Sama doma

Záznam chatu z pondělí 19. října 2015

AGOR: „Jsou podle Vás "fatální zprávy" se kt. se nelze vyrovnat vůbec nikdy?“

Radmila Telváková: „Fatalní zprava je informace. S každou je možné se vyrovnat, jestli se tak stane, zaleží na okolnostech a rozhodnutí.“

Zdeňka Kuklová: „Co je pro tělo schůdnější , když bezprostředně po události,traumatu, se člověk zatáhne do sebe a pak to časem zpracuje. Nebo když se emoce pustí hned? Mám zkušenosti s obojím a stálo to za. ..... nic.“

Radmila Telváková: „Nevnímám situace jako lepší horší. Jsou takové jak se udějí. Vždy, když to jde, je skvělé vypustit emoce a uvolnit tlak. Pokud to nejde, má to své důvody.“

Daja: „Dobry den, damy. Prosim o odpoved:Jak a kdy sdelit tri letemu diteti smrt jednoho z rodicu? Dekuji za odpoved a preji vam vse lehke.“

Radmila Telváková: „Zrdavím Daji. Prvním krokem je zvládnout situaci jako dospělí. Pak laskavým, pravdivým způsobem předat dítěti informaci co ztratil, co zůstává a co nikdy neztratí. Přirozenost smrti je otázka vnitřního postoje.“

CHRIS: „Jak se vyrovnat s "fatální zprávou" je práce pro psychiatra či psychiatričku, že?“

Radmila Telváková: „Asistence při vyrovnání se s fatální zprávou je často hlavní ,,práce" pro přítele. Jinak základní zpracovaní je na rozhodnutí těch, kterých se to týká.“

Marcela Dudová: „Dobrý den, stalo se mi před časem, že těhotenství dopadalo špatně - infarkty placenty a špatná výživa plodu. Dcera měla umřít, a pokud by přežila, byly jasné doživotní následky. Měla porodní váhu 440 gramů. Pořád jsem čekala, kdy ta jobovka přijde - umře, selhává nějaký orgán, že dcera nevidí, neslyší, ...Je jí 9 let, a zatím je bez následků - ale pořád tomu nemohu uvěřit. Jak se vyrovnat s takovou nejistotou a jde to vůbec? Děkuji“

Radmila Telváková: „Dobrý den, krasný příklad silné informace a reálného života. Víra a důvěra je rozdíl. Důvěra se opírá o zkušenost a tu máte nádhernou. Zaručit život vam nikdo nemůže. Šťastné dny si zaručujete společně. Teď záleží na tom, kam si strach a nejistotu postavíte. Před sebe, nebo za sebe, nebo vedle sebe. strach vás bude doprovázet, nemusí vás zastavit.“

jana: „Dobrý den, jak oznámit malým dětem že mám nevyléčitelnou nemoc o které jsem se dověděla minulý týden. Nevím zda jim to řict teď nebo časem až povyrostou. Děkuji za odpověď“

Radmila Telváková: „Nemoc pro děti je nevysvětlitelná, mate je. To co je podstatné je vaše přijetí a vaše jasno. Děti unesou, ve smyslu příjmou cokoli, pokud cítí jistotu dospělích. Děti jsou senzitivní, vnímají dřív situace než se o nich mluví. Jako matka citem určitě najdete cestu a okamžik, kdy děti slyší, vnímají a přijmou tuto informaci. Pak je ještě otázka co říct. Mnoho nevylečitelných nemocí se ukazalo vylečitelných, nebo si výrazně prodloužili čas. Bavíme s tedy o přítomnosti možnosti smrti. Ta přichází i bez nemocí. Je to na delší rozhovor. Takhle aspoň krátce. Přeji vám vaši jistotu a sílu.“

Jana: „Dobrý den,1.listopadu bude rok co nám zemřel jediný syn. K dnešnímu dni jsem nebyla schopna si tu hrůzu připustit,dokonce jsem na tom hůře. Prosím o radu jak mám dále žít s pocitem,že již nic neovlivnim a hlavně,abych se nezbláznila? Psychiatra navštěvují. Jana“

Radmila Telváková: „Dobrý den Jano. Rozumím síle situace, i její těžkosti. Myslím si však, že ovlivnit můžete mnoho. Čas truchlení je důležity a uzdravující bolest ze ztraty. Má také své naplnění. Nevím, jestli jste si dala čas rozloučení, uctění všech vašich pocitů. Syna vám v život teď nikdo nevrátí, ale vztah k němu ztratit nemůžete, zdá se, že je to i opačný jev syna k vám. Zkuste vy sama si vypsat, říct, co by vám pomohlo unést bolest a stesk. Udělejte to. Existují i techniky hlubinné terapie, které provedou situací ztraty tak, at je viditelné co jste ztratila a co zůstává a je naplňující. Přeji pevné nové kroky“

Nora: „Moje dcera kokta a v prvni tride se ji posmivaji, jak se s tim vyrovnat? Dekuji N.“

Radmila Telváková: „Záleží na co myslíte, na vyrovnání se s koktáním dcery, nebo s tím, že se jí posmívají? Rozumím, že je to mrzuté. váš strach, lítost také ale ovlivní i postoj dcery. A vaše jistota stejně tak! Je to výzva. Mám malo informací ke kotkání vaši dcery. A vím, že se dá tento jev ovlivnit. Zkoušeli jste to? Děti umí být škodolibé, ale jsou případy, kdy si i různě hendikepované děti, vytvořili příjemný respekt od okolí. Tam bych směřovala. Předejte dceři příkladem informaci, že projev druhých o ní samotné ještě nic neznamená, hodně prozrazuje o tom, kdo se projevuje. Jaké jiné dary a krásy vaše dcera má? pomáhají pohádky:-)“

Monika: „Dobrý den, prosím jak se vyrovnat jako žena s tím, že jsem nikdy neotěhotněla, já, která jsem po miminku toužila od dětství - je mi 40 let, máme dvě krásné adoptované děti od miminka, ale přesto uvnitř u srdíčka trpím. Děkuji“

Radmila Telváková: „Dobrý den, rozumím. Zvládlá situace a přesto v srdci bolest. Pak je možnost a cesta podívat se přesně na to čím ,,trpíte", jak píšete. Je tam pocit selhání, lítost, nespravedlnost, nebo jaký je tam pocit a s jakým přesvědčením je spojený. Často se stane, že když se tyhle skryté bolesti otevřou, získají pochopení, uznání a zmizí. co vás skutečně bolí? Doporučím určitě si věnovat čas, jako citlivému dítěti a porozumět sama sobě. jde to“

Alena N.: „Dobrý den paní Telvakova, asi tomu nějak nerozumím... Co mám hledat tzv. "příznivého" na tom, že přijdu za tatínkem do nemocnice a tam se dozvím, že zemřel (ani si nestačil užít důchod). A nebo zazvonil telefon a dozvím se, že maminka zemřela.., také po sedesatce... Nebo se stalo, že kamarádce sdělili v nemocnici, že má nádor (z ničeho nic, nebyla nemocná, neměla potíže) a přidají jen prognózu "kolik že jí zbývá času". To je na zhroucení, a ne v tom hledat ... cosi pozitivního? Budu ráda, pokud mi na můj dotaz odpovíte. Dekuji. Alena“

Radmila Telváková: „Aleno dobrý den. Já plně souhlasím a vžádném případě nevyzívám hledat na těchto situacích něco pozitivního! Pokud to takhle vyznělo, mrzí mě to. Sama jsem řekla, že tohle neříkám. ještě to zviditelním, děkuji. to co říkám, je, vše je informace, mnoho jich je bolavých a zastaví až srazí na kolena. Je to přirozené, kdykoli se to komukoli může stat,podporuji uznat emoce, dát si čas na truchlení i zlost, cokoli. Pak pomalu najít směr, který je mi přirozený, jak následně jednat.“

Monika: „Dobry den, jak se vyrovnat s neverou manzela? Uz vtah ukoncil, pred rokem a stejne neni den, kdy bych si na to nevzpomnela, manzel se snazi, ale ta bolest asi nikdy neprejde!:-( Dekuji, M.“

Radmila Telváková: „Dobrý den. Bolest je záležitosti času a toho co živíme. Bolest je taky bezpečná a přirozená. Co je možná dobré vědět, že nevěra vašeho muže o vás, vaší hodnotě, kráse, lásce k vám, nic neříká. Ale vím málo o vašem vztahu, na rychlou radu. Pomáhá sdílet pocity, poznat a hýčkat svou zranitelnost a nacházet opět důvěru. krok po kroku, vás situace může sblížit. budte k sobě laskavá :-)“