Sama doma

Záznam chatu z pondělí 22. března 2010

Petra: „Dobrý den,mam dvouleteho syna,ktery se zacal ted hodne vstekat a vzdycky,kdyz se mu neco zakaze,tak bije rukama po vsem co mu je v dosahu,nekdy i me,muzu ho vychovavat tim,ze mu budu davat po zadku nebo po ruce,nebo to je prehnane a nechat ho tak a cekat jestli ho tohle vzdorovacne obdobi prejde?dekuji moc za odpoved,prijemny den.“

Lucie Vaníčková Horníková: „Pěkný den, v případě dvouletého dítěte je zde pravděpodobně nástup prvních vzdorů, kdy si snaží prosadit své potřeby, získat pozornost apod.různými způsoby. Není vyjímkou vztekání se formou bití rukami či snaha rozbíjet předměty apod. Některé děti dokáží "zalehnout na zem a tlouci pěstičkami, trhat si vlásky apod. V určitých případech, ač sama nejsem zastáncem tělesných trestů, jistě neuškodí lehké plesknutí po zadečku, hlavně proto, aby si dítě v danou chvíli uvědomilo, že dělá něco špatně. Hodně trpělivosti, bude hůř :-)). Příjemný den i Vám.“

maja: „je mozne ze by dite kdyz vidi nasili treba doma muze byt uzkostlive a zmatene????“

Lucie Vaníčková Horníková: „Dobrý den, rozhodně je násilí, které dítě vidí doma velmi traumatizující a vedoucí ke změnám chování, k ústkostným stavům, zmatenosti v situaci, či naopak výlevům agresivity. Dítě, ač třeba samo není přímou obětí násilí v rodině je už obětí jen svou přítomností. Neumí si danou situaci dostatečně vysvětlit, pochopit ji, často seobává, zda ono není příčinou tohoto násilí, záleží na věku dítěte. Rozhodně tot nepodceňujte a snažte se s dítětem komunikovat od dané situaci, případně ve spolupráci s dětským klinickým psychologem, může to mít pro budoucí život dítěte fatální následky. Hodně štěstí.“

Michaela: „Dorý den, tento dotaz úplně nesouvisí s tématem, ale hovořila jste i o změnách chování dítěte a proto bych se Vás ráda zeptala, zda je 18 měs. dítě nějak negativně ovlivněno, pokud chodilo bez problémů na nočník a nyní se vždy schová (za křeslo, gauč a pod.), nebo to souvisí s počínajícím obdobím vzdoru. pozn. máme snahu ji učit spát samostatně (před čtyřmi měsíci to krásně zvládala, před dvěma měsíci nevíme z jakého důvodu začala při usínání vyžadovat přítomnost matky (zůstávám u ní dokud neusne a v noci k ní několikrát vtávám, vždy ji pohladím a když je třeba i pochovám a uložím zpět do postýlky). Děkuji“

Lucie Vaníčková Horníková: „Dobrý den, dcerka si již evidentně uvědomuje své "zbraně" a tak je na Vás používá k získání pozornosti, souvisí s tím zřejmě i období vzdoru, do kterého se již dostala. Budete potřebovat hodně trpělivosti a dodržení vytyčených hranic, které dětem musíme nastavovat my, rodiče :-). Hodně trpělivosti.“

Ila N: „Dobry den mam prosbu rada bych se zeptala moje dcerka 14ti mesicni se zacala hodne vztekat a tahat se za usi a vlasy.Jo mozne ze na ni je pusoben stres z okoli napr.Kdyz je mama ve stresu a nepohode?A zda se nezacinaji u ni projevovat hodne rysy po otci se kterym se nevidame vubec ani mala?Jednal hodne impulzivne az zkratkovite.Netusim jestli je to bezny jev nebo jestli se mam mit na pozoru.S pritelem si take velice rozumi ale zatim spolecne vsichni nezijeme ale planujeme.Dekuji za odpoved.“

Lucie Vaníčková Horníková: „Pěkný den, 14-ti měsíční dcerka se zřejmě vzteká už i proto, že s růstem poznává nové podněty, ví, že reagujete na její určité chování, pláč apod. Stres matky jistě dítě pociťuje již v prenatálním období, v období, kdy již dítě vnímá je stres matky pro ně velkým traumatem, který zatím neumí pojmenovat, uchopit a pracovat s tím. A tak něktreé děti se vztekají, jiné pláčí, zlobí apod. A genetika funguje v určitém měřítku vždy. Hodně štěstí.“

Pavla: „Paní Vaníčková, prosím řekněte mi, jak vymanit dítě ze střídavé péče do které padlo aniž chtělo a nesouhlasila ani matka /dítěti bylo pět/, otec násilník i u soudu přiznal své činy a přece.....dostal dítě do zrůdné střídavé péče.!!!! S nemalými následky....Jak je to možné, že by exitovala korupce mezi soudní znalkyní a zhrzerným bohatým otcem dítěte? Komu mohu v Brně důvěřovat ,kdo mi pomůže v , boji s dcerou o dceru...proti otci tyranovi? Neříkejte, že policie...té opravdu nevěřím, neříkejte mi o existenci Persefony a Rosy, jsou dobré a jsem jejich klientkou. Prosím zkust mi pomoci....Kontrolní orgány OSPOD???? Díky Pavla“

Lucie Vaníčková Horníková: „Pěkný den, stručně, doporučuji se v Brně obrátit na SPONDEA, adresu najdete např. na www.ic-rakovnik.cz nebo www.domacinasili.cz v seznamu Intervenčních center. Vaše situace je dost konkrétní aproto doporučui řešit takto než přes chat. Hodně štěstí.“

Lada: „Dobrý den, nejedná se přímo o domácí násilí, ale jde o jiný problém ohledně psychiky mého syna, kterému jsou 2roky. Jeho otec, se kterým jsem rozvedená, ho od narození vídal cca 1x měsíčně, nyní si ale chce syna brát, což se mě nelíbí, protože syn na něj není zvyklý a téměř ho nezná... Půjčovat mu ho bez mé přítomnosti nechci a bojím se, že by mu ho soud mohl v budoucnu přiřknout třaba jednou za 14dní. Nechci, aby měl syn z toho trauma, že ho dávám defakto k cizímu člověku. Jak to udělat, aby dítě netrpělo? Děkuji.“

Lucie Vaníčková Horníková: „Pěkný den, vaše situace není jako pro matku lehká, ale je prostě fakt, že dítě má dva rodiče a má i právo se s nimi vídat, nejedná-li se o např.psychicky narušenou osobu či násilníka apod. Někteří otcové se poměrně často začnou o své potomky zajímat až po určité době a v určitém věku.kdy se již dítě stává více smaostatným a to je zřejmě i Vaše situace. Pravděpodobně kontaktu nezabráníte a já bych to ani nedoporučovala, k dobrému vývoji je pro dítě otec velmi podstaný. Vám i chlapci jistě situaci trochu ulehčí, seznámíte-ůi jej postupně s otcem a začnete jej na něj zvykat. Věřte, že i klid při kontaktu s otcem ve finále moc pomůže i Vám. Možná bych doporučovala i konzultaci s psychologem v Rodinné poradně, jejich seznam najdete na www.amrp.cz, kontakt zde je možný zcela anonymně. Hodně štěstí bez zášti.“

Kubelková: „dcera mi zakazuje styk s vnoučkem, protože jsme se spolu nepohodly . Jak mám reagovat?“

Lucie Vaníčková Horníková: „Zkuste s dcerou promluvit, je škoda, aby proto, že jste senepohodly vy přišel vnouček o určité období s babičkou. A díky citlivě vedené komunikaci jistě najdete cestu zpět i k sobě s dcerou, hodně štěstí.“

Klárka: „Je v Brně Intervenční centrum? Jak se liší od Krizového centra? Kde je ? Děkuji“

Lucie Vaníčková Horníková: „Ano, v Brně se můžete obrátit na organizaci SPONDEA, kde najdete velmi širojé spektrum služeb, včetně Intervenčního centra. Adresu najdete např.na www.domacinasili.cz v seznamu Intervenčních center.“

maja: „dobry den ten pripad doma mam ditko se vzteka a zuri ale uz jsem na to prisla je nejlepsi si ho nevsimat a nebo rici tak ja jdu do kuchyne nebo zacnu si povidat s jeho milou hrackou a ono to pomaha prestane a rika me maminko mam te rad je to pak tak nadherne ale je dobre ze mu ja odpovim ze byl zrovna zly chlapec.nejsem prilis tvrda?dekuji a krasny den“

Lucie Vaníčková Horníková: „Pěkný den, myslím, že jste našla správnou cestu na vztekání se Vašeho malého zlobidla. Rozhodně nejste tvrdou, připomenete-li synkovi jeho špatné chování. Jen tak si jej může uvědomit a příště se mu vyhnout.“

Matrina: „Dobrý den, zajímalo by mě, zda i roční a dvouleté dítě může přejímat vzorce chování matky - např. vztek (bouchnutí do stolu, nebo nějaké jiné nehmotné věci, která je zrovna po ruce) při nezvládnutí stresové situace. Děkuji za odpověd“

Lucie Vaníčková Horníková: „Dobrý den, jistě, děti takto malého věku napodobují své okolí amtku asi nejvíce díky času s ní strávenému. Otázkou druhou je to, že si zatím neumí situaci, kdy se toto děje "zařadit". Vše, jak se k dítěti chováme a jak nás vnímají se nám v dobrém i zlém vrací.“

Lenka Nováková: „Dobrý den, s manželem jsme rozvedeni již dva roky. Máme skoro 6-ti letou dceru. Manželství skončilo když byl dceři rok a půl po psychickém a fyzickém teroru mého bývalého manžela. Dnes již vycházíme v klidu, dceru mu půjčuji kdykoliv on chce, ale většinou jednou za čtrnáct dní, když si udělá čas. Vezme ji k jeho rodičům a tam se na ni všichni vrhnou. O jejím otci s dcerou špatně nemluvím, ani o jeho rodině alkoholiků a sebevrahů nemluvím ve zlém. Nyní žijeme s novým tatínkem, máme miminko - dcera brášku, kterého si přála - chystáme svatbu. Nevím, co se stalo, ale dcera poslední dobou velmi změnila chování. Je agresivní, drzá, zlá a to na své nejbližší okolí. Nemůžeme jí nic říct, protože se pokaždé rozbrečí vzteky. Chová se tak vždy celé dva dny po návštěvě u exmanžela. Obábám se o její duševní stav. Po mém zjištění, dceru pravidelně atakují otázkami jak se jí s námi žije, litují ji a obletují. Cokoliv si řekne, to má a u nás je jen chudinka, které si nikdo nevšímá. Pravdou je opak. Zapojuji ji aktivně do péče o miminko, hrajeme si v rámci volného času a také přihlížím k tomu, aby si začala plnit své povinnosti - blíží se nástup do školy. Čas další návštěvy u extchyně se blíží a já se děsím, v jakém stavu se mi zase vrátí. S bývalým manželem není řeč, okamžitě začne útočit (sám dceru dřív nechtěl, má ji jen na předvádění před jeho rodinou) Nevím, jak to mám ošetřit a dceři vysvětlit, že to u nás je správné. Nedávno okřila mého otce stylem, jakým se mluví jen v bývalé rodině. U nás se nehádáme, vše je vklidu a nový partner skoro není doma - dálkový řidič, ale dceru má rád jako svou vlastní. Naučil ji plavat, jezdit na kole a chtěl by ji i adoptovat. Jak se mám prosím chovat k dceři, co doporučit exmanželovi. Nejradši bych ji tam vůbec nedávala - ale vím, že dcera na bývalou rodinu právo má, i když si ji vůbec nezaslouží. Vychovala jsem ji sama a teď mi ji úplně zničí a nám na dálku kazí naše štěstí. Prosím tedy o radu - mám ji vzík k psychologovi?“

Lucie Vaníčková Horníková: „Pěkný den, podle toho, jak situaci popisujete, postupujete maximálně citlivě i taktně vůči dceři i rodině jejího otce. Její změn ychování po návštěvách jsou evidentně následkem něčeho prožitého, vnímaného, můžou ale být i nástrojem k vynucení si něčeho od Vás. Návštěvou dětského klinického psychologa jistě nic nezkazíte, už proto, že s edcerce blíží nástup do školy. Hodně štěstí.“

Ila N: „Mnohokrat Vam dekuji za odpoved moc me pomohla,Mohu se Vas jeste zeptat rada bych si nasla kontakt na psychologa.Mam totiz dojem ze i ja vzhledem k vychove jak jsem byla vychovavana jsem zjistila ze po intimni strance se jedna o blok pres ktery se nemohu prenest.Z otcovy strany nebyl intimni zivot nijak znacny ani nepocitoval intimni zivot vyhledavat.Zatim co matka vyhedavala a diky tomuto problemu jine partnery i na ukor rodiny a stradani deti.Nevim zda v tom nehraje roli jednani matky ke me v detstvi a absence chuti sexualniho apetitu u otce.Nemam takovou potrebu se intimne ani jinak dotykat opacneho pohlavi ale u dcerky k ni rada a s laskou projevuji aby mela lasky a pohlazeni dostatek.Jinak ne.Jakobych mela castecny odpor k intimnim zalezitostem.Muze to byt i tim ze matka uprednostnovala radeji muze nez venovani se rodine a davani lasky svym detem?Muzete mi prosim poradit?Moc vam dekuji.Dcerce se snazim dat co nejvice lasky.Rada bych nasa nejakeho psychologa kterymu bych se mohla sverit Muzete mi prosim na nekoho doporucit kontakt?“

Lucie Vaníčková Horníková: „Doporučuji seznam na www.amrp.cz“