Ještě jsem nedokouřil své poslední viržínko

Ví se, že profesor Koutecký založil, vybudoval a institucionalizoval nejdříve v Československu a pak v Česku nový lékařský obor: dětskou onkologii. Ale nikdo netuší, že po smrti své ženy neuměl vybrat peníze z bankomatu ani odeslat esemesku. Ví se, že byl šéfem kliniky, děkanem, prorektorem, vychoval nespočet dětských onkologů, ale nikdo netušil, že podstatou jeho léčby je láska a víra v člověka, nikoliv samotné léčení nemoci. I proto učil lékařskou etiku. Ví se, že zvrátil úmrtnost českých dětských onkologických pacientů o osmdesát procent. Ví se, že měl rád život, hudbu i umění. Chce se rozloučit, proto nám nabídl svůj pohled na svět. Škrtá jím ve vlastní biografii, kterou před pár lety napsal.

Prof. Koutecký: „Kdo chce dělat něco, kde nejsou výsledky! Viděl jsem, že všechny děti s nádorem umírají. Pověsil jsem skalpel na hřebík, protože jsem přišel na to, že moje poslání je jinde. Na začátku ze sta dětí, které jsem ošetřoval, přežily tři. Kdo má vydržet takový neúspěch...“