25. srpna 2014

Když loni v listopadu zemřela Natalie Gorbaněvská, polský velvyslanec předal jejím synům vysoký polský řád in memoriam. Česko zatím hrdinský postoj Natalije Gorbaněvské k okupaci Československa nijak nevyjádřilo. Dnes je to na den přesně 46 let, kdy se osm statečných Rusů včetně Natalie rozhodlo na Rudém náměstí protestovat. Svědectví o tom sepsala Natalie Gorbaněvská do knihy Poledne, kterou na Západ dost riskantně propašovala novinářka Jana Klusáková. S ní a synem ruské disidentky, malířem Jaroslavem natáčela Monika Le Fay.

Tu zprávu mi předminulou neděli oznámil kolega. Šílené sdělení v dosti tajuplné esemesce, kterému se rozum vzpíral. Jana dnes zemřela. Jana Sotonová, naše osmadvacetiletá kolegyně. Pisatel mě prosil, abych zatím nikomu nic neříkal, že mi všechno vysvětlí druhý den. Bylo to zvláštní, šokující, neuvěřitelné. Její dokončenou reportáž jsem měl ještě na stole. Pro jistotu jsem vytočil její číslo. Bylo pozdě v noci, telefon vyzváněl a vyzváněl a jeho tón zněl čím dál dutěji, až jsem to nevydržel a položil. Šel z toho mráz. Druhý den jsem se dověděl, že měla tragickou dopravní nehodu. Od roku 2011, kdy pro nás pracovala, natočila řadu reportáží. Zde je poslední z nich, kterou odevzdala před svým odjezdem na dovolenou. To vědomí, že žádnou další už nenatočí, pořád neumím pochopit. Měli jsme ji rádi a budeme na ni vzpomínat. Čest její památce.