Sama doma

Záznam chatu z pondělí 31. října 2011

SEATO: „Co je podle Vás nejdůležitější na vztahu děti x učitelé?“

Lucie Horníková: „Pěkný den, osobně si myslím, že nejen na vztahu děti x učitelé, je důležitá vzájemná důvěra, je rozhodně nutné, aby pedagog byl nejen dobrým odborníkem na svůj předmět,ale aby také dokázal vytvořit dětem bezpečné prostředí, kdy se na pedagoga mohou obrátit splnou důvěrou. Je-li tento vztah takto nastaven, je pak vše znát i na výsledku výuky.“

Volfová: „Může učitel dávat dětem domácí práce navíc? Dcera je dostává za trest v 2 třídě. Také klasifikuje nevypracovaný DÚ 5. Je to v pořádku?“

Lucie Horníková: „Pěkný den, otázka domácích úkolů a klasifikace DÚ je pouze v kompetenci učitele, potažmo školy. V dnešní době se liší nejen různé učebnice na různých školách, ale právě i způsob kvalifikace. Otázkou ale také může být, zda nejsou tyto úkoly navíc ve 2.třídě a klasifikace nevypracovaného úkolu nedostatečnou přehnané,můžete se proto jistě na pedagoga či ředitele školy obrátit s tímto konkrétním dotazem, proč tomu tak je a zda je stejné i u ostatních dětí.“

Eva: „Dobrý den, dcera nyní začala chodit do primy na osmileté gymnázium. Ve třídě je bohužel jeden chlapec, který zřejmě nějakým způsobem nezvládá své chování. Je sám, nestrhl ke svému chování nikoho dalšího. Co provádí: jde a po cestě shazuje věci z lavic, schovává spolužákům věci, mlátí třeba učebnicemi po hlavě ... zákeřně, bezdůvodně, ale i kluky napadá fyzicky, minulý týden vykloubil spolužákovi rameno. Řešili jsme na třídních schůzkách, ale stále vnímám jako problém, že děti nějak nekomunikují s vyučujícím a asi to vnímají jako žalování a tak ty konflikty neoznamují. Učitel je mladý a řekla bych celkem přístupný jednání. Jakou najít cestu? Už jsem o tom dost přemýšlela co navrhnout - mají se třeba setkávat jednou týdně a psát na papírek (všichni) co se v tom týdnu dělo? nebo psát emaily nebo prostě jak zajistit, aby se ty informace k učiteli dostaly a vše se včas a rychle řešilo a zamezilo dalším problémům? Děkuji za pomoc.“

Lucie Horníková: „Pěkný den, je vidět, že o celé situaci velmi přemýšlíte správným směrem, aby se vše začalo řešita přitom děti nebyly vystaveny do pozice "žalobníčků". V každé třídě se vždy najde podobný "škůdce", otázkou ale je, proč se tak chová - potřebuje pouze pozornost? ..neschovává se za své obhroublé jednání kvůli nějakému jinému problému?..málokdo je pouze a jen "zlý", většinou je za tím ještě něco. Možná by bylo přínosné potkání se s ostatními rodiči,včetně rodičů onoho chlapce, s třídním učitelem a zástupci dětí, kteří by měli připraveny informace o celé aktuální situaci. Nejde o to "zahnat do kouta" spolužáka či jeho rodiče, ale zkusit najít společně řešení, aby se podobné situace nestávaly.“

anděla jiraskova: „dobrý den,co dělat když si učitel zasedne na dítě?“

Lucie Horníková: „Dobrý den, prvně si opravdu ověřit, že si učitel na dítě "zasedl", nedat pouze na informaci od svého dítěte, tato může být zkrelená i podaná dle potřeby dítěte. Pokud se Vám tato informace potvrdí, tak se jistě s konkrétním dotazem i případy obraťte přímo na učitele požádejte jej o vysvětlení a případně přizvěte k jednání i ředitele školy. Nicméně je to velmi ožehavé téma, které je různě vnímáno.“

Janáková Šárka: „Dobrý den,máme 5-ti letého syna,do školky začel chodit letošní rok.Paní učitelka už nám říkala,že s ní syn nekomunikuje,když se ho na něco zeptá.On takto reaguje vždy na osoby,které nezná.Myslíte si,že se to časem zlepší?Nebo jak můžeme syna naučit lépe komunikovat.Děkuji“

Lucie Horníková: „Dobrý den, pokud máte se synkem zkušenost, že s lidmi, které nezná, nekomunikuje, dejet mu čas aprostor, aby se s paní učitelkou mohl seznámit a zvykl si na ni, aby vznikl vztah založený na důvěře k této osobě. Vysvětlujte mu, že je pro něj potřebná, za chvíli bude synek chodit do školy a tam se bude muset přizpůsobit ještě více a komunikovat s větším množství jemu neznámých lidí. JIstě se to časem bude zlepšovat, ale potřebuje k tomu Vaše vysvětlování a pomoc.“

Jana: „Jak mám vysvětlit synovi, že mu paní učitelka neříká zdrobněle a jiným jeho spolužákům ano?“

Lucie Horníková: „Dobrý den, ověřte si, že to takto opravdu je, že paní učitelka opravdu neříká zdrobnělinami pouze Vašemu synovi, pak se ptejte paní učitelky, co ji k tomu vede.“

Barbora: „Myslíte si, že v dnešní době mají smysl poznámky za chování nebo zapomínání? Myslím si, že by bylo lepší dítě nějakým způsobem motivovat, protože poznámky nic neřeší.“

Lucie Horníková: „Dobrý den, rozhodně je více efektivní dobrá motivace, než poznámka, je to ale jen na motivaci a podání nejen pedagogem, ale i Vámi, jako rodiči, aby dítě vědělo , že mezi jeho povinnosti patří i starost o nejen docházku do školy, ale i o vypracovávání domácích úkolů.“

Markéta: „Dobré dopoledne, mám děti ještě malé, takže školu i školku budu řešit ještě za pár let. Jen jsem se chtěla zeptat, :-), že je mi Vaše jméno povědomé nejste náhodou původem z Rakovníka? Chodila jsem do třídy s dvěma kluky dvojčaty a ty měly sestru, Lucku Horníkovou........“

Lucie Horníková: „:-)“

Štěpánka Kalíková: „Dobrý den, náš syn Šimon od září nastoupil poprvé do školky, odmítá ve školce spát, ale snažím se ho zvykat 2x v týdnu, jinak si ze školky přinesl slovník který nechceme tolerovat, například začal se slůvkem parchant, které aplikuje i na nás doma, tak mu vysvětlujieme, že to opravdu není pěkné..jinak se nám zdá být trochu zlý na sestřičku a více se vzteká, je možné že stále žárlí, někdy si s ním opravdu nevím rady, jelikož pak začne i s kopáním a bitím pěstmi, poraďte prosím jak postupovat, nerada bych něco promeškala ve výchově a v komunikaci, ale taky nechci používat fyzické tresty, vím že to nikam nevede, děkuji mockrát a přeji pěkný den“

Lucie Horníková: „Pěkný den, osobně by mne napadlo, co se asi děje ve školce, že se mi mé dítě tak moc změnilo...odmítání spaní je víceméně bežné pro všechny děti školkou povinné, touha jít domů "po o" :-), slovník bohužel budou děti stále rozšiřovat vlivem okolí aprostředí, ve kterém se budou pohybovat, zřejmě někdo ze spolužáčků má slovník podstatně peprnější. Je dobré, že mu vysvětlujete význam slov, děti je rády používají, aniž by věděly, co znamenají. Děti mají přirozenou potřebu nápodoby ostatních, čili i nápodoby toho negativního - vztekání se apod., bude to nyní jen o Vaší trpělivosti a neustálém vysvětlování, ukázkách co je a co není dobré...“

Lenka: „Dobrý den. Jsem učitelka na MD, mám odučených 11let na 1.i 2.st.ZŠ. Jen bych ráda přispěla do diskuze tím, že potvrzuji větu paní Horníkové, že "vždy záleží na osobnosti jednotlivého vyučujícího". Ono to opravdu není vždy všechno jednoduché - vztahy ve škole mezi vyučujícími, vyučující x vedení školy, vedení školy x učitelé x rodiče, do toho děti .... I když jsme celkem dobře fungující úspěšná škola, nedala bych ruku do ohně za každou mou kolegyni či kolegu. Nelze generalizovat a je potřeba řešit každý problém zvlášť. Jen prosím věřte, že učitelé jsou také jen lidé a většinou to opravdu myslí dobře ;-)“

Lucie Horníková: „Pěkný den, děkuji za Váš příspěvek, přímo "od zdroje" :-), je v něm hodně pravdy - viz individuální řešení každého problému atd. Hodně spokojených dětí i rodičů.“

Miluše Zapletaová: „jen potvzuji,že je důležité naslouchat i učitelům,u dnes 18-leté dcery já figuruji jako práskač,zrovna dnes jsem volala třídnímu učiteli,neb jsem odhalila dvě zfalšované omluvenky“

Lucie Horníková: „Dobrý den, v každém vztahu je nutné naslouchat všem zúčastněným ( i když se nám nemusí vždy dobře poslouchat...), je pozitivní, že po odhalení falešných omluvenek nezametete pod stůl, ale informujete třídního, to je předpoklad, že můžete společně nalézt optimální řešení. Hodně štěstí.“

Monika: „Dobrý den, máme ve školce dlouhodobý problém s jedním klučíkem, který ostatní děti mlátí, nadává sprostě a říká že "někoho" zabije. Chci se zeptat zda to já jako matka jednoho z těch dětí, kterým je takto ubližováno, můžu nějak začít řešit nebo zda to musím přenechat škole. Školka u nás spadá pod školu a učitelky si s tím klučíkem taky nevědí rady, navíc si k němu téměř nic nemohou dovolit, jeho otec přispívá penězi škole. Rodiče klučíka jsou navenek normální, otec je bývalý policista. Jedná se o skupinku asi 12 dětí, kterým je takto ubližováno. Prosím poraďte, ptám se za nás maminky jelikož situace je už neúnosná a dotyčný hoch má jít s našimi dětmi i do první a další třídy. Mockrát děkuji.“

Lucie Horníková: „Pěkný den, Vaše situace je nezáviděníhodná, rozhodně byste se s ostatními maminkami, rodiči neměla nechat odradit tím, že otec přispívá škole, pro školu smaotnou by ani tento fakt neměl být rozhodující pro další postupy či kárné řešení s chlapcem. Pokud se opravdu semknete s ostatními rodiči a podáte ideálně písemnou formou informaci o celé situaci ve třídě, s dotazem, jaké řešení navrhuje škola, musí se učitelé a vedení celou věcí zabývat, bez ohledu na sponzorské dary otce zlobívého chlapce.“

Eva: „Dobrý den, ještě se vracím ke svému dotazu ohledně problematického žáka v primě. V podstatě jde o to najít nějaký způsob jak by se třídní učitel mohl od dětí dozvědět o situaci a o klimatu, který v té třídě je. Protože když to neví, tak nemůže a nemá co řešit. Jedná se o prestižní gymnázium a nikdo si nemyslel, že se s tímto jeho děti na této úrovni setkají. Protože se dcera se šikanou už setkala a to až tak, že musela změnit školu, tak vím, že ve většině případů se s rodiči agresora jednat vůbec nedá, protože většinou je to dítě zmenšeninou svého rodiče a ten odmítá připustit jakýkoliv problém. Děkuji“

Lucie Horníková: „Způsob, jak informovat třídního o situaci ve třídě je velmi těžké zvolit, osobní kontakt bývá nejideálnějším, možná by děti mohly sepsat jakousi zprávu, konkrétní informace, které by třídnímu předaly, poté by již bylo osobní řešení jistě osvobozeno od nálepky "žalobníčků". Problémy a problematické děti se vyskytují všude, prestižní školu nevyjímaje...Hodně štěstí, hlavně dětem.“

Johana: „Dcera nastoupila do druhé třídy. První třídu jsme absolvovaly domácím učením, protože jsme pobývaly v zahraničí, kde ještě dcera navštěvovala mezinárodní školu. Měla by paní učitelka brát tuto situaci v úvahu nebo se k dceři chovat jako k dětem, které už mají české školství zažité z první třídy? Když přinese ze školy trojku a já za ní jdu s dotazem jestli dcera rozuměla co měla dělat, tak mi je řečeno, že mě se taky všechno nepovede a nemám z toho dělat vědu.“

Lucie Horníková: „Pěkný den, osobně mne odpověď Vaší paní učitelky překvapuje, obzvláště na prvním stupni je nutné vybudovat příjemné a důvěryhodné prostředí, je nutné, aby se děti nebály zeptat a požádat o dovysvětlení, pokud něco nechápou apod. Situaci, že byla dcerka v zahraničí a byla vyučována v domácím prostředí by jistě učitelka měla po určitou dobu mít na zřeteli a zároveň by v ideálním případě měla dcerce s přechodem na náš školní systém pomoci. Nenechte se odradit, jde o Vaše dítě :-).“

Klára T.: „Dobrý den, mám bratra, který chodí do 7. třídy. Je dyslektik, ale ve škole se dle učitelů na dyslexii tzv. nehraje. Trvalo několik let, než bratrovi napsali doporučení do PPP a ani poté se neřídili jejich instrukcemi. Bratr měl minulý rok hodně problémů i s chováním - chytl se špatné party, ale nyní se snaží všechno zlepšit, do školy se pravidelně připravuje, komunikuje s námi a s chováním už problémy téměř nemá. Ve škole mu ale již nevěří, jeho oblíbený třídní učitel mu stále dává najevo, že je to jen lump a zklamal ho. Stále si na něm hledají nějaké chyby, dokonce to přerostlo tak daleko, že bratrovi ve škole zabavili termosku s čajem, ve kterém měl přidaný sirup espreso (je tam trochu rumového aroma) a bez vědomí rodičů nechali jeho pití kolovat po škole, zkoumali ho v hodině chemie se staršími žáky a osočili ho, že nosí do školy alkohol. A rodičům sdělili až po několika týdnech o třídní schůzce napomenutí, že dali bratrovi alkohol do školy, i když dle ostatních učitelů věděli, že to alkohol nebyl. Vysvětlení ale nechtěli slyšet. Pokud já nebo rodiče dojdeme do školy např. s požadavkem, zda by bratr mohl sedět s někým jiným než s nejhorším žákem ze třídy, protože se vedle něj nedokáže soustředit, pořád narážíme jen na neochotu ke spolupráci a slyšíme jen to, že se bratr ve škole chová zcela jinak, než si myslíme a že jsme moc úzkostní vzhledem k jeho zdrav. stavu (je po onkologické léčbě). Je to v pořádku? Uvědomujeme si, že se o bratra víc bojíme, ale když vidíme, že se doma trápí se slohem, napíše ho úplně sám a ve škole mu pak nedají známku s tím, že to stejně nemohl napsat sám, opravdu už ztrácíme trpělivost.. Co bysme měli dělat? Co děláme špatně? Děkuji za odpověď. K.T.“

Lucie Horníková: „Pěkný den, nenacházíte se v příjemné situaci, hlavně asi Váš bratr má povinnou školní docházku velmi znepříjemňovanou. Na jedné straně doam vidíte jeho snahu, znáte jeho možnosti, které jsou svým způsobem omezeny dyslexií, vnímáte jeho stálé zařazování na základě jeho problémovému chování před určitou dobou mezi "lumpy". Dobrý pedagog by měl řešit aktuální situace, bez neustálého vracení se k předešlým problémům. Co radí psycholog v PPP, případně výchovný poradce na škole? Snažila bych se o komunikaci s těmito osobami, případně i zvažovala změnu školy, ovšem jako nejkrajnější řešení.“