Sama doma

Záznam chatu z pondělí 5. září 2016

veverka: „Mám 27 letého syna a mám pocit, že už když se narodil byl "dospělý". Moc hezky spolu vycházíme od mala až doposud. Myslím, že děti vychovávají nás "dospělé" víc než my své "děti". Jen je třeba mít otevřené hlavně srdce a vnímat se vzájemně. Přeji všem hodné děti a dětem hodné a vnímavé rodiče a i prarodiče!“

MUDr. Michaela Štěpánková: „přeji hezký den, naprosto s Vámi souhlasím, mějte se moc hezky a hezké vztahy si užívejte, MŠ“

Aneta: „Dobrý den, mám sestru, 26 let. Poslední dobou nám všem dělá starosti. Onemocněla psychickou nemocí a odstěhovala se ke svému příteli, který nemá zrovna nejlepší pověst (alkohol, krádeže...). Rodiče jsou z toho dost nešťastní. Sestra k nim dochází na návštěvu, vztahy mají teď dobré. Jen sestře řekli, že nesouhlasí, že má vztah s tím přítelem a on u našich není vítán. Sestra to respektuje. Jak se mám nebo naši rodiče mají k sestře chovat, když má schizofrenii? Nechceme ji moc rozrušovat. Děkuji moc za odpověď.“

MUDr. Michaela Štěpánková: „Přeji dobrý den, pokud Vaše sestra trpí takto závažným duševním onemocnění, je zapotřebí trochu jiný přístup, který zkonzultujte s ošetřujícím lékařem sestry, MŠ“

Viola: „Proč,když chceme,aby syn měl své povinnosti (učení,úklid svých věcí)pro něho a jeho kamaráda je to omezování,jeho kamarád má volnost a nikdo po něm žádné povinnosti nevyžaduje“

MUDr. Michaela Štěpánková: „Zdravím Vás, ano máte pravdu, také jsem to od svých synů slýchávala, vždy je to o komunikaci, držím Vám palce a vydržte, MŠ“

denisa: „dobrý den, zeptám se obráceně, jsem dcera a moji rodiče o komunikaci se mnou po dlouhodobých sporech "nestojí", zajímá je jen vnuk (8 let). Jak to mému synovi vysvětlit, že komunikují jen s ním? Čím je starší, tím je situace "divnější". děkuji“

MUDr. Michaela Štěpánková: „Zdravím Vás, to je složitá situace, ale rozhodně je dobré situaci synovi s ohledem na věk vysvětlit, aby pochopil, že se " něco" mezi Vámi děje, není třeba zacházet do detailu a hlavně nekritizovat své rodiče, které má vnuk určitě rád a vnímá je jako autoritu, držím Vám palce, MŠ“

jana: „jak zamezi tomu aby me díte v puberte ignorovalo? Jak získat respekt?? Děkuji. , 2 deti, školkové“

MUDr. Michaela Štěpánková: „Přeji dobrý den, pubertu svých dětí musíme přežít zejména my rodiče, je to doba, kdy se naše děti svým chováním, které se nám rodičům zrovna nelíbí, odpoutávají od nás rodičů s cílem větší svébytnosti a samostatnosti, je to nesmírně důležitý proces jak pro děti, tak pro nás rodiče, aby naše děti dozrály, mějte se hezky, MŠ“

Rozálie: „Dobrý den, moje maminka má často pocit, že bez jejích rad bychom se s mužem nedokázali dostatečně postarat o nás a naše děti. Prosím o radu, jak ji to šetrně vysvětlit, aniž by došlo ke sporům. Děkuji“

MUDr. Michaela Štěpánková: „Rozálie, rozhodně v tom nejste sama, vůbec by nebylo špatné vyhledat psychologa a s ním vše probrat, je to otázka hranic, někdy se celá situace bez sporů neobejde, ale ve finále to může být užitečné a vztahy zdravější, mějte se hezky, MŠ“

Ing.Eliška Dufková Francouzská 11 120 00 Praha tel.603 119 716 eliska_dufkova@lam.cz: „Dobrý den,paní doktorko, mám dotaz co jako dospěli – paní tchýně nám velice komplikuje spolužití , letní víkendy, přesně jak říkáte požaduje abychom žili s manželem jako ona. Jí je 83 a nám přes 60 a je velice těžké se slušně ohradit, většinou následuje plačtivá a nepříjemná scéna, v podstatě každý víkend. Nevím si sbní rady. S dcerou máme s manželem velmi příjemný vztah, byť podle babičky by měla být lépe vychovaná…. Já už za sebe argumentuji jen tím, že nikdo už nemá právo mě vychovávat ( rodiče už dávno zemřeli…). Velice děkuji za jakoukoli radu.“

MUDr. Michaela Štěpánková: „Milá paní inženýrko, jak často podobné situace slýchávám ve své ordinaci, maminka Vašeho manžela je již dáma ve věku a těžko, něco změníme, otázkou je, zda by neprospěla psychiatrická péče a nízké dávky antidepresivní terapie, či jiná vhodná medikace ke zmírnění poruchy chování, které zmiňujete, važte si toho, že máte hezký vztah s dcerou a manželem, držím Vám palce, MŠ“

EVELÍNA BURDOVÁ: „Syn míval od miminka laringitidy,asi 15krát byl hospitalizován a proto jsme ho měli v ložnici,aby se neudusil a pak nechtěl spát sám.Dnes mu je 12 let,ikdyž má pokoj a spí v něm,vyžaduje společnost jednoho rodiče občas at s ním spí.Měli jsme ho později a proto ta starost.Je to špatně pro něj,je hodný kluk,nevím jak ho přesvědčit,že to tak musí být,aby si nemyslel,že ho nemáme rádi.Má star.sourozence,to ho neláká nic měnit.Děkuji“

MUDr. Michaela Štěpánková: „Milá Evelíno, je zcela pochopitelné, že pokud Váš syn pod malička trpěl na laryngitidy, tak vyžadoval vyšší pozornost od Vás jako rodičů a hůře se poté syn odpoutává, z mého pohledu by bylo moc fajn navštívit dětského psychologa, který Vám bezpečně pomůže celou situaci zvládnout, mějte se hezky, MŠ“

Eliška: „Dobrý den paní doktorko, nemám na Vás dotaz, jen chci poděkovat za Váš příspěvek v Sama doma. Snažím se už dnes přistupovat ke svým dětem (3 a 5 let) jako k rovnocenným človíčkům, respektovat tu jejich hlavičku, diskutovat s nimi, a vždy mě pohladí slyšet slova jaká jste říkala. Zvlášť když velice často slýchám od lidí kolem sebe "ty se jich ptáš?" "Ty s nimi diskutuješ?" "Ty je necháš rozhodovat?" "ty tvoje děti neumí poslechnout na slovo" a podobnou kritiku mého přístupu k výchově. Děkuji“

MUDr. Michaela Štěpánková: „Milá Eliško, vždy je třeba vztah jemně vyvažovat a nastavovat dětem hranice s respektem a láskou, jak já ráda říkávám, je zapotřebí o vztah s dětmi a nejen s nimi pečovat a nemyslet si, že vše je samozřejmost, z vlastní zkušenosti vím, že se to vyplatí. ať se Vám daří, MŠ“

Anežka: „Dobrý den, synovi je skoro 20 let, bydlí s námi, letos nastupuje na VŠ a cítí se velmi omezován tím, že požadujeme,aby doma sdělil s kým a kde je, kdy se vrátí, popř. poslal SMS,že dorazil na místo v pořádku ...skutečně svou starost o něho přeháníme?“

MUDr. Michaela Štěpánková: „Milá Anežko, máte už velkého syna, který je studentem vysoké školy, už to není malý kluk ze základní školy a zcela přirozeně se cítí být omezován a chce se více osamostatnit, vždy je to o nastavení pravidel, zkuste trochu povolit a dát mu větší " životní prostor", uvidíte, že ji vzájemné vztahy se zlepší a všichni budete spokojenější, moc Vám i Vašemu synovi držím palce, MŠ“

Jana: „Dobrý den, mám dvě dcery, 22 20 let, jsem samoživitelka. Starší studuje VŠ, mladší je velmi těžce tělesně i mentálně postižená. Už teď je pro mě péče o ni velmi namáhavá. Má právo nepustit starší dceru tak úplně do světa chtít po ní, aby mi s péčí o sestru pomáhala?“

MUDr. Michaela Štěpánková: „Milá Jano, to je velmi těžké a rozhodně jste si neustlala na růžích, určitě ale je třeba si se zdravou dcerou vyjednat, kolik péče bude věnovat postižené sestře, zvláště když studuje VŠ, není to otázka práva, ale domluvy a uvědomit si, že i zdravá dcera potřebuje žít svůj studentský život. Mějte se hezky, MŠ“

Hanka: „Dobrý den paní doktorko, je mi 52 let, mám dceru a syna, kteří mají své rodiny. Raduji se ze třech vnoučat a velice dobře vycházíme. Ale mám obrovský problém. Bratr žeje ve svých 44 letech ve společné domácnosti s rodiči. Rodiče ho vychovávali tak, že mu nedovolili se osamostatnit a popřípadě založit rodinu. Všechno věděli nejlépe, jako děti jsme nemohli mít vlastní názor na nic. Já, když jsem se vdala a měla své děti, museli jsme se s manželem odstěhovat, abychom zachránili manželství i rodinu. Bratr nakonec zůstal, využíval jejich služeb /mama hotel/ a dnes, když jsou už rodiče staří a nemocní, stará se o ně velmi sporadicky. Snažím se dělat, co jev mých silách,každých 14 dnů tam jezdím prát a uklízet , vracím se úplně fyzicky i psychicky vyřízená. Tatínek má postupující demenci, jeho špatné vlastnosti se ještě zhoršují, maminka tím velice trpí. Bratr podle mě vrací rodičům, vše to negativní, co za ty roky s nimi prožil. Dnes mohu říci , že je přesně takový jako oni sami. Nelze sním komunikovat / nemohu mít jiný názor na věci/. Jako dcera je nemůžu nechat bez pomoci, ale jezdím tam s obrovským sebezapřením. Nevidím žádné řešení. Děkuji za Váš názor. Hanka Nemohu jim nijak pomoci, jenom potřebuji nají sílu jak tuto skutečnost přežít . Netuším, jak tato situace bude dlouho trvat.“

MUDr. Michaela Štěpánková: „Milá Hanko, tak to bývá, Ti, o kteří rodiče přehnaně pečují a nedovolí jim vyrůst a dospět poté nedokáží zabrat a postarat se o rodiče, je to logické, nemají ty zdroje, protože je nikdy nepotřebovaly. Věřím, že jezdíte velmi unavená a se sebezapřením. V každém případě řešení vždy existuje. Jestli je tatínek dementní - navštěvuje psychiatra a jak těžké je postižení kognitivních funkcí, zda užívá psychofarmaka, i na poruchy chování. Pokud toto všechno máte, máte zažádáno o Příspěvek na péči event. Mimořádné výhody ? Můžete si zajistit pečovatelskou službu, která se s Vámi o péči o rodiče podělí a trochu Vám ulehčí celou situaci, zaúkolujte bratra jednoduchými úkony, které zvládne, držte se, MŠ“

Marie: „Dobrý den paní doktorko, vím, že jsem udělala v životě spoustu chyb a ve výchově své dcery taky. Chtěla bych aspoň tuhle jednu chybu napravit, zlepšit vztahy s ní a najít k ní cestu, ale ta propast je už tak veliká, že to prostě nejde, neumím to, všechno dělám špatně. Prosím, co byste mi doporučila?“

MUDr. Michaela Štěpánková: „Milá Marie, všichni v životě děláme chyby, to je přirozené, také se z těch chyb učíme, určitě Vám doporučuji vyhledat pomoc odborníka - psychologa, cesta existuje vždycky, držím Vám palce, MŠ“

Marie: „Hezké odpoledne,už mám velké děti a mají své rodiny,kdykoliv a s čímkoliv mohly přijít a vždy jsme si popovídaly a našly řešení. Od té doby co mají své rodiny už to tak nefunguje a do ničeho jim zbytečně nepovídám,jen když chtějí poradit.Nevím proč to skončilo.Děkuji.“

MUDr. Michaela Štěpánková: „Milá Marie, to není konec, to je jen přirozená změna, Vaše děti mají své partnery, se kterými řeší složité situace, určitě je dobře, když svým dětem zbytečně nepovídáte do života a necháte to více na nich s čím přijdou, mějte se hezky, MŠ“

Kateřina: „Dobrý den, máme 2 dcerky, 40 a 37 let.Dokud byly u nás doma,byla nastavena pravidla a na současné poměry-přísná.Byla jsem matka Herodes a žádná velká demokracie se nekonala,jednoduše se vyžadovala poslušnost, slušné chování a plnění povinností.Když se dcerky osamostatnily,nevyžádané rady neposkytujeme,plně respektujeme jejich život a máme spolu velmi krásný vztah,který jsme navzdory diktatuře, měly vždy.Mám pocit,že dnes se rodiče "podbízejí"dětem, které pak organizují domácnost,podřizuje se jim vše a vyrůstají z nich sobečkové.V jejich dospělosti se pak rodiče starají víc,než je žádoucí a dětem to vyhovuje. Myslíte, že se velmi mýlím?“

MUDr. Michaela Štěpánková: „Zdravím Vás, rozhodně si nemyslím, že byste se mýlila, dávám Vám za pravdu, vždy je zapotřebí vztah vyvažovat a dětem nastavit hranice, to je poté na každém rodiči, jak se k tomu postaví, a co z našich dětí " vyroste", ať se Vám daří, MŠ“

Eva: „Dobrý den, máme syna v maturitním ročníku jak s ním vydržet tento rok. Je výbušný ,škola ho štve, máme s ním diskutovat nebo ho nechat s jeho názory., aby se nám na školu nevykašlal. Děkuji“

MUDr. Michaela Štěpánková: „Zdravím Vás, maturanti jsou kapitola sama pro sebe, asi bych trochu našlapovala po špičkách, ale vše směřovala k úspěšnému zakončení střední školy, moc bych nepřipouštěla odchod ze školy bez zakončení maturitou , určitě bych poukázala na tu práci, kterou už odvedl za roky studia, držím V8m palce, MŠ“

iva: „dobrý den, jsem uzkostliva,histerická maminka. Jak jednat s dcerou , která ted nastoupila do školky a pláče každé ráno. Plakala bych s ní, nemohu. Omlouvám se za otázku mimo téma. Ivka ,Morava“

MUDr. Michaela Štěpánková: „Milá Ivko, to vůbec není mimo téma, naopak, určitě vyhledejte psychiatra nebo psychologa, v budoucnu Vám oběma bude lépe, je skvělé, jakou máteb sebereflexi, to už máte velký kus práce za sebou, budu držet palce, MŠ“