Chat

Zdravení mezi partnery

PhDr. Marta Boučková

Záznam chatu z pondělí 20. října 2008

Martina: „Vážená paní dokoktorko, mohu mít jeden soukromí dostaz? Nemáte sestru paní Mgr. Vlastu Ryškovou? Jste jí velice podobná :-) Děkuji za odpověď.“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, nejsem sestra zmíněné paní :-)“

Marta z Liberecka: „Dobrý den, paní doktorko, chci se Vás zeptat: starší dcera (8 let) špatně komunikuje s mladší dcerou (necelé 4 roky), bere ji spíš jako sokyni, než jako sestru. Moc nás to s manželem trápí. Někdy je na ni hodná, ale někdy to je hrůza, nechce si s ní hrát, nereaguje na její otázky,... Prosím, poraďte mi, co dělat. Děkuji předem“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, Nechci nikterak snižovat míru nevstřícnosti Vaší starší dcery k mladší, ale věřte, že není nikterak vyjímečné kolísání mezi vstřícným a nevstřícným chováním staršího sourozence vůči mladšímu. Jsou i sourozenci, kteří mají vztahy i velmi harmonické, ale věřte, že více je těch, kteří si své vztahy "neustále vyjasňují". Taková situace vyžaduje notnou dávku trpělivosti i důslednosti a spravedlivosti. Důsledně dbejte na to, aby se starší sestra chovala k mladší slušně, ale na druhé straně jí nechte i chvíli,kdy nebude ochotná se s maldší sestrou zabývat ve chvíli,kdy ta si sama řekne. Jedna z nejtěžších věcí při výchově více dětí v rodině je zajistit, aby každé z nich mělo právo na vlastní autonomii (vlastní prostor, věci a koneckonců i občasné nálady, resp.nenálady).“

Straszaková: „Dobrý den, vážení paní doktorko. Chtěla bych se zeptat, zda podle Vás je akceptovatelná odpověď maminky na to, že její dítě nezdraví, že je příliš stydlivé? Nebo co je s tím možné udělat, jak toto změnit? Děkuji za odpověď.“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, stydlivost je samozřejmě určitou komplikací v sociálních vztazích, a právě proto bych se s touto odpovědí nespokojila. Šetrně, ale důsledně bych trvala na tom, aby zdravení se stalo pro dítě přirozenou aktivitou, u které se nemusí stydět.“

dana: „dobry den myslite si ze je dulezite zdraveni mezi manzely dekuji dana“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, myslím, že ano, protože je výrazem toho, že druhého vnímám. Navíc je to příležitost k vyjádření náklonosti, ale i určité úcty a respektu.“

Michaela: „Vážená paní doktorko, jak by podle vás mělo zmíněné zdravení vypadat? Považuji jej též za velmi důležité. Děkuji za odpoveď.“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, asi ode mne nečekáte "tu správnou formulaci", ale pokud bych nějaká kritéria měla dát, pak bych asi zmínila úsměv, který většinou upřímný pozdrav, popř. přání hezkého, dobrého dne doprovází.“

Jana: „Dobrý den paní doktorko. Bydlím se svým přítelem a je u nás zvykem,že se pozdravíme i někoikrát denně. Kdykoliv se kdokoliv z nás vrátí od někud domů (byť jen z nákupu)-pozdravíme se - popř i políbíme. Považujeme pozdrav za jakýsi projev lásky, úcty. V tomto duchu bychom chtěli vychovávat i naše děti. Myslíte že není mnoho pozdravů s jedním člověkem za den "hloupé" či zbytečné? Děkuji za odpověď a přeji Vám hezký den :-)“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, projevů lásky není v partnerství a později i v rodině nikdy dost. :-) Takže bych i několik láskyplných pozdravů za den nepovažovala rozhodně za hloupost.“

František Vyhnálek s rodinou Hanušovice: „Vážená p. doktorko, můj dotaz je spíše názor, a to pravdivý. Zdravit ANO, u zrakově postižených by to mělo býti, asi takto: Ahoj/dobrý den/já tě zdravímm Mirka, může připojit i odkud se znají, například z organizace SONS, když je to příbuzenstvo a dlouho se neslyšeli, tak si řeknou mimo pozdrvu tak i jm=no a i vztah a i příjmení a odkud je. Tak by to mělo být u všech zrakových vad jak udětí, dospělíych. Takže lidičky, dělejte to takto, (u podávání ruky uveďte, že ji podáváte). DĚKUJEME VŠICHNI ZRAKOVĚ POSTIŽENÍ.“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, díky za informaci, která je zcela jistě potřebná.“

Martina.B: „Dobrý den, můj téměř čtyřletý syn odmítá zdravit paní učitelky při příchodu a odchodu ze školky. Také blízká rodina a naši známí ho "nedonutí" aby zdravil. Myslíte, že časem sám začne, nebo jakým způsobem ho přimět k tomu, aby zdravil?“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, ne všechny děti jsou stejné, a tak některým stačí třeba jednou říct a pak už to "funguje samo", ale u některých je třeba najít i správnou motivaci, aby spolupracovalo. Možná se nebudu plést,když řeknu, že zdraví určitě nebude jediná aktivita, kterou se Váš syn rozhodl bojkovat.:-) Proto se nevzdávejte a zamyslete se, co na Vašeho syna platí a jakým způsobem se Vám daří zajistit si jeho spolupráci.“

Soňa, jižní Čechy: „Dobrý den, ráda bych se zeptala na Váš názor na "nové" pozdravy, např. "ahojda", "ahojky" apod. Děkuji“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, pokud se ptáte na "mé pozdravy", pak jsem spíše tradicionalista a vystačím s Ahoj. Ale pozdraví-li mne někdo po svém, pak to respektuji, je-li to skutečně pozdrav :-)“

Eva Dobošová: „Dobrý den,mám dotaz ohledně zdravení v situaci,kdy jsou v naší rodině na návštěvě moji rodiče a manžel se odpoledne vrátí z práce.On tvrdí,že nemusí zdravit on první,protože se vrací domů,že by naopak měli pozdravit první oni jeho jako "pána domu". Jak se na to díváte?Děkuji“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, už jsem se v poradně s podobným problémem potkala. Samozřejmě jde o vzájemnou partnerskou dohodu, ale pokud se ptáte na můj soukromý názor, pak si myslím, že zdravit by měl ten, kdo přichází nebo vchází.“

Kamila.M.: „Dobrý den s partnerem se zdravíme a naše děti musíme upozornit i na ulici zdravit.Synovi je pět let. Je to časné že děti nechtějí zdravit.“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, ano i na základě dnešního chatu, mohu napsat, že naučit děti zdravit není nic jednoduchého a snadného. Většina dětí má vlastní hlavu a ne vždy hezky pěkně pozdraví ..... Proto nezoufejte, ale důsledně vyžadujte zdravení. Půjde to sice pomalu a určitě ještě mockrát dítě upozorníte, že pozdravit má, ale věřte, že je to jediná cesta, jak dítě zdravit naučit.“

Ondra: „Dobrý den mají děti zdravit dospělé i v cizích městech?“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, jdou-li děti spolu s dospělým, měly by zdravit každého, koho pozdraví ten dospělý. Jsou-li samy v cizím městě, pak by měly zdravit toho, koho znají.“