Sama doma

Záznam chatu z pondělí 12. září 2016

ANTIIR: „Co je nejdůležitější při plánování rozpočtu pro rodinu s více školáky?“

Jiří Šrámek : „Dobrý den, abych dokázal přesněji odpovědět, potřeboval byl lépe znát vaši rodinu, ale obecně vzato je třeba si uvědomit do jaké třídy školák(ci) jde(ou), jaké se dají předpokládat výdaje spojené s mimoškolními aktivitami apod. Dále je dobré zohlednit v jakém prostředí se dítě bude pohybovat (z hlediska spolužáků), protože i když některé pomůcky lze zahrnout do výdajů zbytných (tedy nepotřebných), tak z pocitového hlediska dítěte může jít o pravý opak (např. různé IT technologie apod.).“

GF: „Když je v rodině studující základoškolák, studující středoškolák a studující vysokoškolák, kdo má finanční přednost?“

Jiří Šrámek : „Dobrý den, přiznám se, že na tuto otázku je velmi těžké odpovědět. Je třeba dělit nikoli podle stupně vzdělání, ale podle typu výdaje - nezbytný, nutný, a zbytný (tedy nepotřebný z hlediska zásadního fungování). Z logiky věci tedy plyne, že je třeba postupovat od nezbytných výdajů přes nutné a případně ušetřit na těch zbytných (lepší mobil, výkonnější notebook, nová aktovka pokud ta stará ještě může sloužit apod.).“

SK: „Co rozpočet pro rodinu, kde jsou školáci i rodiče - dálkově studují?“

Jiří Šrámek : „Myslím, že v zásadě je to dobrý souběh, protože rodiče přímo vidí, jak to dnes na vysoké škole funguje, jaké jsou reálné náklady - např. na cestování, materiály, pomůcky apod. Díky tomu dokáží lépe odlišit nezbytné výdaje od těch zbytných. Bližší rady týkající se finanční bilance, nákladovosti a případné optimalizace ovšem lze dát až na základě konkrétního příkladu/situace.“

Věra: „Moje děti dostanou vše co je třeba proto, aby prospívaly. Zatím chodí do 5 a 3 třídy. Mluvil jste o tom, že se lze na výdaje připravit, co mi doporučíte?“

Jiří Šrámek : „Dobrý den, Věro, jsem rád, že se Vám daří v rámci finančního rozpočtu zajistit vše potřebné pro Vaše děti. Předně chválím, že uvažujete dopředu, protože díky tomu budete připravena lépe. Vše nelze přepočítávat na peníze nebo penězi vyčíslovat, nicméně i tak platí co jsem řekl v televizním vstupu a sice zkuste si sepsat všechny potřebné věci, které Vaše děti v následujících letech budou potřebovat a vyčíslit je v penězích. Následně si začít odkládat i minimální částky v řádech prvních stokorun měsíčně. Případně se také lze poradit s odborníkem na finanční plánování, který vám může pomoci hlavně s dlouhodobou přípravou např. na vysokou školu.“

Majka: „Dobrý den, jak velké kapesné by jste zvolil pro školáka ZŠ 1.třída a 6.třída. Děkuji za odpověď“

Jiří Šrámek : „Dobrý den, Majko, záleží na tom, čeho chcete dosáhnout. Pokud jde o prvňáka osobně si myslím, že v tomto věku děti kapesné nepotřebují a pokud ano tak v rámci první stokoruny měsíčně. Ovšem pokud mají peníze fungovat jako výchovný charakter a dáváte jim peníze např. jako odměnu za domácí práce (nikoli abyste jim za to platili, ale abyste jejich práci symbolicky ocenili), pak tuto iniciativu chválím a doporučuji, aby za některé (i běžné) školní výdaje, opět z výchovných důvodů, přispěli (úměrně jejich úsporám, pokud nějaký mají - pokud ne, je třeba je začít učit tomu, že 20% jakéhokoli příjmu, tedy i kapesného, je třeba odkládat na horší časy). Pro žáka druhého stupně platí v podstatě totéž, jen kapesné je třeba volit dle "jeho nároků" tzn. kapesné řešit např. v rámci 100-400 korun měsíčně, ale nechat jej pak třeba platit "kredit" či účet za telefon apod.“