Sama doma

Záznam chatu ze středy 26. listopadu 2008

hana: „mám dotaz můžu se ptát“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Ptejte se...“

Mariana: „Studuji prvním rokem vysokou školu,jednou někdy i dvakrát za dva týdny mám volný den a má matka si přeje,abych si našla práci...nedokážu ji vysvětlit,že jsem ráda,že mám vůbec nějaké volno,že si můžu odpočinout a že na jeden,dva dny by mě do nějaké firmy určitě nevzali...Často se s ní na toto téma hádam,už mi i navrhla,abych si školu vzala dálkově a začla normálně pracovat...Všechno strašně zlehčuje..už opravdu nevím,jak ji mám vysvětlit,že jsem jen člověk a že nemůžu stíhat všechno,,,Ona sama pracuje doma,školu nikdy nedostudovala. Děkuji za odpověď.“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, to máte těžké, ale vaše maminka asi také. Jste dospělá, už by vás vlastně živit vůbec nemusela, co myslíte? Mám studenty, kteří si tak přivydělávají, a jde to, i když těžko.“

Romana: „dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jestli znáte knihu manželů Kopřivových Respektovat a být respektován a jaký na ni máte názor? děkuji“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, knihu samozřejmě znám a všem ji doporučuji, podobně jakojejich kursy.“

Veronika Jandová: „Dobrý den, nás čeká nástup do školy příští rok. Hovořil jste účasti dítěte u tzv.:třídních schůzek. Je dobré, aby i takto malé dítě se účastnilo ttřídních schůzek? Děkuji za pdpověď Jandová“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, určitě to má cenu. Možná vaše dítě při takové schůzce ještě mnoho důležitého neřekne, ale zato vy a učitel se s ním i o něm učíte mluvit tak, aby vědělo, že je vaším partnerem. Dovednost být na schůzce, naslouchat, pracovat na svém pokroku, se učí od věku raně školního. I když některé dítě střádá zkušenost, a jiné třeba už jedná: vysvětlí, co jak myslelo, proč se mu co přihodilo. Ví, že je důležitým partnerem.“

Marcela: „Jsem ve 4. ročníků, letos maturuji, doma mam klid na uceni, ale zjistila jsem, ze uz se nedokazi odreagovat od uceni a na chvilku vypnout. Jsem myslenkami jen u uceni a u maturity. Dekuji za odpoved.“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, myslím, že víte, že jste na tom vlastně moc dobře. Někomu nejde soustředění, nebo nechápe látku... Ale nevím, jestli vaše napětí pramení ze strachu, třebas abyste nezklamala rodiče, nebo sebe samu, nebo oblíbeného učitele. Ale možná je to jenom přetažení - prostě vaše hlava potřebuje občas úplně "orazit", tedy vpynout, nejen na půl hodiny, ale na den, na víkend. Sice se něco nenaučíte, ale zase zůtanete zdravá! Asi si máte zapřemýšlet, odkud se vaše napětí bere, pohovořit si o tom, snad s kamarádkou, možná s rodiči, nebo s tím, o čí uspokojení se obáváte.“

hana: „mám problém se synem je mu 14 a už nevím kam se obrátin odmíta se učit ,nejsou problemy jen s učením ,ale taky se hodně vzteká dovede brečet i hodinu v kuse,když mu nechci něco dovolit“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, vypadá to, že váš syn možná má jen takovou pubertu. Emoce jsou vysoké, protože hladina hormonů se zmítá. Na dálku vám těžko poradím, jestli je to přes míru běžnou u puberty. Máte ijiné dítě, už po pubertě? Můžete si o tom povědět se spolumatkami ze třídy? Vaši rodiče možná už nejsou tím dobrým spolupracovníkem, mají jinou výchovu. Možná máte se synem domluvit, že probémy kolem učení vy dva (má-li i otce, tak s ním taky) budete řešit soukromě - uděláte z něj svého psojence, ne proti prarodičům, ale pro řešení jeho osobních potíží s vámi a školou.“

dana: „Včera jsem absolvovala rodičovskou schůzku na střední škole u mé skoro 18 ti leté dcery a nestačila jsem se divit. Dcera je klasický puberťák - cloumají s ní emoce, občas se nedovede ovládnout a je schopná se hádat kvůlli svojí pravdě s kýmkoliv i s učitelem a je hubatá. Jinak si myslím, že je dobře vychovaná - pustí starší v tramvaji, zdraví a umí poprosit a poděkovat, přivydělává si brigádou apd. Učí se dobře, ale opět jsem se přesvědčila, že někteří učitelé si usnadňují svou práci - paní učitelka mi sdělila, že musíme navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu a dala to jako podmínku setrvání dcery na škole. Dcera je naprosto v pořádku, jak jsem již psala je trošku drzá, což jí samozřejmě doma netolerujeme, ale jinak normální. Navíc škola je soukromá a platíme za ní. Co si o tom pane doktore myslíte - máme s dcerou někam chodit?“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, možná byste měla od dcery zjistit, co všechno a co přesně má proti škole nebo proti které učitelce. I jí samé by možná pomohlo si upřesnit, co jí nesedí - pak ji napadne, co by mohla v té věci udělat sama - vždyť už má před sebou asi jen rok docházky? Aby to přežila a vydržela. A podle toho uvidíte, jak a o čem se bavit s učitelkou - a pokud to nejde s ní,m jít dobře informovaná o problémech za ředitelem školy, ne se stížností, ale s prosbou o pomnoc ve prospěch školy i dítěte. Možná učitece vadí, že dcer má pubertální chování ještě v 18 letech, a ve třídě jinak už se tak nikdo nechová - ale i to se musí zvládnout. Až nabudete dojmu, že je problém v dceři, jděte k dobrému psyhologovi - k takovému, kterého vám někdo osobně doporučí, jako odborníka, který už mu pomohl.“

Anna: „Zatím mám dvouletou holčičku.Narodila se velmi předčasně a s manželem přemýšlíme,zda bude možné ji dát do školky,protože vše dohání a trochu později.Jak bych ji případně mohla připravit na vstup do školy sama a jaké publikace byste mi mohl doporučit?“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Každé dítě bude velmi jiné, je těžké říct, jak na něj, když ho a vás neznáme. Ale vítě jistě, že u takového dítěte je dobrý nápad plánovat mu školku? Mezi děti asi potřebovat bude, ale považte, zda mu neumíte dát soelčnost dětí i jinak. Číst o výchově dětí můžete dnes mnohopěkných knížek, například z nakladatelství Portál. Určitě si včas přečtěte tu knížku Respektovat a být respektován, od Nováčkové a Kopčivy a Nevolové, případně jejich další knížky.“

Helena: „Dobrý den, v pořadu jste mluvili o tom, že dítě má být od malička vedeno domluvou a ne rozkazy. Mám téměř ročního syna a snažíme se být důslední, aby nebyl rozmazlený, když je něco zakázáno, tak to nesmí atd...kde je hranice mezi potřebnou přísností a dohodou?Děkuji“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, taková hranice není dána "předpisem". Zejména u malých dětí plyne z lásky. A druhý zdroj je důslednost. Dítě si hledá hranice, kam až může a nemůže, a musí zkoušet, když mu uhýbáte a vše dovolíte, bude si myslet, že smí vše, a když ho budete naopak moc sekýrovat, nevyroste v samostatného člověka. Když bude vědět, že ho máte rádi a že u vás má zázemí, což pozná z vašeho jednání v jiných situacích, budete kompenzovat určitou přísnost či důslednost v situacích, kdy ho musíte omezovat.“

Martina: „Dobrý den, jak na tříletého syna, kterému neustále vysvětlujeme proč nemá dělat, to co mi nechceme. Stejně to dělá dál. Nevim jak ho trestat, nechci ho bít ani ho neustále posílat do pokojíčku. Když se na něj zlobíme a vytýkáme jeho chování, tak si to vyslechne s odvrácenou hlavou (zásadně na nás při tom nekouká)ale dělá to dál. Nevím jestli jeho hry (házení hračkami do vzduchu, schazování věcí atd.) jsou natolik silný, že obětuje i to, že se na něj potom zlobíme. Děkuji Martina“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, částečně jsem odpověděl, že dítě zkouší, co snesete. Důležité je nenechat se vytočit, nereagovat rozzlobeně. I když to je těžké a ne vždy se vám to podaří... S tříletým ještěneuděláte velké smlouvy, ale můžete mu dávat na výběr - buď tuto povinnost, nebo tuto povinnost, a hned má pocit větší volnosti, a taky víc možnosti se prosadit.“

Dana: „Dobrý den, vnuk přešel z páté třídy na osmileté gymnázium s vysvědčením se 4 dvojkami a s výstupním hodnocením jak chování, tak i vztah k učení dobré. V prvním ročníku měl vyznamenání a neměl problémy s chováním. V druhém ročníku již neměl vyznamenání a měl trojky a čtyrky s třídní dutkou, letos zatím ve čtvrtletí třetího ročníku gymnázia má třídní dutku, a propadá z poloviny předmětů ze zbylích má čtyřku, občas trojku. Co s tím máme dělat???“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, nevím, zda vychovávte vnuka vy sama, nebo zda ho vychováv matka a otec. V tom může být velký rozdíl. V první řadě by bylo dobré, aby se o tu situaci intenzivně zajímal ten, s kým chlapec žije.“

dana: „Děkuji, myslím si, že dobrýpsycholog by jistě neuškodil, ale nevím na koho se obrátit. Upřímně řečeno pedagogicko-psychologickým poradnám nedůvěřuji. Můžete mi poradit?“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, zkušenosti jsou velmi různé, záleží na tom, kde bydlíte a jak daleko jte ochotni jet. Rozhodně si vybírejte takového poradce, se kterým někdo, komu důvěřujete, mel dobrou zkušenost. Já mám dobrou zkušenost s Pražskou pedagociko psychologicku poradnou (je soukromá).“

Jitka: „Dobrý den, 14 letý syn nám zatajuje všechny špatné známky (cca 1-2 týdně). Je na gymnáziu a nemá žákovskou knížku. Každý den sa ptáme, co dostal a on nahlásí jen jedničky a dvojky a lže nám do očí, že nic jiného. Nechceme po něm mít jen jedničky, ale on ví, že když bude špatná známka, bude se to muset doučit, s tím mu pomůžeme, když potřebuje. Jsme tolerantní, ale nechceme aby nám lhal, vše se dá napravit, ale včas a ne až po vysvědčení. Už nevíme jak na něj, chodit se informovat do školy pravidelně na známky není jednoduché, musela bych obíhat postupně všechny učitele a to by zjistili jeho spolužáci... myslím, že bych ho tím ponižovala před nimi.“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, toje vážné - proč vám to syn neříká - víte to? jaké má důvody? Jestli vás má rád ajinak vám důvěřuje, je to možná proto, že vaše rekce na jeho špatnou známku je pro něj nepijatelná? Možná však má moc zájmů jiných než učení, a bojí se, že by se učením připravil o zábavy? Ale to by vám měl říct on, ne abyste jeho důvody vyhlásili vy jako rodiče! A možná bude třeba se s některými učiteli osobně domluvit - ne ž budete obíhat, le že po nějaký čas, pro dobrá žáka, vám budou posílat emailem nebo SMS zprávy o velkých špatných známkách. Jen na čas, než mu společně pomůžete! Snad to učitelé pochopí, i když mají zásadu, že žák si má zdopovědně svůj prospěch sledovat sám. Ale první věcí je dobře si popovídat, co by syn rád a nerad...“

Pavla: „Dobrý den p.doktore,má 14letá dcera má problémy s ústním zkoušením ve škole V PPP byla shledána jako hypoaktivní. co dělat?žádné ůlevy v zš nemá Děkuji“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, zkusili jste jednat s učiteli, jak dcerce umožnit své zkoušení odevzdat třeba písemně? nebo se nechat zkoušet mimo třídu, v kabinetě? ovšem není to navždy, to by učitel asi nevydržel, ale když se dohodnete o "záchranném režimu"?“