Sama doma

Záznam chatu z pondělí 11. dubna 2011

petra: „Dobrý den,chtěla jsem se zeptat,mám 2,5 letou dceru.Před týdnem jsem byla na operaci a hlídala ji babička.Nechala jsem ji tam celý týden,takže mě vůbec neviděla.babička jí řekla že jsem u doktora. Po týdnu když jsem za nimi přišla , tak dcera reagovala velmi zvláštně,lehala si na zem,výskala a nechtěla za mnou jít.Pořád chtěla být jen u babičky, jako by se styděla a nevěděla jak má reagovat. Chtěla bych vědět zda to byl jen projev dlouhodobého odloučenía dítě se ode mne odvyklo a nebo je možné ,že trucovalo a bylo naštvané,že jsem ji nechala u babičky. jinak byla u babičky spokojená a hodná. Děkuji Petra B.“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den paní Petro, chápu, že pro Vás bylo nepříjemným překvapením, když Vás dcera vlastně "neuvítala" po Vašem návratu tak, jak jste očekávala. Odloučení od matky je pro tak malé dítě zátěžová situace, na kterou reaguje po svém. Potřebuje se přes takovou zátěž přenést a adaptovat se jinak a v jiném časovém rozložení, než jak by reagovalo dítě starší či dospělý člověk. Dítě může vycházet se svých malých zkušeností a nedokáže si přdstavit, co znamená pobyt v nemocnici ani moc nechápe, že po operaci potřebujete trochu jiný režim i Vy, abyste se brzy adaptovala. Trpělivé vysvětlování jazykem, který odpovídá věku a zkušenostem Vašeho dítěte, přináší určité výsledky.Byl to tedy projev zmatku z dlouhodobějšího odloučení od Vás i přenesená Vaše úzkost, kterou jste prožívala v průběhu operace a úzkost z toho, jak to dcera bez Vás u babičky zvládne. Vše se rychle vrátí do pořádku. Zdravím“

Lucka: „Dobrý den chlěla bych se zeptat jestly je dobrý mit v této době 2 děti???Děkuju“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den, počet dětí, které se v manželství, vztahu narodí, by měl být vždy výsledkem dohody mezi oběma rodiči. Záleží na úhlu pohledu, ze kterého se na tuto otázku podívaáte. Pokud je to z demografického hlediska, dvě děti jsou žádoucí. Pokud se na to budeme dívat z hlediska sourozeneckých vazeb, jsou dvě a více dětí také velmi dobré. Pokud se na to díváte z ekonomického hlediska, jsou dvě děti na zajištění jejich potřeb náročnější než jedno. Jsou ale lidé, kteří říkají "když se nají jedno dítě, tak se nají dvě". Moc Vám držím palce, ať už se rozhodnete jakkoliv. Zdravím“

Irena: „Dobrý den. U nás ve škole je pro děti místo tělocviku povinné plavání. Jenže oni mají 10 lekcí vždycky v zimě - teď ve středu mají poslední lekci , což znamená, že děti nastydnou a marodí. Jenže škola neuznává omluvenku od rodičů, ale jen od lékařky. Což si myslím, že je to nesmysl. Lékařka už je dost naštvaná, že s každou rýmou musí dát potvrzení na týden nebo dva, že má dítě být bez plavání. Myslíte, že je tento postoj školy normální ? Děti by jistě rády jezdili, ale proč to neudělají až květen a červen, když nejsou chřipková období ? V tomhle naší školu nechápu.“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den, výuka plavání je v mnoha školách zařazena do výúky tělocviku, dokonce i některé mateřské školy vozívají děti do plavecké školy. Pokud vím, že to velmi časté, že se tato výuka odehrává v průběhu celého školního roku - vždy podle kamapcity a možností bazénu, dopravy, školy. Asi bude nejlépe, pokud si o svých připomínkách prmluvíte přímo v konkrétní škole, můžná se Vám podaří dosáhnout pozitivního řešení. Zdravím“

Věra: „Dobrý den! Chtěla jsem poradit ohledně chování mé dcery. Asi od roku má úzkostné záchvaty pláče, kdy i přestává dýchat (např.když má od nás odjed babička s dědou), jinak moc hodná, vše si nechala vysvětlit. Před rokem a čtvrt přišel na svět bráška a od té doby bych řekla, že se její chování začalo zhoršovat, nyní si hodně vynucuje co chce, neposlouchá, je dokonce i vzteklá, většinou to ale jak přijde tak odezní a je zase bezva. Po odp. spaní se budívá také s příšernou ukňučenou až uřvanou náladou. Nesmí se na ni pospíchat, jinak začne ječíkovat a je "konec". Poradíte, jak k ní přistupovat? Mám strach, aby se po čase z ní nestal nevychovaný rozmazlený tvoreček. Dále pak prosím o radu, zda je vhodné ji po prvním roce chození do školky přesazovat do jiné školky (nyní dojíždíme 4km do města, ale u nás ve vesnici se má obnovit x let uzavřená školka, zatím bohužel nevím žádné podrobnosti, jaké bude vybavení, jestli bude více tříd či budou děti spojené,... ). Velmi děkuji za každou radu či postřeh!“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den paní Věro, popisujete úzkostné projevy projevy své dcery, které jste začala registrovat ještě před narozením druhého dítětě, Vašeho syna. Nenapsala jste, jak je Vaše dcera stará. Záleží trochu na tom, jak dlouho byla dcera ve výsostném postavení prvnorozeného, jediného potomka a vnoučete. Někdy se takové chování objevuje právě u dětí, které delší dobu vyrůstaly bez sourozence a souvěkých dětí v příbuzentvu. Před narozením sourozence se většinou děti hodně na miminko těší, ale možná si představují, že to pro ně bude příjemný "parťák", se ktrým si budou moci hrát a najednou zjistí, že miminko potřebuje hodndě péče a pozornosti maminky a dalších pečujících osob. Pak si může starší dítě připadat zmatené, protože neví, jak se do nové situace zařadí. Je dobré vymezit aktivitu, kde může dcera "pomoci" při péči o sourozence, ale hlavně je důležité dopřát jí chvíle, kdy Vás má zase pro sebe, kdy oddělíte péči o druhorozeného syna od času věnovanému právě Vaší dceři. Je to někdy složitější a je dobré postupovat drobnými kroky. Držím Vám palce“

Markéta: „Dobrý den, jsem spíše starší maminka přibližně rok doma s dcerou na RD, máme ještě jednoho staršího potomka. V době, kdy jsme miminko čekali manžel projevil přání být doma s miminkem až bude větší, resp. řekl, že by se mu to líbilo, a tak to i hlásal dál v rodině. Nyní se mu do toho už nechce. Mě se po práci stýská, chybí mi kontakt. Máme oba zpravidla střední až vyšší pozice. Manžel argumentuje, že je na tom lépe cca o 5 tisíc. To by nás určitě nezruinovalo, ale argumentuje i tím, že by přišel o služební auto, pozici v práci...atd. Prarodiče na hlídání nemáme. Co si počít? Mám zkusit domluvit se v práci na nižším úvazku a najít si chůvu?“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den paní Markéto. Určitě by bylo dobré zjistit od Vašeho zaměstnavatele, jaké by Vám pomohl vytvořit podmínky pro zkrácený úvazek. Někdy je možné zkloubit práci a péči tak, že není třeba angažovat chůvu. Jindy mají rodiče štěstí a najdou velmi kvalitní chůvu, která se o jejich dítě výborně postará. Mnoho mužů ale i žen se však chůvám brání z obavy, aby se o jejich dítě dobře starala. Pokud nemáte možnost zapojení praročičů, asi se nevyhnete vyjednávání o kratším úvazku, rozdělení času tak, abyste se vzájemeně s manželem v péči o dcerku střídali a podíleli. Pokud máte takovou pozici v zaměstnání, je pro Vás důležité udržet si kontakt s oborem. Určitě se Vám podaří najít řešení a bude Vám vše k prospěchu.“

Lucka: „Dobrý den jsem na na rodičovské dovolené mam 1,5,kdybych čekala miminko brala bych ty stejne peníze co jsem brala přitom prvním. Dekuju“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den paní Lucko, bude asi lépe, pokud se obrátítě na OSPOD, kde Vám přesně řeknou, jaké máte možnosti. Děkuji Vám za dotaz. Zdravím“

Vendula: „Dobrý den, mám 15měsíční dceru a od narození ji vychovávám sama bez jejího otce! Chtěla jsem se zeptat, zda je normální ,že když je v blízkosti nějakého muže , že jí to je nepříjemné a sedí v klídku v rohu a ani se nepohne, jen jak je místnost bez muže,tak dcera hned ožije..je to třeba způsobeno tím,že je vychovávaná pouze mnou? Moc děkuji za odpověd, velice mě to trápí. wendi-wendi@seznam.cz“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den paní Vendulo, vychovávat dceru bez zapojení dalších osob je určitě velmi náročné. Právě díky tomu je mezi Vámi a dcerou velmi silná vazba. Toto pevné pouto může být podporováno i tím, že Vaše kontakty s jinými osobami možná jsou méně časté. Pokud nemáte prarodiče, kteří by Vám s péčí o dceru pomáhali, může být v nerovnováze působení ženského a mužského přístupu. Dcera je zvyklá na Vás a tak nemusí být problém v kontaktu s ženami. Pokud nemá možnost bezpečného kontaktu s dědečkem, strýcem, může na přítomnost jakéhokoliv muže reagovat jako na znejišťující skutečnost. V takových situacích může reagovat úzkostně, může se pak stáhnout a sledovat Vaše reakce, podle kterých pak zareaguje sama. Možná by bylo dobré, abyste si o tom promluvila s nezainteresovaným odborníkem, poradcem v poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Možná se potřebejete jen ujistit, že se o svou dceru staráte výborně, že lze i v situaci samoživitelky zajistit dceři podmínky pro perfektní vývoj. Přeji Vám hodně síly a věřím, že to všechno zvládnete. Zdravím“

Hana NOVÁKOVÁ: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat: u nás doma je taková situace, po dohodě s manželem jsem zůstala v domácnosti s dětmi, už jsem doma 12 let. Chtěla bych jít do práce, manžel to nekomentuje, ale jakmile mi řeknou, že mě někam příjmou tak začnu mít s toho strach a nakonec couvnu. Měla bych tuhle situaci řešit s psychologem nebo existují nějakíá poradenská centra pro situace jakou procházím já. Děkuji za odpověď.“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den paní Nováková, je pochopitelné, že po tak dlouhé době, kdy jste doma s dětmi, je pro Vás návrat do práce spojen s nejistotami a obavami. V poradnách pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy jsou pracovníci připraveni Vám maximálně pomoci nejen radou, ale i konkrétní nabídkou aktivit, které Vás mohou posílit. Na úřadech práce bývají připraveny programy pro ženy, které se po dlouhé době navracejí do práce. Tyto programy Vám mohou pomoci znovu posílit Vaše profesní kompetence nebo i díky rekvalifikaci se přeorientovat na výkon jiné profese. Určitě to zvládnete a budete všichni spokojeni. Zdravím“

Marie: „Dobrý den chtěla bych se zeptat,jestli by bylo dobré v roce dítěte jít do práce na částečný uvazek,jsem zdravotní sestra a práce mě baví,ale zároveň bych nijak nechtěla ochudit svoje dítě.Děkuji za odpověď.Zdravím.“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den paní Marie, určitě by bylo dobré probrat Vaši situaci v rodidně a také se zaměstnavatelem. Dnes jsou určité možnosti jak vyjít maminkám vstříc, jak jim umožnit práci na částečný úvazek. Nijak nemusíte své dítě ochuzovat, pokud péči o dítě vhodně rozložíte mezi ostatní členy rodiny. Dobré je také připustit i pomoc při zajišťování domácích prací, abyste se po návratu z práce mohla věnovat dítěti bez stresu a výčitek, že ještě nemáte vyžehleno. Držím Vám palce.“

Hanka: „Dobrý den, stále uvádíte případ maminek, které do práce CHTĚJÍ, ale já jsem třeba případ trošku jiný, zaměstnavatel mi drží místo do 3 let dítěte, takže já se do práce vrátit musím. Pochybuji, že by mě někdo zaměstnal se třemi dětmi, kdybych si teď řekla, že zůstanu doma a budu se starat o domácnost. Vaše debata ve mě ale vzbuzuje dojem, že tím, že se musím vrátit do práce jsem "krkavčí" matka, tím, že budu chtít mít doma všechno v pořádku tak jak to bylo doposud, že jsem špatná... Zkrátka mrzí mě to, že uvažujete pouze o případu maminek, které doma zůstat mohou, ale do práce se hrnou. Podotýkám, že na RD jsem byla vždy 3 roky a mezi RD 2-3 roky v zaměstnání.“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den paní Hanko, určitě nejste špatná, "krkavčí matka", protože se musíte vrátit zpět do práce. Návrat do práce je přirozeným vývojem, přesto jsou ženy, které chtějí zůstat v domácnosti, pečovat o blaho svých dětí a celé rodiny a nevidí v tom nic špatného. Naše společnost i v této době více počítá se zapojením ženy, s její zaměstnaností. Mnohé ženy však nemají na výběr a jak píšete, pokud nechtějí rizkovat ztrátu zaměstnání, tak se musí do práce vrátit, i když by rády ještě s dětmi zůstaly doma. Ani v tomto případě to není špatné, je to výsledek zvážení všech alternativ a možností. Zdravím“

Jana: „Dobrý den paní Marcelo. Máme s manželem tříletou dceru, kdy jsme v době jejího narození bydleli v domě spolu s manželovými rodiči. I když jsme měli svou domácnost, tak si prostě mysleli, že když se malá narodila, že s něma i s malou budu trávit veškerý volný čas, že se budou o malou starat a budeme prostě neustále s něma. Což se mi tedy nelíbilo a dopadlo to tak, že na mě pak začali házet hodně ošklivé věci a neustále se mě snažili před manželem očernit, že se o malou nestarám a dělali vše proto, aby se o ní mohli starat oni. Naštěstí tedy manžel věřil mi a jednou byl náhodně sám svědkem toho, jak se do mě navážejí a konečně na vlastní oči a uši pochopil, jak se tam musím cítit špatně. Ať jsem udělala cokoliv, tak bylo všechno špatně, i když jsem jim nic neudělala, nechápu dodnes proč se tak chovali. Nakonec to tedy vygradovalo tím, že jsme se ze dne na den museli odstěhovat pryč, protože se to už nedalo dále snášet. Už rok bydlíme sami a jsem konečně spokojená a hlavně bez stresu. Nicméně ten rok jsem je neviděla, a ani nechci vidět. Chci se vás zeptat, myslíte si, že jsme udělali správně, že jsme se odstěhovali a proč se ke mě tak chovali? Děkuji za odpověď“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den paní Jano. Tím jak jste sama popsala svůj stav "jsem konečně spokojená a hlavně bez stresu", jse si odpověděla - určitě jste udělali správné rozhodnutí. Určitě pro Vás bylo hodně důležité, že jste s manželem byli jednotní a díky tomu se posílily i Vaše vzájemné vztahy. Chování rodičů může mít mnoho příčin a bylo by zjednodušující, pokud bych zde nějaké z nich vyjmenovala.Pokud budete potřebovat si o tom promluvit s neutrální osobou, můžete se obráti na poradnu pro rodinu, kde se Vám budou věnovat. Zdravím a děkuji za dotaz“