Sama doma

Záznam chatu ze středy 1. října 2008

Ema, Praha: „Zdravím Vás pane doktore, jste neuvěřitelně milý a září z vás velmi pozitivní energie. Škoda, že nejsou všichni učitelé jako Vy. Myslím, že to by chodily děti rády do školy všechny a braly by to jako výzvu a určitě by je škola ZAJÍMALA. Ne jako nyní, kdy je to takové povinné zlo... Jen tak dál.“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Děkuji, Emo, ale možná si pamatujete, že děti a studenti uznávají i učitele přísné, když z nich čiší spravedlivost a informovanost v oboru. I takoví lákají žáky k učení.. Šířit kolem sebe naštvanost je velmi snadné, a proto asi tak časté. Ale budete se divit, někteří studenti nemají rádi ani vstřícnost - ti, kteří hodně potřebují přímé příkazy, pevné pravdy. Jenže škola musí zároveň s poučením pěstovat právě taky samostatnost pro dospělý život.“

Tereza, Praha_9: „Dobrý den, existuje nějaký průzkum škol? Bydlíme v Praze 9 a příští rok půjde naše dcera do školy. Poradíte mi, kde zjistím úrověň a kvalitu škol? Nebo pokud některá škola spadá do Kritického myšlení???“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Je těžké, aby vám někdo poradil na dálku: neznám vaši dceru, ani vás - a na tom hodně záleží, jaká škola je pro vás dobrá. Ale zjistit to můžete vy! Je potřeba se včas - už teď v říjnu, přátelsky seznamovat se školami kolem vás. Sami uvidíte, kde se k vám chovají vstřícně, a kde jim vadí, že jdete dřív než k zápisu. Ale v Praze už o žáky stojí každá škola - děti nejsou... Ujasněte si, co byste pro dítě chtěli: potřebuje pevné vedení a kontrolu, nebo se mu daří více, když má svobodu? Je spíše samostatné, nebo potřebuje být v "tlupě"? A rozhodně se domluvte, že byste chtěli pobýt - maminka nebo tatínek - jedno dopoledne ve třídě paní učitelky, která bude za rok učit v první třídě (pokud už to mají ve škole jasné).“

Lenka Doležalová: „Dobrý den pane doktore,má dcera začala chodit do 1.tříde,kde se učí číst genetickou metodou podle slabikáře Poupata z roku 1913-jaký máte názor na tuto metodu?děkuji Doležalová Lenka“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, genetická metoda je zdá se velmi účinná, brzy přivede děti k čtení tak, že je čtení baví! toho si važte... Ale ta poupata - ta nejsou moc odlišná od běžných slabikářů - ke genetické metodě se vyhledávají texty spíše jednoduché, ale s pěkným obsahem, nejen taková ta školní říkání. Stará Popuata však mívala víc než jen Ema má maso. Zeptali jste se paní učitelky, čím dětem ta Poupata tak vyhovují?“

Michaela Klinerová: „Dobrý den pane doktore, moje dcera ( 8let ) si zapomíná zapisovat, jaký má domácí úkol (úkolníček samozřejmě má). Potom nosí poznámky, že úkol nevypracovala. Vím, že to nedělá úmyslně - zřejmě se rozptýlí něčím jiným. Neměla by na toto dohlédnout učitelka? Děkuji a přeji hezký den.“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, vaše dcerka je ještě malá, a ono to trvá, než si někteří z nás začneme dělat takový ten organizační pořádek. Myslím, že učitel i vy máte být trpěliví, a zároveň hledat, co jí pomáhá nezapomenout. Možná potřebuje, aby ve škole byla chvilka, kdy se každý kouká do úkolníčku, zda tam má to, co je na tabuli. A taky doma má být chvilka, včas, kdy se rodiče ptají - copak sis psala do úkolníčku? Ale ovšem můj názor je ten, že úkolů "nadoma" nemá být moc, spíše málo, anebo že tomají být úkoly badatelské: děti se mají vydat něco v okolí, doma, venku, vypozorovat, na něco se vyptat sousedů - na to jsou různé malé projekty pro výuku, jako třebas "odkud pocházejí dědečkové v naší vsi?"“

Ivana,Praha 9: „Dobrý den,můj 7-letý syn nastoupil po 16 dnech po nemoci a hńed 1.den psal na známky písemku z českého jazyka z abecedy,kterou nevěděl,že se ji má naučit,napsal jen do poloviny,dostal 4.Jednala paní učitelka správně?“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, vždy se divím, že tohle se pořád ještě děje. Ale co když si to paní učitelka v tom množství práce prostě neuvědomila? Snad by se s ní dalo mluvit o tom, že vašeho syna tahle známka velice mrzí, když nemohl nijak zařídit, aby dopadl lépe. Možná ji nenapdlo, že děti po nemoci si můžou napsat písemku jen na zkoušku: když doapdne dobře, jsou výborní, a když nedoapdne, mají nějaký termín, dokdy by mohli dohnat to, co zameškali - jistě s pomocí paní učitelky. Ovšem známka a sama písemnka z abacedy, to je věc hodně starobylá: uvidíme, kdy učitelé poznají, že ovládnutí abecedy se dá poznat i z práce s nějakou encyklopedií při malém úkolu nad prvoukou, a nemusejí dávat písemku...“

Lenka,Kroměříž: „Dobrý den pane doktore.Věnujete se i dětem,kteří navštěvují MŠ?Dcera chodí od září do MŠ má 3roky.Příchody do školky jsou uplakané a chce jít domů.Na druhou stranu je po příchodu domů nadšená a říká že se ji tam líbí.I mé odchody z domů jsou z pláčem.Nikdy nebyla na mě tak fixovaná až co začala chodit do školky.Nevím už jak ji vysvětlit,že do školky musí.“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Milá Lenko, tohle by vám potrvdila většina rodičů - děti se prostě postupně učí snášet nové prostředí a izolaci od maminky. Obvykle to přejde. Ale rozhodně je dobré se poradit přímo s paní učitelkou - měla takových dětí už hodně...“

Marie: „Syn chodí na střední školu. Na každém rodičáku si učitelé stěžují, že děti nedávají pozor a jsou neukáznění. Mně to ale příjde dost omezené. Co asi máme dělat? Říkat sedmnáctiletým"dětem" že nemají ve škole zlobit a dávat pozor? To oni přece dávno ví. Není to spíš na tom učiteli, aby takto staré,téměř dospělé děti zvládnul a zaujal svou výukou? Stále si stěžují, že jsou dnes děti horší. Já se domnívám že každá doba nese nějaké změny v chování lidí obecně, s tím samozřejmě i dětí. Ale podle mne by se učitelé měli nějak přizpůsobit. Chybí jim autorita. Proč asi zlobí jen u některých učitelů a jindy si to nedovolí? Co na tom rodičáku máme říkat. Že jim domluvíme, tak jako to děláme od první třídy?“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, to je velký problém dneška. Pokud jste rodina, kde se nemusí používat autoritativní jednání s dětmi, pak syn může mít problémy ve třídě, kde je hodně žáků, a učitel potřebuje zvládat všecky najednou. ak učitel používá postupy, které samostatným studentům nevyhovují, ponižují je a oni se bouří. Samozřejmě žáci vždy vyhrajou! I když je učitel všlijak trestá. Možná byste se mohli s rodiči domluvit, které postupy práce ve třídě vašim dětem hodně nevyhovují a čím je štvou - a pak zkusit o tom jednat se školou. Neřekl bych, že je dobré "zaútočit" na jednotlivého učitele, bude se spravedlivě obhajovat (A MOŽNÁ I NESPRAVEDLIVĚ). Tak je asi lepší jednat s ředitelem o to, jak na to jít, jak pana učitele oslovit. A pak s učitelem jednat, ne jedna k jedné, ale třeba dva tři rodiče se stejnou starostí - je to starost! ne stížnost, prosím... A podle povahy učitele, možná vám poradí ředitel, že by měl při jednání být přítomen, nebo naopak, že to půjde líp samostatně. Ale je dobré, abyste sami měli nějaké návrhy, co budou dobrého dělat pro třídu a výuku vaše děti-studenti, abyste učitele nezahnali do kouta. Odtamtud totiž dobrá vůle nepramení.“

Zdenka Velké Pavlovice: „Jsem důvěrník třídy,rodiče mě posílají za ředitelem,ale on buhužel nemá pořád čas.Jak to můžeme dále řešit.Jedná se o toaletní potřeby na wc u prvňáčků.děkuji“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, možná pan ředitel opravdu náhodou několikrát nemohl... Ale o kdybste mu poslali slušný a milý dopis? Pošta ho donese za vás!“

Lucie,Praha: „Dobrý den, pane doktore,má paní učitelka právo nepouštět děti na 1.stupni na toaletu? Děkuji,hezký den.“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dorý den, to je vážná věc! Jestli jste si opravdu jisti, že je nepouští (dítě se možná jen bojí si říct v novém cizím porstředí, že chce odejít?), pak je třeba s ní mluvit. Máte starost o to, že dítě ještě neumí tak dlouho vydržet, a možná že tím nijak nezlobí, ne? Tak jí to můžete podat. A taky že dobře znáte, jak málo se sami umíte na něco soustředit, když nemůžete na záchod. (Třeba si ona sama vzpomene,jaké to je.) Paní učitelka možná chce děti naučit vydržet! TAk jí nabídněte, že budete to vydržení trénovat doma, jako byste si hráli. A že ve třídě vás moc zajímá, že se dítě může naučit tolik pěkných věcí, za což jste paní učitelce vděční.“

Jan, Praha: „Dobrý den, mluvíme o základní škole, o první a druhé tříde. Podle mého názoru se nikdy doopravdy nedozvíme, jak probíhá vyuka. Ikdyž navštívím třídu, ikdyž se budu informovat - učitelka samozřejmě pustí do éteru jen to co chce. Takhle malé děti nemohou sami porovnat a rozpoznat - co je spravedlivé a co je trochu pod pás. Chci říct, že svému dítěti věřím, ale pokud dojde ke konfliktu ve škole - rodič nemá šanci. Rád bych věděl, kde všude se preferuje KRITICKÉ MYŠLENÍ...? Zdravím“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, máte pravdu, že je těžké vědět, co se vlastně ve třídě děj, když tam nejste osobně. Ale to se dá řešit - a v cizině to je běžné, i v několika třídách u nás (záleží na osobě učitelky). Maminky, nebo tatínci, přijdou pomáhat třídě: děti potřebují někomu dospělému předčítat, učitelka ocení, že má dospělého k ruce, aby byl u skupinky dětí, které plní nějaký svůj společný úkol, a rodič, který je na rodičovské dovolené, nebo který nemá pevnou pracovní dobu, může tak škole věnovat svůj čas. Je to hezká zábava, i úsilí, a budete líp rozumět jak svému dítěti, tak úloze učitelky. A TAKOVÝ RODIČ TAKY MÁ VLIV NA ŠKOLU A NA TO, CO AJAK SE Děje. Jemu totiž nic nikdo neakuká, a navíc ho považuje za psolupracovníka a ne za nepřítele. Rodiče se mohou domluvit, a střídat se, ne že tam je pořád jediný.“

Blanka: „Dobrý den,mám 8-letého kluka,který má problém se soustředěním,když po něm požaduji udělat si úkoly,odpoví mi,že se mu nechce a nebude je dělat,nejde to ani po dobrém,ani po zlém,chtěla bych poradit,jak jej přinutit“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Blanko, zkuste se o problému víc informovat, existují na to šikovné knížky z nakadatelství Portál. Určitě je to věc širší, než jen dělat úkoly a odmlouvat. Možná jsou na něj úkoly moc lehké, nebo nudné, anebo opravdu má poruchy v soustředění a potřebuje poradnu psychologa. Přečtěte si některé knížky, a o tom, čemu neporozumíte, neuvěříte nebo v čem vám neporadí, s jděte poradit i s klukem do dobré dětské poradny - nejsou dobré všechny, ptejte se jiných rodičů, kde jim dobře pomohli.“

Jana: „Dcerka má některé projevy evidentně jako dítě s některou dysfunkcí, přesto mi ve škole tvrdí, že jsem pouze já špatná matka, byla jsem s ní v poradně, ale tam dcera řekla, že si s paní učitelkou nerozumí a rázem bylo po vyšetření s tím, že žádnou poruchu učení nemá, ačkoliv je to dítě, které se narodilo prokazatelně téměř o měsíc dříve. Snahu o domluvu už jsem vzdala a hledám možnosti, jak s ní pracovat více doma. (Dcera není jedináček.)“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Dobrý den, nepíšete, jak je dcerka stará. Být o měsíc dřív narozená taky ještě neznamená, že musí mít potíže. Zkusila jste se poradit ještě u dalších odborníků - možná ta jedna poradna nebyla dost dobrá, nebo měla pravdu... Je dobře, že se nevzdáváte, ale nezapomeňte, že velká bojovnost rodičů může vhánět dítě do postojů, které by mít nemuselo.“

Marie: „Ještě jednou k tomu chování dětí a učitelů na střední škole. Jak jsem psala, že si učitelé stěžují na chování dětí. Co říkate na to, že učitelka matematiky po tom, co se dva studenti co sedí vzadu nevázaně bavili při hodině všem sdělila, že když to ty dva nezajímá, že se to mají všichni naučit sami. Sedla si se založenýma rukama a dětí si už celou hodinu nevšimla. Když se jí přece jen na něco někdo zeptal, tak nereagovala. Další hodinu z této dost složité látly psali studenti písemku. Myslíte že to je cesta jak získat pozornost studentů. Syn byl na ní strašně naštvaný, protože té látce moc nerozuměl a potřeboval to vysvětlit. Jinak syn není z těch co mají ve škole problémy s kázní.“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „To je hezký příklad. Smutný. Vypadá to, že si s nimi paní učitelka neví rady - dává kolektivní trest, a tím postihuje žáky, kteří za to nejen nemohou, ale taky to nemohou ani napravit. Velcí studnti by možná měli jednat sami: ukázat, že jsou dospělí (skoro), že mají jasno v tom, co je a není správné na jejich straně, a že mají představu, jaké by měly být sankce. možná o tom paní učitelka ještě nepřemýšlela, nebo zná nějaké starobylé zásady, které už nefungují. Neříkám, že tím studenti prorazí a dosáhnou nápravy. Ale možná se naučí jednat se silným partnerem, možná se naučí mnohem víc než v hodině matematiky. Zásadní věc ovšem je, že jejich cílem není zahnat učitele do úzkých, ani mu dát najevo převahu. Je to čestná hra.Mladí lidé ji ještě hrát umějí.“

Lenka,Bruntál: „Dobrý den, v loňském školním roce jsme řešili chování dcery a tř.učitelky.Dcera přišla domů ,že má neomluvenou hodinu.Na druhý den jsme šli vše prokonzultovat do školy a zjistili jsme,že si z ní a ještě ze 4 spolužaček udělal srandu jejich spolužák a ony to odnesly neomluvenou hodinou.Při konzultaci na nás byla tř.učitelka vulgární a stěžovala si na chování oněch dívek.Když jsme se ozvali,že řešíme jen naší dceru a ne všechny dívky tak nám bylo oznámeno,že dcera vulgární nebyla,bylo na ní vidět,že má strach z dané situace,ale přesto jí byla navrhnuta důtka za špatné chování.Při konzultaci se tř.učitelka i před zástupcem ředitele přiznala,že byla na dívky sprostá aniž by měla k tomu důvod.Poslední dva měsíce školy učitelka několikrát dceru před ostatními žáky ponižovala a sprostě jí nadávala s oddůvodněním,že si takový smrad nebude posílat na ni rodiče.Když jsme začali vyhrožovat školní inspekcí tak nám řekli,že z dcery udělají blbce.Na konci šk. roku jsme zírali na vysvědčení.Z jedničkářky byla rázem čtyřkařka i když výsledky tomu neodpovídaly.Poslali nám vzkaz,že hodnocení není jen o známkách.My jsme problém vyřešili přestupem na jinou školu a dcera je opět výborná žačka a učitelé si jí chválí.Chtěla jsem se zeptat jestli se dá proti takovým učitelům nějak zasáhnout,když za nimi stojí i ředitel.A jestli se dá vůbec nějak proti učitelům bránit.“

PhDr. Ondřej Hausenblas: „Lenko z Bruntálu, to je opravdu brutální příběh. Dobře sjte udělali, že jste odešli ze školy. Tohle je asi případ, který má řešit rozhodně ředitel, a poud na to nestačí, je to pro inspekci. Ale ta vám osobně také nepomůže moc. I kdyby paní sprostou učitelku vyhodili, bude atmosféra těžce poškozená. Některé děti - dost už staré, toho však mohou využít k dobrému? naučí se jednat s odpůrcem, který nendodržuje slušné zásady. To se jim v životě bude hodit.“