Sama doma

Záznam chatu z pondělí 31. března 2008

Majka: „Kto sedi za vrcholom stola?“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, ptáte-li se mne, kdo sedí v čele stolu, pak z tradičního pohledu by to měla být hlava rodiny (většinou to býval otec nebo otec otce), ale v současné rodině již toto místo nemusí být místem vyjímečným, protože většina rodin preferuje i kulatý stůl, který takové místo nemá. Nicméně ve většině rodin jsou místa u stolu rozdělena a stálá, a to ponejvíce na základě dohody. V současné době jde více než o společenský úzus o rodinnou tradici nebo zvyk.“

J. Sokolová: „Dobrý den, naše rodina si každý den najde čas na společné stolování. Jen nevíme, jak zabránit naší čtyřleté dceři neustále odbíhat od stolu. Je velmi živá. Děkuji“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, gratuluji, že se Vám daří zachovávat společné stravování. Děti se stravovacím návykům učí v průběhu svého dětství, a tak je i "kvalita" jejich stravovacího umění je přímo úměrná jejich věku, možnostem a dovednostem. Dcerka se určitě postupně naučí vydržet u stolu déle. Důležité je, aby to viděla u všech ostatních a vlídnou formu dostávala jasnou informaci o tom, že se od stolu neodbíhá. Ale držet jí tam násilím rozhodně ne.“

Ales: „Může se jíst kuře, rukama?“

PhDr. Marta Boučková: „Tato otázka směřuje více než do psychologie do oblasti etikety. Ale pokud já vím, tak kuře můžete jíst rukama.“

Lucie: „vadí když máme stůl do čtverce?“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, kdepak. U jídelního stolu je podstatné, aby u něho měl každý člen své místo, které mu umožňuje se pohodlně věnovat jídlu případně i konverzaci, která stolování provází.“

Milada Nedorostová: „Dobrý den, máme malý byt, a tak děti jedí u menšího stolu v kuchyni, my s partnerem v obýváku u konf. stolku. Tento stav mi vadí, dříve jsme sedávali u jednoho stolu, ale pokud to nejde řešit jinak - "porušujeme" tímto nějak naše vzájemné vztahy?“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, sama píšete, že tuto situaci necítíte jako ideální, ale pokud je situace taková jaká je, pak považuji za dobré, že se Vám podařilo, aby alespoň děti jedly společně. Nicmééně pokud to příležitost či čas dovolí, doporučiji občas zkusit se dopracovat "ke společnému stolu". Začít můžete např. při větších příležitostech (narozeniny, Vánoce, apod.)“

Lenka: „Dobrý den, žiji s přítelem a 1,5 letým synem. Jsem toho názoru, že jíst se má společně u stolu, praxe je ale u nás taková, že když nachystám snídani, oběd či večeři, přítel se vezme talíř a odnese si jej k televizi nebo počítači. Mně to hrozně vadí,jsem na MD, takže přes týden jím téměř vždycky jen se synem, proto bych ocenila, kdyby alespoň o víkendu jsme jedli společně u stolu. Chci toho po něm tak moc? Jak mu mám vysvětlit, tvrdí, že jsem moc nóbl.O nějakém poděkování za připravený pokrm ani nemluvím...Děkuji za radu, pěkný den!“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, Váš názor je správný, ale bohuže nemám žádnou zaručenou radu, jak u stolu udržet dospělého, který nechce. Je tu možnost pouze jediná, a to je komunikace. Dalším krokem může být tzv. "výměna" spolupráce Vašeho přítele za něco, co zase vadí jemu na Vás. Stravovací návyky se dno nových rodin přinášíme z našich rodin původních a pokud byly tyto návyky jiné, patří k těm, které se upravují v průběhu a hlavně v začátcích společného soužití. Je třeba o nich mluvit a hledat cestu přijatelného kompromisu. Proto je možné se domluvit s přítelem i na pár dnech v týdnu, které by byly polde Vaší představy a pár dní, kteér budou podle té jeho. Je jasné, že pokud přítel jí u televize, pak je velmi těžké vysvětlovat dítěti, proč ono u televize jíst nemá.“

Alena: „Jak mám posadit lidi kolem stolu který je do obdelníku a vejde se tam jen 8 osob když nás bude 9?“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, myslím, pokud tuto úlohu nevyřešíte ke všeobené spokojenosti, tak budete muset pořídit s novým členem do rodiny i nový stůl.“

Lucka: „Dobrý den, chci se zeptat jestli je možné odnaučit dítě hrát si u jídla. Máme 18. měsíční dceru a nechce jíst jen když se něčím zabaví. Starší dcera 5let zase od stolu často odbíhá a musí se pobízet aby jedla. Ve školce ale u stolu sedí a bez problému jí. Děkuji“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, věřte,že učit děti stolovat vyžaduje velkou dávku trpělivosti a důslednosti. Tak nevěšte hlavu a vydržte. Pokud vydržíte, Vaše děti se určitě naučí u stolu vydržet a hezky se najíst.“

Trnková Kateřina: „Mám 18ti měsíční dvojčátka.Nevím si rady,jakým způsobem děti posadit ke stolu,abych mohla oběma zároveň pomáhat při jídle.Když je mám vedle sebe,krmím jednoho takzvaně “

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, máte pravdu, že to rozhodně není snadné. Doporučuji se obrátit o radu k praktikům, tzn. k matkám dvojčat. Na internetu určitě najdete kontakt na kluby dvojčat a všichni členové těchto klubů velice rádi předávají své pratické zkušenosti těm, kteří jsou teprve na "začátku". Má zkušenost je taková, že právě tato skupina disponuje vysokou mírou solidarity a ochoty pomoci radou.“

Marta z Liberecka: „Dobrý den, chci se Vás zeptat, jestli není na škodu, když dcerky snídají v obýváku a sledují přitom pohádku? Starší obědvá v družině a mladší společně s námi. Odpolední svačiny a večeře trávíme společně u stolu a vyprávíme si zážitky z celého dne. Je to super, všem doporučiji.“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, myslím, že snídaně s pohádkou není vzhledem k tomu, jak popisujete stravovací návyky Vaší rodiny, nikterak na škodu. Gratuluji ke "stravovacímu systému" Vaší rodiny. Možná se ho někteří diváci okopírují.“

Martínková, Beroun 1230, 26601: „Ještě jeden dotaz: umístění stolu v kuchyni.Jedná se o bytovkovou kuchyň 4x2.5 m.Mám tendenci stůl přirážet do rohu s pohledem na zeď, zřejmně to není ideální?“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, máte-li možnost výhledu od stolu jinam než na zeď, zkuste to. Ale vím, jak bývají některé byty velké, a tak bych preferovala spíše pohodlnost a atmosféru u stolu nad výhledem.“

lUCIE d.: „Dobrý den, chtěla sem se zaptat-můj názor je,že u stolu se dá lecos probrat..pres den se malokdy sejdem cela rodina a ustolu ke přiležitost k tomu si říct vzajemně jaký byl den a pod. muj manžel děti neustale okřikuje,že u jídla se nemá mluvit..kde je pravda,porDÍTE? DĚKUJI dVOŘÁČKOVÁ lUCIE“

PhDr. Marta Boučková: „Dobrý den, pravda je někde uprostřed. Prioritní je jídlo, ale nemusí probíhat v naprostém tichu. Jádro debaty by mělo přijít až po jídle. Ze zkušenosti vím, naprosté ticho a přílišné okřikování u jídla spíše kazí atmosféru než by něčemu pomáhalo. Jendoduchá pomůcka by mohla být - jídlo by nemělo vystydnout, protože někdo moc mluví.“