Sama doma

Záznam chatu z pondělí 3. února 2014

Marie Jan: „Dobrý den, v situaci kdy vím, že pravda je na mé straně a dotyčný protiargumentuje, většinou se mi v této situaci "nahrne" horká krev do hlavy. Ztrácím logiku a soudnost. Zpravidla "souboj" prohraji, co se mnou? Hezký den Marie Jan“

Alena Špačková: „Správně cítíte, že prvním krokem k dorozumění s komun. partnerem je určitý "odstup". Jedná se o o to, abychom hned spontánně nereagovali. Možnosti: Fyzický odstup - např. výdech (např. si odkašlete), mlčky kývnu hlavou (vyvolám v partnerovi iluzi svého souhlasu s ním), změním svou pozici na židli či nakročím, sevřu pevně opěradlo či sedák židle, zatnu prsty v botách... (spotřebuji adrenalin). Duševní odstup - nechám si zopakovat, co partner řekl, sama parafrázuji a nechám si potvrdit, že právě to partner myslel, vyžádám si zpřesnění. Pomůže mi i prosté slovo "rozumím", kdy posiluji svou snahu domluvit se, získávám čas a dlouhá samohláska na konci slova mi pomáhá výdechem spotřebovat adrenalin. A tři základní doporučení pro následné vyjednávání: 1) Povzbuďte se (např.: Já jsem já, stojím pevně na zemi, hlavně se nenechat zmást...) 2) Začněte otázkou, na niž partner odpoví "ano" (např.: Chceme najít pro oba výhodné řešení, je to tak?) 3) Buďte upřímná v tom, co je podstatné, držte se věci a zaměstnejte věcným řešením i svého partnera.“

NECS: „Je to otázka asertivity, že - otočit každou situaci v můj prospěch? ALe i kompromisu, zkušenosti, odstupu a nadhledu, ne?“

Alena Špačková: „Váš pohled na téma se shoduje s mým. Samozřejmě používáme určitá pravidla a doporučení rétoriky (např. asertivní postupy), Za základ považuji kvalitní vnitřní postoj, který signalizuje jasnou vůli vyřešit situaci co nejlépe, a také úctu k partnerovi a sama sobě. Díky tomuto postoji nemusíme směřovat jenom ke kompromisu, kdy ani jedna ze stran není stoprocentně spokojená, ale mnohdy najdeme řešení, které nás předtím vůbec nenapadlo a pro účastníky je užitečnější než kompromis. A ještě k odstupu či nadhledu: Abych vyrušila emoční rozrušení, nereaguji spontánně. A vždycky naslouchám a snažím se třeba i zpřesňujícími otázkami porozumět argumentům druhé strany (pochopit neznamená souhlasit). Když pak reaguji, jsem upřímná v tom, co je relevantní, držím se věci a držím u řešení tématu i svého partnera. Heslo: Když něco nejde, ptám se, co můžu udělat pro to, aby to šlo nebo jak to půjde.“

Martin: „Dobry den, nabizite komunikacni a prezentacni kurzy?“

Alena Špačková: „Ano, vedu individuální tréninkové konzultace i skupinové kurzy zaměřené na různé oblasti rétoriky (prezentační dovednosti, komunikace na pracovišti, neverbální komunikace, efektivní telefonování, vnitřní postoj, jak se prosadit v rozhovoru, mediace a komunikace v sociální praxi...). Otevřené kurzy vedu pouze výjimečně (na HTF UK v Praze), zpravidla se věnuji účastníkům kurzů na objednávku. Pro jistotu kontakt na mě: rétorika@sytebarvy.cz“

linda: „Dobrý den paní Aleno, můj současný partner velmi dobře zvládá komunikaci s lidmi. To se mi na něm velmi líbí a byl to i důvod k tomu, abych se do něj během dvou let zamilovala. Pracujeme spolu a komunikace v práci je velmi důležitá. V partnerském vztahu mám pocit, že také dokáže vše se mnou vykomunikovat ke spokojenosti své a já se přistihla, že se mi jeho řešení vždy zamlouvá, že ochotně nakonec souhlasím. Nechci říct, že se mnou manipuluje, protože je to velmi čestný člověk, který jedná na rovinu. Přemýšlím ale nad tím, že asi nebude úplně dobré ve vztahu vždy přistoupit na náhled druhé strany (i když se mi zamlouvá). co tedy proti tomu, aby si zvykl vždy na můj souhlas, dělat? Děkuji Vám za odpověď. Linda“

Alena Špačková: „Aspoň ve stručnosti tři možnosti: 1) Dříve než si vyslechnete návrh (názor) svého partnera, připravte a předneste ten svůj. I když nakonec vyberete s partnerem jako výhodnější ten jeho, zvyšujete tím své sebevědomí a jemu se prezentujete jako samostatně tvořící jedinec. 2) Abyste předešla pocitům manipulace, klaďte partnerovi zpřesňující otázky, viděl, že nepřijímáte návrh ochotně bez přemýšlení, a přitom projevujete vážný zájem (upřímnou zvědavost) o to, co vymyslel. 3) Jestliže Vám partnerův návrh hned připadá jako jasný a nejvýhodnější ze všech, pojmenujte nahlas, proč s ním souhlasíte. Vyzáříte tak svou svobodnou vůli souhlasit, nikoli podřízenost. A ještě jedno doporučení: Občas se zeptejte sama sebe ( a poctivě hledejte odpověď):Proč to chce?“

Ludmila (slida@email.cz): „Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, když vím, že mám někde slabé místo - je lepší ho pro pořádek přiznat nebo se snažit o opak? Myšleno ve formální komunikaci např. v zaměstnání. Děkuji za odpověď. Ludmila“

Alena Špačková: „Vaše otázka zní velice obecně, proto ani já nemohu odpovědět konkrétně a spolehlivě ( v rétorice není nikdy nic úplně dobře a nikdy nic úplně špatně. Jestliže jste např. momentálně bez hlasu, omluvte se. Jestliže nedokážete věcně argumentovat nebo nezvládáte svoje emoce během rozhovoru, natrénujte si vnitřní i vnější postupy, abyste byla svým komunikačním partnerům užitečnější. Když mi svou situaci přiblížíte elektronicky, odpovím Vám přesněji: rétorika@sytebarvy.cz“

Anna Vošická: „Dobrý den, jakou knihu byste doporučila pro toto pozitivní myšlení? děkuji Vám S přáním hezkého dne Anna“

Alena Špačková: „Např. publikaci Christine Scharlau "Techniky rozhodovoru". Doporučuji též publikace Williama Uryho.“

Ivana: „kKyž partner na vše odpovídá negací – nechci, nepotřebuji, ne, nejde to, nemám na to chuť, teď to nejde, nejdu…. jakou lze zvolit formu komunikaei, aby mohla pokračovat dál a rozvíjela se?“

Alena Špačková: „Příklad možností: 1) Chtějte se dozvědět "Proč". Jen se ptejte jinak např. S kým mám o tom mluvit?, Kdy to uděláme?, Tvoje rozhodnutí respektuji, smím se zeptat, cože ses tak rozhodl?, Uvědomuješ si, že ty jsi ten, na kom mi opravdu záleží, a proto tam chci jít právě s Tebou? Na co máš dne chuť? 2) A také zkuste použít v rozhovoru použít spojení "co kdyby2". 3) Domluvte se s partnerem, že Vám dá vědět, až chtít bude. Když dlouho nereaguje, domluvte si termín. 4) S upřímným zájmem zjistěte, co se stalo, že reaguje najednou negativně. 5) Popište (bez vyhrožování), k čemu může časem dojít, když v negativních reakcích budete oba (všichni žít), a že si to nepřehete (např. trvalé negativní změny v mozku).“

Zuzka: „Dobrý den, často se mi stává, že pokud dojde ke konfliktu v zaměstnání, v rodině. Ačkoliv dobře zvladám argumentovat, prosazovat svůj názor. Tak se mi často stane, že do očí se mi nahrnou slzy a začnu brečet, tím pádem snižuju svou "věrohodnost" a mam pocit,že tím snižuju své komunikační východisko a sílu. Prosím o radu, čí doporučení nějaké publikace? Děkuji Zuzka“

Alena Špačková: „Zkuste vypozorovat, kdy přesně (co je spouštěčem) začnete plakat. Pojmenujte si svoje přednosti, které si budete schopna připomenout bez přemýšlení v krizové situaci. Při vyjednávání se opravdu držte faktů, abyste myšlenky lítosti vytěsnila starostí o vyřešení situace. Tréninkově si celou situaci představte předem sama, nechte na sebe působit pocity (aha. tak teď prožívám atak lítosti), přijměte je a následně vědomě odsuňte např. větou "dobře, je to děsný pocit, ale teď se chci především domluvit (zjistit oč se jedná...).“

Sára: „Dobrý den, řeším klasický problém, tím jsou tchyně s tchánem.jsou to velcí kritici, neustále mi něco vyčítají, nic jim není dost dobré, jejich názor je jediný správný, co není podle nich je špatně atd.Nepochválí jen hodnotí a vyčítají.. a já neumím reagovat tak, abych dala najevo svůj názor, že jsem dospělá, udělám si to po svém, že tak, jak co dělám, kam chodím a jak často je jen má věc..ale nastane situace, výčitka a já mlčím neozvu se, maximálně něco podotknu, pak si další dva dny vyčítám, že jsem neřekla to a to, ale stejně neřeknu, oni jiní nebudou a já bych jen přilévala olej do ohně, ale jak z toho ven, mne to vnitřně dost užírá, navíc se kvůli tomu často pohádáme i s manželem, který se jich zastává a nikdy by nešel proti nim.. co dělat, smířit se s tím, jak? Ozvat se, říct svůj názor? Jak?..děkuji za odpověd“

Alena Špačková: „Považuji za velice povrchní takhle od stolu a bez znalostí okolností dát spolehlivou radu. Už jen proto, že nevím, co už jste a s jakou odezvou zkusila. Aspoň základ: 1) zvolte taktické jednání - děkujte a chvalte (je-li za co), žádejte o radu. 2)když dostanete o radu, o niž nestojíte, řekněte např. Děkuju Vám, určitě vaše doporučení zvážím, než se sama rozhodnu. 3) Když vás osloví s ponaučením či výčitkou, řekněte např. Jsem si jista, že mi chcete ušetřit zklamání (nervy, peníze,) a proto jste teď řekla, co považujete za nutné. A děkuju Vám za projevenou pomoc. Zároveň vám budu vděčná, když i vy porozumíte mně a necháte mi svobodu volby. Věřím, že si přejete, aby Vaše snacha byla osoba schopná vlastního úsudku a dovedla se samostatně postarat o rodinu. 4) Nebo zvolte přímé pojmenování: Právě jste mi poradili, co mám dělat. I když jsem si jistá, že mi chcete pomoci, ve skutečnosti mě váše trvalá instruktáž oslabuje. Ztrácím pak sebe sama. Věřím, že mi vyjdete vstříc a podpoříte maši rodinu tím, že mě necháte rozhodovat samostatně.“