Sama doma

Záznam chatu z úterý 5. září 2017

Renata: „Dobry den pane Magistre Neusaur,mate laskave oci a krasny usmev!Shledla jsem na You tube Vase video s nazvem nekdy jde o život a poustela jsem si ho víckrát i memu priteli a oba chvalime Vas projev a celou myslenku!Doporucuji videt vsem!Vase fotky na tacebooku mají dusi!Kdyz jsem Vas videla v poradu Sama doma vysilane z Ostravy,velmi jste me zaujal a pak si Vas nasla na googlu.Dnes se tesim na Vase rady v Sama doma!Preju Vam krasne dny plne lasky!“

Mgr. Aleš Neusar: „Děkuji. I vám přeji vše dobré. Aleš N.“

Erika: „Zdravim Vas,mate nejakou radu,jak se zbavit spatne nalady?Dekuji.“

Mgr. Aleš Neusar: „Pokud jde o dlouhodobě špatnou náladu, pak má rozhodně význam se zabývat, proč to tak je. Je třeba udělat nějakou životní změnu? Je třeba přijmout své limity? Doporučuji probrat s další osobou - např. psychologem. Někdy člověk potřebuje perspektivu někoho dalšího (ne kamaráda), kdo je nezaujatý. Pokud se neděje v životě něco extra špatně, neměl by člověk mít dlouhodobě špatnou náladu. Samozřejmě určité kolísání nálady je normální a někdo je větší optimista a někdo menší. Zlepšení nálady mohou pomoci i různá cvičení - mnohá uvádí ve své knize Vzkvétání - M. Seligman.“

Jana: „Dobrý den,pokud má 10 letý ADHD kluk IQ lehce na normou,ale EQ hodně malé,dá se s tím něco dělat,nějak efektivněji trénovat správné vzorce chování?Je šance že se časem zlepší?Děkuji“

Mgr. Aleš Neusar: „Emoční inteligence má sice svůj vrozený základ, ale "trénovat" se určitě dá. Rozvíjet pochopení pro své emoce, emoce druhých, empatii apod. Existuje i mnoho programů pro školy - např. Druhý krok, které rozvíjejí emoční inteligenci u celé třídy. Velkým vzorem jsou i rodiče a další blízcí lidé. Když např. dítě zuří, ale rodič to ustojí, dává rodič dítěti korektivní zážitek, že se i něco těžkého dá zvládnout. Držím palce. Není to jednoduché, ale ADHD se typicky s věkem zlepšuje a v dospělosti většina lidí funguje normálně. EQ se rozvíjí po celý život. (Poznámka: na druhou stranu i když rodič nějakou situace nezvládne, je to také důležitý zážitek pro dítě - dozví se, že i rodič má své hranice, neunese všechno.)“

Dotaz: „Jak se měří emoční inteligence?“

Mgr. Aleš Neusar: „Měří se např. testy - v ČR je přeložen test MSCEIT (dá se vyzkoušet u psychologů). Nejlepším "testem" je ale test realitou - jak daný člověk reaguje na druhé lidi, jak zvládá své emoce, emoce druhých lidí, zdali umí emoce u druhých číst apod. V testech se člověk může lehce nějak stylizovat. V realitě už méně.“

SK: „Jak je to s emoční inteligencí u emočně nestabilní poruchy osobnosti?“

Mgr. Aleš Neusar: „Jelikož je součástí emoční inteligence dovednost zvládat své emoce, umět je číst, umět je korigovat pokud je to potřeba, nepodléhat závislosti na druhých, aktivitách či věcech... takže se dá očekávat, že bude nižší u této poruchy. Nicméně nejsem odborníkem na psychopatologii, navíc diagnóza je jedna věc, ale každý člověk je unikátní a trpí trošku odlišnými problémy.“

GF: „Proč je emoční inteligence důležitá pro úspěšný život?“

Mgr. Aleš Neusar: „Protože nám nestačí být na něco šikovný, mít nějakou inteligenci, ale potřebujeme umět také zvládat své emoce a emoce druhých, být schopen navazovat kvalitní a dlouhodobé vztahy a právě o tom je emoční inteligence. Dlouhodobé výzkumy, např. Grantova studie, ukazují, že kvalitní vtahy jsou jediným důležitým vlivem na naši životní spokojenost i zdraví. A pokud máme EQ, tak jsme schopni lépe vztahy zvládat, neboť žádný vztah není bez problémů, je třeba přijímat kritiku, zvládat krize atd.“

Tereza: „Dobrý den, prosím, je možné otestovat si svou emoční inteligenci na nějakých webových stránkách nebo tuto možnost nedoporučujete? Případně, kde nejlépe? Lze ji ovlivnit? Děkuji.“

Mgr. Aleš Neusar: „Doporučuji např. test MSCEIT. Otestovat se dá u psychologů, kteří si tuto metodu zakoupili. Na webu si zkusit můžete, nicméně nemáte jistotu, na co přijdete a nebudete mít člověka, který vám pomůže výsledky vhodně interpretovat. Nejlepším "testem" je realita - máte přátele? Zvládáte aspoň trošku své emoce? Když je někdo jiný smutný, jsme schopni s tímto člověkem být? Cítíme empatii i k lidem, které nemáme rádi? Pokud ano, tak nejspíše EI máte dobrou. A nikdo není dokonalý .-) všichni někdy selžeme, nemáme na druhé chuť...“

Mirek: „Dobrý den . Snažím se na sobě pracovat celkem se mi to daří ,ale potřeboval bych zapracovat na emocích hlavně ve vypetych situacích nebo pokud jsem zaskočen .... na internetu jsem nasel spousty "emočních" trenérů , ale nevím podle čeho vybírat poradíte mi ? Nebo by stačila konkrétní kniha ? Děkuji za odpověď“

Mgr. Aleš Neusar: „V těchto situacích je samozřejmě normální být na chvíli "mimo". Velmi pomáhá např. technika "zorientování se". Co teď cítím? Budu to tak cítit i za týden? Je to extra důležité pro můj život? Dodat dané situaci určitou větší perspektivu - z dálku už daná situace nebude tak ohrožující. Problém je, že emocím často podlehneme a vrtáme se v nich, místo abychom vnímali emoci jako "ukazatel", že se něco objevilo a je třeba nějak jednat, rozhodnout se, nebo to nechat plavat. Mezi emocí a jednáním by mělo být zastavení se. Velmi dobře pomáhají např. techniky mindfulness (všímavost). Např. Jon Kabat Zin (je i v češtině).“

Majka: „Dobrý den, můj 13-letý syn mě dokáže vyloženě "vypěnit". Snažím se být klidná, ale jeho chování mi vždy vleje žluč do žil a chovám se jak hysterka. Mám ještě dvě děti 6let a 7měsíců, takže každé vyžaduje jiné nároky. Někdy má období, že je v pohodě a se sourozenci mi i pomůže, ale když to na něj přijde.....Prosím o radu jak se mám zachovat ve vypjatých situacích. Děkuji“

Mgr. Aleš Neusar: „Dobrý den. Jak Vám rozumím. Sám má tři děti... Rada dobrá pro každého rodiče. A někdy prostě vypěníme... jsme lidé. Na druhou stranu, vždy pomáhá, když reakci odložíme. Nadechneme se. Odejdeme do jiné místnosti a pak se vrátíme. Nebudeme už reagovat "první signální", ale už bude naše reakce vyváženější. Dalším pomocníkem je pravidelný oddych. A ne jednou za týden. Ale každý den si najít alespoň chvilku pro sebe. Jít mimo domov, ven, dělat něco příjemného pro sebe. Ukazuje se, že pravidelné malé "příjemnosti" pro sebe jsou účinnější, jak ty dlouhé (dovolená). A brát si také děti odděleně - samostatně je obvykle každé dítě mnohem snesitelnější. Anebo si brát k sobě více dětí od přátel - děti se zabaví navzájem (viz např. kniha Líný rodič). Obecně mít 3 děti je velmi náročný úkol. Máme 2 děti. Dvě kůrky chleba. Když ho ale aspoň trošku zvládneme, děti se naučí mnoho do života a rodiče ostatně taky .-) Držte se!“

barbanela: „zdravím pane doktore, budete mít v olomouci nějaké přednášky/kurzy pro veřejnost. ( je možné vás někde slyšet krom UP) děkuji za odpoved“

Mgr. Aleš Neusar: „Dobrý den, občas přednášky mívám. Sledujte můj web www.neusar.cz, nebo pokud byste měla nějaký konkrétní nápad, můžeme něco vymyslet. Hezký den. Aleš N.“

Marry: „Dobrý den Magistre Neusar, Dal byste mi prosím nějaké tipy na zlepšení nálady a nepanikařit kvůli každé maličkosti? Děkuji Vám a přeji hezký zbytek dne.“

Mgr. Aleš Neusar: „Dobrý den. Např. něco o mindfulness Jon Kabat Zin. Nebo Vzkvétání Martin Seligman. Hezký den.“

PV: „Dobrý den, jak doporučujete jednat s člověkem, který má EQ velmi nízké? Je nějaký rozdíl mezi tím, když je to dospělý nebo dítě? Děkuji“

Mgr. Aleš Neusar: „Vše vysvětlit - co konkrétně chcete, jak věci vnímáte, co očekáváte. Nemůžete se spolehnout, že na to daný člověk přijde sám. Děti emoční inteligenci teprve rozvíjejí - jsou přirozeně více egoistické, takže tam se to zlepší i věkem. Děti emoční inteligenci nejlépe rozvíjení nápodobou - podle toho s kým jsou. Hezký den.“

Martin: „Co myslíte, je lépe vychovávat děti emočně či realisticky? Manželka je spíše pedant, bere vše pragmaticky, já však jak to cítím od srdce.“

Mgr. Aleš Neusar: „Obojí zároveň - takže možná ideál, že jste každý trošku jiný. Troška pedantismu, dodělávat věci apod. je důležitá v životě pro dokončování úkolů. Na druhou stranu, občas něco hodit za hlavu a mít se jenom pěkně je fajn a taky moc důležité. Doporučuji hovor s manželkou - že obě roviny jsou dobré a důležité a vzájemný respekt - ať to není přetahování mezi vašim pohledem a jejím, ale že prostě určitý čas je podle vás a určitý podle ní. Děti časem pochopí, že s maminkou můžou některé věci a s tatínkem jiné. Hezký den přeji.“

MARIE: „Jsem celkem nervák, vždy mě nějaká nepředvídaná situace vytočí, hlavně když nestíhám nebo není vše podle mého. Jak mám v sobě najít vnitřní klid a překonat vypjaté situace?“

Mgr. Aleš Neusar: „Těžká otázka. Je to práce na sobě. Když nemáme čas, paradoxně často pomůže zpomalit - usebrat se. Říci si, je to opravdu tak důležité. Co se stane, když se na něco vykašlu. Mohly by pomoci např. knihy od Lea Babauty. Trošku odstupu. Nenechat se emocemi vtáhnout do bludného kruhu. Emoce je emoce. Nic víc ani míň. Je dobré jí věnovat určitou pozornost, ale nemusíme se jí nechat zahltit... Když se vytočíte, zkuste jít někde do jiné místnosti. Napočítat do 20. Zaměřit se na jednotlivé části svého těla od hlavy až po paty - jednoduše, na chvíli přesunout pozornost k něčemu jinému, získat odstup. Držte se. (určitě může pomoci i psycholog, který např. pracuje přístupem somatic experiencing, nebo umí pracovat s tělem - body terapie).“

Lenka: „Dobrý den pane Magistře, přiznávám, neviděla jsem pořad od začátku. Pustím si jej z archivu. Zaslechla jsem vstup, kdy jste zmiňoval partnery... Máme dvě děti 7 a 5, starší je citlivý, mladší takový dráček. Děti jsou šikovné, dle okolí slušně vychované, byť jsem dřív razila heslo:škoda rány, která padne vedle... u těch mých to neaplikuji. Spíš se snažím vysvětlit a jakmile zdvihnu ruku, je klid. Snažím se nekřičet, jelikož nikdo z nás není dokonalý, vyzdvihovat jejich přednosti a nedovednost tak nějak zamávneme rukou. Bohužel manžel, byť na okolí působí mile, klidně, při každém sebemenším problému na děti křičí. Zajímám se o psychosomatiku, bylinky, příčiny nemocí ze špatných emocí... A hodně na to dám, nemáte nějaký typ, jak doma nastolit klid, jak zkrotit výbušnost? Předem děkuji za případnou radu a přeji krásný prosluněný den“

Mgr. Aleš Neusar: „Dobrý den, Lenko. Nejste jediná. S podobnými příběhy se setkávám poměrně často. A domluva partnerovi často nepomáhá. Možností je více: pokud to partnera trápí, může se naučit např. s pomocí psychologa (např. někoho, kdo umí dobře pracovat s tělem) své emoce lépe zvládat; další možností je jít oba někam - často je dynamika v rodině daná oběma partnery a je možné, že i váš "klid" nějak ovlivňuje, že váš partner je klidný méně. Můžete taky dát ultimátum, že takhle dál nechcete pokračovat - ovšem zde hrozí, že se partner nezmění a rozvod také není dobrý. A další možností je také nechat to tak. Nevím, jak je to u vás hrozné, ale ve své praxi jsem se setkal s kdečím, s lidmi, co opravdu ošklivě dětem nadávali a často se stane, že děti prostě přestanou na řev reagovat - už se prostě naučí, že řev neznamená nutně něco významného. Nelíbí se mi to, děti to pak často opakují ve své dospělosti, nicméně i děti budou mít šanci na tom pracovat a sami to nedělat nebo dělat méně. Hezký den přeji.“

Denisa: „Dobrý den, můžete mi posím doporučit nějaké knížky? Děkuji mějte se hezky!“

Mgr. Aleš Neusar: „Nevím o čem .-) Nějaké knihy jsem doporučoval v jiných příspěvcích: např. Vzkvétání od M. Seligmana nebo Jon Kabata Zina. Mám rád i beletrii. V nich je ukrytá moudrost a často lépe stravitelná, jak v odbornějších knihách. Rád se vracím ke knihách V. E. Frankla, Rudolfa Rodena (psychiatr emigrující do Kanady). Hezký den.“

Lenka: „Děkuji za rady... Jen dodatek.. bohužel se to stupňuje. Byť se snažím jej uklidnit, aby si to uvědomil (ne před dětmi, abych neponižovala jeho autoritu), nějak to stále nechápe. A přiznávám, že už jsem dospěla do stavu buď a nebo...jelikož ta situace je příliš komplikovaná a odnáším to nejen já, ale především děti... a jak to bývá...náhodně potkávám velmi moc lidí, pravda, většinou žen, od kterých slýchám, že po odchodu od manžela jsou šťastnější ony, ale hlavně děti. Navrhla jsem psychologa, cokoli, hlavně s tím něco dělat... ale on necítí potřebu, jelikož žádný problém nevidí... Myslela jsem, že mi třeba doporučíte, nevím, dát mu nějakou kouzelnou pilulku, aby zavládl klid :) Přesto mnohokrát děkuji“

Mgr. Aleš Neusar: „Někdy, když se dá nůž na krk, tak se chlap aspoň trošku zpamatuje... nicméně když nebude chtít, lze to jen těžko. Existuje kniha "Proměna" od bratrů Heath - o tom, jak měnit věci, co se nedaří. Není úplně o vztazích, ale mnohé se dá upravit a zkusit. Taky např. knihy od J. Gottmana o manželství. Držím palce. Někdy to je opravdu buď (vydržet) a snažit se trošku kultivovat... anebo prostě jít...“

Lucie: „Dobrý den, na konci Vašeho vstupu jste zmiňoval, že tělo se oklamat nedá a neměli bychom projevy našeho těla ignorovat. Od začátku léta trpím na opakované záněty močových cest, které začaly první hádkou s mým novým přítelem, (tedy alespoň já to k tomu přikládám). Přítel mě bohužel dokáže buď vytočit nebo nebo udělá něco, co mě raní a ani když mu to řeknu, tak se nedokáže omluvit. Spíš si stojí za svým. Dá se s tím pracovat nebo mi mé tělo signalizuje, že tudy cesta nevede. Děkuju za názor, Lucie“

Mgr. Aleš Neusar: „Samozřejmě takhle na dálku je to obtížné, ale opravdu tělo může dávat najevo, že je problém. Ne nutně, že máte odejít, ale že je třeba něco dělat - zánět v těchto místech také může znamenat, že tělo dává najevo, že nechce být intimně apod. Ale to už bych šel příliš daleko za možnosti tohoto chatu. Dobrý psycholog, který umí pracovat psychosomaticky by mohl pomoci. Držte se. (a samozřejmě někdy jde prostě jen o nemoc, o nějakou stravu, životní styl - to je třeba ověřit).“

Petra: „Jak postupovat v situaci, kdy sama sebe odsuzuji za negativní emoce? Racionálně vím, že emoce sama je neutrální a záleží na reakci - zda ublížím atd., ale co s následným sebeodsuzováním, když to nezvládnu?“

Mgr. Aleš Neusar: „Mně osobně dost pomáhá sdílení s druhými lidmi - např. když něco "hrozného" cítím vůči svým dětem, tak se pobavíme s jinými tatínky nebo mamkami a zjistíme, že tyto pocity máme občas úplně všichni... A správně říkáte, záleží na chování. Emoce hrozné má někdy každý člověk.“