Sama doma

Záznam chatu z pondělí 18. května 2015

M: „Empatická výchova je tedy idealistickou a ne materialistickou výchovu...“

Mgr. Kateřina Neubauerová: „Empatická výchova je výchova, kdy jdete s vůlí do vztahu vnímat emoce a potřeby dítěte, popřípadě jiného partnera v komunikaci. Není to výchova materialistická, když vnímáte potřeby dítka, že potřebuje Vaši přítomnost, soustředěnou pozornost, dáte mu ji. Materialistická výchova, čili způsob naplňování potřeby lásky skrze materiální statky, ale to není kanál, kudy dítě cítí mám tě rád.“

M: „Vy sama v soukromí praktikujete empat. výchovu?“

Mgr. Kateřina Neubauerová: „Ano, ve výchově svých dětí se snažím vnímat jejich potřeby a emoce, mluvíme o nich a musím dodat, že vnímám, že jsme předešli spoustě bolesti ve vztahu a konfliktů.“

NK: „Je dobé někdy ve výchově učit i neempatii?“

Mgr. Kateřina Neubauerová: „Určitě ne. Vždy je dobré vnímat emoce a potřeby druhého i v případě, že nám ublížil, protože právě pochopení nám může pomoci zpracovat, co se stalo. Ten kdo ubližuje je totiž často sám nešťastný.“

NK: „Největší přednost empatické výchovy?“

Mgr. Kateřina Neubauerová: „Jdete vědomě do vztahu s dítětem. Kosíte svým porozuměním druhému hrany konfliktu a empatická výchova Vás spíše nedostane do kouta jako výchova trestů odnětí lásky a nebo bitím.“

Petra P.: „Jak se mám chovat k dceři (2roky) která , když má vztek vším hazí, bouchá....... s jídlem, židličkou?“

Mgr. Kateřina Neubauerová: „Malá je v období vzdoru, to je hodně těžké období jak pro rodiče, tak pro děti. V hlavičce je emocionální napětí a občas vybuchne, jako papiňák, často nevíte, kdy a proč. Je dobré vnímat, kdy se to děje a ptát se, co se stalo, co malou naštvalo. Zároveň nastavit hranici, jídlem se nehází, máš vztek, pojď házet míčem. Pokud je dcera sto Vás poslechnout a odvedení pozornosti funguje, je dobré nabídnout náhradní aktivitu házení, Zároveň nastavit mantinel, pokud budeš hračkou házet, vezmu Ti ji, půjdeš od stolu a tento trest vycházející z důsledku chování dodržet. Dcera bude pak vědět, že příště, když bude házet jídlem, hrčkou přijde o ni.“

Lucie: „Dobrý den,paní magistro,mám 5,5 letého syna a ráda bych znala Váš názor na situaci.Syn se ve školce a všude jinde mezi lidmi chová velice vzorně,se vším souhlasí i když se mu to nelíbí,paní učitelky ho často chválí ale doma je to úplně jiné dítě.Asi je to normální když v sobě ve školce tlumí emoce že domavybuchne.Nebylo by na tom asi nic divného kdyby to nebylo denně.Doma se prosezuje,vynucuje si,vzteká se a většinou kvůli maličkostem.Tak co s tím jak na něj?Děkuji za odpopvěd a přeji hezký den.Lucie.“

Mgr. Kateřina Neubauerová: „Jak píšete, doma si děti více dovolí, uvolní své emoce a energii tlumené ve školce. Dala bych mu prostor pro ventilaci emocí, jejich usměrnění, teď máš zlost, tak mi ji ukaž, ale nesmí Vás bít, ničit věci. Super je boxovací pytel, třeba v podobě polštáře. Pracovat s agresí. Píšete výbuchy vzteku, kdy je má, v jakých situacích. Na mě to působí jako nahromadění vzteku, který musí sem tam vypustit, často to bývá v případě sourozenecké žárlivosti, kdy se musí dělit o pozornost maminky, podnětem může být nedůsledná výchova, dítě volá po důslednosti, po řádu, chování syna může také znamenat postoj v řešení konfliktní situace mezi manžely, zkusit vnímat situaci syna v jeho celistvosti.“

Eva K.: „Dobrý den, co mám dělat když se dcera vsteká když ji něco zákazu?!Je jí Rok a půl.Děkuji“

Mgr. Kateřina Neubauerová: „Pokud dáte zákaz a dcera se vzteká, vnímat její vztek jako přirozenou reakci, má na ni právo, ale nemá právo ji ventilovat na úkor Váš, okolí. V období vzdoru je dobré pevné objetí jako práce s emocemi, nikoliv výchovná metoda, pokud pro PO nejste, a dítě se vzteká po zákazu, dejte jí ten prostor. Dobré je vnímat, co to dělá s Vámi, někdy je dobré nereagovat, ale to sama cítíte, jindy být s ní a podpořit jí, záleží na situaci.“

Helena: „Dobrý den,prosím o radu,kazdé ráno nutím děti(6,10)ke vstávání,oblékánì,čištění zubů,vlastně uplně do všeho,co k ránu patří.Chvíli vydřžím opakovat vše v klidu,ale když se stále nic neděje už je to s křikem a vyhrožováním různými zákazy nebo příkazy.děkuji....“

Mgr. Kateřina Neubauerová: „Zkuste dát dětem důvěru a nepřebírejte za ně jejich zodpovědnost, mé děti, stejně staré mě štědří toho samého, když nejsem ráno doma, jsou schopné se sami vypravit. Ale když je člověk doma, je to těžké, protože vnímáte, Ha přijdou pozdě do školy, nebudou mít vše, jak se děti staví ke zodpovědnosti, vnímáte je jako zodpovědné? Tak bych zkusila jim ji dát.“

Ivana: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak empaticky reagovat na situace bojů mezi svými dětmi. Mám dvojčata dcery 2,5 roku, syn 5,5 roků. Např. jedna dcera si s něčím hraje,druhá se rozčiluje, že si chce hrát zrovna s tím. Přijde syn a snaží se situaci vyřešit tím, že hračku vezme té první a dá ji té druhé, což samozřejmě vyvolá pláč u té první. Snažím se mu to neustále vysvětlovat, ale nedaří se mi to. Další věc, se kterou se potýkáme,že syn má tendenci si zlost vybíjet na dcerách. Něco ho rozčílí, jde a strčí do ní. Půjčí si jeho hračku, jde a vyrve ji to se vztekem z rukou, strčí do ní.. Neustále se snažím mu vysvětlit, že je lepší jí to nejdříve říct, že ta věc je jeho, a že mu ji určitě vrátí, ale stále bez úspěchu. Samozřejmě, že si s nimi i občas hezky vyhraje, vymýšlí zábavu, ale ty konflikty jsou na denním pořádku. Občas mám pocit, že je nešťastný z toho, že ony jsou dvě a on "sám".. Předem děkuji za odpověď“

Mgr. Kateřina Neubauerová: „Pěkně vnímáte, že on je sám a oni dvě. Pokud prvorozeného sesadí z trůnu jeden sourozenec, je to těžké, ale pokud dva, tak to je síla. Může se cítit odstrčený i od maminky. Asi má své činnosti s tátoou. Sice je mu 5,5 ale mamku stále potřebuje občas pro sebe. Vysvětlování se míjí účinkem ve chvíli, kdy je syn v emoci. Je dobré s ním promluvit o situacích, když máte svou chvilku bez sester, určitě by mu pomohlo, kdyby mohl být s Vám alespoň jednou týdně bez sester, udělat si takový zvyk, dělat s ním jeho činnost, povídat si s ním o tom, jak se má, jak svou situaci cítí, on Vám to neřekne, ale vy to můžete cítit, vnímat a zeptat se ho, své vnímání říct. Pokud sestře vezme hračku, protože ji chce druhá, snaží se možná ošetřit tu plačící, může mu to připomenout jeho pláč, když sestry berou jemu hračky a on je nemůže mít. Vnímat situaci, pokud se na syna nacítíte, bez emocí vzteku, protože tahle situace musí mamku nazlobit.“

Jarka: „Dobrý den,řekla jste ,že máte 10ti letou dceru,já mám stejně starou vnučku se kterou trávím hodně času od narození,poslední dobou mi hodně odmlouvá,vaše dcera má už také pubertu?Ta se takhle samozřejmně projevuje.Na rodiče si tohle moc nedovolí.Na svůj věk je větší a vyspělejší,po rodičích.160cm-prosím jak mám reagovat?Děkuji moc za odpovědˇ.JARKA.“

Mgr. Kateřina Neubauerová: „Dobrý den, píšete, že odmlouvá poslední dobou, tak že dříve to bylo v pohodě. 10 let je už věk, kdy se dá mluvit o prepubertě, děti se jako buberťáci začínají chovat, odmlouvání může znamenat vymezování se. Možná ve chvíli, kdy odmlouvá, vnímat, co se děje, proč teď odmlouvá, co jí k tomu vede, jaká potřeba, jaká emoce. Povíte jí, že má něco udělat a ona, že ne? Je možné, že jak jste s ní častěji, to co by jinak zkoušela u svých rodičů,kterým to nedělá, tak si zažívá u Vás. Pokud by to pro Vás bylo schůdné, když dcera odmluví, respektovat jí a domluvit se na později, pokud jde o požadavek. Avšak zároveň pokud se jedná o dohody, pravidla soužití, je dobré si na nich stát. Domluvily“

veronika ch.: „Dovry den , stihla jsem Vas posledni vstup. Chtela jsem se zeptat co nam delat. Syn 3 roky se zacina vztekat , budem se stehovat od jeho tatinka a nevim jak se mam k nemu chovat. Dekuji“

Mgr. Kateřina Neubauerová: „Dobrý den, vnímejte vztek syna jako přirozenou reakci na situaci. Je dobré ho ubezpečit, že se s tatínkem může kdykoliv setkávat, může mít jeho fotku v pokojíku, může s Vámi o něm mluvit bez obav a bez pocitu, že Vám tím ubližuje, samo sebou toto by mělo být i z druhé strany, ze strany tatínka. Je dobré mluvit o tatínkovi v dobrém, vyzdvihovat, co po něm syn má a že i když se s tatínkem nyní od sebe stěhujete, on může mít v srdíčku Vás oba. pokud vnímáte, že toto nedokážete, že emoce jsou silnější, je donré si o tom s někým popovídat. Děti vnímají emoce ve vztahu mezi rodiči a mají tendenci se přiklonit na stranu toho, koho cítí jako slabšího.“

Eva Z.: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak řešit situaci, kdy se dva kluci, jeden můj a druhý švagrové, 2,5 a 3 roky rvou o jednu hračku a ani jeden nehodlá ustoupit? Mnohokrát děkuji. Je to velmi nepříjemné, cítím, že mám chránit svého syna, ale zároveň nechci být nespravedlivá k synovci. Mnohokrát děkuji. Eva Z.“

Mgr. Kateřina Neubauerová: „Vnímáte, že máte chránit syna, ten Váš je zřejmě ten menší? pokud víte, kdo měl hračku první a nebo koho hračka je, tak podle toho reagovat. Pokud je hračka jednoho a nechce jí pučit, má na to právo a druhému lze přiznat pocit zlosti, tu může ventilovat u své maminky.“

Helena: „Ještě jednou tedy prosím poraďte co přesně jim po ránu říct,abych jim tu zodpovědnost mohla v klidu dát.třeba,v půl osmé odjiždíme,buďte vypravení?děkuji ještě jednou...“

Mgr. Kateřina Neubauerová: „Pokud děti vozíte autem, je možnost aby jely autobusem? A nebo pěšky? Vozit se do školy je velká výhoda. Pro tu by mohly sebou hodit. Najít motivaci pro to, aby se vypravily, protože pokud budou spoléhat na Vás, nebude to jejich zodpovědnost, ale Vaše. Pokud je nemůžete neodvést, napadá mě je odvést fakt pozdě, oni si to ve škole pak zodpoví paní učitelce. Hledejte přirozený důsledek toho, že se nevypraví v čas. Pokud se včas nevypravíte, budete ve škole pozdě. A tuto věc nebrat na svá bedra. Někdy se jako rodiče bojíme právě tohoto přirozeného důsledku, ,, jen aby mé děti nepřišli pozdě do školy" Kokrétně, co jim povědět, nemůžu poradit, neznám Vaše děti, ale vnímat jejich schopnosti, kompetence a motivaci a na základě toho s nimi pracovat.“

Jaromír: „Dobrý den. Syn bude mít 10 let, 3 roky chodil do houslí a měl z toho radost. Poslední měsíce se nám ale stalo již 2x, že šel místo houslí za kamarádem na PC. Přitom lhal do telefonu, že je již na místě, pak lhal přímo do očí, že zapomněl žákovskou atd. Nikdy nelhal a naše rodina si zakládala na upřímnosti. Další záliba byla florbal – ale poslední dva tréninky opět nešel hrát, místo toho nejprve tvrdil, že hodina byla zrušena… Po provalení lži se dojemně omlouval a sliboval a sliboval… Nechápu, od koho takové chování má… Co mám dělat? Jít za psycholožkou? Nechat ho pár měsíců „dělat si co chce“? Zrušit kroužky? Potrestat ho? - Jak?“

Mgr. Kateřina Neubauerová: „V klidu si popovídat, a zjistit, co se děje. Jak mu housle jdou, florbal, nestalo se tam něco, co ho trápí? Možná kontaktovat učitele, jak se syn v houslích chová, zda nejsou vyšší nároky. Možná měl skutečně něco důležitějšího, co ho od houslí, florbalu,odvedlo. Dobré je povídat si s ním s empatií, když Vám něco poví, nezlobit se, vnímat emoce a potřeby, povědět mu také, jak se vy cítíte, když on Vám lže a když chodí za ,,housle" bojíte se o něj, vnímáte podněty které k jeho chování vedly. Zároveň si můžete stanovit pravidla, zopakovat je, a zdůraznit, že o všem se dá hovořit a pokud bude mít v době houslí něco důležitého, dá se výjimečně vynechat kroužek. Nebyl ani v druhém kroužku, jak to má ve škole, není přetížení, není toho na něj teď moc a nepotřebuje si odpočinout? To vše můžete zhodnotit a vnímat důvody, ,,záškoláctví"“

Pavlína M.: „Dobrý den, jak prosím vysvětlit dětem 6 a 9 let, že je kouření a alkohol špatné, když to vidí v jejich okolí? (prarodiče, otoc...) Děkuji za odpověď.“

Mgr. Kateřina Neubauerová: „Mluvit s nimi o tom, co pro ně kouření znamená a jak to vnímají, zda mají touhu to zkusit a proč. být narovinu, protože když to budou chtít zkusit, aspoň o tom budete vědět. Určitě seznámení s fakty je důležité a klidně povědět, co kouření znamená, něco si tím nahrazujeme, adolescenti mají pocit důležitosti mezi vrstevníky, ale jsou jiné hodnoty než cigáro. ...“

Hana I.: „Dobrý den, jak přinutit děti k psaní úkolů, u nás je to s velkým řevem...děti se odmítají odpoledne učit, učíme se až večer, navíc se u toho vztekají a řvou. To je i při řadě jiných povinností, např. čištění zubů atd. Jak na ně? DĚKUJEME“

Mgr. Kateřina Neubauerová: „Zkuste ho nechat jednou úkol nedonést a uvidíte, co na to v konfrontaci s učitelkou.“