Sama doma

Záznam chatu ze středy 30. září 2009

Gábina z Rešic: „Dobrý den, je pravda že stříhání dětí nakrátko př. strojkem je ochrání předtím aby chytili vši? Děkuji“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, o tom před chvílí mluvila zde odbornice: zkrácení, nebo snad ostříhání je asi nevyhnutelné u dětí s velmi hsutými kurdnatými vlasy, jinak asi stačí neponížit dítě oholením hlavy, pmůžou ty prostředky chemické a česání a údržba šatu a bytu.“

Martina Seidlová: „Vážený pane doktore, zajímalo by mě, co si myslíte o zohledňování průměru vysvědčení při přijímání na střední školy. Ve svém okolí pozoruji, že jsou velké rozdíly nejen mezi školami, ale i jednotlivými třídami. Co jedné paní učitelce nestačí ani na trojku, druhá hodnotí jedničkou. Děti si jsou toho vědomy a považují to za nefér. Děkuji za Váš názor a jsem s pozdravem. Seidlová“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Vážená paní Seidlová, hodnocení ve škole je vlká bolest českých škol a dětí - i učitelů, kteří chtějí dětem pomáhat a být spravedliví. Vždycky je dobré se ptát, co vlastně se dozvídá žák nebo jeho rodiče z té známky a jak mu to má pmoci se dostat dál, k lepšímu stavu. Ze zprůměrovaných známek se nedozví nic užitečného. Dokud budeme věřit na to, že k učení je vhodné vědět, kolik dětí ve třídě je lepších a kolik horších, neboli kde je žák v třídním průměru, nepomůžeme si: když známkovat, tak se má známkovatjako zpráva o tom,jak je žád daleko do cíle, ke kterému se má žák dobrat. Tedy od docelakonkrétně popsaného cíle: jak dobrý je třebas v tom, jak dává do souvislosti život zvířete s povahou prostředí, ve kterém žije. Jak dobře umí napsat pojednání, v němž vysvětlí, jak funguje motor u auta. Atp. A na to, co vlastně očekávat, by se učitelé meli spoelčně shodovat - museli by dostatmožnost o tom společně jednat, vyvíjet y požadavky. Tak se to dělá v civilizovaných zemích.“

Jan Fála: „Dobry den. Chtel bych se zeptat jestli pri prihlaskach na stredni skolu bude muj syn podstoupit pohovor. Dekuji za odpoved.“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Záleží na škole, ale uchazečů je moc, a tak většinou se dělají jen testy. To zjistěte přímo dotazem na příslušné škole.“

Helena: „Chtěla jsem se zeptat jestli se bavíme o středních školách všech typů. Téma je nároky středních škol a zatím se bavíte jen o gymnáziích.“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „DÍKY, TO JE DŮLEŽITÁ PŘIPOMÍNKA! Odborné školy už nemusejí tolik dbá o to, aby žák získával všeobecný přehled, protože ho připravují v určitém směru, k určitému oboru. Proto mají jiné nároky. Ale zároveň mají stejné děti jako jinde: pubertální a postubertální mládež. Záleží přece na oboru, covalstně má od dítěte očekávat, a co může v omvěku a po pouhé ZŠ očekávat.“

Hanka, Praha: „Dobrý den, jsem začínající učitelka (teprve první rok) a snažím se o výuku českého jazyka a literatury na střední zdravotnické škole. Protože jsem absolvovala gymnázium a poté tedy pedagogickou fakultu, mám zatím velmi špatné pocity z výuky studentů na SZŠ. Přestože si myslím, že je můj přístup k nim velmi otevřený, v hodinách jsou(až na malé - milé) výjimky velmi nesoustředění, nedávají mi zpětnou vazbu, téměř si už svým chováním říkají o špatné známky. Jak takové děti stimulovat k lepším výkonům? Vím, že mají jiné stěžejní předměty, přesto chci být dobrým učitelem, tudíž je nechci v každé hodině odbýt diktátem-jak mi poradila kolegyně. Možná je můj dotaz ,,z jiného soudku´´, přesto děkuji za inspiraci, kterou nacházím ve Vaší práci. Přeji příjemné odpoledne.“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, Hanko, zaprvé oceňuji, že jste nastoupila do školství! A za druhé bych rád, aby si i ostatní čtenáři na chatu všimli,jak je to náročné povolání - a plyne to taky z toho, jaké děti a mládež do škol rodina posílá. Jak na ně? Snažím se ukazovat a učit, že základem je získat ten zájem, který se u studentů vytratil. Na to radím najít spolu se studenty takové problémy atémata v životě, které jesamotné fakt zajímají. Možná se budetedivit, ale když jstemladá,tak to možná pamatujete. Je po srmti život? Mám se s klukem už vyspat? Jaktože už si vůbec nerozumím s mámou, proč mě zradila kamarádka? V češtině přece vůbec nepotřejjete to téma - to musí býtúplně jejich. Ale o tom, co jim táhne myslí, je učíme mluvit a psát, a taky číst knížky, kde jsou jejich polémy nejak ukázány a řešeny. O literatury se snadno dostanete k diskusi o životě a k psaní pro druhé, pro spolužáky. A pokud jezískáte k zájmu, pak můžete zavádět to, žekdyž píšeme po druhé, je dobré psát výstině, jasně, slušně - aby se neurazili, aby nám rozuměli. A teprve tudy se do výuky dostává gramatika. Na tohle teď zrovna v Praze otevírám kurs pro češtináře - podívejte se občas na www.kritickemysleni.cz a do časopisu Kritické listy.“

Jiří Kaspar bývalý AJ: „Pokud budete požádán o názor, jste ochoten podílet se na vypracování metodiky rozlišení dobrých učitelům od špatných ? Dobří jsou dodnes placeni hůře jen proto, že nelezou do..ředitelům, z nichž řada je stejně jako za mi nulého režimu dosazována do svých funkcí politickými vlivy. Odlišením zrn od plev i mezi učiteli se nikdo systematicky a koncepčně neztabývá, ani Ministerstvo vzdělání.“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Budete se divit,ale takový projekt se už rok vytvářel pod MŠMT, jmenoval se Standard profese učitele. Jenomže ho nové ministerstvo zrušilo: museo by se totiž plnovat strategicky,dávat do toho hodně peněz po dlouhá léta, a pak by se nemohly ozdávat na záplatování malých děr. Učitelé nepotřebují nejprve roztřídit na dobré a zlé, ale potřebují dostat možnost zlepšovat se profesně, dostávat se na lepší úroveň, a za to mít íc peněz. A kdo se neposouvá ve své práci, ten má míň peněz a možná ho škola i prospustí,když bude mít lepšího. Standardní popis toho,co musí učitel dělat dobrého, se nedá vysypat z ukávu. Normální je, že ho po léta vyvíjejí profesní asociace spolu s odborníky. Ale u nás se myslí, že to může na objednávku napsat pár lidí a do roka to zavést. To však by jen ublížilo. Musíme najít politiky, kteří vzdělávání rozumějí a chtějí do něj investovat.“

Eva: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak postupovat, když dítě nechce jít na sš, kterou mu vybrali rodiče a vybírá si sš, na které nebude muset nic dělat. (celý život má samé jedničky, učení jde samo)“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, tady je těžká odpověď, protože k tomu, aby dítě chtělo něco dělat, rostlo po celá dosavadní léta, a naráz se to nezmění. Co vybrali rodiče, ale taky nemusí být úplně to nejlepší - možná nevědí, co všecko jejich jedničkář umí. Řekl bych, že pokud je ještě čas, měli by přemluvit dítě, aby se s nimi nebo samo šlo podívat do vícerých škol, do odborných středních i do gymnázií, a aby našlo,co pěkného kromě lenosti by mu nabízely.“

Hanka, Praha: „Děkuji za odpověď! Souhlasím s metodami, které nabízíte, ale problém je také ten, že musím splnit určitý plán (7 hodin lexikologie apod.), takže na podobné aktivity není příliš velký prostor, přesto se budu snažit dál se studenty komunikovat a učit také je - kominukovat, protože mám pocit, že to velmi potřebují. Jdu se podívat na Vaše stránky. Ještě jednou díky a přeji hodně úspěchů!“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Milá kolegyně: 7 hodin lexikolgie vlastně znameá, že mají velmi dobře porozumět významům slov a jejich příznakům - když hledají výstižné vyjádření, které druhá strana dobře pochopí, například při sdělování něčeho o pacientovi (jste myslím, ze zdravotní školy?) A umět serohodnout po slovo obecnjšího významu, nebo to konkétnější, a umětvybratmezi možnými výrazy ten, který se v té situaci hodí nejlíp. A tohle se dá dělat při psaní vlastních textů. Odborné údaje a termíny jim přiom snadno sdělíte, a oni se jim naučí, když uvidí, že to má pro ně osobně smysl. Ale tohle najít pro látku, kterou máte předepsanou, není nic snadného.“

Helena z Prahy: „Dobrý den, vychovali jsem syna k velké samostatnosti. Proto jsme se velmi pozdě dozvěděli o šikaně a ponižování ze strany učitelky k našemu synovi, která ho nakonec exemplárnně potrestala výrazně negativním hodnocením u maturity. Syn musel zkoušku opakovat v náhradním určeném termínu. Dost ho to zbrzdilo v dalším studiu. Nakonec vystudoval co si od dětství přál v zahraničí. Mezitím paní učitelka ze školy odešla ve zlém. Soukromé gymnázium připravila o několik desítek tisíc. Co Vy nato? Lze děti vůbec ochránit od šikany ze strany učitelů? Téměř všichni rodiče, kteří své děti brání, jsou stavěni do role hysteriků, kteří přehánějí/vlastně jejich dítě přehání. Sami mají dostatek času a velkou míru vlivu na své kolegy. Skoro vždy se jim to bohužel podaří. Je to morální a hodné následování?“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, buďte rádi, že je samostatný a vystudoval. Je hezké, že máte spravedlivou starost o stav školství, ale náprava je moc dlouhá: jako basolvent školy, a vy jako platící rodiče dnes můžete klidně jednat se školou a ostatními rodiči o tom, jak by se propříště mohla křivdám ubránit. V cizině i u nás si některé školy pěstují absolventy, protože ti jim dělají slávu a pomáhají fiančně a pošlou tam za pár let své děti... Jestli vás to trápí, můžete možná zkusit založit tkaový kruh absolventů a dobrodinců a kultivovat rodiče i učitele. Ale to znamená dát tomu čas a síly.Dolkud ho nedáme, vlastně nás (jako národ), ty zlé věci tolik nepálí.“