiž zodpovědnost vlastních rodičů, ne vaše). Zároveň je však mít na paměti, že váš vztah je vždy záležitostí obou stran. Pokud jedna nechce, třetí rodič s tím nic neudělá a je lepší se tím tedy netrápit.“

GF: „Co je na problematice nevlastního rodiče - třetího rodiče - nejdůležitější?“

Kamila Petrovská : „To je zajímavá otázka, děkuji za ní. Řekla bych, že nejdůležitější je, aby třetí rodič věděl, že může být i ve své nelehké roli šťastný. Ovšem za několika podmínek - že bude pracovat sám na sobě, že bude mít funkční partnerský vztah a že se ke své roli postaví ne jako oběť (jak se často děje), ale s vědomím, že zodpovědnost za svoji spokojenost si nese především on sám.“

SK: „Co byste mi obecně poradila jako muži - jsem nevlastní rodič 2 dcer - jedné je 13 a druhé 20?“

Kamila Petrovská : „Dobrý den. Moc ráda bych vám odpověděla, ale potřebovala bych, abyste vaši otázku položil trochu konkrétněji. Co můžu říci obecně je například to, že muži mají svoji roli třetího rodiče náročnější v jednom bodě. Vzhledem k tomu, že v ČR je většina dětí po rozvodu svěřována do péče matky, její nový partner žije většinu času v jedné domácnosti s nevlastními dětmi. To klade na třetího rodiče větší nároky, než když děti přijíždí jen na víkend.“

Blanka: „Vychovávám syna (14let) mémo druhého manžela již 4 roky, začátky byli velmi těžké,ale vztah máme moc pěkný. S matkou se téměř nestýká a mě spíše trápí,že nemá ani vřelý vztah ke svému otci,byť je to jeho jediný syn. se vším se obrací na mě a pokud ho něco trápí jde za mnou a pokud je to něco, co má řešit otec, snaží se tuto situaci řešit přes ze mě.“

Kamila Petrovská : „Dobrý den, Blanko. Děkuji Vám za dotaz a vnímám, že za vztahem s nevlastním synem je hodně vaší práce a úsilí. Někdy se to tak děje, že děti mají otevřenější vztah s rodičem nevlastním, než se svým vlastním. Ve vaší situaci mi přijde základní komunikace s vaším partnerem a poté i se synem. Mluvit o tom, čeho jste si všimla, co je vám příjemné, co už ne a třeba jak vy byste si komunikaci vás tří představovala. Zároveň bych si v tomto případě dala pozor na to, abych řešila jen to, co ovlivnit mohu a netrápila se tím, na co vliv nemám.“

Ivana: „Dobrý den, nechci dát žádný dotaz, jen napsat svoji zkušenost. Před 18 lety jsem se nastěhovala i s dětmi k mému příteli a jeho dvěma dětem (byl vdovec). Takže najednou jsem měla na starost děti čtyři. Kupodivu nám to nikomu ani nepřišlo. Od počátku jsme spolu vycházeli dobře, a to jak my s dětmi našich protějšků, tak děti mezi sebou. Samozřejmě, že občas nastaly nějaké třenice, ale jen nepatrně a vždy se vše zdárně vyřešilo. Vždy, když se někdo někoho z dětí zeptal, kolik má sourozenců, tak říkal, že tři. Čas plynul, dnes jsou děti již dospělé, pořád spolu skvěle vycházejí, navštěvují se a berou se jako velká rodina. Tři již mají vystudovanou vysokou školu, mají dobrou práci, čtvrtý ji letos dokončuje, Zkrátka máme z nich radost a vlastně i ze sebe, že se nám to tak hezky podařilo. Dokonce už máme i vnoučata, což je taky velká radost. Přeju krásný den. Petra“

Kamila Petrovská : „Dobrý den, Ivano. Děkuji Vám za Váš příběh! Myslím, že je velmi důležité mluvit o tom, kdy se život v komponované rodině daří. Dodáváte tím inspirace lidem, kteří se někdy možná cítí bezvýchodně.“

Eva Šafářová: „Dobrý den, bylo mi 19 let, kdy se ze mě stal třetí rodič 3leté holčičky.Měla jsem strach, ale dnes je tomu již 30 let a dnes vím, že nejvíce záleží na tom jak spolu vychází vlastní rodiče. Já měla štěstí, žádné naschvály, žádné navádění dítěte. Dnes máme společná vnoučata která nás ještě více stmelila a jako babičky si to užíváme.“

Kamila Petrovská : „Dobrý den, Evo. Děkuji Vám za vaši dobrou zkušenost. Souhlasím s tím, že vztah a komunikace biologických rodičů je pro dobrou atmosféru v rodině klíčová.“

B.T.: „Dobrý den, můj partner se moc nezapojuje do výchovy mých dětí. žije s námi již 5 let, ale řeší s nimi jen ty příjemné věci jako zábavu apod. děti ho mají rády ale na ty špatné věci jako zákazy apod. jsem tu já. někdy mi to je hodně líto. svého otce už děti bohužel nemají. někdy je to hodně vysilující, partnerovi jsem to již říkala ale je od přírody hodný a nedokáže jim nějak něco rozkázat atd. je to správné že je vše horší na mě?“

Kamila Petrovská : „Dobrý den. Děkuji za váš dotaz. Vidím ve vašem příběhu dvě věci, které na sebe naráží. Třetí rodič nemá žádnou povinnost dávat vaším dětem hranice, nebo je přísněji vychovávat. Pokud on nechce, je to bohužel více na vás. To je rovina rodičovská. Druhá je však partnerská. A zde zcela chápu, že jako žena potřebujete od svého partnera, aby to byl on, kdo je ráznější a koriguje více dětské chování (to je totiž ve vztahu muž-žena chlapská doména). Být na vašem místě, snažila bych se s partnerem dohodnout, co by bylo v jeho silách v souladu s jeho povahou. Na vaší straně bych zase hledala, jak vy můžete dávat dětem hranice, aby to bylo v souladu s vaší ženskou stránkou a moc vás to nevyčerpávalo. Držím palce!“

Věra Špelinová: „Dobrý den, jsem Třetí rodič již 6 let a zároveň První rodič společných synů (4 a 1rok). Naše rodina je tedy 6ti členná. Manželovi děti z předchozího manželství (17 a 12 let) mne přijaly velice dobře a i když to někdy skřípe, vycházíme spolu dobře a nové bratry mají oba rádi. Děti jsou ve střídavé péči týden/týden. Co však je problém? Bývalá žena se přestěhovala za Prahu, děti dojíždí do školy do Prahy a vlastně i v týdnu, kdy by měly být u své maminky, tak každé ráno před školou jsou u nás a většinou i po škole. A tím, že většina péče je na nás - škola, učení, lékaři, kroužky, návštěvy kamarádů - dochází jednou za čas ke konfliktům a hádkám a napětí. Hlavně z mé strany - péče o malé děti a zaroveň puberťaky je naročná. Nejvíc mi vadí, že to, že se matka dětí přestěhovala za Prahu, ovlivnila zejména nás a hlavně velké děti, které se v některé dny k mamince opravdu jedou pouze navečeřet a vyspat. Komunita Třetí rodič mne velice oslovila, protože kdo tuto situaci nezažívá - nepochopí. A i přesto jsem ráda za tak velkou a rozmanitou rodinu.“

Kamila Petrovská : „Dobrý den, Věro. Děkuji za váš dotaz a jsem ráda, že i přes různé obtíže jste vděčná za svoji rodinu. Vstup bývalých partnerů do rodinného života je pro třetího rodiče často velmi náročná a to proto, že má na nové situace jen minimální vliv. Ten, kdo drží otěže v rukou je váš partner. Zaměřila bych se proto na hledání dohody a řešení, které by pro vás bylo přijatelné a váš partner ho uměl prosadit. Komunikace s matkou dětí je především jeho úkol, stejně jako udržení vašich hranic, pokud je ona přesahuje.“