Sama doma

Záznam chatu ze středy 22. dubna 2009

Jiří, Praha: „Co říkáte pane doktore tomu, že učitelka na střední škole, prohlašuje - že potřebuje, aby se jí studenti báli? V Americe děti po učitelích střílí a tady u nás přetrvává nadvláda učitele...??? Zdravím“

PhDr. Onřej Hausenblas: „Dobrý den, je mi líto, že ta paní učitelka patří mezi lidi, kteří věří na sílu moci. Je to zbytek staršíchpoměrů - ale myslím, že ta použitelnost moci nad dětmi i nad občany skončila první světovou válkou... Jenže možná ty střelby, jak ukazují různé analýzy, pramení vlastně taky z toho, že se ten střelec dlouho před tím cítí bezmocný. Je to hodně v člověku - povaha, její dětská výchova... Myslím, že napravit to je hodně těžké.“

Hana: „Dobrý den pane doktore. Syn je na střední škole a valná většina učitelů tam dává známky z průměru. Když má třeba tři jedničky a tři trojky tak mu dá učitel na vysvědčení dvojku.Zdá se nám to hloupost. CO vy na to?“

PhDr. Onřej Hausenblas: „Děti - i hodně velké! - jsou velice citlivé na nespravedlivost. A známkováním se do toho učitelé sami vhánějí. Sčítat čísla a dělat průměry totiž nijak nepomáhá k učení. To cenné na hodnocení je, když se žák z toho, co mu říká učitel (nebo i spolužák) o jeho práci, dozvídá, JAK to má udělat, aby příště práce byla lepší. Známka vám v tom neporadí. Řekne jenom, že jste někde na špici nebo na ocease třídy. Jen pár učitelů umí s dětmi docela konkrétně domluvit, o jaké kvality v odevzdané práci jde, a jak vypadá práce, která si vysluží zařazení do třídy - klasy 1, 3, nebo "ne ještě dost k přijetí práce".“

Lucie: „Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, co mohu udělat pro to, aby moje dítě nebylo ve škole šikanované?Syn je velice tichý a mám strach, aby nebyl šikanován.Děkuji a hezký den“

PhDr. Onřej Hausenblas: „Dobý den, je size hezké, že máte o synka starost, ale dával bych si pozor,abych svým postojem (dítě vše vycítí) nakonec dítě nevedl k chování, které vyzrazuje obavy - na ty jsou zase citliví ti šikanisté mezi spolužáky... Uděláte určitě dobře, když budete s děckem udržovat doboý vztah, ve kterém si svěřujete upřímně své zážitky - ři šikaně se dítě často stydí nebo bojí o ní doma mluvit, a rodič, který musí vyzvídat, vyšeřovat, se obvykle nedozví dost brzy, co by měl vědět včas. A spřátelte se s ostatními rodiči, abyste si mohli povídat o tom, jak si děti školy užívají - přitom se taky včas dozvíte, na co si dát víc pozor.“

jana: „mam dceru se sportovnim zamerenim ve skole znamky ve skole ma pru merne asi tri trojky ma moznost se dostat na nejakou stredni skolu“

PhDr. Onřej Hausenblas: „Dobrý den. Nepíšete sice, do které třídy teď dcerka chodí, ale tři trojky má leckdo. Záleží na tom, kam by chtěla jít studovat. Nejlíp je se o té škole předem dobře informovat - to musíte sama a s dcerkou, cizí člověk vám o dceři moc neporadí...“

Jindra: „Dobrý den, syn je ve 3.třídě,p.učitelka nedává buď žádné úkoly a nebo dá celou jednu stranu vypracovat, což je dost, už jsem jí to říkala, a dělá to stále, je to normální takto zatěžovat děti?Děkuji“

PhDr. Onřej Hausenblas: „Dobrý den. Nedovedu říct, jak moc je to zátěž, a jak moc by mělo dětem chybět, když domácí úkol nemají. K tomu je dobré vědět víc o konkrétní škole a třídě, a to víte vy. Jsou země, kde učitelé úkoly domů nedávají, protoze tam si děti mají pohrát a být s rodiči - ne plakat nad nezvládnutým úkolem...“

babička Jana: „Dobrý den,myslíte si ,že když žák upozorní učitele na 2 stejné příklady z matematiky které jsou napsané na tabuli aby žák dostal poznámku že vyrušuje při vyučování ?“

PhDr. Onřej Hausenblas: „Dobrý den, babičko Jano, ono hodně záleží na tom, v jaké to bylo situaci. Kdyby to byl jeden z dalších pokusů, jak na sebe upozornit, jak se ukázat před spolužáky, jak vytočit učitelku, bylo by to něco jiného než věcný údiv nad tím, proč je na tabuli dvakrát totéž. Ale myslím, že poznámka stejně nic nevyřeší - co jako má udělat rodič doma, když si takovou přečte? Možná má odpovědět "To je ale hrůza! Dalo by se vyučování vést tak, aby náš mladý nerušil?" Ale to by asi taky nepomohlo. Možná má vnouček slyšet, že prostě lidé jsou různí, a že když takovou učitelku má, není k ničemu do ní rýpat?“

Ondrušová: „V 5. třídě zš chodila dcera s nezvladatelným chlapcem, který ignoroval učitele, urážel ho, ten se jej snažil umravnit všemi dostupnými prostředky, bohužel marně - žák narušoval chod vyučování a rodiče spolužáků žádali o přestup do jiné třídy či školy. Učitel dal výpověď a situace se opakovala s dalšími učiteli - jak vnímáte pojetí "svobody" ve škole v tomto případě? Děkuju,“

PhDr. Onřej Hausenblas: „Dobrý den. To, co píšete, je případ necivilizovanosti, už vně hranic svobody. Takový chlapec možná měl vrozené potíže s chováním, ale škola měla rozhodně pmáhat jak jemu, tak spolužákům a svému učiteli. To je povinnost ředitele. Není to pojetí svobody, ale prosté nepřemýšlení a neřízení. Ve škole je moc důelžité, aby jednak byla připravená na to, že některé děti jsou vrozeně neposedné, nesoustředěné, ale taky na to, že i pro ty zdravé je třeba dobrého řádu: domluvená a rodiči i dětmi potvrzená pravidla, k nimž pak patří i sankce...“

jana: „Dobrý den, syn je v první třídě,ústní procvičování v matematice je formou soutěže, kdo dřív, úspěšné děti jsou odměňovány..Stejně tak písemně, kdo to stihne ve škole, dostane jedničku, můj syn dodělává doma, bez jedničky. Podotýkám, že mi nejde o správnost řešení, ale moje dítě nemá jen rychlé tempo a pak je z toho smutné, má pocit, že se mu nedaří, nemá sebedůvěru, nemá rád matiku a nechce pak do školy. Učitelka nám pak naznačuje, že jsme to my, kdo může za jeho níkou sebedůvěru, metody práce nezmění. Co máme dělat? Děkuji..“

PhDr. Onřej Hausenblas: „Dobrý den. Tohle je velká bolest v český (a nejen českých) školách. Soutěže baví ty dti,které v nich aspoń někdy vyhrávají. Ale protože jsou často spojené s rychlostí, znevýhodňují - nespravedlivě - ty děti, které berou úkol do větší hloubky, nebo i prostě p,maleji myslí - ale ta rychlost není vždy nutná kvalita práce! Možná v záchranné zdravotní službě, ale ne už například při stanovení diagnózy pacienta. Tam by urychlené, ale méně moudré hledání příčin a léčby bylo na škodu. A v učení je to podobné! A mít za soutěž ještě navíc trest, to bych se na to vykašlal! - Jenomže dítě do školy musí chodit, je to povinné, a ono tam nuceně neuspívá, prohrává a ještě doma dře. To je hodně chybně pochopená škola a školství, ne? Sebeúctu podrážejí právě ty prohry, a možná iněkteří rodiče - ale učitelka by měla být moudrá a pmáhat dítěti, a ne ho metodami výuky ještě více srážet. Bohužel: kdo mezi učiteli má soutěže sám rád, dopouští je příliš často i ve výuce, a nenabízí je jenom dobrovolníkům, ale všem je nutí. Možná, pokud s paní učitelkou není rozumná řeč, byste se měli poradit s dobrým psychololgem, jak synkovi pomáhat, a pak také promlivit, nenásilně, s ředitelem, zda by uměl v té věci nějak nenápadně pomoci. Mocenksý zásah je až to poslední, obvykle mívá výrazné škody velde zisků...“

PAVLA: „Dobrý den. můj syn letos vychází a chce jít na stř.školu s maturitou, pan učitel řekl ať to zkusí ale bude to pro něj náročné i já mám obavu aby to zvládal, měl v pololetí 4 z češtiny,na školu by ho vzali byla bez přijímaček.On sám tam chce jít ale myslím že neví co ho čeká. Jeho tam láká i to že tam jdou jeho kamarádi.“

PhDr. Onřej Hausenblas: „Nejit na školu, kam jdou kamarádi,může být pro synka velké trápení. Moná byste s ním měli uzavřít dohodu: Může to zkusit, on už bude trošku starší a změní se možná i jeho soustředěnost, měli byste s ním probrat konkrétně, co bude znamenat tam chodit - podívejte se do učebnic v prvém a druhém ročníku, a na úkoly, možná pohovořte s sysnem s někým, kdo tam chodí. A když se mu to bude zdát dobré, dohdoněte, že to zkusí, ale pak nebude naříkat, že čas, který už teď vidí jako nutný na učení, nebude krátit kvůli zábavě nebo sportu. A uvidíte! Třeba ptřebuje, abyste mu projevili důvěru, ale nevyhrožovali, jaké budou následky, když neuspěje: on sám uvidí, zda obstál, když bude předem dobře vědět, do čeho jde.“

Kamila Bezová: „Dobrý den, jsem učitelkou 2.stupně ZŠ v Andělské Hoře, chci se zeptat, zda také pořádáte přednášky pro učitele a rodiče, popř. kde? Děkuji Kamila Bezová“

PhDr. Onřej Hausenblas: „Dobrý den, paní učitelko, pořádáme kursy pro učitele i neučitele, víc o nichnajdete na www.kritickemysleni.cz. Záleží na tom, v kterém kraji a kolik je zájemců - aby byl k dispozici lektor a aby se kurs uživil.“

Lucka: „Dobrý den, zastávám se vašim nározů na systémy fungování vztahů mezi žáky a učiteli. Líbí se mi systém volnosti...neustále toto preferuji, už od malička jsem to takhle cítíla,ale žila jsem ve starém režimu. Chtěla bych tento systém, svobody a demokracie posílat mezi děti na ZŠ, na druhých stupních, ale nemám vzdělání v pedagogickém směru...pokud bych toto chtěla vnášet, musím být třídná anebo ředitelka......musím mít na tyto pozice VŠ pedagogiky? Kdybych chtěla učit jen cizí jazyky? Taky musí byt tato škola? Mohla bych tohle vnášet i na pracovišti,ale s dětmi v pubertě se mi pracuje líp...poradte mi prosím, jaké vzdělání mi staší, abych mohla začít působit demokraticky mezi dětmi na druhém stupni. Děkuji. Lucka“

PhDr. Onřej Hausenblas: „Dobrý den, Lucko, jako učitelka cizího jazyka myslím můžete vyučovat, ale vždy je lepší si udělat kurs "pedagogického minima". Některé fakulty ho dělají i zajímavě - to si zjistíte. Ale začalbych tím, že si najdu školu, ve které je naděje se uplatnit: kde mají moudrého ředitele/ředitelku, kde je milý a moderně smýšlející tým učitelů. Takové školy jsou, ač jich zatím není mnoho - spíše v nich bývá několik moderních učitelů, ale celkový styl práce je psíše starobylý. Ověřte si to, a uvidíte.“

Jitka Nováková: „Dobrý den, pane doktore, nejsem si jista, zda je můj dotaz vhodný, ale dceras e mi narodila 11.9. a je v osučasné době 4-letá, výškou se vyrovná většině prvňáčků a v zájmu o kreslení a počítání dělá veliké pokroky, jak poznat, zda má nějaký význam pokusit se přihlásit ji o rok dříve do školy? Nejsem si jista, zda je to vhodné a bylo by pro dceru prospěšné. Předem děkuji za radu“

PhDr. Onřej Hausenblas: „Dobrý den, s hlediska demokracie? I váš problém sem patří: dítě sociálně nezralé, hodně dětské, může v pvní řídě narazit, nejen na spoužáky, ale spíše na školu, pokud ta s tím neumí počítat. U nás valstně dosud školy zkoumají, zda se dítě už pro školu hodí - zda už je dost samostatné, vyspělé. Učit děti "školkové" a "školní" zároveň je ovšem hodně náročné pro učitele, a mnozí k tomu nebyli připravováni. Takže bych ve 4 letech ještě neplánoval, jak brzy dítě do školy dát. Ono se hodně vyvone za rok. Ale celkově bych řekl, že je dobré své dítě vychovávat dobře před školou, klidně déle,, aby bylo dost sebejisté, zkušené na to, že ve škole budou přicházet lecjaké kritické situace, které se brečením nevyřeší.“

Ivan Bárek,Brno,Vídeňská 39: „Co mám dělat s vnukem, který byl vychován v neúplném manželství.Se mnou byl a je ve styku.Nemohu o přesvědčit o tom,že 3.světová válka je úplný nesmysl.On sbírá z internetu těch 20% špatného,kde se o tom píše.Dokonce organisuje společně smýšlející mládež. Oni se musí zachránit.Nyní mu to již vadí ve školním prospěchu.Vzpomínám si jak nás ve škole učitelé /někteří/ tělesně trestali a to rákoskou.Pokud jsme neznali 10 přikázání nebo nacistickou hymnu /češi aby se zavděčili němckému inspektorovi.Poraďte jak se mám chovat k vnukovi.Násilím to nepůjde,diskusí také né. Tak jak?“

PhDr. Onřej Hausenblas: „Pane Bárku, máte težkou pozici: jste dědeček a ne táta, a ne máma. Možná ho nemáte přesvědčovat o tom, že válka nebude, ale spíše se zajímat, jak a proč na to věří. Možná by mu pomohlo o tom s vaší zkušeností hlouběji uvažovat. A možná k tomu může ptřebovat i nějaké školní vědomosti?“