Sama doma

Záznam chatu z pondělí 28. února 2011

Irena: „Dobrý den. Mezi vánočními svátky v roce 2009 jsem zažila zkušenost, že mne fyzicky napadl švagr a to ještě před mou tehdy 7-letou dcerou. Musela jsem se chovat statečně, i když mi vůbec nebylo dobře. Dcera totiž po tomto incidentu nechtěla vůbec chodit do kroužů, škola ještě tak nějak šla , to jsem jí dovedla ke škole a pak zase pro ní přišla, ale všude jinde musela chodit jenom se mnou. Nevím, jestli se bála o sebe, že by jí mohl strejda taky ublížit a nebo o mne. Já jsem jí tenkrát vysvětlila, že je strejda nemocnej ( ve skutečnosti hraje automaty a dluží na koho se podívá- proto jsem mu vytkla, že by mohl dluhy splácet a ne aby se mu navyšovali - a jak to dopadlo víte). Teď bych řekla, že dcera je docela dobrá - v pohodě. Já jsem ale dneska v práci zjistila, že se ve mne stále něco drží, když jsem řešila obdobný problém s naším zaměstnancem - peníze. začal mi do telefonu vyhrožovat , až jsem mu sluchátko musela položit, protože jsem se roztřásla a čekám, jestli mně taky nepřijde zmlátit. Snad se tento stav vylepší... Přeji aspoň Vám pěkný den.“

Lucie Horníková: „Pěkný den, prožila jste traumatizující záležitost, dokonce za přítomnosti své malé dcerky, kterou je velmi těžké zapomenout i proto, že jste byla napadena svým švagrem, blízkou a Vám známou osobou. Je proto logické, že se Vám mohou vracet vzpomínky při podobné situaci, které snadno navodí traumatizující pocit. Možná by Vám pomohla konzultace s odborníkem, psychologem, psychoteraputem, který by Vám mohl pomoci nalézt formu, jak se svých nepříjemných pocitů zbavit. Hodně síly a štěstí, Lucie H.“

STATE OF MIND: „Kolik procent oznameni - domaci nasili - je falesne - vymyslene?“

Lucie Horníková: „Pěkný den, není mi známa přesná statistika falešných oznámení domácího násilí, už pro jeho velkou specifičnost, kdy je velmmi obtížné jej rozeznat. Lucie Horníková“

Pavla: „Dobrý den, nevím, zda to patří do vašeho oboru činnosti, ale plánuje se nějaké zlepšení v oblasti spolupráce školy při identifikaci domácího násilí na dětech? Často děti žijí v rodině, kde jsou bity a nemají podmínky k řádné přípravě, a pak jsou ještě za to ve škole potrestáni tím, že dostávají špatné známky a učiteli je jim spíláno, že se nepřipravili.“

Lucie Horníková: „Pěkný den, spolupráce se školami existuje nejen od vzniku Intervenčních center, ale již z dob před rokem 2007, formou mimo jiné tzv. interdisciplinární spolupráce spolupracujících organizací, kdy jsou pořádány besedy, semináře pro školy, školáky i pedagogy, kde jsou seznamováni s formami domácího násilí i s tím, jak je možné jej řešit, kde vyhledat pomoc apod. Nejedná se ale o přesně stanovenou spolupráci, program, který by byl v každém městě, každé škole na stejné úrovni. Rozhodně se IC snaží o větší informovanost a spolupráci se všemi, tudíž i se školami. Děkuji za Váš dotaz, Lucie H.“

michalpatek@email.cz: „Dobrý den paní Horníková,chtěl bych se Vás zeptat zda máte ordinaci kam bych se mohl objednat a řešit problém s Vámi.Děkuji za odpovědˇ.M.Pátek“

Lucie Horníková: „Pěkný den, máte-li zájem, využijte kdykoliv po vysílání uváděný telefonický kontakt pro bližší informace. Lucie H.“

Tereza: „Dobrý den , chci se zeptat dcera má 2 roky a má strach z mužů.Když na ni nejaký promluví , začne brečet.Samozřejmě kromě otce a dědy.Nevíte co stím?“

Lucie Horníková: „Pěkný den, právě v období cca okolo 18. a dalšího měsíce již dochází k tomu, že si dítě velmi dobře uvědomuje lidi, které se pravidelně a v pozitivním světle vyskytují v jeho blízkosti ( sama uvádíte otce a dědečka. kterých se dcera nebojí ). Proto je celkem časté, že se obávají jiných, jim neznámých lidí. Ženy děti vnímají lépe z mnoha důvodů - intenzivní přítomnost u malého človíčka bývá převážně ze stran žen - matek, tón hlasu je pro dětské vnímání příjemnější, ale neznamená to, že by děti celkově odmítaly muže. Je na Vás, abyste dcerce dávala pocit jistoty při komunikaci s jinými muži, aby postupně odbourávala pocit strachu z mužů. Ve spolupráci s tatínkem a dědečkem jistě brzy vyřešíte. Hodně hodných mužů ve Vašm okolí Lucie H.“

posluchačka: „Dobrý den.Mám osmiletého syna, chodí do druhé třídy. Bydlíme na vesnici. Syn se bojí do školy chodit sám, stále ho doprovázím a chodím mu naproti. Bojí se aby ho někdo neunesl autem, nebo se bojí některých dětí. Dost si povídáme o tom, co se děje ve světě, nebo posloucháme zprávy, kde se mluví o únosech nebo ubližování. Co s tím?Děkuji vaše posluchačka“

Lucie Horníková: „Pěkný den, bohužel naše doba je plná násilí a to i na dětech, únosy nevyjímaje. Je rozhodně lepší, jsou-li děti informovány, ale jim pochopitelnou formou, o těchto situacích, které mohou nastat. Tuto formu je velmi důležité vhodně zvolit, abychomm u dětí nevypěstovali panický strach ze všeho. Pro dobré pocity syna bych doporučovala vysvětlovat situaci a nestále bych jej ubezpečovala v bezpečí, které jste mu schopni zajistit. Na druhou stranu vhodně informovat, aby se nebavil s cizími lidmi, nenastoupil s někým do automobilu apod. Dobré bývá i vracení se ze školy s kamarády ze sousedství, kdy se děti navzájem mohou podpořit. Pokud by se Vám zdálo, že jsou strachy Vašeho syna příliš veliké, doporučovala bych návštěvu dětského klinického psychologa, který jistě dovede najít pravou příčinu a pomůže s jejím odstraněním. Hodně štěstí beze strachů Lucie H.“

Jana J.: „Dobry den, chci se zepta,zda strach ze tmy si muze clovek nest sebou jiz od detstvi az do dospelosti... Mam nekdy az panickou hruzu ze tmy a nevim,kdy presne zacala,ale jako dite jsem mela docela bujnou fantazii.... Dekuji za odpoved.“

Lucie Horníková: „Pěkný den, nejen strach ze tmy, ale de facto z čehokoliv je velmi nepříjmenou záležitostí, která nás může opravdu ovlivňovat po celý život, čili i v dospělosti. Je dobré najít původ, okamžik, situaci, kdy ke vzniku takového strachu došlo a pak se můžeme začít snažit o jeho odstranění nebo alespoň o maximální zmírnění. Velmi často ani sami hned nevíme, kdy strach vznikl, často nás potom takové rozkrytí překvapí. mnohdy jsou to zdánlivě nesouvisející drobné situace. Zde je velmi vhodná práce např. v individuální psychoterapii. Hodně světla :-) Lucie H.“

Helena: „Dobrý den, paní Horníková, měla bych prosím dotaz ke strachu naší vnučky u lékaře. Její maminka v 5 letech absolvovala operaci s měsíčním pobytem mimo domov a bez možnosti styku s námi. Vrátila se z nemocnice s viditelnou změnou v chování, ale neřešili jsme to návštěvou u psychologa, spíš změnou našeho vysvětlování atd. Ale strach z lékaře pravděpodobně zůstává do dnešní doby.Tatínek naší vnučky má stejné problémy. Myslíme si s manželem, že chování naší malé je pravděpodobně ovlivněno jejich pocity - strach z lékaře. Vnučku sice, když jdou třeba na injekci nebo nějaké vyšetření připravují, ale najednou její strach je takový, že dokonce nadzvedne sestru i maminku, které jí musí držet na lůžku, nebo uteče z ordinace. Myslíte, že je to již stav, kdy je potřeba navštívit dětského psychologa. Celkově je taková dobrá dušička, neútočná, dá si vysvětlit. Děkuji za přípanou odpověď. Hezký den“

Lucie Horníková: „Pěkný den, podle toho, jak popisujete situaci si Vaše vnučka prožila na svůj dětský věk poměrně dost obav i oloučení, je tedy zcela přirozené, že má strach z toho, co ji byť prostřednictvím maminky, zasáhlo, ovlivnilo. A přidáme-li k tomu zcela přirozený strach pro většinu dětí z lékařů, může se celá situace stát poměrněn velmi těžkou. Stále ubezpečování vnučky je jistě velmi dobrou metodou,na druhou stranu by Vám opravdu velmi mohla pomoci návštěva dětského klinického psychologa, který může najít zcela jinou příčinu jejích obav, kdy strach z lékařů může být pouhým zástupným problémem. Hodně štěstí beze strachu, Lucie H.“

Petra V.: „Dobrý den, mám 18m holčičku a má panický strach z lékaře, pravděpodobně si ho vypěstovala když jsme chodili cvičit vojtovu metodu, velmi špatně to snášela, od té doby když vidí bílý plášť tak má záchvaty pláče, pokud čekáme déle na lékaře dostane i horečku. Dá se s tím něco dělat v tomto věku?“

Lucie Horníková: „Pěkný den, obecně děti mívají strach z lékaře, od určitého ( velmi nízkého věku ) si dobře pamatují a dají do souvislosti bílý plášť a např. píchnutí, bolest způsobené injekcí apod. Je-li tato obava ještě podpořena zkušeností ze cvičení Vojtovy metody, je pro Vaši dcerku obava zcela konkrétních rozměrů. Nezbývá než vysvětlovat, motivovat odměnou za zvládnutí návštěvy lékaře, maximální podporou dcerky, kdy s věkem bude schopna alespoň o trochu lépe pochopit. Hodně štěstí, Lucie“

posluchačka: „Dobrý den paní Horníková, mám desetiletého syna, neprožil žádnou životní traumatizující situaci, a přesto má strach z večerního usínání( né každý den) .Často příjde do ložnice a vyžaduje přítomnost dospělého. Prý se něčeho bojí a neví čeho. V pokojíčku má světýlko a někdy i rozsvíceno na chodbě. Je možné tento strach odbourat? Děkuji“

Lucie Horníková: „Pěkný den, u dětí se často vyskytuje strach z usínání, který může být způsoben např. i jým uszpůsobením pokojíčku, obavy z pokoje jako takového - dítě může ve tmě vidět např.v nábytku různé přízraky apod. Strach musíte odbourávat systematicky a stále, Vaší podporou a neustálou přítomností. Velmi může pomoci i dětský klinický psycholog, ve věku Vašeho syna bych již doporučovala se na něj obrátit. Lucie H.“

Šárka: „Dobrý den, mám na Vás otázku, která možná se strachem dítěte příliš nesouvisí, ale snažím se najít odpověď na chování mé sedmiměsíční dcery. Poslední dva měsíce má problémy se spaním. Téměř každou hodinu se budí, vyžádá si prs a po několika potáhnutí usíná. Hlad nemá. Napadlo mě, jestli to nemůže být způsobené nějakým strachem a ubezpečováním se, že její matka je nablízku. Myslíte si, že je to možné? Manžel tvrdí, že je to její určitá rozmazlenost a měli by jsme ji nechat jednu noc vyplakat... To se mi zdá ale příliš kruté. Děkuji mnohokrát Šárka“

Lucie Horníková: „Pěkný den, napadá mne souvislost s bolestí při růstu zoubků v tomto věku, kdy dítě uklidní matčin prs a přítomnost jako taková, je nutné rozlišit, o jaký pláč se jedná, zda o vzteklý, nepřítomný, bolestivý apod. Nechat vyplakat celou noc se mi nezdá jako efektivní řešení. Hodně trpělivosti, Lucie“

Eva: „Dobrý den, mám dvou a půl letého syna, který má hrůzu z vysavače. Zkusili jsme snad už všechno. Vysvětlovali jsme, zkoušeli jsme si z vysavače udělat kamaráda, koukali jsme na pohádky,kde byl hodný vysavač, dokonce jsme koupili dětský vysavač jen pro něj, aby se ho přestal bát, ale nic nepomáhá. Se svým vysavačem si hraje, pouští si na něm ten stejný zvuk, který vychází i z velkého vysavače, má ho rád. Ale jak pustím klasický vysavač, vidím tu hrůzu v jeho očích a on rychle utíká do vedlejší místnosti, zavře se a přijde, až když je hotovo a vysavač je zase uklizený na svém místě. Běda, kdybych ho odložila jinde, než kde obvykle stojí. Když přijdeme do obchodu a tam se zrovna prohání ten jejich vytírací a vysávací stroj, tak mi je schopný vlézt až na hlavu, jen aby byl co nejdál. Můžete, prosím, poradit, jak toto řešit? Pomohlo by třeba koupit nový vysavač, s kterým bychom začali vysávat spolu? Už tomu sama moc nevěřím... Děkuji moc za odpověď. Eva Korecká“

Lucie Horníková: „Pěkný den, těžko říci, kdy ajak vznikl synkův strach z vysavače, Vaše postupy ( dětský vysavač, apolečné vysávání apod. ) jsou velmi správné, nicméně evidentně nezabírají. Zkuste si se synkem popovídat, proč se velkého vysavače bojí a co by chtěl udělat, aby se přestal bát, co Vy byste měla udělat. Zkuste si společně nakreslit ten obávaný vysavač a společně jej vyhodit, spálit - odstarnit s tím, že Vám doma zůstal již jen hodný pomocník, či jiné metody, které by Vám lépe poradil dětský psycholog. Předpokládám, že mnoho podobných rozhovorů již proběhlo, ale nezbývá Vám nic jiného, než hledat stále příčinu a způsob jejího odstranění - nebo přestat vysávat :-). Hodně štěstí, Lucie“

Lucie: „Dobrý den. Mám téměř pětiletou dceru, která se velmi bojí. Nedokáže jít sama ani z místnosti do místnosti, všude musíme chodit spolu. Toto začalo po narození syna (před 11m), což jsem přikládala žárlení. Ale nyní už si nejsem jistá, kde je příčina - opravdu je vystrašená, otáčí se po nás, když nám chce ukazát, že se nebojí přeběhne místnost se zatajeným dechem (a to i v případě, že syn není doma a má tedy jistotu, že se mu nevěnuji)... Na otázku: Z čeho má strach? Odpovídá, že neví. Můžete mi poradit prosím co s tím? Neměli bychom navštívit už nějakého odborníka? Předem moc děkuji za odpověď. Hezký den přeje L. Ch.“

Lucie Horníková: „Pěkný den, podle toho, co popisujete, má dcerka evidentně již panický strach ze samoty, který mohl být způsoben čímkoliv, co nyní již asi ani sama není schopna si vzpomenout, Vám sdělit. Musí to nejen Vás, ale hlavně i ji velmi omezovat a stresovat, proto bych se obrátila na dětského psychologa, který velmi pěknými formami může nalézt příčinu a formy vedoucí k jejímu odstarnění. Hodně štěstí, Lucie H.“

1janadvorakova@seznam.cz: „Dobrý den, dcera má 19 měsíců a zatím jsme si nevšimli, že by někdy prožívala nějaký strach, natož dlouhodobejší fázi.Byla extrémně nedonošená a v porodnici strávila skoro tři měsíce. Je ale velmi veselá, vlastně skoro nikdy nepláče. Máme mít tedy obavy, když neprožívá emoce tak, jak by měla?“

Lucie Horníková: „Pěkný den, myslím, že nemusít emít žádné obavy z toho že by dcerka neprožívala své emoce, naopak, asi máte velké štěstí, jakou máte doma pohodářku :-), užívejte si její veselost. Lucie H.“

Alena: „Dobrý den přeji, ráda bych požádala o radu. Naše skoro tříletá dcera od miminka neměla ráda, když se někdo hlasitě zasmál. To jsme si říkali, že jí to přejde, že je to tím hlasitým projevem.. Ale trvá to neustále, pokud přijdeme někam do společnosti (rodinná sešlost, dětská oslava) nebo nás někdo navštíví doma a nahlas, spontáně se zasměje má hysterický záchvat a většinou jí nepřejde, dokud neodejdeme. Je to docela skličující, bojím se s ní někam jít, ale asi by si měla zvyknout.. Samozřejmě jí vysvětluji, že se lidi smějí, protože mají radost a že se nikdo neposmívá jí. Nevím co s tím je to "jenom období" ? Moc děkuji za případnou odpověď.“

Lucie Horníková: „Pěkný den, je možné, že má Vaše dcerka spojené tyto hlasité projevy smíchu např. s nějakou negativní scénou z pohádky, filmu apod. a proto se jí obává, přikládá jí zcela jinou váhu, než jakou opravdu má. Proto vysvětlujte, ukazujte, že je opravdu formou vyjádření veselosti, ukazujte na smíchu dětských kamarádů, že se není čeho obávat. Hodně štěstí i se smíchem, Lucie H.“

Jana J.: „Děkuji moc! Už jsem nad psychoterapii uvažovala,tak teď se už jen odhodlat... Mějte se krásně a děkuji! Jana J.“

Lucie Horníková: „Hodně štěstí :-), Lucie H.“

Jana K: „Dobrý den, mám syna, v květnu mu bude 6 let,bojí se snad všeho,v noci se budí strachy-pořád slyší nějaké zvuky,necháváme mu rožnutou lampičku,kolikrát celou noc nespí,zapíná a chce se dívat na televizi,chodí za námi do ložnice,nad ránem mu povoluji lehnout si mezi nás,aby jsme se s manželem alespoň chvíli vyspali. Bojí se lyžovat,bruslit,plavat, bojí se ani nevíme čeho.Jak se dá se strach potlačit a překonat? Existují třeba nějaká homeopatika, která by synovi pomohla překonat obavy a strach.Děkuji“

Lucie Horníková: „Pěkný den, doporučovala bych dětského klinického psychologa, léky nejsou v tomto případě vhodnou formou, homeopatika nejsem schopna posoudit, ale asi bych nedoporučovala ani ty, maximálně čaje apod. Lucie H.“

Michala Ř.: „Dobrý den, dcerka 27 měsíců se neustále v noci budí a nechce spát sama. Musíme k ní v noci neustále chodit a znovu ji uspávát. Je to třeba i 15x za noc. Většinou už jsem pak tak unavená, že u ní v pokojíčku usnu na druhé posteli. A i když tam spím tak mě neustále kontroluje zda tam jsem. Chtěli by jsme, aby spávala v pokojíčku sama a hlavně se nám tolikrát za noc nebudila. Poraďte prosím.“

Lucie Horníková: „Pěkný den, zkuste světýlko v pokojíčku, oblíbenou hračku, která je s dcerkou po celou noc a "ochrání" ji a hlavně jistotu, že jste nablízku, ale ne bezprostředně v jedné posteli. Je to o hodně vysvětlování a trpělivosti, kterou mohou některé děti i časem svým způsobem zneužívat. Věřte, že to v různé míře a různém věku svého dítěte zná snad každá maminka :-), Lucie H.“

Martina Cejpková: „dobrý den, ráda bych se zeptala,zda se může 1 měsíc staré miminko bát tmy?Je správné mít celou noc rozvícené noční světýlko nebo je lepší,aby si zvyklo na to, že v noci je tma?“

Lucie Horníková: „Pěkný den, malé noční světýlko rozhodně neuškodí a nakonec i Vám pomůže v orientaci v prostoru během nočního vstávání. Lucie H.“

Martina Dvořáková: „Dobrý den,chtěla jsem se Vás zeptat.Mám pětiletého syna.S jeho tátou jmse se před třemi lety rozešli,ale neustále když si ho bere na víkendy tak se mi syn vrací smutný a rozlítostněný.Povětším zkoumání jsem zjistila,že mu táta říká,že maminka ho nemá ráda a že ho opustí tak jako opustila tatínka.Nevím co si počít nechci brát synovi tátu,ale zvládnout to je nad lidské úsilí.Děkuji za odpověď“

Lucie Horníková: „Pěkný den, rozchody partnerů bývají pro děti velmi těžké a bolavé, nechtějí přijít ani o jednoho z nich, nechtějí nikoho ranit či ztratit. Pokud ale partner vypráví synovi o Vašem odchodu a tím ho traumatizuje, bylo by asi vhodné si pohovořit právě s partnerem a vysvětlit mu, že tím škodí hlavně synkovi. Lucie h.“

Lenka: „Dobrý den, naší maličké jsou čtyři měsíce a při našich návštěvách u rodičů chytá záchvaty pláče. Jediné co na ní platí je jí znovu obléknout do kombinézky a dát do autosedačky. To se hned uklidní a rozdává úsměvy. Může to být prostředím? a v autosedačce má jakýsi pocit bezpečí? Děkuji za odpověď“

Lucie Horníková: „Pěkný den, dcerka již vnímá prostředí, ve kterém se aktuálně nachází, kombinézka a určitá těsnost autosedačky jí může asi hodně v pocitu bezpečí napomoci, naopak prostředí u rodičů ji může něčím rušit a tak vzbuzovat nepříjemné pocity, které umí vyjádřit zatím jen pláčem. Lucie H.“

Klara Linhartova: „Dobry den pani Hornikova, rada bych Vas poprosila radu, jak pomoci sve temer 3lete dceri, aby se prestala bat panenek. Predminuly tyden jsme navstivili kamaradku, ktera mela doma panenku s vydloublym ocickem. Jeji dcerka si s ni normalne hrala, ale nase se hrozne rozbrecela, ze se ji boji, at ji daji pryc. Musely jsme jit domu, jak moc se ji bala. Od te doby se budi strachy, uplakana, ze se boji panenky. Vysvetluji, ze se nemusi bat, ze panenky jsou hodne.... Nicmene uz se zacina bat i ostatnich. 1x tydne chodi na 3hodinky do "skolicky", a kdyz jsem si pro ni prisla, tak mi tety rikaly, ze vsechny panenky musely schovat, ze se jich mala hrozne bala. A vcera uz jsme museli schovat i miminka, co mela doma, kterych se do ted nebala. Rada bych Vas poprosila o radu, jak ji s tim strachem pomoci, co udelat pro to, aby se prestala bat. Velice Vam za odpoved dekuji a preji hezky den Klara Linhartova“

Lucie Horníková: „Pěkný den, panenka s vydloublým očíčkem zřejmě nepůsobila příliš pěkně na Vaši dcerku a ani si není schopna ve svém věku ještě vysvětlit, proč to tak je. Tento strach, odpor se může přenést postupně na všechny ostatní panenky, asi bych zkusila společně s dcerkou vybrat novou panenku dle jejího přání, ze které by si udělala oblíbenou hračku a přes ni se postupně přestala bát i panenek ostatních. Lucie H.“

Lucie B.: „Dobry den, chtela bych se zeptat pokud s manzelem resime reprodukcni problemy,prochazime procesem osvojeni atd...a na oba to pusobi ponekud depresivne,manzel to drzi v sobe a zjistila jsem ze komunikuje s kolegyni z prace o soukromich vecech,mam to zacit nejak resit myslim ze zatim tam jde jen o komunikaci...dekuji za odppoved“

Lucie Horníková: „Pěkný den, reprodukční problém může velmi narušit partnerským vztahem většině párů se nevyhne období komunikace pouze a jen o tomto, je proto poměrně časté, že se jeden z partnerů začne komunikačně sbližovat např. s kolegou opačného pohlaví. Pozor ale na velmi tenkou hranici takového sbližování se, v prvé řadě by měly partneři komunikovat spolu a hledat cestu společně spolu. I takové pouhé komunikační kontakty o problému, který je Váš společný může velmi narušit vzájemnou důvěru. Na druhou stranu nemusí jít opravdu o nic víc,ale komunikujte :-). Lucie H.“