Sama doma

Záznam chatu z pondělí 19. listopadu 2012

Erik: „Existují na téma, které dnes probíráme knihy, žurnalistické práce, diplomky?“

Mgr. Irena Beranová: „Určitě je mnoho prací, které se tímto tématem zabývají ze svého hlediska. Často bývají více specifikovaná témata a zaměření (podíl genetických faktorů, podíl výchovného působení, vývoj dítěte a jeho osobnosti, vliv rodiny a rodičovských vzorů atd.).“

Erik: „Je důležité po kom dítě je?“

Mgr. Irena Beranová: „Otázka může stát: "Nakolik je důležité po kom dítě je pro rodiče?". Většinou si rodiče podobnou otázku kladou, když nastane nějaký problém a nebo si neví rady s vedením a výchovou dítěte, nerozumí mu apod. Takže je spíše důležitější hledat možnosti řešení, přístupu k dítěti atd.“

Martin Levínský: „Zapříčinil spor o "po kom to dítě je" i rozvod manželů?“

Mgr. Irena Beranová: „Neřekla bych, že přímo spor "po kom to dítě je" by zapříčinil rozvod manželů. Může být někdy spolu s dalšími spory a neshodami součástí postupného rozpadu manželství. Spíše často po nějakém čase po rozvodu mohou být některé nápadnější osobnostní rysy u dítěte, které nám vadily i u paartnera, jakýmsi trnem v oku. Ale je důležité brát dítě jako zcela osobitou bytost, s některými vlastnostmi se smířit a snažit se je korigovat, ukázat mu například jiné možnosti řešení a reagování.“

Martin Levínský: „Dá se to vůbec nějak zjistit, stanovit, po kom je dítě?“

Mgr. Irena Beranová: „Určitě je možné provést pečlivé psychologické vyšetření dítěte, zjistíme tak určité osobnostní rysy, způsoby reagování, afektivní nastavení apod.. Lze tak nastínit možný osobnostní obraz dítěte, lze vyslovit předpoklad, jak dítě bude řešit krizové situace, reagovat v zátěži, předpoklady studijní atd. Ale stále je nutné zohlednit věk dítěte, i následné výchovné vedení. Velmi záleží, k čemu potřebujeme podobné informace získat a jak s nimi budeme i dále zacházet.“

Sabina: „Do jaké míry můžu ovlivnit budoucí chování adoptovaného dítěte, které mám odmalička? Je“

Mgr. Irena Beranová: „To je vždy velmi těžká otázka. Dítě si určitě s sebou nese nějakou genetickou výbavu, kterou můžeme jen respektovat a nebojovat s ní. Ale je samozřejmé, že mnohé lze ovlivnit a korigovat i výchovným vedením, vším, co dítě v rodině vidí- jak reagujete jako rodiče na jeho těžkosti, průšvihy, jak se chováte k partnerovi, lidem kolem, jaké máte hodnoty atd. Rovněž velký vliv mají vrstevníci, socio-kulturní okolí, ve kterém se dítě pohybuje. Určitě je i velmi důležitý věk, od kterého dítě ve vaší rodině je. Kdy odmalička lze dítě výchovně ovlivňovat.“

Martin Levínský: „Je hodně ošklivé, že, když otec svádí na manželku -" to měla být moje výchova", " je to tvoje vina" - přijde mi to primitivní...“

Mgr. Irena Beranová: „Ano, je to velmi krátkozraké hodnocení. Ve vývoji dítěte a jeho osobnosti se podílejí ve velké míře jak genetické dispozice, tak i výchovné vedení- můžeme tak mnohé pozitivní i negativní podpořit a zesílit, ale i zeslabit. A důležitý výchovný vliv má jistě matka i otec.“

Eva Šebestová: „Hezký den paní magistro, v minulosti jsem trpěla poruchami příjmu potravy. Je pravděpodobné, že k tomu bude mít dispozice i moje dcera?“

Mgr. Irena Beranová: „U poruch příjmu potravy jde opravdu o určitou křehkost psychiky, kdy tímto způsobem můžeme reagovat na stres, tlak požadavků od okolí, na určité nároky i sebe samé apod. Nedá se tedy říci, že dítě bude podobné potíže řešit a být příliš nastražený a úzkostný jako rodič. Ale je pravda, že je dobré pohlídat, aby se dítě naučilo své těžkosti a trápení řešit přijatelným a pro něho neubližujícím způsobem. Také velmi záleží na tom, co dítě vidí, jaké mu předáme vzory- u Vás bude záležet, aby jídlo bylo pro dítě přirozenou součásní života, aby nebylo podceňováno ani přeceňováno z vaší strany. Což vím, že může být pro vás obtížné, najít si neutrální vztah k jídlu. Někdy je dobrý i nezávislý pohled, jak podobné věci u vás doma fungují- otec, kamarádka apod.“

Katka: „Dobrý den, ráda bych se zeptala na následující. Můj muž vyrůstal v rodině, kde nepanují harmonické vztahy, otec i matka se k sobě chovají velmi nepěkne, bojují mezi sebou o pozici autority a podobně. Manžel je však velmi obětavý, srdečný, vzorně se o své stárnoucí rodiče stará, má srdce na dlani... Zajímal by mne však kontrast s jeho bratrem. Ten jako z nějaké pohádky je úplný protipól, diktátor, tyranizuje své okolí, agresivní i na rodiče... Moje otázka je tedy taková: sama nechápu, jak je takový rozdíl mezi sourozenci možný, oba jsou ze stejného prostředí.... Jak to vidíte vy ?“

Mgr. Irena Beranová: „To je přesně situace, kdy nelze předvídat, jaké dítě v budoucnosti bude. Velmi záleží na osobnosti dítěte samého- může i v dospělosti vědět o svých stinných a slabších stránkách, umí s nimi zacházet a v průběhu života posiluje to dobré a chce se chovat jinak než rodiče, lépe... Také je dobré se podívat i dále do rodiny... babičky, dědové atd. A samozřejmě má vliv i vztah s Vámi.“

Radka: „Dobrý den,mám devatenáctiměsíční dceru a moje mamka říká,že se chová úplně stejně jako já v jejím věku.Je to malý vzteklounek,už teď má "svou hlavu"a všechno musí ona sama....Nevím,jestli bych tohle dokázala nějak ovlivnit,ale nedovedu si představit,že by i ve starším věku měla být jako já...:-),hlavně tedy v té tvrdohlavosti.Můžu nějak tyto vlastnosti u ní už teď aspoň trochu zmírnit?Nebo jakými pravidly se mám řídit?Je to s ní někdy opravdu hodně těžké....Děkuji“

Mgr. Irena Beranová: „U vaší holčičky určitě hraje důležitou roli i věk- v tomto období je často typické "Já sám.". Pokud bude i nadále více vůdčí, bude se více prosazovat, lze toto ovlivnit částečně výchovným vedením. Je pak asi dobré se poradit s odborníkem, který bude vaše dítě vidět a můžete mluvit o konkrétních způsobech reagování dítět atd´. a hlavně o konkrétních možnostech výchovného vedení. Obecné rady nefungují vždy, nejen každé dítě je osobité a své, ale i rodiče jsou každý jiný, jsou pro něho důležité jiné hodnoty apod.“

Iva: „Dobrý den, už to bude rok, co jsme adoptovali 5 měsíční holčičku, Kačenku. Informace o biologické matce máme jen stručné včetně její zdrav. dokumentace. Otec nebyl uveden. Kačenka je velice vnímavá a šikovná, ale je to náš tzv. "nepopsaný list". Proto jsem se Vás chtěla zeptat, kolik % si člověk odnese genetických předpokladů a kolik se dá ovlivnit výchovou. Moc děkuji za odpověď. S pozdravem, Iva“

Mgr. Irena Beranová: „To je různé. Záleží na tom, jak výrazné osobnostní rysy měli rodiče, zda se v biologické rodině je nějaká vlastnost, která je výrazná, zda zde nebyly nějaké dispozice k rozvoji psychických potíží. Takže určitě se mohou objevit vlastnosti a temeprament, který příliš neovlivníte. Ale mohou to být i velmi dobré dispozice, nadání. Vedle toho je velmi důležitá vaše rodina, vaše chování, jak na dítě mluvíte, jak s ním trávíte čas apod. Jeho vstup do školy, kamarádi atd. V tuto chvíli je důležité užívat si pohodu, své dítě, hezkéspolečné chvilky a netrápit se moc tím, co by se mohlo dít a zvrtnout. POkud přijde chvíle, že budete bezradní a budete potřebovat pomoci, konzultovat...vyhledejte dětského psychologa. O všem jde mluvit a vždy lze hledat řešení.“

Iveta: „Dobrý den. Nejstarší syn je po tatínkovi, jak jednáním tak i vzhledem. Druhý syn má vzhled po mě a chováním bych ho nejspíše přiřadila k tatínkovi. Čekáme třetího syna. Myslíte si, že ve vyšším věku matky(39let) by mohl být více po mě? Je rozhodující věk rodičů?Děkuji. Iveta“

Mgr. Irena Beranová: „V tomto případě toto nelze ovlivnit věkem. Je otázkou, kolik synům je a jak se budou dále rozvíjet. Děti jsou často spíše kombinací rodičů a jejich genů. Je možné, že v budoucnu se některý ze synů bude více v chování a reakcích podobat Vám.“

Míša: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak moc je dědičná citlivost/přecitlivělost? Děkuji“

Mgr. Irena Beranová: „Určitá dispozice zvýšené vnímavosti vůči okolí, jeho reakcím, nespravedlnosti apod. může být podobná u dětí a rodičů. Velmi pak záleží na výchovném vedení, aby se dítě naučilo lépe zvládat zátěž, kritiku apod.“

Mgr Beranová: „Dobrý den, genetika je jistě vlivná.Učila jsem na mš dlouhá léta,vychovaní skvělí žáci když opustí třídu a jdou domů s rodiči, prarodiči, mění se často ve zvěř.To je o výchově,řádu a autoritě.Helena“

Mgr. Irena Beranová: „To určitě. Děti velmi dobře vycítí, zda autorita druhé osoby je přirozená či nikoli, zda ho má osoba ráda, vědí, kde jsou hranice, kam je kdo nechá jít atd.“

Iva: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat. Dcera někdy "hodí" takový obličej a očima se dívá jako její otec a já vim přesně co si myslí, že se mnou nesouhlasí. Jak je to možné, že má takový pohled, nemá toto "odkoukané" neboť otec se s ní nestýká od jejich 5-ti let. Nyní je dceří 17 let. Děkuji Iva“

Mgr. Irena Beranová: „Je pravda, že mnohé mimické výrazy děti imitají a okoukají a mohou mít velmi podobné grimasy apod. Ale je i možné, že uspořádání mimických svalů prostě ve výsledku vytváří podobné výrazy obličeje.“

Simona: „Dobrý den, do 1 roku věku byla naše dcerka moc hodná a pak se vše začalo rapidně měnit. Nyní ve 22 měsících se z ní stal malý tyran, je histerická, vzdorovitá, vzteklá, vůbec neposlouchá, bije ostatní děti...jsme z ní nešťastní. Ani já ani otec jsme dle našich rodičů takový nebyli, naopak...kde se to v tom dítěti tedy vzalo? Může to být jen přechodné (že by již období prvního vzdoru) a nebo se máme obávat že jí tato povaha zůstane. Mám problém se k jejímu chování postavit, neumím pořádně reagovat a bojím se, že ji v tomto neadekvátním chování ještě podporuju. Co si o tom myslíte?“

Mgr. Irena Beranová: „Vaše holčička opravdu vývojově prochází náročnějším obdobím a vy jako rodiče s ní. Je možné, že tyto výrazné reakce se utlumí, ale je také možné, že bude náročnější ve výchovném vedení obecně. Pokud by Vás to velmi trápilo a byli byste velmi bezradní, je možné vše konzultovat s dětským psychologem, který posoudí vývojově, zda je vše v pořádku a může Vás nasměrovat ve výchovném vedení- na co se zaměřit apod.“

Zdeňka F.: „Dobrý den, potřebovala bych se zeptat co mám dělat s ukřičeným až uřvaným dítětem? Když mu něco zakážu nebo něco nedám, začne strašně řvát a vztekat se... musí být prostě po jeho... Snažím se mu to vysvětlit, ale marně. Jak mám docílit toho, aby nebyl tak strašně uřvaný, lidi si pak myslí bůh ví co... Děkuji za odpověď“

Mgr. Irena Beranová: „Velmi záleží na věku dítěte. Může se jednat o náročnější vývojové období dítěte. Ale pokud by potíže přetrvávaly a dítě by bylo i nadále výchovně obtížně zvladatelné a pro Vás nesrozumitelné, je dobré vše konzultovat s odborníkem.“

Lucie: „Dobrý den, máme 11 měsíčního syna, který se už od malého miminka jevil jako silná osobnost a dával jasně najevo, co se mu líbí a naopak nelíbí. dnes dostává záchvaty vzteku, když není zrovna po jeho. přestože jej nebijeme, nekřičíme, naopak mluvíme tišeji, ale trváme na svém rozhodnutí, že tu či jinou činnost nesmí, se situace již druhý měsíc nemění. nerada bych již od začátku udělala chybu. Prosím o radu. Děkuji.“

Mgr. Irena Beranová: „U Vašeho chlapečka může jít o kombinaci silné osůbky a věku, kdy dítě vše poznává, do všeho jde "po hlavě" a jakákoli překážka ho zlobí. Je to obtížné i v tom, že v tomto věku dítě mnohému nerozumí, nemůžeme mu dobře vysvětlit, že to, co mu vezmeme nemizí natrvalo apod. Ono nechápe ještě, že věc může mít "za chvilku", "zítra".... Je dobré mluvit na něj hodně konkrétně, v jednoduchých pojmech, spojit s ukázaním na věc atd. Ujasnit si konkrétní věci a situace, co nechcete dítěti povolit, pak ale na tom trvat. A pak mu například nechat ke "kramaření" jeden, dva šuplíčky v kuchyni apod. Ale obecně dané rady nemusí na každé dítě fugovat. Vždy je dobré dítě vidět a mluvit o jeho konkrétních reakcích, situacích...“

Martina: „Dobrý den ,chci se zeptat ,mám dvě děti ,obě jsou narozené v září.stejné znamení,ale jsou velmi povahově rozdílní ,dcera je plná energie (5 let),už odmalička chvíli neposeděla.Syn (2 roky )je pravý opak,je klidný ,pohodový ,sám si vyhraje.Občas mi připomíná mého manžela a otce mých dětí,je to velký flegmatik ,nic ho nerozhází a já jsem spíše výbušnější povahy a energická.Myslíte že tyto geny se mohou objevit i u našich dětí?snad jsem to napsala srozumitelně.Děkuji,přeji pěkný zbytek dne.Martina“

Mgr. Irena Beranová: „Určitě, mohou být vlastnosti výrazné a nápadné, které máte společné s jedním dítětem a druhý rodič s druhým dítětem. Ale často lze vysledovat i jiné namíchané vlastnosti od druhého rodiče, babiček, dědečků.“

Lada Aldini: „Dobrý den,teď jsem Vás poslouchala ohledně adoptivních dětí. My jich máme 2, sourozenci. Maji jednu společnou vlastnost, u kluka, strašího, podstatně výraznější, věci poměrně brzo vzdát a plakat neštěstím. Kluk navíc rád je sebelítostní, používá věty typu "chceš abych...si zlomil ruku, umřel,neviděl" a podobných výrazů. Teď je v první třídě a pochopitelně to má podstatný vliv na jeho postavení se k věcem. Z jeho minulostí vím, že jeho biologická matka byla psychicky labilní. Jsou oba navíc šíleně tvrdohlaví. Dá se toto podstatně ovlivnit výchovou? Děkuji“

Mgr. Irena Beranová: „Co se týče psychické a emoční lability, je to opravdu hůře ovlivnitelné. Vy můžete dítě rozumně vést, chválit za dobré, říci, že nemá pravdu, ať to zkusí znovu, s trpělivostí...Nepochybuji, že to vše se snažíte dělat. Pokud by však afektivní labilita, střídání nálad atd. přetrvávalo i kolem třetí třídy, vyhledala bych radu a posouzení u dětského psychiatra či psychologa.“

katka l.: „Dobrý den,mám dotaz.Malý má dominatní povahu,paličatou i manžel a ráda bych se zeptala změní se to v dospělosti nebo i ve vývoji nebo to už bude na pořád někdy mě neposlechne děla si to co on chce a já když ho okřiknu tak neposlechne ,nechce i na nočník přitom sousedky obě mají stejně staré kluky a ti už od 8 měsíců umí,vím že se nemá porovnávat ale ta jeho paličatost je neúnosná .děkuji Katka“

Mgr. Irena Beranová: „Je pravda, že věkem mohou být tyto vlastnosti zvýrazněné a obtížně zvladatelné. A věkem se opravdu mohou mírnit, dítě se s tímto naučí lépe zacházet. Ale pokud je vůdčí, průbojněší v rámci povahových a osobnostních rysů, které vidíte i u manžela, lze předpoikládat, že nezmizí. Ale vy můžete dítě usměrňovat- říci, co vám konkrétně vadí, jak by mohlo zareagovat jinak a lépe atd. Ale to lze postupně a s ohledem na věk, aby tomu rozumělo.“

Pavel: „Dceři je 7 let a má 9 dioptrií.Každý rok se to o jednu dioptrii horší.Já sam mám 14 diptrií a manželka 11 d.Je to dědičné nebo je to náhoda.Děkuji“

Mgr. Irena Beranová: „To je spíš otázka na dětského lékaře, ještě lépe na očního lékaře. Pravda je, že lze podědit určité dispozice k poruchám zraku. Rovněž i vliv dalších podnětů- okolnosti porodu, osvětlení ve škole atd.“

Katka: „Dobrý den ještě jednou, moje druhá otázka je následující: platí obecné, že děti se spíše než rodičům podobají svým prarodičům ? Je geneticky namíchaná informace ´´věcí náhody ´´ nebo se informace předávají nějakým daným způsobem ? Děkuji.“

Mgr. Irena Beranová: „Ano, genetické informace si přinášejí i rodiče od svých rodičů, mnohé se nemusejí projevit u nich samých a rodiče je předají svým dětem. Vždy se genetické informace míchají z obou rodin.“

Petra Kanioková: „Dobrý den, je známo, jak se dědí disociální porucha osobnosti? Děkuji“

Mgr. Irena Beranová: „Nedědí se přímo porucha, ale dětí se určité dispozice k reagování a zvládání stresu atd.. A v reakci na různou zátěž apod. se může tato dispozice projevit i jinou poruchou z této oblasti.“

Lenka: „Dobrý den paní magistro,mám z prvního manželství dvě děti a moje matka od prvopočátku říká,musíš počítat,že jedno dítě bude po rodině manžela,zdědí hodně špadné vlastnosti. Nechtěla jsem jí věřit,myslela jsem,že hodně ovlivňuje to,v jaké rodině dítě vyrůstá aspod.Nyní zjišťuji, že opravdu jedno dítě bohužel povahu manžela a jeho rodiny má a začíná se hodně projevovat,to má dítě teprve 6 let.Mohu to ještě nějak ovlivnit,vychovou apod.?Děkuji“

Mgr. Irena Beranová: „Je dobré vědět, že nemá smysl dítě předělávat, že přirozené dané i negativní vlastnosti nelze odebrat apod. Lze jen dítě vést, korigovat v rámci života rodiny- stanovit si pravidla, říci, co vám vadí, co nechcete, aby říkalo apod. Velmi konkrétně a pro dítě srozumitelně.“

Martina: „Dobrý den, momentálně řešíme s 2,5 letým synem období vzdoru, alespoň doufám, že to je ono:) Zatím nás napodobuje, např. své půlroční sestřičce vysvětluje, co má a nemá dělat, to má určitě odkoukané od nás. Co je ale pro nás největší problém je, že syn nesnáší, když mu někdo naruší jeho osobní zónu, především pokud se jedná o mladší čí stejně staré děti - sám hračky nikomu nebere, vyčkává, ale když se stane, že mu vybranou hračku někdo chce vzít, nejen že ječí, ale přímo napadne dítě do obličeje. Bohužel se stává, že po takové příhodě, napadá i jen procházející děti. Dá se s tím něco dělat, aby mu to nezůstalo a nebyl tak úzkostlivý? Podotýkám, že ke své sestřičce se chová celkem pěkně.“

Mgr. Irena Beranová: „Váš chlapeček je ve věku, kdy dítě ještě plně nerozumí tomu, že má něco půjčit, že mu to jiné dítě vrátí, nemá představu o časových údajích typu za chvilku apod. Je dobré v tuto chvíli respektovat jeho osobní zónu, domluvit se, co nemusí půjčovat atd. Postupem času by se měl uklidnit, získat větší klid a pohodu ohledně svých hraček a podobně. Každopádně bych na něho v tuto chvíli příliš netlačila.“

Alena: „Paní magistro,dobrý den. Mám tří a půl letého vnoučka a dcera se chce jít poradit, jak nejlépe zvládat jeho období vzdoru. Dcera byla v dětství také tvrdohlavá, ale jako holčička byla přístupnější a dala se lépe zvládat. Můžete poradit, podle čeho vybrat "dobrého" psychologa? Děkuji za radu, je-li možná. Alena“

Mgr. Irena Beranová: „Určitě hledat dětského psychologa, který má praxi s malými dětmi. Zkuste se podívat na internet, pročíst stránky, a vybírejte i podle sympatií, není to zanedbatelné. I po telefonu dejte na svůj dojem, kde se budete cítit dobře vy- rodič, bude se cítit dobře většinou i dítě.“